Studentsk� listy
Gmail Instagram Facebook Twitter

06.05.2020 09:30

Senátorův výklad zákona je nesprávný, říká advokát. Maturity by se podle něj měly konat

Buď se obnoví docházka všech žáků středních škol, nebo maturity nebudou. Tak zní často skloňovaný argument mnoha studentů, který v rozhovoru pro Studentské listy zopakoval také senátor Zdeněk Hraba (STAN). S tímto výkladem zákona však ne každý souhlasí – odlišný postoj má například advokát Filip Rigel, jenž se specializuje mimo jiné na školské právo.

„Já názor pana senátora popravdě úplně nesdílím. Musí být zohledněn argument smyslem a účelem právní úpravy a právě tento argument výrazně převyšuje ryze jazykové přiblížení se k interpretované normě,” myslí si.

Filip Rigel je advokátem advokátní kanceláře KVB a přednáší na univerzitě v Hradci Králové. Dříve působil jako asistent soudce Nejvyššího správního soudu. Specializuje se na školské a správní právo. Svůj názor vysvětluje v rozhovoru pro Studentské listy.

Můžete mi jako laikovi vysvětlit, proč si myslíte, že musí být při výkladu zmíněného zákona zohledněn smysl a účel právní normy, a co tím je myšleno?

Smysl právní úpravy je něco, co je vždy potřeba vzít v potaz, když právní normu vykládáte. Právní norma je samozřejmě napsána v nějaké řeči, jazyce, který nikdy nebude úplně stoprocentně přesný. Může být neurčitý či mnohoznačný. Nelze dopředu předvídat úplně všechny teoretické a myslitelné situace, které mohou nastat. Norma tedy musí být obecná, a proto nebude vždy zcela jednoznačná. Tak se to děje ve velké části případů.

Z toho důvodu se v právu vyvinuly určité metody, jak právní normy vykládat. Běžně se přijímá, že čistě jazykový výklad samotný nestačí. Jedná se totiž jen o prvotní přiblížení se normě, ale nikoli ještě o správný výklad. Většinou je potřeba vedle něho zohlednit i další výkladové metody, včetně té nejdůležitější – teleologické. Tato metoda se ptá, co měla norma na mysli a jaký má smysl a účel.

Když bych použil tuto metodu, tak výklad zmíněného zákona, paragrafu 20, je takový, že maturita se bude konat tehdy, pokud budou moci být studenti ve školách. Logicky vzato se to nejvíce týká posledních ročníků, které maturují. Pokud budou moci být ve škole, může se maturita konat. Smysl je daný tím, že budou moci ve škole s učiteli živě konzultovat a účastnit se hodin, které se nedají vždycky stoprocentně nahradit online výukou. Budou-li tam moci být dostatečně dlouhou dobu, těch 21 dnů, pak se maturita bude konat. To, zda je nějaký prvák, primán či kdokoli z nižšího ročníku ve škole, přece nemá vliv na maturanty. Tohle je důvod, proč si myslím, že postup ministerstva není v rozporu s normou. Maturity by se měly konat.

Znění zákona č. 135/2020:

§ 20 – Maturitní zkouška bude zahájena nejdříve 21 dnů po obnovení možnosti osobní
přítomnosti žáků na středním vzdělávání ve škole, nejpozději však do 30. června 2020.

Kompletní zákon je ke stáhnutí zde.

Senátor Hraba mluvil o tom, že o maturantech se konkrétně nemluvilo a že by váš výklad byl extenzivní a šel za rámec právní normy. S tím tedy nesouhlasíte?

Nesouhlasím. Myslím si, že to je v rámci účelu a smyslu a že to je jedna z možností, jak to vyložit. Textaci právní normy to žádným zásadním způsobem nerozšiřuje a z mého pohledu nezpůsobuje tento výklad zásadní újmu.

Dal by se ale zmíněný zákon vyložit i tak, že se jedná o všechny žáky?

Dal, už jsem to zmiňoval. Zákon nikdy není stoprocentně jednoznačný a nepředvídá vše do budoucna. Ministerstvo nemohlo v době přijetí zákona předvídat, jak to přesně bude. Sepsali obecnou normu, která se jazykovým výkladem dá vyložit, že se jedná o všechny žáky.

