O politiku se vůbec nezajímá více než polovina středoškoláků, ukázal například loňský průzkum agentury Focus pro Člověka v tísni. Otázku, jak zvýšit zájem mladých lidí o politiku a přitáhnout je k volbám, si teď klade nejeden novinář, politik nebo učitel. Přinášíme několik tipů pro nás všechny, jak toho dosáhnout. 

Nakašlete na studentské volby

Nějaká forma studentských voleb existuje v řadě zemí, včetně Česka a Slovenska. U nás je již od roku 2010 organizuje nezisková organizace Člověk v tísni, letošní studentské volby do Poslanecké sněmovny po roční pandemické přestávce probíhají právě v těchto dnech. Přestože projekt studentských voleb má řadu limitů (především nepředávají zcela přesnou zprávu o voličských preferencích mladých, i proto, že jsou do projektu většinově zapojena především gymnázia), je zaprvé unikátním vhledem do duše mladých lidí, zadruhé ponouká mladé k tomu, zajímat se o veřejné dění, zjistit si něco o kandidátech nebo si přečíst volební programy, ačkoliv jim ještě nebylo osmnáct let.

Projekt studentských voleb by však nemohl však nemohl v plné míře fungovat bez patřičného zájmu médií. Například ve Skandinávii, kde mají studentské volby více než třicetiletou tradici, se jejich výsledky těší široké pozornosti médií i veřejnosti, a rozebírá se, která politická témata jsou pro mladé nejdůležitější a jak se jejich preference liší od „dospělých voličů”. Příklad ze severu Evropy by si měla vzít také česká média. Čím víc se bude o studentských volbách, průzkumech volebních preferencí mezi mladých, dění v mládežnických organizacích i problémech, které mladé lidi trápí, v Česku psát a vysílat, tím víc bude slábnout pocit, který se v souvislosti se vztahem mládeže k politice často skloňuje: že dokud nemáme volební právo, náš názor nikoho nezajímá.

Umožněme mladým volit a zapojit se co nejdřív

V Česku debatované snížení současné volební hranice alespoň u některých typů voleb z 18 na 16 let není v evropském kontextu vůbec novou myšlenkou. Vůbec první západní zemí, která volební hranici takto snížila, bylo v roce 2007 Rakousko, přičemž výsledky byly jenom pozitivní. Snížení volební hranice podpořilo zájem mladých o veřejné dění a zároveň se potvrdilo, že změna u našich jižních sousedů neměla žádné zásadnější dopady na výsledky voleb. U nás návrh, který by se v českém kontextu týkal na 200 tisíc mladých lidí, dříve neúspěšně prosazovali Zelení, dnes ho podporuje koalice Pirátů a STAN. Právě Starostové se před časem stali ve sněmovně předkladateli návrhu zákona, který by šestnáctiletým a sedmnáctiletým voličům umožnil volit v komunálních volbách.

Studentské volby jsou dobrým nástrojem, pochopitelně neúčinnějším k budování politických návyků u mladých se však mmj. podle průzkumu Eurobarometru z roku 2017 ukázalo snížení volební hranice. To samé pochopitelně platí i pro snížení věku, kdy je možné se přímo zapojit do politického dění. Opět malé rakouské okénko: právě to souběžně se snížením možnosti volit snížilo nejnižší věk nutný pro politickou kandidaturu z 19 let na 18 let. V Česku se mezitím u voleb do Poslanecké sněmovny držíme hranice 21 let.

I politické strany v Česku však čím dál častěji umožňují zapojení do svých struktur i mladým lidem. Naposledy Starostové a nezávislí, kteří umožnili stát se registrovaným příznivcem hnutí už od šestnácti let věku a předseda mládežnické organizace mSTAN získal hlasovací práva na celostátním výboru hnutí. Spodní hranici pro to, stát se registrovaným příznivcem, pak nemají stanovenou Piráti.

Vykroužkujte předsedy mládežnických organizací, aby se dostali do parlamentu

Ačkoliv pro vstup do většiny českých politických stran je třeba být plnoletý, řada z nich má své více či méně aktivní mládežnické organizace, do nichž je možné se zapojit nejčastěji od patnácti let, někdy i dříve. Zde si mohou mladí lidé s politickými ambicemi vyzkoušet politiku nanečisto, zvýšit svůj přehled i narazit na nové cenné kontakty do budoucna. Zároveň se k ničemu nezavážou, protože mládežnické organizace jsou často samostatné a od svých stran oddělené (například pro členství v mládežnické organizaci TOP tým není třeba být zároveň členem TOP 09).

