Říjen byl pro svět filmu měsícem věru plodným. Bohužel ve stínu větších filmů tak trochu zapadlo jihokorejské komediální drama Parazit. Snímek zvedl vlnu pozornosti po svém uvedení v Cannes, kde získal Zlatou palmu, hlavní cenu festivalu. Dle ohlasů byl dokonce označen za „nejzábavnější vítěz Cannes od dob Pulp fiction“. Jak se Parazitovi podařilo splnit vysoká očekávání v českých kinech?
Parazit vypráví příběh mazané jihokorejské rodiny, která se zručně vetře do bohaté domácnosti byznysmena Parka. Čtyřčlenná rodina našich protagonistů žije ve zchudlé čtvrti poblíž neurčeného většího města. Nikdo z nich nemá stále zaměstnání a tak si přivydělávají čímkoliv, co se naskytne, například skládáním krabic na pizzu. Jejich situace se od základů mění, když nejmladší potomek, syn Ki-Woo, získá z čista jasna příležitost doučovat angličtinu dceru movitého podnikatele. A takové šance se neodmítají.
Pomocí drobných i větších podvodů se celé rodině postupně podaří infiltrovat do služeb majitelů obrovského domu a získat tak naději na lepší budoucnost. S obdivuhodnou zručnosti a nevídanou kreativitou postupně odstraní předchozí hospodyni a řidiče a zaujmou jejich místa.
Film byl před uvedením prezentován převážně jako komedie a první polovina snímku tomuto příslibu plně dostává, naši hrdinové jsou sympatičtí, divák se dokáže vžít do jejich zoufalé situace a fandí jim. Druhá část je pak mistrnou ukázkou, jak plynule se dá v rámci dvouhodinové podívané přecházet mezi odlišnými žánry .
Z komedie až na jatka
Příběh nás postupně přenese z černočerné komedie do napjatého dramatu s prvky hororu. Celá zápletka druhé poloviny, totiž motiv ukryté místnosti ve sklepení domu, je sice mírně přitažená za vlasy, ale režisér Bong Joon-ho s ní umí velmi dobře pracovat. Napětí se stále stupňuje v předzvěsti nevyhnutelné závěrečné konfrontace.
Samotná gradace děje se v posledních pár desítkách minut Parazita změní v nelítostný masakr tak rychle, že než se divák vzpamatuje, už je téměř po všem. Závěrečné vyznění filmu se z humorné sféry přesune spíše k politickému apelu.
Společenský systém antagonistou
Pokud patříte mezi fanoušky jihokorejské kinematografie, pak pro vás zajisté není novinkou, že kontrasty mezi jednotlivými společenskými třídami jsou místní specialita. A Parazit není výjimkou. Přitom v našem snímku není ona bohatá vrstva protivníkem chudých. Antagonistou filmu je pak spíše systém samotný, který dvě v jádru podobné rodiny, staví na zcela vzdálené strany společnosti, jen a pouze kvůli majetku.
Příběh se odehrává ve dvou kontrastních prostředích – v suterénním domku ústřední rodiny, do kterého zatéká, všude je špína a nepořádek, vše klaustrofobicky namáčknuté mezi úzké stěny. Dům rodiny pana Parka je přesným opakem – luxusní, pohodlný, směšně velký, ale zároveň chladný a neosobní. Obrovská vila je tak prostorná, až v divákovi vyvolává pocity úzkosti.
Režisér a spoluautor scénáře Bong Joon-ho za sebou má nemalé množství úspěšných filmů, stojí za to jmenovat alespoň některé z nich. V roce 2003 uvedl do kin drama Pečeť vraha (ve kterém se objevil i Kang-ho Song, představitel otce rodiny v Parazitovi), roku 2009 se zapsal do dějin kinematografie thrillerem Matka (který se také účastnil Cannes, odešel však pouze s nominací).
Parazit neurazí ani velmi povedeným hudebním doprovodem, který speciálně pro film složil Jung Jaeil, který se podílel i na režisérově předchozím snímku Okja.
Již nyní je jasné, že Parazit díky svému vysokému hodnocení rozhodně neskončí v propadlišti filmových dějin. Svůj úspěch z Cannes si vydobyl letos, dále ho čeká jistá kandidatura na Oscara.
