Zuzana Hellerová je jednou ze dvou mladých delegátek České republiky do OSN. Mimo propojování OSN s mladou generací se také věnuje tématu genderové rovnosti. Studovala v Maastrichtu a v Itálii. Během svého mandátu se účastnila například Valného shromáždění v New Yorku, Rady pro lidská práva v Ženevě nebo konference COP 28 v Dubaji. Co ji vedlo k přihlášce do OSN? Jak zlepšit příležitosti mladých lidí v Česku a co je potřeba ve společnosti změnit aby se témata genderové rovnosti posunula?
O postu mladé delegátky
Proč ses rozhodla přihlásit na pozici mladé delegátky do OSN?
Řekla bych, že to začalo v momentu, kdy jsem se rozhodla jít studovat do zahraničí. Pocházím z Teplic a v rámci střední školy jsem se dostala k aktivitám, které mi otevřely dveře do světa. Programy jako letní akademie Discover nebo Yoda Mentorship mi z obyčejného gymnázia pomohly s přihláškou do zahraničí. Tam jsem měla možnost potkat se s lidmi z celého světa, což se mi líbilo, protože mě baví poznávat lidi z různých komunit a kultur. Díky studiu v Nizozemsku jsem mohla načerpat evropskou perspektivu na různé problémy a díky Erasmu, který jsem strávila v Itálii, i tu globální. Přes další studium jsem se dostala na stáž do Ženevy, kde jsem pracovala v delegaci Evropské unie k OSN, konkrétně na otázce globálního zdraví. Strávila jsem spoustu času na vyjednáváních Světové zdravotnické organizace, kde jsem vnímala, že chybí hlas mladých lidí. Protože jsem to viděla a hodně mě bavilo prostředí OSN, rozhodla jsem se spojit ty věci dohromady a přihlásila jsem se na post mladé delegátky.
Co v rámci delegátství děláš?
Vždycky říkám, že já a Kristýna (Bulvasová, druhá delegátka do OSN, pozn. red.) jsme mostem mezi mladými lidmi v Česku a OSN. Na jedné straně máme za úkol reprezentovat jejich hlas na půdě OSN, když jsme v zahraničí, a na té druhé se také snažíme přinést organizaci blíž mladým lidem v Česku. Účastníme se různých panelových debat a konferencí a chodíme na školy pořádat besedy a přednášky.
„Mladí lidé nemají rovnost v příležitostech, protože o nich nevědí,“ říká mladá delegátka OSN
Kristýna Bulvasová je jednou ze dvou mladých delegátek České republiky do OSN. Jako téma svého delegátství si vybrala vzdělávání, zejména pak nerovnost v přístupu k příležitostem nebo přípravu studentů na společenské a technologické změny. Studuje mezinárodní teritoriální studia a česko-německá studia na FSV UK. Během svého mandátu se účastnila například Valného shromáždění v New Yorku, Rady pro lidská práva v Ženevě nebo konference COP 28 v Dubaji. Co práce mladé delegátky obnáší? Jak pracuje s tématem vzdělávání? Změnila by OSN? Co si myslí o přístupu OSN ke konfliktu v Gaze?
Čtěte celý rozhovor s Kristýnou Bulvasovou na Studentských listech.
Jaký je tvůj největší zážitek z delegátství?
Nenapadá mě jedna konkrétní věc, ale pro mě jako pro někoho, kdo není rozený řečník, je jakákoliv příležitost mluvit před lidmi naprosto jedinečná. Vždycky jsem nervózní, ale je to něco, co mě posouvá dopředu a o tom delegátský program je. Ať už je to kontakt s médii nebo možnost si stoupnout před publikum a zlepšovat se v mluvení, je to něco na čem chci pracovat. Další zážitky mám taky díky setkání s vysokými představiteli, jako bylo například bilaterální setkání s dvěma ministry. Další zážitek byla příležitost na UNESCO fóru mládeže spolupracovat s lidmi z domodorých komunit, jako je Peru či Bangladéš. Taky jsem měla možnost potkat lidi, kteří pochází z ostrovních států jako je Tuvalu nebo Samoa. S nimi jsme pracovali na tématu klimatické změny.
Mladí lidé v Česku
Jak více zapojit mladé lidi do politiky?
Když se podíváme na celosvětové počty, tak skoro polovina populace spadá do kategorie pod třicet let. Ale když se podíváme kolik lidí z téhle skupiny je například v poslaneckých sněmovnách či parlamentech, tak je to jenom okolo dvou až tří procent. Je potřeba změnit pohled na to, že mladí lidé jsou nezkušení. Setkáváme se s ageismem, kdy si lidé myslí, že jenom kvůli tomu, že jsme mladí, tak s ničím nemáme zkušenosti a nejsme schopní. Myslím si, že tohle už se mění a až přijde nová generace do politiky, tak se to hodně zlepší. Co se týče toho, jak dostat mladé lidi do politiky, tak jeden způsob je přes školy. Je potřeba vést studenty k tomu, aby byli občansky angažovaní a zajímali se o svět kolem sebe. Například když jsem byla na střední škole, tak jsem měla pocit, že jsem se pořádně neučila o klimatické změně. Pak pro lidi není jednoduché zapojit se do projektů, když pořádně ani neví, o čem jsou a že ty problémy existují.
