Prezidentská kampaň Danuše Nerudové běží intenzivně již několik měsíců. Její součástí jsou stovky podpisových míst, kde voliči mohou kandidaturu emeritní rektorky Mendelovy univerzity podpořit. Mimo to Nerudová objíždí větší města i menší obce napříč Českou republikou a setkává se s místními.  Studentské listy pozorovaly mítinky prezidentské kandidátky s voliči v Uherském Hradišti a Praze.

Danuše Nerudová v posledních měsících objíždí stovky měst a obcí, kde se setkává se svými příznivci a sbírá podpisy na podporu své kandidatury. Jak autorovi sdělili zástupci volebního týmu Nerudové, potřebných 50 tisíc podpisů, jež jsou nutné pro oficiální registraci její kandidatury do úřadu prezidenta republiky, již nasbíráno má (podle informací Studentských listů se nyní počet podpisů pohybuje okolo 80 000). V jejich sbírání však ani po dosažení mety nepřestává, stejně jako se setkáními na volebních výjezdech.

Uherské Hradiště

Mladá generace převažuje

V pátek 7. října bylo centrum čtyřiadvacetitisícového Uherského Hradiště zalito sluncem. Před druhou hodinou odpoledne se naproti barokní uherskohradišťské dominantě – kostelu sv. Františka Xaverského – staví několik dobrovolníku menší petiční pult s portrétem Danuše Nerudové, zdobený červenými a fialovými balonky. Poblíž stánku se pohybuje samotná kandidátka, s níž se postupně zastavují první příznivci a kolemjdoucí, zatímco ostatní členové jejího týmu korzují po Masarykově náměstí a oslovují občany s prosbou o podepsání kandidátní petice.

Mezi prvními přicházejí Nerudovou pozdravit dva studenti střední školy z nedalekého Uherského Brodu. Jednomu ze studentů, který se autorovi reportáže představil jako Zdeněk, je osmnáct let a za Danuší Nerudovou přišel cíleně, ne však jako její přímý podporovatel: „Přišel jsem se dozvědět víc informací o jejím programu, nemám důvod jí kandidaturu nepodepsat. Dělám to hlavně proto, aby nám nevládli exkomunisti. Čistě pragmaticky sice mám jistého oblíbence, u něhož však bohužel nevěřím, že se dostane do druhého kola, zatímco u paní Danuše si myslím, že má šanci,“ odpověděl Zdeněk Studentským listům na dotaz, proč na politický mítink dorazil.

Po společné fotce se kandidátky zeptal na její pohled na zrušení práva veta, jímž disponuje při rozhodování každý členský stát Evropské unie. Sám předestřel, že jeho zrušení a změnu systému na tzv. většinový, odmítá. „Jsem pro zrušení práva veta, ale pouze za předpokladu reformace EU,“ odpověděla mu Nerudová. Jak by případně musela být EU reformována, aby zrušení práva veta podpořila, už však ekonomka neupřesnila.

Spolu se Zdeňkem přišel jeho spolužák, který se svým jménem nepředstavil. Prozradil však, že volební právo nabyde až před druhým kolem prezidentské volby. Stejně jako jeho starší spolužák ve své odpovědi na otázku týkající se podpory Danuše Nerudové zmiňuje, že si na Pražském hradě nepřeje člověka s komunistickou minulostí: „Ze všech kandidátů mi připadá paní Nerudová jako nejvhodnější možnost. Myslím si, že Česko si po třiceti letech zaslouží mít hlavu státu, která nemá komunistickou minulost.“

Mladí lidé do třiceti let tvoří poměrně jasnou většinu na téměř všech mítincích, které Danuše Nerudová navštěvuje. Důkazem toho jsou také tři studentky, jež si s Danuší Nerudovou fotí příspěvek na v poslední době velmi oblíbenou platformu BeReal, na níž prezidentská kandidátka s tisíci příznivců sdílí každý den jednu fotografii zachycující v jeden moment pohled přední i zadní kamery současně.

Poté novinářské návštěvě sdělují, že voličské oprávnění má zatím pouze jedna z nich – druhá studentka získá právo volit až před druhým kolem a třetí dívce je pouhých patnáct let, přesto Danuši Nerudovou v cestě podporuje: „Souhlasím asi se všemi jejími názory, které jsem slyšela. Ukazuji ji všem známým, hodně lidí o ní neví a když jim ji ukážu, tak jsou z ní nadšení a říkají, že jí dají hlas,“ odpovídá na dotaz, jak konkrétně podpora její oblíbené kandidátky vypadá.