Takový výklad ale může být absurdní. Stejně by se pak dalo říci, že ve škole musí být všichni žáci a ani jeden nesmí chybět. Na druhém pólu absurdity by byl výklad takový, že stačí, aby tam byl jediný student, a maturity se mohou konat. Existuje tu široké pole výkladu, jehož krajnosti jsou absurdní.

Výklad, který mluví o posledních ročnících, mi absurdní nepřipadá. Nezdá se mi, že by normu nějakým způsobem znásilňoval.

Nemělo ale ministerstvo přece jenom být konkrétnější a místo formulace „žáků na středním vzdělávání” uvést například „žáků na středním vzdělávání, kteří se přihlásili k maturitní zkoušce”?

Samozřejmě by se to dalo trošičku zpřesnit, ale otázkou je, zda si zpřesňováním nezaděláváme na problémy někde jinde. Normy bývají obecné. Některé určitě mohou být přesnější, ale pokud byste chtěl specifikovat prostřednictvím více a více kritérií, zmenšujete si manévrovací prostor. Je to něco, jako když je v parku cedule se zákazem vjezdu vozidel. Taky ji pak můžete konkretizovat, že pod ten zákaz nepatří invalidi na vozíčku, dítě na tříkolce atd. Napíšete tam, kdo všechno další tam s nějakým vozidlem ještě může, zpřesňujete to, ale vždycky na někoho zapomenete. Říkám si, abychom se zpřesňováním nedostali k něčemu podobnému. Navíc si myslím, že během koronavirové krize se z právního hlediska udělalo tolik chyb, že tohle je maličkost, která se dá překonat výkladem.

» Střední školy se úplně neotevřou, maturity ale budou. Není to fér, říká senátor

Jak můžou postupovat studenti, kteří by se chtěli soudně bránit?

Maturitní zkouška je obecně vzato přezkoumatelná. Část přezkoumává krajský úřad, část případně ministerstvo. Pokud by studenti u přezkumů neuspěli, můžou se dostat ke správnímu soudu. Dovedu si představit, že součástí takové žaloby by mohl být argument, že jsem skládal maturitní zkoušku, kterou jsem podle zákona skládat neměl, protože se mi mělo zprůměrovat vysvědčení. Na druhou stranu si nemyslím, že to jde napadnout jinak než tím, že si maturitou projdou, a to neúspěšně. V případě úspěšné maturity by se přezkoumávání ztížilo. V případě neúspěšné maturity existují možnosti, jak se bránit, a dalo by se argumentovat, že maturita se neměla konat. Pak by to mohli dotáhnout až k Ústavnímu soudu.

Lze odhadnout, jak by soudy v takových případech rozhodly?

Žádná konkrétní judikatura (předchozí rozhodnutí soudu v podobných případech – pozn. redakce) k tomu není, protože se jedná o zákon na jedno použití, který tu máme několik týdnů. Na podobnou krizi jsme nebyli připraveni, neměli jsme speciální zákonodárství a museli jsme šít horkou jehlou. Neexistuje tu, jak my právníci říkáme, konkrétní prejudikatura, žádné konkrétní předchozí rozhodnutí, které by na to perfektně sedělo. Soudy by se spíš musely řídit obecnějšími rozhodnutími. Z mého pohledu může jedno z rozhodnutích být o tom, že jazykový výklad je jen prvotním přiblížením právní normě a že je potřeba zapojit smysl a účel. Když je do toho zapojím, vychází mi to tak, že stačí, aby byly ve škole poslední ročníky. Samozřejmě vám nemůžu garantovat, že by tak soud rozhodl. Stejně jako epidemiologové mají různé názory, právníci taky. Nejsme exaktní věda.

Myslíte si, že má ministerstvo nějakou právní analýzu, kterou může podpořit svůj názor?

Nevím, jestli na to mají přímo právní analýzu, ale ministerstvo samozřejmě zaměstnává velké množství právníků, takže to nějakým způsobem řešilo. Je možné, že je to zprvu ani nenapadlo a že to začali řešit až z podnětu pana senátora. Jak znám interní postupy ministerstva, určitě proběhla porada, během níž se právníci nějakým způsobem vyjádřili.

Komentáře