Snímek Vlny režiséra Jiřího Mádla proměnil 6 z 14 nominací na cenu Český lev. Jedná se o další vítězství liberální měšťanské hegemonie stavící se dlouhá desetiletí do role obětí komunistického režimu, v 90. letech nepotrestaného. Pomyslnou vinou naopak stále trpí naše levice, která je v hlavách nejen hrdých Pražanů nositelem diktatury a socialismu. Neustálá hra na oběť však možná skončí návratem obávané KSČM do vrcholové politiky. Co se to děje?

Černobílý a emotivní svět Vln pro Cinepur bravurně popsala naše šéfeditorka Julie Šafová. K tomu jen dodám, že Češi jsou v tomto snímku opět vyobrazeni jako oběť, tentokrát Rusů, Sovětů, bolševika, tudíž vlastně levice. Obecně Mádlův politický postoj shrnuje nechvalně proslulé video z roku 2010 Přemluv bábu. V něm se Mádl se svoji hereckou kolegyní Marthou Issovou snaží diváka přemluvit k tomu, aby své stále žijící prarodiče přesvědčil o nekonečné škodlivosti levice, jež samozřejmě zhorší nadějnou budoucnost mladých. Na jejich Facebooku stojí: „Pojďme změnit budoucnost! Komunisti a levice nemusí zadlužit stát tak, aby to musely splácet i děti našich dětí! Přemluvte rodiče a prarodiče – ať volí pravicové strany!“ Nejen že se tímto argumentem pravice cyklí od svého porevolučního návratu. Došlo to až tak daleko, že ta samá stránka dnes sdílí příspěvky organizace Dekomunizace, která chce v jedné ze svých petic zakázat používání slova komunismus.

Pokud vám už toto nepřijde bizarní, tak nebojte. Nic nekončí, jedeme dál. Česká liberálně demokratická veřejnost se lekla nové administrativy Donalda Trumpa a neví, jakým způsobem se k ní stavět. Glosátor Seznam Zpráv a novinář Václav Dolejší se rozhodl fašizujícího Trumpa přirovnat k prolhaným komunistickým předákům. Šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery ho v rozhovoru pro DVTV dokonce nazval kapitalistickým komunistou. Na svém facebookovém profilu to následně vysvětlil takto: „Příměr bych použil znovu, protože v rozhovoru jsem odkazoval na konkrétní věc. A sice na vyhazování úředníků a odborníků a nahrazování je loajálními lidmi bez kompetence, které jsme tu zažili po únoru 1948, kdy se posílali úředníci a inteligence obecně do výroby a naopak dělníci do vedení podniků a úřadů.“

Tabery doufal, že z toho bude patrná absurdita umocněná tím, že někteří dnešní komunisté Trumpa vítají. Zdá se, že české postkomunistické trauma nedovoluje jiné příměry s režimy, které také vyhazovaly úředníky a odborníky, prováděly čistky a dosazovali své věrné kádry. Toto přeci nejsou znaky pouze obávaného „komunismu“, ale i jiných autoritativních či totalitních režimů. Příklady takových pravicových vlád najdeme historicky v Německu, Itálii nebo v Chile. Levicové zase u nás, v Rusku a Číně. Český státotvorný příběh ukazuje panování komunistické strany jako největší zlo, ale ryzí antikomunismus nám spíše ubližuje a nedovoluje hlubší sebereflexi toho, co mu předcházelo a co po něm následovalo. V důsledku je přirovnání podnikatele a bývalé televizní celebrity ke komunistovi okatě jednostranné a zjednodušující, zvlášť v kontextu různých politických kroků Trumpa. Pravicová hegemonie žije v našich zdech.

Pakliže spíše pravicová česká veřejnost stále označuje něco, s čím má problém, za „komunismus“, nezbývá ji než si vyslechnout názor většiny u voleb. Bude to zasloužené a nepřekvapivé. Přitom Vlny paradoxně oslavují část reformních komunistů té doby. Mainstream by se tedy měl konečně rozhodnout, kdo je ten „dobrý“ a kdo „zlý“ komunista. Až se pak opět budou všichni divit, co že to udělali špatně a že toho gaunera Babiše s bolševiky věšícími Horákovou volí jen nějací dezoláti, levičáci a elfové, bude pozdě. S příchodem nového konzervativního světa se totiž tento ideový konflikt ještě vyostří a všechny jeho strany bude o to více bolet.

Nedělní tečka je týdeník Studentských listů, který vychází v neděli v poledne. Redaktoři Jakub Hříbek a Jakub Roubíček se v něm zamýšlí nad nejdůležitějšími (nejen politickými) událostmi uplynulého týdne, stejně jako nad zdánlivými běžnostmi všedních dní.