Právě si prohlížíte Rozsáhlá invaze na Ukrajinu je velmi nepravděpodobná, což ovšem nevylučuje omezenější ruské akce, říká analytik Lebduška
Ruská armáda |zdroj: Reuters

Několik posledních měsíců jsme svědky bezprecedentního napětí mezi Ruskou federací a Ukrajinou, respektive většinou západního světa, kvůli kumulaci více než sto tisíc ruských vojáků na rusko-ukrajinských hranicích. Proč je ale velká ruská invaze nepravděpodobná, vysvětluje v rozhovoru pro Studentské listy analytik AMO Michal Lebduška.

Západní tajné služby varují před vojenským aktem Ruské federace vůči Ukrajině, USA a Velká Británie stahují část diplomatického aparátu z Kyjeva, NATO a další spojenci mobilizují vojáky a zasílají vojenskou techniku či munici. Podrobně jsme situaci popisovali v nedávném článku. O aktuální situaci ve východní Evropě mluví v rozhovoru analytik Výzkumného centra AMO se specializací na vojenský, bezpečnostní a společenský vývoj na Ukrajině a ukrajinsko-polské vztahy Michal Lebduška.

Na svém twitterovém účtu jste napsal, že ruská invaze na Ukrajinu by pro Rusko byla „extrémně vyčerpávající, a proto je velmi nepravděpodobná“. Co je ten hlavní důvod, který vás k tomuto názoru přivedl?

Důvodů, proč je velká ruská invaze na Ukrajinu velmi nepravděpodobná, je hned několik. Zaprvé už jen množství ruských vojáků u ukrajinských hranic je pro jakoukoliv rozsáhlou invazi nedostatečné. Kromě toho je potřeba si uvědomit, že Ukrajina je opravdu velká země a jen tento pouhý fakt celou situaci výrazně ztěžuje. Na rozdíl od roku 2014, kdy Rusko anektovalo ukrajinský poloostrov Krym a rozpoutalo válku v Donbasu, je dnes Ukrajina stabilní, nepanuje v ní mocenské vakuum jako tehdy, má zkušenou a bojeschopnou armádu, a i Západ je pro případ ruské agrese konsolidovanější a odhodlanější. Pokud tedy nedošlo k podobné vojenské operaci tehdy a ani nikdy poté, tak není důvod se domnívat, že by měla přijít právě nyní. Z ukrajinské strany o tom, že je takový scénář nepravděpodobný, naposledy mluvil například tajemník Rady národní bezpečnosti a obrany Oleksij Danilov.

Role Západu i Krymu

Očekáváte jakoukoli ruskou agresi, nebo jde podle vás jen o půtky Ruské federace?

To, že je rozsáhlá invaze na Ukrajinu velmi nepravděpodobná, samozřejmě nevylučuje omezenější ruské akce. K výraznější eskalaci bojů v Donbasu včetně symbolického obsazení části území pod kontrolou Kyjeva určitě dojít může. Něco takového rozhodně představitelné je. Ale nejspíše jen na území Doněcké a Luhanské oblasti. Z omezené operace na území jiných oblastí by Rusko nic nezískalo a reakce Západu by nejspíš byla mnohem ostřejší než v případě eskalace stávajícího konfliktu.

Jak důležitá může být při případné invazi oblast poloostrova Krym, kterou v roce 2014 ruské síly anektovaly?

Pokud by na takový scénář skutečně došlo, tak by okupovaný Krym samozřejmě mohl posloužit jako další nástupní místo pro útok na ukrajinské oblasti u Černého a Azovského moře.

Jak si vysvětlujete informace západních tajných služeb (mimo jiné americké CIA nebo ukrajinské SBU), které již v posledních měsících loňského roku varovaly před invazí? Z mnoha zdrojů zaznívalo, že ruské signály jsou tentokrát jiné než při „demonstracích síly“, kterých jsme byli v minulosti svědky.

Z mého pohledu se zdá, že tím mohou vysílat jakési varovné signály Rusku, ale i vlastnímu obyvatelstvu. Jde o to ukázat, co je nepřípustné a kde jsou nepřekročitelné červené linie. Vnímal bych to tedy spíše jako určitá preventivní vyjádření. Stejně tak bych viděl jako preventivní kroky a prostou opatrnost stažení části personálu z americké či britské ambasády v Kyjevě.

Jak velkou odstrašující silou mohou být avizované sankce ze strany USA, EU a dalších spojenců? Bílý dům hovoří například o výpovědi Ruska z bankovního systému SWIFT, podobně jako to udělal před několika lety Íránu, pro který to mělo ničivý ekonomický dopad.

Pokud by se Západ odhodlal, tak má proti Rusku velmi silné nástroje, a právě odstřihnutí od systému SWIFT je jedním z nich. Při diskusích o sankcích ale musíme pamatovat na to, že se nejedná o všemocný nástroj. Sankce totiž většinou fungují spíše v delším horizontu. Navíc na jejich zavedení ze strany EU musí panovat shoda všech členských zemí, takže se vždy nutně jedná i o určitý kompromis. Sankce tedy mohou být silným nástrojem, který může výrazně poškodit ruskou ekonomiku, ale je potřeba si uvědomovat jejich limity například co se týče vlivu na vnitřní stabilitu režimu.