Další důležitá věc je umožnit lidem ze všech prostředí zapojit se do politiky a dát jim ty první příležitosti. Nejen otevřít dveře pomocí stáží, ale hlavně se bavit o tom, jak můžeme těmto lidem kompenzovat to, že pracují. V Česku je velká problematika neplacených stáží, když se například podíváme na různá ministerstva nebo i politické kanceláře. Znamená to, že na stáže se dostávají jen určité skupiny, protože někteří lidé si nemohou dovolit pracovat zadarmo. To je něco na čem se snažíme v rámci mandátu pracovat.
Jsou podle tebe příležitosti mladých v Česku adekvátní? Jak by šly zlepšit?
Já i Kristýna pocházíme z menších měst a samy jsme viděly, že ty příležitosti jsou pro tyto lidi horší než pro ty, kteří vyrůstají v městech jako Praha či Brno. Já jsem dojížděla ke konci střední školy do Prahy, protože jsem neměla pocit, že mám příležitosti angažovat se v Teplicích. To je podle mě problém na kterém by se mělo pracovat. Z aktivit kterým se teď věnuju z pozice organizátorky vím, že často bývá problém přilákat lidi z Ústeckého kraje. Je to komplexnější problematika, která se musí řešit z různých úhlů pohledu.
O OSN a delegátství
Proč je podle tebe důležité mít mladé lidi součástí organizací jako je OSN?
Na těch důležitých pozicích je většinou starší generace, a často to jsou ještě muži. Generace mladých lidí není tak často slyšet. Já netvrdím, že jsme experti na všechno, ale máme vizi a víme, v jakém světě chceme žít. Myslím si, že kdyby se spojila vize, kterou máme a expertíza té starší generace, tak by to mohlo pomoct řešit zásadní globální otázky. Taky je potřeba, aby si OSN vychovávala novou generaci, která bude jednou samotnou organizaci vést. Jedna věc, které se snažím věnovat je zapojení mladých lidí a profesionálů právě v rámci samotné OSN. V současnosti není jednoduché se do organizace dostat, chybí tam prostor pro lidi, kteří se chtějí učit a a je jen málo možností jak získat nějaké zkušenosti. Já se teď stěhuji do Kambodži, kde budu pracovat pro OSN Development Programme v rámci mladých dobrovolníků, což je jedna příležitost, ale není jich zase tolik.
Vidíš rozdíly mezi vnímáním OSN a podobných institucí v Česku a v jiných zemích?
Řekla bych, že velká část věcí, co OSN dělá, se nedotýká Čechů v každodenním životě. To, co se děje v rámci EU, se nás dotýká výrazně víc. Řekla bych, že právě proto je jednodušší přijít s návrhy jako vystoupit z OSN. Hodně lidí vnímá její roli kvůli válce na Ukrajině, ale mnohem míň si uvědomuje, jak moc OSN pomáhá v rozvojových zemích.
Co si myslíš o vlivu komentářů, jako například od ministryně obrany Jany Černochové, na téma OSN?
Komentáře tohoto typu jsou neproduktivní. Opět se to dotýká toho, že když se v Česku řekne OSN, tak si většina lidí představí Radu bezpečnosti. Samozřejmě Rada bezpečnosti hraje důležitou roli, ale v dnešní době je často blokovaná a není schopna řešit to, co se děje ve světě. Proto je potřeba od ní často odhlédnout a zaměřit se na jiné věci. OSN hraje esenciální roli, protože jako jediná zvládá vést mezinárodní dialog. Organizace není perfektní a měli bychom se bavit o reformách, ale OSN jako taková je nenahraditelná. V zemích globálního jihu taky OSN hraje nepostradatelnou roli v rámci rozvoje a zlepšování kvality života, jako je třeba vzdělávání a zdravotnictví.
SDG 5: genderová rovnost, cíle udržitelného rozvoje
Jaký je tvůj hlavní cíl v rámci delegátství?
Já se věnuji genderové rovnosti a snažím se daná témata destigmatizovat. Často na sobě mají nějakou nálepku, která není produktivní. Příklad je třeba feminismus, já se považuji za feministku a nestydím se za to, ale nejsem radikální feministka. Jediné co chci je, aby ženy měly stejné možnosti jako muži. Ráda bych destigmatizovala témata jako menstruace, právo na potrat a menstruační chudoba. Je důležité poukázat na to, že ty problémy tady jsou, i když lidé často nevědí, co znamenají. Menstruační chudoba se v Česku týká zhruba padesáti až sto tisíců žen.
Co si myslíš, že by se muselo změnit v Česku, aby se manželství pro všechny a jiná témata posunula kupředu?
Pro mě osobně jsou to všechna základní lidská práva. Myslím si, že naše společnost hodně strádá kvůli tomu, že tu jsou diskriminované skupiny. Vkládám hodně naděje do naší generace, která až se dostane do pozic, kde bude mít příležitost o těch věcech přímo rozhodovat, tak situaci změní. Už teď vytváříme silný tlak, ale až se dostaneme do těch důležitých pozic, tak s tím něco uděláme.