Ahoj! Jmenuji se Simča a momentálně jsem na studijním výměnném pobytu v druhém největším městě Ruské federace, v Petrohradu. Na věhlasné Petrohradské státní univerzitě tu studuji právo a ruský jazyk. Během svého pobytu s vámi chci sdílet svoje postřehy a zážitky, a proto píšu Ruský deník. Doufám, že se vám budou líbit!

Petrohradská státní univerzita patří mezi tři nejlepší v Rusku. V žebříčcích bývá umisťována většinou buď na druhé místo za Lomonosovovu univerzitu v Moskvě, případně někdy až na třetí za Novosibirskou univerzitu. Každopádně platí, že ve celosvětovém žebříčku si obecně ruské univerzity příliš dobře nevedou – zpravidla ty nejlepší naleznete až někde okolo 500. místa.

Mojí prvotní motivací k výjezdu do Ruska však nebylo získat co nejlepší akademickou zkušenost, ale spíše tu kulturní. Jakožto zahraniční studentce mi bylo nabídnuto studovat předměty v angličtině i v ruštině na místní právnické fakultě – ke studiu v ruštině však samozřejmě musíte mít certifikát potvrzující znalost jazyka na úrovni B2 – a zároveň jazykový kurz ruštiny v rozsahu buď 8 hodin anebo 20 hodin týdně. Vzhledem k tomu, že ruštinu jsem začala studovat teprve krátce před svým odjezdem, jsem si vybrala několik právnických předmětů v anglickém jazyce a kurz ruštiny na osm hodin týdně.

Když nic nefunguje tak, jak má, a výuka běží i v sobotu

Dlouho bylo nejisté, jestli se mi podaří do Ruska vůbec vyjet. Zahraniční studenti sice obecně do Ruska přicestovat mohli, ale pouze z určitých zemí. Tento seznam se od jara každých několik týdnů o pár zemí rozšířil, Česká republika se na něm nicméně stále neobjevovala. V průběhu července jsem se tedy definitivně smířila s tím, že do Ruska neodcestuji, nebo případně až na letní semestr. Někdy v polovině srpna se však Česká republika „na seznamu“ přece jenom objevila a já se nakonec rozhodla, že i za cenu o něco pozdějšího příjezdu do Ruska chci už na podzimní semestr.

Vše nicméně bylo poměrně komplikované – k žádosti o vízum je nutné přiložit pozvánku od ruského Ministerstva vnitra, jejíž vyřízení trvalo univerzitě něco přes měsíc. Teprve na konci září jsem si tak žádala o vízum, a do Ruska jsem nakonec mohla odcestovat až v polovině října. První měsíc a půl semestru jsem absolvovala ještě z České republiky. To nebyl takový problém, protože v té době probíhaly všechny předměty online. Naopak velice problematické pro mě bylo porozumět tomu, jak vlastně co funguje.

Dostala jsem svůj univerzitní e-mail, přes který jsem se mohla dostat do univerzitního Microsoft Teams účtu. Nic zvláštního, prakticky stejné fungování jako u nás na Univerzitě Karlově. Praxe byla složitější, protože k univerzitnímu e-mailu jsem se dostávala asi dva týdny, ale to teď ponechme stranou. Mnohem komplikovanější pro mě byla samostatná výuka – porozumět tomu, kdy se koná v který týden jaký předmět byla ze začátku velká výzva.

Organizaci některých předmětů vlastně nerozumím doteď – jak se budou zakončovat, v kolik hodin se mají odehrávat přednášky, zda budou online či offline a co se vlastně děje. Ale ohledně toho jsem byla už varována studenty, co tu byli dříve – je potřeba počítat s tím, že nic nebude fungovat úplně přesně tak, jak má, a úplně se s tím nestresovat – mít to tak trochu na banánu.

Pokud bych měla popsat věc, která mě skutečně velmi překvapila, tak by to jednoznačně byly předměty v sobotu. Vysokoškoláci v Rusku zkrátka studují od pondělí do soboty a jako jediný volný den mají neděli.

Ohromné množství domácí práce

Na Právnické fakultě Petrohradské státní univerzity existuje magisterský program v anglickém jazyce s názvem Transnational Legal Practice. Studují ho převážně ruští studenti, ale i pár cizinců, a samozřejmě výměnní studenti jako třeba já. Z tohoto programu jsem si mohla vybírat předměty – jako například Mezinárodní pracovní právo, Úvod do ruského práva, Mezinárodní obchodní arbitráž nebo Byznys a lidská práva. Kvalita výuky jednotlivých předmětů se podle mého názoru výrazně liší – což ostatně dá ale říci i o předmětech na mé domovské fakultě.