V nedělních Otázkách Václava Moravce řekl bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, že ruské požadavky směrem k NATO by mohly zakrývat ruský zájem o změnu Evropskou unií připravovaného Green Dealu, který by pro Rusko, jako stát exportující ve velkém fosilní paliva, mohl být zdrcující. Je možné, že vypjatá situace by měla i tento kontext?

Transformace energetiky a snahy o opouštění fosilních paliv bezpochyby budou jednou z věcí, která je pro současné Rusko závislé na exportu ropy a zemního plynu hrozbou. Nepřijde mi ale pravděpodobné, že by tento problém hrál v současném napětí jakoukoliv roli. Pokud se reálně může v tuto chvíli o něco v tomto směru hrát, tak je to otázka plynovodu Nord Stream 2 (plynovod mezi Německem a Ruskem, který má zajišťovat přepravu zemního plynu bez tranzitních rizik pozn. red.), která bezpochyby ovlivňuje německou politiku vůči Rusku.

Ve své twitterové analýze jste psal také o propadu proruských nálad v ukrajinské společnosti. Jak dlouhotrvající napětí vnímají právě Ukrajinci?

Na Ukrajině evidentně žádná masová hysterie nepanuje, i média působí poměrně klidným dojmem, a to i když se stát pochopitelně připravuje na všechny eventuální scénáře. Podle pár dní starého průzkumu veřejného mínění Kyjevského mezinárodního institutu sociologie považuje hrozbu ruské invaze za reálnou jen zhruba polovina Ukrajinců, což sociologové vysvětlují tím, že si Ukrajinci od roku 2014 na neustálé napětí zvykli a pro mnohé se jedná jen o další z řady ruských provokací. Pokud by ale k něčemu došlo, tak jsou Ukrajinci i po zkušenostech z roku 2014 určitě velmi odhodlaní bránit svou zemi.

Dezinformace jako válečná zbraň

Občanské hnutí Čeští elfové, jež analyzuje a aktivně bojuje proti dezinformačním kampaním na českém internetu, v pátek upozornilo, že „loni v listopadu se začaly dezinformační skupiny na sociálních sítích přeskupovat z očkování na téma rusko-ukrajinského konfliktu“. Můžeme očekávat, že Rusko využije svých „trollů“ ve snaze ovlivnit mínění o situaci v zahraničí, jak to dělá již řadu let?

Je nepochybné, že Rusko bude k ovlivňování veřejného mínění v zahraničí používat i tyto nástroje. Zároveň ale platí, že přinejmenším ve vztahu k Ukrajině a rusko-ukrajinskému konfliktu je šíření dezinformací a ruské propagandy v Česku výrazně méně efektivní než v minulosti. Souvisí to mimo jiné s lepší prací veřejnoprávních médií, která si kolem roku 2014 často zvala do diskusí z obav z nařčení z nevyváženosti otevřené dezinformátory a propagandisty, kteří šířili ruské narativy. Také se v tomto směru do značné míry změnila politická a společenská atmosféra, což souvisí i s agresivní rétorikou Ruska vůči České republice a kauzami jako odstranění pomníku maršála Koněva v Praze 6 nebo výbuchů v muničních skladech ve Vrběticích. Nelze proto očekávat, že by dnes Rusko těmito prostředky dokázalo například výrazně ovlivnit veřejnou debatu na téma protiruských sankcí, tak jako tomu bylo v roce 2014.

Americká stanice CNN upozornila, že britská vláda má informace o připravovaném dosazení ruské loutkové vlády do čela Ukrajiny. Řada ukrajinských expolitiků měla být, podle informací britského ministerstva zahraničí, v kontaktu s ruskými zpravodajci. Je i tohle cesta, kterou by se Putin mohl vydat?

Teoreticky ano, ale taková loutková vláda by musela být držena u moci silou, což by bylo nesmírně těžké a nákladné. Ukrajinská veřejnost by se totiž k takové vládě složené ze starých zdiskreditovaných politiků, kteří třeba v minulosti utekli do Ruska, postavila velmi negativně.

V rámci svých činností se intenzivně věnujete také Polsku. Šéf Výzkumného centra migrace Varšavské univerzity Maciej Duszczyk řekl v rozhovoru pro portál wp.pl, že podle jednoho ze scénářů „pokud by Rusko obsadilo i Kyjev, je třeba očekávat, že na polské území dorazí statisíce uprchlíků z Ukrajiny, kteří opustí svou vlast v obavě o život“. Duszczyk dodává, že Polsko by nápor uprchlíků nezvládlo a byla by nutná kooperace v rámci EU. Jak by se Polsko popasovalo s migrační vlnou, jen pár měsíců po kritické situaci na svých hranicích s Běloruskem?

Tento problém bych s krizí na hranicích s Běloruskem příliš nesměšoval, protože ta byla ve finále svým rozsahem do značné míry lokální a omezená. Takový scénář by záležel na konkrétních krocích Ruska, protože jak jsme viděli i v roce 2014, sama Ukrajina je schopná při omezeném konfliktu absorbovat značné množství vnitřně přesídlených osob. S hypotetickou vlnou uprchlíků z Ukrajiny by ale nejspíš Polsku pomohla jak EU jako celek, tak i například další země střední Evropy, které by zřejmě měly s uprchlíky z Ukrajiny menší problém než v případě lidí z Blízkého východu či Afriky.

Jakub Hříbek

Student čtvrtého ročníku gymnázia z Uherského Hradiště píšící o domácí a světové politice. Žurnalistika je můj život.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..