Přestože mladá generace tvoří podstatnou část základny jejích podporovatelů, nepochybuje Danuše Nerudová o správnosti minimální věkové hranice pro možnost kandidovat na prezidenta republiky, jež je v Česku určena na 40 let věku. „Podle mě by měl mít prezident něco odžito a měl by mít něco za sebou, aby mohl úřad vykonávat. Já bych spíš měla problém ve chvíli, v níž jsme teď, kdy máme prezidenta, který je nemocný a není fyzicky schopen vykonávat funkci, protože ta funkce je velmi náročná,“ řekla k otázce věkové hranice prezidentských kandidátů Nerudová. Z toho, že se prezident kvůli věku potenciálně vzdaluje mladší generaci dle svých slov strach nemá.

Starší generace a další voliči

Přestože i podle tvrzení volebního týmu Nerudové většinově převažují mladí podporovatelé, přítomnost seniorů a starších lidí na mítinku v Uherském Hradišti není žádnou výjimkou či výstředností. Žena staršího věku stojící opodál se představuje jako Pavla Štefková a s jiskrou v očích pozoruje Danuši Nerudovou, která se právě fotí s maminkou a její malou dcerou v kočárku. Na otázku, proč si myslí, že právě Nerudová je ideální kandidátkou na prezidentku, odpovídá:

„Vážím si její odvahy. Je obdivuhodné, že čelí tomuto marasmu. Je vidět, že je upřímná, má hezký vztah k lidem.“ Při odpovědi na doplňující dotaz týkající se jí zmíněného marasmu dodává, že z jejího pohledu „došlo k přeskupení hodnot. Pravda je lež, lež je pravda. Zloděj je férový, férový je zloděj. Všechno toto je velké nebezpečí,“ říká podporovatelka, zatímco ji manžel fotí po boku Nerudové.

Vládní koalice SPOLU před dvěma týdny oznámila, že do prezidentské volby vlastního kandidáta nepostaví a podpoří tři osobnosti, jež už svou kandidaturu oznámily. Jednou z podpořených byla, mimo někdejší šéfa vojenského výboru NATO Petra Pavla a senátora Pavla Fischera, právě i Danuše Nerudová.

Jak na kampani v Uherském Hradišti zjistily Studentské listy, její spektrum voličů se však dotýká i elektorátu opozičních stran. K Danuši Nerudové přistupuje žena, jež jí vyjadřuje podporu a sděluje, že už k podpisu petice přemluvila tři členy své rodiny. Když k ní autor reportáže následně přistoupil s prosbou o krátký rozhovor, žena váhala, zda se s médii bavit, ale nakonec k rozhovoru svolila.

Na otázku, proč se rozhodla podpořit právě Danuši Nerudovou odpovídá přímě: „V porovnání s Petrem Pavlem pro mě byla jasná volba. Vadí mi na něm jeho názory, jeho vizáž, vystupování a všechno.“ Když následně položil autor otázku, jaký by měl být v jejích očích správný prezident či prezidentka, žena odpověděla, že „by měl zastupovat český národ víc než ostatní, ne jak se to děje teď.“

„Když to kolem sebe vidím, samý Rus, Ukrajinec, vysedávají všude po kavárnách. Mají od státu příspěvky. Oni jim platí všechno a nám neplatí stát nic,“ vysvětluje v odpovědi na otázku, co tím má na mysli. Redaktor následně konfrontoval s výpovědí její podporovatelky přímo Danuši Nerudovou: „Myslím, že to vyplývá z toho, že role prezidenta v současné chvíli není vykonávána. Situace je složitá, je tu generace, která nikdy nezažila válku. Strach, který lidé mají, je zneužíván populisty a ve volbách k osobnímu prospěchu. Chybí prezident, který by řekl, že se lidi nemusí ničeho bát, protože máme silný stát, silné instituce, že všechno zvládneme a nenecháme nikoho padnout.“

Praha

Bílá trička zaplavila Václavské náměstí

O šest dní později sleduje redaktor Studentských listů tu stejnou kampaň, jen na jiném místě – na pražském Václavském náměstí, přímo pod sochou svatého Václava na koni. Již při příchodu k horní části náměstí oslovuje kolemjdoucí dobrovolnice v bílém tričku s nápisem „Naděje“ a žádá je o podpis.

Když ji procházející dáma odbývá slovy nezájmu, dobrovolnice za ní s elánem hlasitě volá: „Jde i o vaši budoucnost.“ Na to už za rohem mizící žena reaguje jen kroucením hlavy. Dalším častým jevem jsou na pražském mítinku lidé, kteří už kandidaturu Nerudové svým podpisem podpořili, takových bylo v Praze, podle odhadů dobrovolníků sbírajících podpisy, několik desítek.

