Může se zdát, že jevy jako propaganda, šíření nepravdivých informací a manipulace pomocí médií jsou již věcmi minulosti. Bohužel se ale v posledních letech do české i zahraniční společnosti vrací lživé zprávy, dezinformace a manipulace, které způsobují chaos a strach a zbytečně ji polarizují. Odkud se vlastně propaganda vzala, které ideologie ji využívaly a jak moc nás ovlivňuje, se dozvíte v následujícím článku.
Propaganda by se dala vysvětlit jako šíření informací apelujících zejména na lidské emoce a obavy, které mají za účel změnu nebo zesílení názorů, postojů i jednání lidí. Zdrojem propagandy může být vláda, politická strana nebo církev, stejně jako různá zájmová sdružení nebo organizace.
Dělení propagandy
Propaganda by se dala rozlišit na několik typů – nejpřehlednější rozdělení pochází z dob druhé světové války z Velké Británie a vymezuje propagandu bílou, šedou a černou. Bílá propaganda je nejmírnější, nejméně agresivní a pracuje s věrohodnými informacemi. Důraz je kladen hlavně na prezentaci dané informace – často se vyznačuje šířením pouze jednoho názoru či myšlenky nebo vytržením informace z kontextu. S touto propagandou se dodnes setkáváme skoro denně.
Druhým typem je pak propaganda černá. Ta využívá jako své prostředky lži a dezinformace. Její nejsilnější zbraní je to, že vypadá, jakoby pocházela z přátelského zdroje, ale pochází od nepřítele. Tento způsob manipulace je nejčastěji využíván v zemích, které jsou ve válce.
Mezi těmito dvěma typy je ještě mezifáze, která nese znaky obou předchozích, tou je šedá propaganda.
Propaganda v dějinách
Kořeny propagandy sahají hluboko do dějin lidské společnosti. Jisté prvky můžeme zpozorovat již v dobách antického Řecka a Říma, stejně jako v praktikách středověké církve nebo husitského hnutí v českých zemích.
Novodobá propaganda, pro nás nejznámější, sahá někam do začátku dvacátého století. Začátek 19. století spolu s první světovou válkou je z psychologického hlediska ohromným posunem ve zkoumání lidského jednání. Největší rozkvět propagandy ale začíná obdobím druhé světové války, hlavně v nacistickém Německu.
Nacistická propaganda
Po konci první světové války se Adolfu Hitlerovi podařilo pomocí upravených či zcela nepravdivých informací důsledně podkopávat autoritu tehdejší Výmarské republiky a přesvědčit poražený a zoufalý lid Německa, že on je osobností, která by měla stát v čele nové a silné země. Hitlerova ideologie se opírala o koncept nadřazenějšího národa vedeného silným vůdcem a měla za cíl sjednotit všechny země této „lepší rasy’“.
Důležitými znakem nacistické ideologie byla rétorika (samotný Hitler byl považován vynikajícího řečníka) nebo symbolika (prapory, hákový kříž). Samotná propaganda pak byla šířena pomocí médií, umění, sportovních událostí, výchovy, atd.
Jak tisk, tak rozhlasové vysílání, které kontrolovali nacisté, měly za hlavní cíl přesvědčit publikum o správnosti ideologie, aniž by dali svůj úmysl jasně najevo. Důležitým faktorem bylo, aby čtenáři či posluchači nenašli žádné nesrovnalosti a nezačali o daných informacích pochybovat. Nacisté využívali rozhlas i k šíření své ideologie do ostatních států, například Norska či Anglie (příklad již zmíněné černé propagandy).
Nacistická propaganda se pak vyznačuje rozsáhlým znehodnocováním jakéhokoliv umění, výtvarného i literárního, takové umění je pak bez nápadu, sterilní a jednotvárné, nejsou povoleny žádné odlišnosti.
Hlavními aktéry nacistické propagandy byl, kromě již zmíněného Adolfa Hitlera, také Joseph Goebbels, který kladl největší důraz na neustálé opakování téže informací a ovlivňování nepřátel režimu pomocí lživých zpráv. Další osobností byla například filmová režisérka Leni Riefenstahlová, která nacistům sama nabídla spolupráci.
Propaganda v Československu
O propagandu v Československu se zasloužila hlavně Komunistická strana Československa, které se už před převratem v únoru 1948 podařilo značnou část obyvatelstva přesvědčit, že demokratické strany škodí zájmům lidu. K tomu využívala média, rétoriku i rozhlasové vysílání. Pomocí propagandy se vláda pokoušela ospravedlnit i rozsáhlé politické čistky, probíhající v padesátých letech.
K dalšímu kolu propagandy dochází v Československu v roce 1968 po obsazení vojsky Varšavské smlouvy. Propaganda se invazi snaží prezentovat jako bratrskou pomoc a vysvětluje jí jako nutný vojenský zásah. Mezi obyvatelstvo byly rozhazovány letáky vyzývající ke klidu a spolupráci s okupanty, některé byly dokonce shazovány z vrtulníků. Textu byly otiskovány i v médiích, například v sovětském deníku Pravda. Kromě televize se okupanti snažili tehdejší společnost ovlivnit i skrze rozhlas a televizi, nejznámější rozhlasovou stanicí okupantů se stala Vltava, vysílající z Drážďan.
Propaganda v současnosti
V současnosti je sice propaganda mnohem méně nápadná, ale za to, hlavně díky internetu, mnohem snadněji rozšiřitelná mezi obrovské množství lidí najednou. Denně se setkáváme s desítkami lživých či upravených zpráv, které nás i přes naši nevědomost velmi ovlivňují. Zásadní je tedy přistupovat ke všem informacím kriticky, ověřovat si zdroje a prvoplánově nevěřit všemu, co si lze (hlavně na internetu) přečíst.