Právě si prohlížíte Stručné dějiny utopického socialismu

Socialismus není jen explicitní politický sen nebo politický systém. A marxismus v mnoha ohledech není nutně normativní politikou sám o sobě. Je to dialektická analýza světa, politické ekonomie a kapitalismu, jak ho známe. V mnoha ohledech je to čistá analytika, ne nutně ideologie. Tato skutečnost se v dnešní době přehlíží naprosto všude. Počátky utopického socialismu jsou neodmyslitelně spjaté s Velkou francouzskou revolucí, která existovala především v rovině idealismu. To znamená, že vyústila a byla založena na konceptuální rovině myšlenek spíše než na velmi konkrétní materiální realitě.

Utopie

Utopie znamená víru nebo zájem o dokonalý svět – nebo alespoň svět navržený tak, aby byl dokonalý. Slovo utopie poprvé použil v roce 1516 sir Thomas More – spisovatel, politik a světec, ve své stejnojmenné knize. Utopie byla některými lidmi přijata jakožto kniha o dokonalé zemi. Jiní však poukazují na skutečnost, že slovo utopie doslovně znamená „žádné místo”, či „nikde” a říkají, že kniha je satirou. I tak se v průběhu let objevily nejrůznější představy o dokonalé společnosti. Ekonomické utopie bez chudoby, ekologické utopie, kde lidé žijí v harmonii s přírodou a další. Mnoho kultur a náboženství mluví o mýtu dokonalé společnosti v minulosti, jako je například Rajská zahrada. Existuje mnoho druhů utopií, ale jednou z ústředních vlastností každé utopie je paradoxně to, že neexistuje.

Být utopistou v podstatě znamená být snílkem. Hlavní vlastností a zároveň největší zkázou utopismu je jeho posedlost dokonalostí. To může vést k absurditám, které již známe z historie, jako třeba přesvědčení bývalého Sovětského svazu, že jednoho dne nebude existovat zločin, protože za skutečného socialismu by nebyl nutný. Nebo zlověstnější přesvědčení nacistické ideologie, že rasová čistota odstraní ze společnosti všechno zlo. Možná proto se mnoho diskusí o tomto tématu přiřazuje k „temné” straně utopismu. Tím je jeho pravý opak – antiutopismus, či dystopismus. Jedná se o způsob popisu světů, skutečných nebo imaginárních, ve zcela negativních termínech. Od Orwellovského 1984 až po film Matrix z roku 1999 se dystopická fikce stala velmi populární v knihách a filmech. O utopii ovšem takový zájem není. Ale kde bychom dnes byli bez usilování o lepší svět?

Pokus o utopii pokaždé vyústí v pravý opak

Jestli lepší svět existuje, tak vyžaduje platbu. Lidé v románu Aldouse Huxleyho Brave New World žijí v technologicky vyspělé utopii. Jsou šťastní, zdraví, mladí a nebojí se smrti. Když přijde jejich čas, odejdou v míru. Třídní hierarchie existují, ovšem každý obyvatel je psychologicky podmíněn k tomu, aby svou kastu a jeho místo v ní miloval. Aby se však zachovaly utopické ideály zdvořilosti, identity a stability, musí lidé něco obětovat. Vzdávají se své individuality, umění, náboženství, lásky a nakonec i svobody volby. Ve 20. století došlo k vzestupu mnoha charismatických vůdců, kteří tvrdili, že znají cestu do Rajské zahrady, kamkoli nás ale vedli, oběť byla příliš vysoká.

Velká francouzská revoluce

Abych se mohl bavit o utopickém socialismu, musíme se přesunout do Francie na počátek 19. a konec 18. století, tedy do doby osvícenství, přesněji jeho konce. Tehdy Evropu zachvátil příchod revolučních myšlenek. V roce 1789 chudé městské obyvatelstvo Paříže dobylo vězení Bastila, které bylo symbolem královského útlaku. Tímto dobytím odstartovali revoluci, která navždy změnila chod dějin. Revoluce ukončila vládu francouzské šlechty, což zapříčinilo konec středověké společnosti. Velká francouzská revoluce znamenala vítězství osvícenství a konec třetího, nepriviligovaného stavu.

Na základě revoluce přestala fungovat vnější autorita. Vznikla nová společnost, která měla na popud Jakobínů fungovat na bázi zdravého rozumu. Avšak francouzská revoluce znamenala vítězství pouze pro část třetího stavu a svoboda se rychle zvrtla v teror nové vládnoucí třídy. V rámci této nové se říše, kde vládla buržoazie, se začaly rodit myšlenky poukazující na bezpráví a nedostatky  nové vládnoucí třídy. V tomto období a podmínkách se začaly rodit i utopičtí socialisté. Je nutné ovšem poukázat na nevděčnost, která odpovídala podmínkám tehdejšího proletariátu. Utopický socialismus nebojuje, jako pozdější formy socialismu, za osvobození konkrétní třídy, ale rovnou za celé lidstvo, a to na základě myšlenky rozumu a rovnosti.

Henri de Saint-Simon

Henri de Saint-Simon byl francouzský šlechtic, osvícenec, kritik a reformátor společnosti. Je jedním z předchůdců vědeckého socialismu a jedním z trojce nejznámějších utopických socialistů společně s Robertem Owenem a Charlesem Fourierem. Předtím než se zřekl svého titulu byl Henri de Saint-Simon šlechticem, což mu umožnilo vidět konflikt mezi pracujícími lidmi a zahaleči (rozkradači státu). Hlavním heslem Henriho de Saint-Simona bylo, že všichni lidé mají pracovat. Nevěřil ve vládu proletariátu, ale naopak věřil, že vládnout by měli vědci a průmyslníci.

