Právě si prohlížíte Olympijské hry zakrývají tyranii v Číně. Svět se musí ozvat proti bezpráví

Jen pár týdnů zbývá do zahajovací ceremonie zimních olympijských her, která odstartuje festival zimních sportů v čínském hlavním městě. Peking, často považován za jedno ze světových center obchodu a technologie, tak bude hostitelem prestižní události, kterou sledují miliony lidí všech kultur po celém světě. Každý dnem se začnou sjíždět sportovci na aklimatizaci a kamery světového tisku se budou upírat na supermoderní vyleštěné stadiony a jásající davy fanoušků. Jen pár set kilometrů od olympijské vesničky bude o svůj život bojovat podvyživená týraná novinářka Čang Čan. Ta se provinila tím, že chtěla svět informovat o smrtelném viru. Vítejte v Číně.

Sport a politika byli vždycky spojenci z nutnosti. Sportovci nechtějí do svých her tahat mocenské drama, ale velké sportovní soutěže s sebou nesou nepopiratelnou prestiž a mezinárodní pozornost, kterou samozřejmě hostitelské státy chtějí řádně využít. Proč si také jinak s tak nevýhodným projektem lámat hlavu? Pořádání olympiády je notoricky nevýhodné a prodělečné. Skoro jako by pořadatelé soutěžili ve vlastní disciplíně: kdo dokáže více přestřelit plánovaný rozpočet.

Olympijské hry byly už před tisíci lety událostí politickou. Zatímco se spoře odění či nazí atleti proháněli v kočárech, zápasili nebo vrhali hliněným diskem, na tribunách se mezi politiky uzavíraly politické aliance a sjednávaly vojenské či diplomatické pakty. Už stovky let před vynalezením novinového tisku bylo také jasné, že jsou hry perfektní příležitostí naparovat se před ostatními svým bohatstvím nebo jinými kvalitami. 

Za skoro tři tisíce let se v tomhle ohledu mnoho nezměnilo. Všichni se snaží ujišťovat, že jde jenom o sport a férové soutěžení, ale mezitím jsou opatrně plánovány trasy, kterými se budou moci pohybovat mezinárodní novináři, a z města jsou odklízeni bezdomovci a kdokoli další zvýrazňující nějaké společenské problémy. Kam následně jdou, si můžeme jenom domýšlet  a doufat. Čínské tábory a detenční centra nemají zrovna dobrou pověst

Zdravé tělo, bystrá mysl, a respekt k lidským právům

Samotný moderní olympismus je nemálo zajímavá filozofie, snažící se propojit fyzický pohyb s kulturou, vznešeností a vzděláním, v důsledku kultivující zdravou tělesnou schránku, mozek vzdělance a gentlemanskou duší. Jen těžko dokážeme v olympijské chartě nebo jiných historických textech najít známky toho, že byl bylo v plánu hry využívat k politickým účelům nebo rozšiřováním ideologií či vlastní morálky. 

„Olympismus je životní filozofií, povznášející a vyváženě spojující v jeden celek zdatnost těla, vůle a ducha. Spojením sportu, kultury a výchovy usiluje olympismus o vytvoření způsobu života, založeného na radosti z vynaloženého úsilí, na výchovné hodnotě dobrého příkladu, sociální odpovědnosti a na respektování základních universálních etických principů. Cílem olympismu je zapojit sport do služby harmonického rozvoje lidstva s cílem vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti.”

Není potřeba si malovat minulost na růžovo. Velmi snadno by se můžeme točit na prohlášeních i činech otců olympismu, jež bychom v dnešní době považovali za rasistická, sexistická nebo prostě jen hloupá. I v historii olympijských her se odehrály činy, u nichž nezbývá než kroutit hlavou. Když se ale podíváme na olympismus s historickým nadhledem, umíme zhodnotit, že touha po lidském respektu a vzájemné sounáležitosti v myšlenkách olympismu je a vždy byla, přestože to s její aplikací občas skřípalo.

Podpořte unikátní projekt největšího českého studentského média. Vaše finanční dary v libovolné výši prosím posílejte na účet 2401503935/2010 a informujte nás o nich na e-mailu info@slisty.cz. Více informací naleznete zde.