Rozdíl jsem naopak zaznamenala v míře domácí práce. Učitelé často dávají z hodiny na hodinu mnoho úkolů – zejména materiálů k přečtení a dokumentárních filmů ke shlédnutí. Taky si hodně potrpí na skupinovou práci, a to hlavně prezentování. Vzhledem k ohromnému množství práce potom snad ani nijak zvlášť neočekávají, že by ji někdo dělal všechnu nebo dokonce v nějak zvlášť vysoké kvalitě.

Zároveň velká část předmětů (a všechny, které navštěvuji já) se bohužel po celou dobu konají pouze online. Kvůli tomu jsem na Právnické fakultě SPBU byla vlastně jenom párkrát, za účelem vyřízení několika administrativních záležitostí.

Kurzy ruštiny a rady pro přežití v Rusku

Kurzy ruštiny probíhají na Filologické fakultě. Na začátku semestru jsme byli rozřazeni do skupin po cca 10 studentech na základě naší úrovně jazyka (dělali jsme rozřazovací test). Já jsem skončila v převážně německé skupině s úrovní A2/B1. Kromě několika německých spolužáků mám však i spolužáky z Číny, Itálie, Japonska nebo Francie. Většina z nich studuje mezinárodní vztahy, politologii nebo ekonomii.

Kurz probíhá dvakrát týdně po cca 3 – 3,5 hodinách čistého času výuky. V pondělí máme lekci s učitelkou Tamarou, zaměřenou zejména na gramatiku a slovní zásobu. Ve čtvrtek máme potom s jiným učitelem – Sergejem – lekci praktického ruského jazyka, kde se věnujeme konverzaci, nacvičování rozhovorů v různých situacích, psaní různých druhů textu, ale také reáliím Ruska.

Sergej, který příliš neodpovídá stereotypní představě Rusa, nám zároveň dal několik nedocenitelných rad týkajících se našeho přežití v Rusku – např. nikdy nedávejte policistům, kteří vás zastaví na ulici, svůj pas, protože se vám může stát, že ho pak půl roku neuvidíte. Zároveň s námi probírá to, co se děje v Rusku, znamenají jednotlivé svátky, přičemž např. o Dni národní jednoty, který po rozpadu Sovětského svazu nahradil oslavy Velké říjnové revoluce, prohlásil, že jemu osobně ten svátek nic neříká a že podle něj v Rusku je spousta lidí, se kterými žádnou jednotu mít nechce.

Oba učitelé nám zároveň dávají tipy, jak rychle dosáhnout v jazyce pokroku, a je vidět, že svému řemeslu velice dobře rozumějí. Musím se přiznat, že na prvních hodinách jsem měla poměrně velký problém rozumět, protože oba mluví téměř bezvýhradně rusky (Tamara ještě sem tam udělá nějakou výjimku a přejde do angličtiny, ale Sergej je opravdu nekompromisní, a radši vám bude význam slovíčka vysvětlovat deset minut nohama rukama než aby vám řekl jeho anglický překlad), ale díky jejich milému a ochotnému přístupu jsem si výuku ruštiny brzy oblíbila, a teď je to moje nejoblíbenější součást pobytu v Petrohradu. Nespornou výhodou kurzů ruštiny je taktéž to, že se někdy konají i offline.

Komunikace s učiteli? Radši WhatsApp, než e-mail

Ačkoliv učitelé svým studentům striktně vykají (a naopak), mám dojem, že mezi nimi panuje přátelštější vztah než v Česku. Asi je to tak trochu i třeba, aby se studenti zvládli ve všech pokynech a požadavcích zorientovat. Vyučující často dávají studentům svoje telefonní číslo s tím, ať jim v případě potřeby přímo volají či píšou na WhatsApp. Využití komunikačních aplikací totiž preferují před psaním e-mailů.

Zároveň je zde i v časech koronaviru obvyklé, že učitelé se snaží své studenty poznat o něco neformálněji – např. vyučující z Mezinárodního pracovního práva nás vzala do muzea a poté na kávu. Učitelé ruštiny nám jsou zase velice ochotní pomoci s jakýmkoliv praktickým problémem – přeložit nám, co říct v taxíku, poradit, kde co najít, vysvětlit v jakých situacích je lepší předstírat, že neumíme anglicky, a tak dále.

Shrnula bych to tak, že organizace univerzity je o něco chaotičtější, ale mně osobně to hodně kompenzuje velice vřelý přístup ke studentům ze strany nejen učitelů, ale i univerzitní administrativy. Rozdíly ve výuce nejsou nijak zvlášť radikální, ale spousta větších či menších drobností vás při studiu v Rusku beze sporu překvapí.

Příště vám řeknu něco více o tom, jaké to je být cizinkou v Rusku. Jak vás přijímají lidé a jak dlouho přežijete na ulici bez ruštiny? A co se stane, když Rusové uslyší zahraniční přízvuk?

Autorka je spolupracovnice redakce.