Na Václavském náměstí se oproti Uherskému Hradišti pohybuje o celý řád větší počet dobrovolníků sbírajících podpisy, rozdávajících placky a nafukovacích balonky. Jedním z nich je i Petr, kterému od pohledu nemůže být více než dvacet let. Souhlasil, že Studentským listům vysvětlí, proč aktivně Nerudové pomáhá v kampani: „Nebyl jsem rozhodnutý hned. Nejdřív jsem uvažoval, kdo by byl vhodný kandidát, a potom jsem to Danuši podepsal, protože mi přišlo, že vnáší do politiky témata, která tam úplně nejsou a že zastává názory mladých, což nikdo jiný z kandidátů úplně nedělá.“

Podle svých slov si Petr „uvědomuje omezené pravomoci prezidenta“ v českém parlamentním systému, od prezidenta či prezidentky očekává hlavně to, že bude lidi spojovat: „Ta fráze nesmí být planá, koneckonců dnes to vidíme u pana Zemana, který rozděluje společnost, odsuzuje menšiny, což já naprosto nerespektuji i vzhledem k událostem, co se včera staly na Slovensku (den před mítinkem zabil útočník v Bratislavě dva muže před barem, v němž se setkávala komunita LGBT+, policie případ vyšetřuje jako zločin z nenávisti, pozn.red.),“ dodává dobrovolník.

Zatímco v Uherském Hradišti přicházeli k Danuši Nerudové zástupci všech generací a dominance mladší generace nebyla tolik znatelná, na Václavském náměstí lidé do třiceti let převažovali drtivě. Sama kandidátka říká, že „stejně jako k mladé generaci má blízko i ke generaci starší, neboť byla předsedkyní komise pro spravedlivé důchody“ a „je si vědoma, že je nutné cílit na všechny věkové skupiny.“ „To s mladými se stalo mimoděk, protože otevírám témata, která je tíží a mám k nim z univerzity blízko,“ dodává Nerudová.

Důchodci výjimkou, krajská roztříštěnost

Mimo zástupců nejmladší generace se pod kandidátní petici podepisovalo pod sochou svatého Václava také mnoho žen a mužů ve středním věku. Ti, s nimiž měl redaktor Studentských listů možnost hovořit, poměrně často akcentovali jako hlavní důvod svého rozhodování pro podporu Danuše Nerudové fakt, že je žena.

Příkladem je žena, jež se představila jako Pavla pocházející z Jihlavy: „Podle mě by do politiky měla vstoupit žena. Ve svém věku si myslím, že se ženy rozhodují poněkud jinak než muži a že ženy vynechávají žabomyší války a místo toho skutečně jednají,” odpověděla na otázku, proč Danuši Nerudovou podporuje.

Souhlasí s ní i starší žena stojící opodál, která však namítá, že ženství není hlavní důvod, proč Nerudovou podporuje: „Je to nekonfliktní člověk přiměřeného věku, myslím si, že kdyby se stala prezidentkou, udělá to dobře všem,“ doplňuje Alice z Prahy.

Konstatování faktu, že se jedná o kandidátku, a ne kandidáta, do úřadu prezidenta představuje pro některé voliče naopak nepřekročitelný problém. V rozhovoru se Studentskými listy to zmínila dobrovolnice Ivana pocházející z Kraslic na Karlovarsku: „Často měli problém s tím, že je žena. Říkali mi, že ‚ženskou nikdy’. Obávají se, že je moc citově založená, že by to nezvládla a podobně,“ popisuje své zkušenosti obdivovatelka Nerudové.

V porovnání kampaní v jihomoravském Uherském Hradišti a českou metropolí bylo možno spatřit rozdíly. Na jižní Moravě se Danuše Nerudová setkávala častěji s odmítnutím či opačným názorem kolemjdoucích, kteří se s ní zastavili, než v hlavním městě. V Uherském Hradišti docházelo mnohem častěji k výměně názorů, pražský mítink místo debaty s voliči často připomínal spíše autogramiádu, kdy lidé čekali ve frontách, aby se mohli s Nerudovou vyfotit.

Danuše Nerudová ve své kampani nabízí ideově příliš nevyhraněný program cílící na voliče napříč politickým spektrem. V kampani jí pomáhá mladý tým, který klade velký důraz na propagaci a při každém setkání kandidátky s voličem se maximálně snaží, aby výsledný obraz byl co nejlepší a bylo možno ho následně využít k propagaci na sociálních sítích – které tvoří páteřní komunikační kanál prezidentské kandidátky. O tom, zdali bude kandidatura emeritní rektorky úspěšná, rozhodnou následující měsíce horké kampaně, již budou Studentské listy nadále zevrubně sledovat.