Lidé na internetu pochopitelně nesnášejí, když se někdo snaží vkládat slova nebo činy do úst historických postav. Zřejmě i právě proto to nyní udělám. Myslím, že kdyby dnes žili Pierre de Coubertin nebo Jiří Guth-Jarkovský, i oni by psali apely na propuštění nespravedlivě vězněných politických vězňů a ochránců lidských práv.

Dodržování lidských práv musí být přece stejná samozřejmost, jako sundání klobouku v divadle. 

Stroj na státní kontrolu

Zmíněná novinářka Čang Čan je jenom jedním z tisíců případů, kdy čínský režim nelítostně trýzní ochránce lidských práv či nezávislé novináře. Už je to nějaký čas, co byly zveřejněny je těžko zpochybnitelné důkazy o genocidě, kterou čínský režim vykonává na ujgurském obyvatelstvu v regionu Sin-ťiang. Statisíce Ujgurů jsou zavírány do koncentračních táborů, ženy jsou násilně sterilizovány, a skoro každý ujgurská rodina byla nějak postihnuta, narušena nebo rozdělena bestiálním režimem, jehož cílem je unifikace Číny a likvidace jakýchkoli samostatných kultur či etnik. 

Zatímco součástí antických olympijských her byla dohoda o míru zbraní a přerušení všech válek, čínský režim aktivně eskaluje situaci v tchajwanském průlivu a hrozí malé demokratické zemičce válkou.

(Inzerce)

Na čínský režim se už nemůžeme dívat jako zastydlé zlomyslné komunistické papaláše, kteří chtějí šikanovat všechny okolo. Z čínského režimu stal technologický sledovací gigant, který využívá nejmodernější technologie na velmi cílenou likvidaci odporu, efektivní zastírání informací, precizní předvídatelnost nepřátel a všestrannou propagandu na ovlivňování veřejného diskurzu. Pokaždé, když někdo pronese „V Číně mají sice problémy s lidskými právy, ale…”, znamená to, že mašina zafungovala.

Co můžeme dělat my? 

Zimní olympijské hry 2022 proběhnou a budeme svědky přesně oné naleštěné přehlídky falešných slibů, kterou čekáme. Politici po celém světě se již symbolicky distancovali svou neúčastí, ale to mediální propagandistickou mašinu jen těžko zastaví.

Olympijských her se zúčastní tisíce atletů z celého světa, ale až na pár drobných umlčených prohlášení se dost pravděpodobně na žádný velký hlasitý vzdor ze strany účastnivších sportovců nedostane. Není to něco, za co je můžeme vinit nebo to po nich požadovat. Kdo z vás by riskoval svou kariéru pro takové gesto? Nesnažme se proto hanit nebo tlačit ani na české sportovce, kteří budou na hrách vystupovat. 

Co ale můžeme dělat, je nenechat olympijským hrám prázdný mediální prostor? 

  • Zaplňme sociální sítě vzkazy připomínajícími genocidu v Číně. Informujme se navzájem a informujme druhé.
  • Když nějaký sportovec nebo veřejná osobnost promluví o lidských právech nebo jejich porušování, podpořme ho. Sdílejme ho. Napišme mu slova podpory.
  • Napište svým politikům a poproste je o jasné vyjádření názoru a odsouzení falešné fasády olympijských her.

Čínský režim dá neuvěřitelné hromady peněz do umělého dosahu své Potěmkinovy olympijské vesničky. My můžeme odporovat dosahem skutečným, lidským, organickým.

Olympiáda v Pekingu 2022 proběhne a budeme na ni za pár let pohlížet stejně jako na tu v Berlíně 1936 nebo Moskvě 1980 – jako nástroje diktátorské propagandy zastiňující zvěrstva totalitního režimu. Ale bude se nám vzpomínat trochu líp, když budeme vědět, že veřejnost se nedala, a hlasy o porušování lidských práv byly slyšet jasně a nahlas. Zahoďme na chvíli ikonický cynismus a postavme se za to, co je správné. 

Autor je členem Pirátské strany. 

Tomáš Guth Jarkovský

Lidskoprávní aktivista, člen Pirátů, student matfyzu, twitterový bojovník a spolupracovník redakce.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..