Zašel tak daleko, až začal vymýšlet novou formu křesťanství, za účelem spojení celé společnosti v boji za společný cíl. Henri de Saint-Simon, stejně jako Karl Marx a Friedrich Engels, předpokládal konec státu. Počítal s rozpadem politiky a následné mechanické řízení ekonomiky průmyslníky. Dále hlásal jednotu celého světa, což bylo (vzhledem v době, ve které žil) velmi odvážné a zároveň nereálné. Jak již bylo dříve zmíněno, na základě svých myšlenek a názorů se vzdal titulu i majetku a prožil zbytek životě v chudobě.


Podpořte unikátní projekt největšího českého studentského média. Vaše finanční dary v libovolné výši prosím posílejte na účet 2401503935/2010 a informujte nás o nich na e-mailu info@slisty.czVíce informací naleznete zde.


Charles Fourier

Charles Fourier byl francouzský ekonom, sociolog, filozof a jeden z hlavních představitelů utopistického socialismu. Byl jedním z prvních teoretiků družstevnictví. Prosazoval nutnost založení družstev (falangů), kde by byla zavedena kolektivní dělba práce a výsledek by se dělil na stejném principu mezi zhruba 1600 lidí. Kromě falang vytvořil koncept dalších družstevních jednotek falanstér či další koncepty asociací a komunit. To měli, stejně jako falangy a falanstéry, být další autonomní a soběstačné jednotky, které spolu měli vzájemně spolupracovat.

Nutno podotknout, že Charles Fourier byl společností označován za podivína, především kvůli své velké fantazii. Velice pokroková byla jeho myšlenka tvrdící, že měřítkem společenského pokroku je emancipace žen. Nechtěl zrušit koncept rodiny jako Marx a Engels, ale spíše rodinu rozvolnit a demonogamizovat jí. Tvrdil, že civilizace, která vznikla, se zmítá ve svých vlastních kontradikcí, což byla například krize z nadvýroby. Tu ostatně sám předpověděl.

Průmyslová revoluce v Anglii

Británie je v tomto období charakterizována průmyslovou revolucí. Struktura vládnoucích mocností na rozdíl od Francie zůstala stejná. Došlo ale k zásadní změně výrobních vztahů, kdy pára a stroje přetvořili předchozí středověkou manufakturu v moderní fabriku, což způsobilo velký nárůst společenských rozdílů. Jedna část společnosti, včetně žen a dětí, pracovala ve extrémních podmínkách až 16 hodin denně a druhá část společnosti na tomto systému bohatla. Charakteristikou toho období bylo i to, že doba měnila bývalé rolníky, kteří žili poklidným životem na venkově, na městský proletariát.

Robert Owen

Robert Owen byl britský socialista, průmyslník a sociální reformátor. Marxisté ho označili za utopického socialistu, jelikož nebyl stoupencem revolučního třídního boje. Byl prvním z trojice utopických socialistů, který se snažil své utopické vize naplňovat v praxi. Robert Owen byl vlastníkem továrny, což ho v období průmyslové revoluce řadilo do vyšší společenské vrstvy. Své vize realizoval ve skotské vesnici New Lanark v hrabství Lanarkshire. Založil zde například školu, první mateřskou školku na světě a snížil pracovní dobu. Dokonce v období, kdy se zastavila produkce jeho továrny, svým dělníkům proplácel 100% jejich platu.

V roce 1819 se mu v Británii podařilo prosadit zákon o omezení práce žen a dětí v továrnách. I přes výborné podmínky pro své lidi, Robert Owen stále nebyl spokojen.  Později došel k závěru, že výrobní síly by měly sloužit zájmům kolektivu. Přiznal, že k dosažení cíle mu v cestě stojí tři překážky. Těmi bylo soukromé vlastnictví, náboženství a současná forma rodiny. Později začal ve Spojených státech ve státě Indiana budovat kolonii známou jako New Harmony. Tato komunita ale později zažila krach a sám Owen byl přiveden na mizinu. I tak Owen neztrácel naději a později se proslavil tím, že se značnou měrou podílel na sjednocení Britských odborářů. Dále zakládal družstva, která vnímal jako přechodné stádium ke komunistické společnosti. Díky těmto družstvům se podařilo dokázat nepotřebnost buržoazie v rámci organizace výroby.

Raní socialisté byli humanisté, kteří chtěli zlepšit postavení průměrného dělníka. Předpokládali, že vzdělání a lepší pracovní podmínky mohou pokojně vymýtit nejhorší aspekty kapitalismu, což povede k ideální socialistické společnosti, ve které všichni žijí šťastně. Utopický socialismus je třeba brát jako součást historie boje pracujících. Každopádně to byl až Karl Marx a Friedrich Engels, kteří postavili socialistický boj na vědecké základy a dali tomu „hlavu a patu”.

Autor je spolupracovník redakce.

Pavel Nárta

Redaktor. Jsem student mezinárodních vztahů v Plzni. Zajímám se o psychologii, politiku a literaturu. Rád čtu, píšu a také se věnuji sportu.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..