26.10.2019 01:00

Parazit: Elegantní podvod, či politická výzva?

Julie Šafová

Říjen byl pro svět filmu měsícem věru plodným. Bohužel ve stínu větších filmů tak trochu zapadlo jihokorejské komediální drama Parazit. Snímek zvedl vlnu pozornosti po svém uvedení v Cannes, kde získal Zlatou palmu, hlavní cenu festivalu. Dle ohlasů byl dokonce označen za „nejzábavnější vítěz Cannes od dob Pulp fiction“. Jak se Parazitovi podařilo splnit vysoká očekávání v českých kinech?

Parazit vypráví příběh mazané jihokorejské rodiny, která se zručně vetře do bohaté domácnosti byznysmena Parka. Čtyřčlenná rodina našich protagonistů žije ve zchudlé čtvrti poblíž neurčeného většího města. Nikdo z nich nemá stále zaměstnání a tak si přivydělávají čímkoliv, co se naskytne, například skládáním krabic na pizzu. Jejich situace se od základů mění, když nejmladší potomek, syn Ki-Woo, získá z čista jasna příležitost doučovat angličtinu dceru movitého podnikatele. A takové šance se neodmítají.

Pomocí drobných i větších podvodů se celé rodině postupně podaří infiltrovat do služeb majitelů obrovského domu a získat tak naději na lepší budoucnost. S obdivuhodnou zručnosti a nevídanou kreativitou postupně odstraní předchozí hospodyni a řidiče a zaujmou jejich místa.

Film byl před uvedením prezentován převážně jako komedie a první polovina snímku tomuto příslibu plně dostává, naši hrdinové jsou sympatičtí, divák se dokáže vžít do jejich zoufalé situace a fandí jim. Druhá část je pak mistrnou ukázkou, jak  plynule se dá v rámci dvouhodinové podívané přecházet mezi odlišnými žánry .

Z komedie až na jatka

Příběh nás postupně přenese z černočerné komedie do napjatého dramatu s prvky hororu. Celá zápletka druhé poloviny, totiž motiv ukryté místnosti ve sklepení domu, je sice mírně přitažená za vlasy, ale režisér Bong Joon-ho s ní umí velmi dobře pracovat. Napětí se stále stupňuje v předzvěsti nevyhnutelné závěrečné konfrontace.

Samotná gradace děje se v posledních pár desítkách minut Parazita změní v nelítostný masakr tak rychle, že než se divák vzpamatuje, už je téměř po všem. Závěrečné vyznění filmu se z humorné sféry přesune spíše k politickému apelu.

Společenský systém antagonistou

Pokud patříte mezi fanoušky jihokorejské kinematografie, pak pro vás zajisté není novinkou, že kontrasty mezi jednotlivými společenskými třídami jsou místní specialita. A Parazit není výjimkou. Přitom v našem snímku není ona bohatá vrstva protivníkem chudých. Antagonistou filmu je pak spíše systém samotný, který dvě v jádru podobné rodiny, staví na zcela vzdálené strany společnosti, jen a pouze kvůli majetku.

Příběh se odehrává ve dvou kontrastních prostředích – v suterénním domku ústřední rodiny, do kterého zatéká, všude je špína a nepořádek, vše klaustrofobicky namáčknuté mezi úzké stěny. Dům rodiny pana Parka je přesným opakem – luxusní, pohodlný, směšně velký, ale zároveň chladný a neosobní. Obrovská vila je tak prostorná, až v divákovi vyvolává pocity úzkosti.

Režisér a spoluautor scénáře Bong Joon-ho za sebou má nemalé množství úspěšných filmů, stojí za to jmenovat alespoň některé z nich. V roce 2003 uvedl do kin drama Pečeť vraha (ve kterém se objevil i Kang-ho Song, představitel otce rodiny v Parazitovi), roku 2009 se zapsal do dějin kinematografie thrillerem Matka (který se také účastnil Cannes, odešel však pouze s nominací).

Parazit neurazí ani velmi povedeným hudebním doprovodem, který speciálně pro film složil Jung Jaeil, který se podílel i na režisérově předchozím snímku Okja.

Již nyní je jasné, že Parazit díky svému vysokému hodnocení rozhodně neskončí v propadlišti filmových dějin. Svůj úspěch z Cannes si vydobyl letos, dále ho čeká jistá kandidatura na Oscara.

Zdroj náhledového obrázku.

Komentáře