Právě si prohlížíte PROTI: Proč v případu Klinika selhal stát i aktivisté?

(Demonstrace na podporu Kliniky. Foto: Autonomní sociální centrum Klinika)

Vánoční svátky skončily, odpálili jsme si petardy, dali jsme si předsevzetí a začali se pomalu chystat na návrat do práce a školy. A jaké se vyrojí hlavní mediální téma prvních dvou týdnů? Kauza pražské Kliniky, kterou po pravomocném soudním rozhodnutí odmítali opustit toho času její obyvatelé z autonomního sociálního centra, opět rozdělila společnost na dva tábory. Jeden hájící stranu státu a druhý bránící stranu aktivistů z autonomního sociálního centra. Ptáte se, která strana udělala chybu? Odpověď vás možná překvapí: obě.

Celý případ už podrobněji ve svém článku popsal kolega Richard Janeček. Bezpochyby s ním budu souhlasit v tom, že je špatné, když se státní organizace nestarají o budovy a nechávají je chátrat. Vlastnické právo dává lidem (a dalším subjektům) svobodu něco vlastnit, ale zároveň je zavazuje. Stát, v jehož případě jde o veřejné vlastnictví, o to víc.

Je tedy namístě říci, že stát udělal chybu. Není správné nestarat se o budovu ve veřejném vlastnictví. Není-li k čemu ji využívat, má nabídnout prostory někomu jinému – ať už veřejné instituci, nebo někomu z privátního sektoru. Proto se dalo jen kvitovat, že Klinika našla v letech 2015 a 2016 své využití. Byla podepsaná bezplatná výpůjční smlouva a vše běželo, jak mělo.

Mezitím však jednal stavební úřad a rozhodl, že stavba byla zkolaudována jako plicní zdravotnické středisko, takže jiné využití je nelegální. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových tak podle platných předpisů oznámil, že nemovitost urychleně nabídne jiné státní instituci, a pokud žádná neprojeví zájem, vyhlásí výběrové řízení na prodej objektu.

Státní instituce ukázaly chaos, přehazovaly si vlastnictví domu jako horký brambor. Na podzim 2016 však převzala objekt SŽDC s tím, že ho plánuje opravit a zřídit tam kanceláře. Mezitím ale budovu, už protizákonně, obývali aktivisté a odmítali ji opustit. Nabídli smlouvu o dočasném využití do doby, než začnou opravné práce, s čímž SŽDC počítala na rok 2018.

Tento návrh Správa možná zbytečně odmítla a dále trvala na svém. Případ se dostal k soudu a 5. září 2017 vydal Městský soud v Praze pravomocný rozsudek, který nařídil aktivistům vyklidit Kliniku do 18. října. Pravomocný rozsudek, jenž ale nebyl pro aktivisty dostatečný. Jinými slovy se začali chovat a jednat proti právnímu státu.

V listopadu podali aktivisté dovolání k Nejvyššímu soudu, který v lednu pozastavil exekuci vyklizení, ale v říjnu 2018 rozsudek nižších instancí znovu potvrdil. Squatteři se nevzdali a v témže měsíci podali stížnost k Ústavnímu soudu. Ten ji však v listopadu odmítl jako zjevně neopodstatněnou. O případu jednaly tři ze čtyř soudních instancí a Ústavní soud, ale všechny zaujaly jednotné stanovisko – aktivisté porušují vlastnické právo.

Ani to však aktivistům nestačilo. V dalších týdnech a měsících odmítali budovu opustit, a když se jejich počet začal postupně snižovat, vylezli zbývající na střechu, kde vyklizení blokovali celý týden. Nakonec se však vzdali i oni a dnes už soudní rozhodnutí nikdo neporušuje.

Jistě, říkáte si, zapomněl jsem zmínit, proč Klinika vlastně fungovala. Bezpochyby se v ní konalo mnoho bohulibých akcí, a i když jsem se žádné osobně neúčastnil, lidem, kteří do centra přicházeli, určitě pomáhala a vzdělávala je.

V tomto případu jde ale o víc. Opět nám totiž připomněl, jak křehký právní stát je. A jak křehké vlastnické právo je.

Jeden z mluvčích Kliniky Jakub Ort na tiskové konferenci prohlásil: „Fetišizace vlastnického práva je jedním ze základních problémů této společnosti. My jsme rozhodně pro demokratizaci vlastnictví.“

Ve svém článku na serveru a2larm.cz pak píše: „Jak souvisí demokratizace soukromého vlastnictví s Klinikou? Za prvé tak, že byla sama příkladem společné demokratické správy určitého majetku. … Za druhé bylo naším argumentem, že státní instituce by měla být schopna podstoupit minimálně diskusi s občany o tom, co se svým majetkem dělá, a ne se jen schovávat za rozhodnutí soudu a mantru o vlastnickém právu. Je totiž načase mluvit také o tom, co se s naším městem a naší společností děje a co by se s nimi mělo dít, a neredukovat tuto debatu na to, co komu patří.“

Pan Ort však zapomíná, že v demokratické společnosti existují mechanismy, jak nakládat se společným majetkem. Má jich spoustu: může volit, může být volen, může se ptát svých zástupců v zastupitelstvu, na magistrátu, v Poslanecké sněmovně, v Senátu, může demonstrovat, organizovat petice a ty pak předávat svým zvoleným zástupcům, lobbovat, sdružovat se do skupin a spolků a prosazovat svůj zájem.

To všechno je demokracie. Existuje tu systém, který zaručuje, že každý má stejnou možnost prosazovat svoje zájmy a vyjadřovat svoje názory. Jenže to se samozřejmě nemusí někomu líbit. Ale ať už používá argumenty jakékoli, je stejnou součástí toho systému. Chce-li prosadit svůj zájem a neuspěje, má smůlu. Chce-li změnit systém a nepodaří se mu to, má smůlu.

Ne všichni prosadíme v demokracii všechny svoje záměry a ideje. Tak to zkrátka je. Řešením však není to na demokratické principy rezignovat a začít porušovat zákon. Pokud mi vyprší nájemní smlouva, musím odejít. Měl bych umět ctít smlouvy a zákony a odejít. Samozřejmě že je ale pro někoho těžké. Pokud toho však není schopen, přijdou soudní tahanice. Úplně zbytečné. Kdyby však nebylo zákon porušujících aktivistů, nikdy by ani nebyly zapotřebí.

Stejně tak musí aktivisté respektovat zákon. Pokud ten stanoví, že SŽDC má jako vlastník objektu právo s ním nakládat, jak chce, tak to musí Ort a spol. respektovat. Samozřejmě by bylo lepší se domluvit, ale pokud o to vlastník nemá zájem, má na to plné právo. Řešení ale není vyskákat na budovu a bránit vykonání jednoho z instrumentů právního státu.

Sečteno podtrženo, obě strany udělaly chyby. Stát má se svým majetkem nakládat lépe, má se o něj starat a snažit se najít využití. SŽDC ho ale využít chtěla, ovšem narazila na aktivisty, kteří odmítali přestat porušovat zákon, kteří odmítali respektovat pravomocné rozhodnutí soudu. Právní stát je v demokratické společnosti naprosto klíčový a je dobře, že aktivisté budovu vyklidili. A je dobře, že už se celá kauza chýlí ke svému konci.

Šimon Rogner

Spoluzakladatel a bývalý šéfredaktor Studentských listů, teď píšící hlavně o politice. Redaktor ČT24 píšící o soudních kauzách a student žurnalistiky na Karlově univerzitě.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..