V předchozím díle mediální gramotnosti jsme vám nabídli přehled českých médií. Většina z nich jsou soukromá, ale byl mezi nimi i jeden příklad veřejnoprávního – České televize. Jaký je vůbec rozdíl mezi veřejnoprávním a soukromým médiem?

Státní, nebo veřejnoprávní?

Občas si lidé pletou veřejnoprávní média se státními. Je však důležité říci, že to rozhodně není to samé. Státní média jsou totiž přímo vlastněno i financováno státem a podléhají tak jeho kontrole. Typická jsou zejména pro totalitní (nedemokratické) režimy – našli bychom je například v Severní Koreji, Číně nebo například i dříve v komunistickém Československu. Stát taková média přímo ovládá a určuje, o čem a jak mají informovat.

Naproti tomu stojí tzv. veřejnoprávní média. Ta jsou sice financována z veřejných peněz, nikoli však od státu, ale přímo od občanů pomocí tzv. koncesionářských poplatků. Veřejnoprávní média bývají označována jako jeden z klíčových pilířů demokracie – jsou totiž nezávislá na politické moci a měla by objektivně a nestranně informovat o veřejném dění.

Mezi veřejnoprávní média patří v České republice Český rozhlas a Česká televize, někdy je k nim řazena i zpravodajská agentura Česká tisková kancelář (ČTK). Ta ale není přímo financována z veřejných prostředků, nýbrž z prodeje práv za své služby.

Může soukromé médium psát, co chce?

Soukromá (někdy také komerční) média vznikají za účelem zisku. Jejich hlavním zdrojem je reklama. Tato média upravují svůj obsah většinou tak, aby zaujal co největší počet diváků. Za tím se opět skrývá zájem nabídnout inzerentům co největší dosah a vydělat co nejvíce peněz.

Většina soukromých médií operuje na internetu, případně v tištěné podobě. Internetová a tištěná soukromá média si mohou v podstatě psát, co chtějí – často se tak minimálně názorově vymezují, případně i zkreslují informace, nebo v extrémním případě šíří nepravdivé zprávy. Samozřejmě že v určitých případech je možno taková média právně napadnout, pokud by šlo například o pomluvu nebo šíření poplašné zprávy. Jinak na ně ovšem nikdo nedohlíží.

To už neplatí v případě televize a rozhlasu, kde má hlavní slovo Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta dodržuje obsahovou nezávislost a na dodržování právních předpisů v televizním a rozhlasovém vysílání. V poslední době tak například řešila absenci zpravodajského pořadu na Televizi Barrandov, která to už ale napravila (viz článek).