V březnu se uskuteční volba předsednictva kdysi nejsilnější levicové strany v Česku. Nabízejí se slova o kriticky důležitém sjezdu, který rozhodne o osudu sociální demokracie. Zvláště když se začínají rýsovat obrysy souboje o post předsedy, o který se bude kromě současného předsedy Jana Hamáčka ucházet i ministr zahraničí Tomáš Petříček.

Leč přesto všechno lze hovořit spíše o další epizodě politického marasmu, ve kterém se současná ČSSD nachází. Strana se osm let od posledního vítězství v parlamentních volbách pohybuje ve volebních průzkumech okolo magické pětiprocentní hranice a její současné vedení v čele s Janem Hamáčkem vytvořilo z vlastní partaje uskupení nic neříkajících postav, jejichž program a úspěchy si obratně přivlastnil oligarchický premiér Andrej Babiš.

Tomu navíc sociální demokrati ochotně v menšinové vládě dělají fackovacího panáka. I přes pár planých výhrůžek o odchodu z vlády, které jsme několikrát během posledních let slyšeli, se nakonec vždycky našel důvod, proč zrovna ČSSD bude nadále dělat spolu s komunisty Babišovi užitečného idiota.

Problémů a vad má ČSSD víc než dost. Ať už jím je vnitřní názorový rozkol ohledně účasti ve vládě Andreje Babiše, finanční potíže či občas až tragikomická televizní vystoupení ministryně sociálních věcí Jany Maláčové. Zapomenout nesmíme ani na spory mezi regionálními organizacemi, které vypluly na povrch například při sestavování kandidátky pro krajské volby do Ústeckého kraje. Nejzásadnějším problémem je však ideová roztříštěnost a ztráta tváře. Jak obrazně, tak doslovně řečeno.

Krize identity

Sociální demokracie totiž naprosto ztratila ponětí o tom, čím vlastně je. Střídavě přebíhá mezi tradičním zastáncem pracujících, důchodců a sociálně slabších a novou městskou levicí 21. století. Přitom je naprosto zřejmé, že není plnohodnotně ani jednou z obou možností. Do čela se sice postupně dostávají příslušníci mladšího a progresivního křídla, reprezentované právě výše zmíněným ministrem Petříčkem či ministryní Maláčovou, nicméně i nadále zůstávají ve straně staré kádry, které si žádnou změnu kurzu nejspíše nepřejí.

Není tím pádem ani jasné, na koho současná ČSSD cílí. Jsou nádále cílovou skupinou ještě pořád ty matky samoživitelky, sociálně slabé rodiny z odloučených lokalit, důchodci a obyvatelé tradičně průmyslových a chudších regionů, nebo naopak zaopatření mladí liberálové z měst, usilující o práva různých menšin a boj za klima? V obou případech bude navíc při současné politické situaci velice těžké získávat voliče z obou skupin. Zejména důchodci stále patří k tvrdému jádru elektorátu hnutí ANO, ve městech a mezi mladými naopak dominují Piráti. Bezradnost vykresluje i snaha zformovat levicovou koalici se Zelenými. Je patrné, že zatímco ostatní strany se spojují, aby získaly co nejvíce mandátů vůči Babišovi, ČSSD se spojuje s ještě menšími uskupeními kvůli pouhému politickému přežití.

Je libo svetr, nebo něco jiného?

Volba mezi Petříčkem, Hamáčkem, nebo někým jiným, tyto problémy sama nevyřeší. Hamáček dovedl během svého předsednictví ČSSD na hranici volitelnosti a zvýšení preferencí mu nezajistila ani jeho popularita z jara 2020 či sexy červený svetr. Sám se ještě nevyjádřil, jestli bude obhajovat post předsedy strany, nejspíše se po volbách 2021 vidí jako vyslanec ČR při OSN nebo v Kanadě, jak se již delší dobu spekuluje. Oproti tomu Petříček, který se mimochodem ještě v říjnu minulého roku nechal slyšet, že již nebude kandidovat do předsednictva strany, se jeví jako kompetentní ministr zahraničí, uznávaný i u opozice, která oceňuje jím vedenou zahraniční politiku. Nicméně je otázkou, zda by jeho osobnost v roli předsedy nějak výrazně změnila názor voličů na sociální demokracii.

Bude zajímavé sledovat, jak se nejstarší česká politická strana vypořádá s krizí posledních let a jestli se zvládne do parlamentních voleb ještě zkonsolidovat. Pokud by se ale skutečně nedostala do Poslanecké sněmovny, znamenalo by to pravděpodobně i definitivní konec ve vrcholné politice, a tím vstup Česka do nové éry bez tradiční levicové strany v parlamentu. Kdo by mohl být jejím pomyslným nástupcem, a zda ho bude vůbec třeba, se dozvíme až po podzimních volbách.

Očima studenta je seriál Studentských listů, který vychází každý pátek. Jeden z redaktorů v něm představí svůj pohled na vybrané téma, které v poslední době hýbalo českým nebo světovým děním, ať už z oblasti politiky, školství nebo kultury.