V Česku mládežnické organizace politických stran stále nejsou tak silné jako na Západě. Některé si dokonce strany drží pouze formálně z pragmatického PR hlediska, jiné naopak uvadají, o dění v nich se často velká média příliš nezajímají. To je v kontrastu se situací například v Německu, kde mají mládežnické organizace silnou tradici a být předsedou mládežnické organizace je tu prakticky jistou vstupenkou do Bundestagu.

Předsedové mládežnických organizací však kandidují i v Česku, jenom se nacházejí v začarovaném kruhu, kdy jim chybí širší publicita. Předsedkyně Mladého ANO Markéta Plesníková kandiduje na desátém místě za hnutí ANO v Praze, předseda Mladých sociálních demokratů Lukáš Ulrych jako sedmička za ČSSD taktéž v Praze. Jisté šance má jako čtyřka ústecké kandidátky koalice Spolu předseda Mladých lidovců Radovan Gaudyn. Zda se dostanou do Sněmovny, záleží pouze na voličích a jejich preferenčních hlasech.

Nebojme se na školách mluvit o politice

Politika do škol nepatří, zní známý slovní obrat. Celé je to nicméně složitější: politika ve smyslu politické agitace do škol nepatří téměř jistě a výslovně ji zakazuje školský zákon. Ale výuka o politickém systému, bavení se o politice obecně jako o správě věcí veřejných a o důležitosti toho, aktivně se o ni zajímat, do hodin občanské výchovy a základů společenských věd zcela jistě patří. Hranice mezi oběma zmíněnými přístupy však bývá tenká a není divu, že se někdy učitelé ve strachu z obvinění z „indoktrinace dětí” politickým tématům raději cíleně vyhýbají.

Vše pochopitelně souvisí s nutnou proměnou koncepce výuky občanské výchovy. Nastavený systém přeje učitelům, kteří raději na známky zkouší rozdíl mezi aktivním a pasivním volebním právem než těm, kteří se snaží v hodinách rozproudit diskusi. V některých západních zemích, jako je například Francie, je přitom běžné, že se hodiny občanské výchovy dělí na skupiny (podobně jako to v Česku známe z výuky hodin jazyků) a učitel je tu spíše určitým moderátorem diskuse o důležitých či aktuálních tématech.

Čtěte studentská média!

Říká se, že regionální žurnalistika je důležitá proto, že zprostředkovává dění v regionech, které by jinak v celostátních médiích se sídlem v hlavním městě zapadlo. Stejně jako jsou však pro zdravou mediální scénu důležitá silná místní média, jsou důležitá i média studentská. Nezávislé studentské weby a časopisy (krom toho, že dávají první příležitosti a zkušenosti mladým novinářům − ale o tom až jindy) jsou nepostradatelná proto, že přinášejí do debaty témata důležitá pro mladé lidi zprostředkované jejich pohledem a snaží se tak mladé přitahovat k pravidelnému sledování veřejného dění. V současnosti největším celostátním studentským médiem v Česku jsou Studentské listy, svůj časopis, web či rádio (ať už oficiální či undergroundový) má ale každá vysokoškolská fakulta žurnalistiky i každá střední či základní škola.

Učitelé, pošlete studenty na ČMAK nebo na Summit

Školy by měly podporovat studenty, aby se ve svém volném čase aktivně zapojovali. Ať už jde o různé projekty a politické simulace pro mladé (jako jsou Pražský studentský summit, Český model amerického kongresu či projekty jako Yoda mentorship, Pražský Barcamp a další akce pořádané mládežnickými spolky), či ponoukání studentů k tomu, aby nebyli lhostejní, byli aktivní a zapojovali se. Dnes je bohužel motivace studentů k aktivitě častá spíše na elitních školách, například na maloměstských gymnáziích často závisí na konkrétních učitelích a jinde spíš na konkrétních uvědomělých studentech, kterým však škola samotná někdy bohužel v jejich aktivitách naopak hází klacky pod nohy.