Právě si prohlížíte Spider-Man: Napříč paralelními světy – napříč výtvarnými styly – napříč náladami

Recenze na původní Paralelní světy tady na Studentských listech byla mým vůbec prvním publikovaným textem. Po více než čtyřech letech píšu první řádky článku o pokračování veleúspěšného animáku a jsem šťastný, že můžu autory znovu chválit a že se následující slova, věty a odstavce ponesou možná v ještě pozitivnějším duchu.

Nebyl jsem sám, kdo označoval Into the Spider-Verse za svého druhu revoluci jak na poli filmů komiksových, tak animovaných. Svoje výtvarné umění posunuli tvůrci zase o něco dál. V novém dílu se nestřetneme jen s rozličnými Spider-Many z titulních paralelních světů, ale do různých koutů multiverza přímo zavítáme. Každý svět má přitom unikátní vizuál, výtvarné styly se prolínají a na to celé se neuvěřitelně skvěle kouká.

Každý jeden snímek filmu bych si pověsil na zeď. Prostředí vypráví vlastní příběh, každá barva, každý „tah tužkou nebo štětcem“ dává smysl. Nic podobného jsem neviděl.

Příběh se proměnil v emotivní epos

Zatímco první díl jsem hodnotil jako přímočarý zážitek, který táhne vychvalovaný vizuál a úžasná akce (obojí zde samozřejmě platí), dvojka poskočila i v tomhle ohledu. Možná je to proměnou týmu, ze všech hlavních tvůrců zůstal ve svém křesle jen scenárista Phil Lord. S novými členy týmu dorazily ale také zkušenosti s prací na takových skvostech, jako je animovaný Avatar (Joaquim Dos Santos) nebo pixarovská Duše (Kemp Powers). Zřejmá je ale taky inspirace live-action komiksovými filmy z MCU i DCU (Dave Callaham) nebo komediemi LEGO příběh a 21 Jump Street (Christopher Miller).

Příběh je oproti prvnímu dílu zamotanější, hloubavější a vážnější. Neztrácí přitom svoji výraznou komediální stránku založenou na konkrétních charakterech. A především neztrácí logiku, přičemž ale dokáže předkládat řadu opravdu neočekávaných zvratů. Nutno podotknout, že vyprávění se v aktuálním snímku dostalo do poloviny a dokončí ho až další film. Stejně mu ale funguje příběhový oblouk a na pokračování láká, aniž by zanechal diváky tápající a ztracené.

S postavami dospívají dialogy

Film se hodně točí okolo otázky dospívání. Hlavní postavy se z dětí stávají dospělými a společně s nimi dospívají i dialogy a přidružená témata. Pokud bych měl novému Spider-Manovi přece jen něco vyčíst, řekl bych, že autoři občas až příliš tlačí na pilu. Srdceryvných monologů bylo na můj vkus a na film o jednom z nejodlehčenějších superhrdinů možná až příliš. Kontrovat ale musím skutečností, že v animované podobě to neškodilo ani zdaleka tolik, jako by někdy až patetické dialogy překážely živým hercům.

A když už jsme u herců, nesmím opomenout ani dabing. Asi vás dosud nenapadlo, že by mohl být špatný – nebojte, není. Je naopak výtečný a zážitek posouvá zase dál. Nejen ústřední dvojice Shameik Moore a Hailee Steinfeld odvádí nadmíru podařenou práci.

Neopomenutelnou součástí původního filmu byla také hudba, které dominoval hit Sunflower. Nezaznamenal jsem sice jeden takhle výrazný track, neznamená to ale, že by se na audiu nového snímku něco zásadně změnilo. Opět se dočkáme velmi dobré kombinace méně výrazných, ale povedených orchestrálních skladeb a ke Spider-Manovi dokonale padnoucích moderních songů.

Jen tak dál

Jestli byly Paralelní světy z roku 2018 revolucí, Napříč paralelními světy z roku 2023 je evolucí, kterou by nenapsal ani Darwin. Kam se hrabe vzpřímení člověka, Sony a Marvel předvedly, jak dělat pokračování. I kdyby byla další část jen z poloviny tak dobrá jako aktuální blockbuster, bude stále stát za zařazení do síně slávy animovaného filmu.

Filip Svoboda

Studuju žurnalistiku a věnuju se kultuře. Píšu o videohrách na Zing.cz.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.