• Autor příspěvku
  • Rubriky příspěvkuPolitika
  • Čas na čtení:10 minuty čtení
Právě si prohlížíte Rozbouřené Polsko: blíží se konec éry vládní strany Právo a spravedlnost?

„Jak dramatický kontrast. Děti v Osvětimi, které potkal strašlivý osud, oddělené od svých matek, ‚pacienti′ doktora Mengeleho. A ti hrozní, vulgární, mladí, demoralizovaní lidé, kteří na ulicích požadují zabíjení dětí. Strašlivé časy,” tweetovala 27. ledna, na Mezinárodní den památky obětí holocaustu, soudkyně polského ústavního soudu Krystyna Pawłowicz. Na mysli měla účastníky demonstrací proti rozhodnutí právě toho ústavního soudu, kterého je sama součástí a který loni v říjnu rozhodl, že potrat v případě poškození plodu je v nesouladu s polskou ústavou. Právě v den památky obětí holocaustu bylo totiž rozhodnutí nečekaně publikováno ve sbírce zákonů a nabylo tak platnost. To hned spustilo další vlnu protestů. S rozhodnutím soudu podle průzkumů nesouhlasí většina Poláků a vládní straně Právo a spravedlnost padají volební preference. Může být současné dění začátkem konce éry vlády konzervativní katolické státostrany? 

Potraty z důvodu závažných, nevyléčitelných a smrtelných vad plodu jsou tak nyní v Polsku protiústavní, v souladu s politikou konzervativní vládní strany Právo a spravedlnost a přesvědčením jejího předsedy Jarosława Kaczyńského, který se dlouhodobě vyslovuje pro co nejpřísnější omezení potratů v souladu s křesťanskou morálkou a s podporou polské katolické církve.

Zde se dostáváme ke kontextu úvodní citace, ve které soudkyně polského ústavního soudu přirovnala potraty k vraždám dětí v koncentračním táboře Osvětim za druhé světové války. V podobném duchu jako kontroverzní twitterové vyjádření se neslo i odůvodnění rozsudku. V dokumentu se mimo jiné bez jakéhokoliv odstupu píše o „zabíjení dětí” a spíš než jako závěr nejvyšší soudní instituce v zemi připomíná výňatek z politického programu některého fundamentálního uskupení.

Jak ukazuje i zmíněné odůvodnění zákazu potratů, polský ústavní soud je institucí zcela zpolitizovanou vládní stranou Právo a spravedlnost. Státostrana jej v minulosti navzdory kritice Evropské komise zreformovala tak, že sem dosadila spřízněné soudce: předsedkyně soudu Julia Przyłębska má například dlouhodobě blízko k předsedovi vládní strany Kaczyńskému, dokonce se vzájemně navštěvují u sebe doma.

File:02020 0097 (2) Protest against abortion restriction in Bielsko-Biała, November 2020.jpg
Protest proti omezování potratů ve městě Bielsko-Biała, Foto: Wikimedia Commons

Nyní je nicméně v Polsku povolený potrat, pouze pokud je těhotenství ženy důsledkem znásilnění nebo incestu, což znamená prakticky definitivní zákaz potratů. Interrupce z uvedených důvodů totiž tvoří jenom asi 2 procenta všech potratů provedených v Polsku. Zbylých 98 procent tvořily zmíněné potraty z důvodu plodových vad. Počet ročně provedených interrupcí v Polsku navíc dlouhodobě klesal, i vzhledem k dostupnosti potratů v okolních zemích včetně Česka nebo vzhledem k náboženskému přesvědčení některých lékařů, kteří odmítali potrat vykonat.

Zpřísnění potratové politiky ústavním soudem ovládnutým vládní stranou Právo a spravedlnost vyvolalo široké pobouření. Právo na potrat v případě vývojových vad plodu bylo dlouhodobě širokým celospolečenským kompromisem v silně katolické zemi s již tak poměrně represivní potratovou politikou. Podle průzkumu sociologického centra IBRiS z loňského října s rozsudkem ústavního soudu nesouhlasilo téměř 66 procent Poláků.

Zakrývací manévr pro nezvládnutou pandemii?

Někteří komentátoři v souvislosti s ústavním zákazem drtivé většiny potratů mluví o možném zakrývacím manévru ze strany vládní strany. Situaci kolem epidemie koronaviru v Polsku není právě příznivá (v posledních dnech ale počet nově nakažených klesá), školy jsou už dlouhou dobu zavřené, vládní kompenzace pro podnikatele jsou údajně nedostatečné a v posledních dnech se rozšířila praxe, kdy podniky demonstrativně otevírají navzdory vládním zákazům. I polská vláda má navíc za sebou v boji s pandemií řadu přešlapů, například když loni na podzim omezila shromažďování na úplné minimum, na druhou stranu například nedělní mše v kostelech měly absolutní výjimku a mohly se konat. Podle některých se tak zákazem potratů a vyvoláním široké společenské zloby proti rozhodnutí vládní strana snaží odvést pozornost od nezvládnuté epidemie.

Zda se vládní straně odvést pozornost skutečně podařilo, není jisté, faktem ale je, že její preference v posledních měsících nevídaně padají. Zatímco ještě v létě se držely stabilně nad 40 procenty (podle některých průzkumů podpora vládní strany sahala až k 50 procentům). Podle posledního průzkumu již zmíněného centra IBRiS z konce ledna dosahovala podpora strany Právo a spravedlnost 31 procent, stejnou podporu jí vykázal i průzkum Social Changes pro web wPolityce. Pád preferencí navíc nastal koncem října, krátce po vyhlášení zpřísnění zákazu potratů na vládu napojeným ústavním soudem.

