Román Lyceum je druhá kniha osmnáctiletého absolventa gymnázia a budoucího studenta pražských práv Lukáše Malého. Svou první novelu Vázací motýlek uvedl na literární trh roku 2019, o dva roky později, v červnu tohoto roku, vydal Lyceum. Autor ve svém díle přibližuje zkušenosti dospívajících i ukazuje, že svět okolo nás není tak černobílý, jak se může na první pohled zdát.
Hlavním hrdinou Lycea je obyčejný mladík Luboš, který se díky stipendiu dostane na prestižní střední školu pro nadějné žáky. Střet se světem bohatství a pokleslých mravů pro něj není jednoduchý a Luboš brzy zjišťuje, že nemusí čelit jen naschválům spolužáků, ale především vlastním stínům.
Ústřední trio přátel tvoří kromě Luboše flegmatický Jedla a upovídaný Pekař. Luboš ale na nové škole nenalézá pouze přátelství, ale i krátkou a zničující lásku. Po hlavě se vrhne do vztahu s krásnou spolužačkou Bárou, záhy o ni však opět přichází. Vůbec nejdůležitějšího hybatele děje najdeme v bohatém a zhýralém Nicolasi Čolkovi, který (věrný svému jménu) podvádí, intrikuje a spřádá plány na to, jak se Luboše, který se jako jeden z malá nebojí říct, co si skutečně myslí, velmi rychle zbavit.
Hrdinové, kteří donutí přemýšlet
Postavy samotné jsou pravděpodobně nejsilnější částí příběhu. Žádná z nich není jednoznačná, čtenář se nad nimi musí pořádně zamyslet. Protagonistu Luboše poznáváme jako zjevně kladného hrdinu smýkaného okolnostmi, ze kterého se postupně stává jeden z těch, které tolik nenávidí – povrchní snob, který opovrhuje svým okolím. Škoda jen, že podobně důkladného vývoje se nedočkáme u více postav.
Naopak antagonistu Nicolasu známe pouze z Lubošova pohledu a právě kvůli této skutečnosti je pak téměř karikaturou reálné osoby. Skládá se z tolika špatných vlastností, že ho čtenář značnou část knihy vidí pouze jako koncentrované zlo. Více se o něm prakticky nedozvíme. A přestože na konci Lycea čtenář Nicolase téměř polituje, stále nepůsobí skutečně.
Autor bohužel nechává vztahy mezi některými postavami rozpracované a už se k nim nevrací, což působí v závěru knihy, který by si zasloužil mnohem větší prostor, poněkud neukotveně. Jednoznačně nejvěrnější zobrazení se dočkal Lubošův vztah s jeho dědečkem. Není tak velkým překvapením, že za postavou dědečka se skrývá inspirace reálnou osoba autorova života.
Kniha jako odraz doby
„Důležité je pro mě zachovávat atmosféru doby. Moje děti nebo vnoučata budou o naší době vědět jen to, že tu byl Havel a Zeman a pak přišel covid. Nebudou chápat, co to vlastně znamenalo. Kdybych v knihách zachoval atmosféru doby, tak jim minulost můžu trochu přiblížit,“ říká o Lyceu Lukáš Malý. Sám přiznává, že kniha najde své publikum především u starších teenagerů. Ti se s problémy postav dokáží ztotožnit. Přestože pro svět dospělých se dětské lásky a školní sváry mohou zdát jako drobné malichernosti, autor jim věnuje pozornost a nevysmívá se jim. Lukáš Malý je schopen vytvořit kvalitní příběh i ze zdánlivě běžných životních epizodek, které se na první pohled jeví jen jako každodenní změť.
Za zmínku stojí i působivé černobílé ilustrace Ofelie Penniman, kterými je příběh doplněn. Jejich nekonkrétní styl jen podtrhuje to, že ani v postavách nemá čtenář jasno a jen stěží s lehkým srdcem řekne, na čí straně vlastně je.
Oproti autorově prvotině Vázací motýlek je Lyceum komplexnější, jak příběhem, tak stylem. Lukáš Malý se nebojí rozvíjet více příběhových linií a vrhá se do závažnějších témat, na které si nelze jen tak vytvořit jasný názor. Přestože Lyceum má své chyby, již nyní je jasné, že se na české scéně rodí zajímavá autorská postava, která má ještě hodně co nabídnout. A doufejme, že tak již brzy znovu učiní.