Polish Opinion Polling for the 2023 Election.png

Právo a spravedlnost vládne Polsku neomezeně už od roku 2015, kdy získala poprvé většinu v polském parlamentu. Po posledních volbách v roce 2019 Právo a spravedlnost sice část své moci ztratila – v Senátu nabyla těsnou většinu opozice, v dolní komoře parlamentu Sejmu zase strana oslabila na úkor spřízněných satelitních stran. Za dobu svého neomezeného vládnutí, jak už bylo zmíněno na příkladu ústavního soudu, si podrobila soudní soustavu, zcela otevřeně proměnila veřejnoprávní média v nástroj vládní propagandy a v rámci návaznosti na katolickou církev a v duchu „křesťanské morálky” útočí na sexuální menšiny a omezuje potraty.

Cestou je jedině důkladná opoziční spolupráce, říká expertka

Podle expertky na mezinárodní politiku a právo a lektorky na Anglo-Americké univerzitě v Praze Zuzany Fellegi samo zpřísnění potratové politiky konec vlády Právo a spravedlnost nepřinese, ale může být jedním z faktorů. „Právo a spravedlnost čelí dlouhodobé kritice ze strany EU i domácí opozice kvůli řadě nedemokratických a protilidskoprávních kroků, jako je zasahování do soudní moci a státní administrativy, oslabovaní neziskového sektoru a nezávislých médií, omezování svobody projevu a shromažďování, omezování reprodukčních práv a diskriminace LGBT komunity,” uvedla Fellegi pro Studentské listy. Podle ní je třeba mít na paměti, že Právo a spravedlnost má v Polsku pořád velkou podporu zejména u starších a konzervativních voličů na venkově a v malých městech a v posledních volbách získala 44 procent hlasů, nejvíc ze všech stran od roku 1989. „Bude zapotřebí skutečně efektivní spolupráce opozičních stran, aby uspěly v následujících volbách,” shrnuje Fellegi.

Zda polská opozice dokáže v zájmu zbavení vlády strany Právo a spravedlnost efektivně spolupracovat, je však otázkou. Po volbách do Evropského parlamentu v roce 2019, kdy se v Polsku spojila celá opozice od sociálně demokratického Svazu demokratické levice, přes klasické liberály z ekonomicky orientované strany Nowoczesna až po liberálně-konzervativní Občanskou platformu, však vůle k širokému předvolebnímu opozičnímu bloku příliš není. I přes tak široké spojení opozice tehdy strana Právo a spravedlnost s náskokem vyhrála.

Později vznikly tři opoziční bloky: liberální Občanská koalice, vedená nejsilnější opoziční stranou Občanská platforma, levicově-liberální Levice a Polská koalice, postavená na spojení polských lidovců a antisystémového hnutí Kukiz’15 punkového hudebníka Paweła Kukize. Polská koalice se nicméně koncem loňského roku po neshodách de facto rozpadla.

Snahy o opětovné sjednocení opozice však existují. Neformální opoziční lídr, primátor metropole Varšava Rafał Trzaskowski a loňský těsně neúspěšný kandidát na polského prezidenta představil některé programové body, na kterých by se mohla polská opozice shodnout. Jeho domovská Občanská platforma pak nedávno nabídla ostatním opozičním stranám napříště společnou kandidaturu – ty se k ní ovšem staví spíše skepticky.

File:Pol'and'Rock Festival 2019 (46).jpg
Szymon Hołownia, Foto: Wikimedia Commons

Plánu na sjednocení tradičních protivládních opozičních stran zároveň nehrají do karet dvě skutečnosti: existence silné ultrapravicové koalice Konfederace (možného koaličního partnera současné vládní strany), jejíž preference aktuálně dosahují deseti procent, a nové hnutí neúspěšného prezidentského kandidáta z loňských prezidentských voleb, katolického novináře a moderátora Szymona Hołownia. Polsko 2050, které svůj program založilo na důsledné environmentální politice a podpoře polského členství v Evropské unii, zároveň v kulturních otázkách razí střední cestu mezi radikálně katolickým a konzervativním pohledem politiků vládní strany a důsledně sekulární opozice.

Volební preference hnutí Szymona Hołownia jsou značně nestálé, zatímco v některých šlape nejsilnější straně Právo a spravedlnost na paty, v jiných zaostává i za současnou opozicí. V poslední době se mluví i o možné koalici Polsko 2050 a katolických lidovců. Jisté je, že hnutí muže, který je komentátory s nadsázkou přezdíván „polský Zelenskyj” podle podoby s politickou kariérou současného ukrajinského prezidenta a bývalého herce Volodymyra Zelenského, bude v otázce možného konce vlády polské státostrany výraznou proměnou.

Vojtěch Petrů

Na Studentských listech působím od listopadu 2021 jako šéfredaktor. Píšu o politice, školství nebo lidských právech. Specializuji se na témata související se zájmem mladých lidí o veřejné dění a jejich zapojení do politiky. Jinak studuji gymnázium ve Svitavách a vedle Studentských listů spolupracuji s dalšími médii.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..