Česká středoškolská unie (ČSU) je největší organizací zastřešující studenty středních škol v České republice. Funguje již sedm let a za tu dobu se stala zavedeným partnerem ve všech důležitých diskusích týkajících se vzdělání. Přinášíme vám rozhovor s jejím předsedou Viktorem René Schilkem.

ČSU měla nedávno republikový sněm. Na Facebooku jste psali, že jste si zrekapitulovali, co jste stihli udělat za posledního půl roku. Co to bylo?

Měli jsme velkou výzvu v rámci vnitřní struktury organizace. Řekli jsme si, že děláme spoustu aktivit, ale že nemáme ujasněné, kam dlouhodobě směřujeme. Během posledního půl roku jsme tak věnovali hodně úsilí tomu, abychom si naplánovali, jakou budeme mít vizi v jednotlivých aktivitách. Kde jsme teď, jaký máme cíl a co musíme udělat, abychom ho dosáhli. To bylo hodně důležité.

Takže nějaká vnitřní sebereflexe?

Ano, nějaká sebereflexe, vnitřní plánovaní. V ČSU už je to trvalý proces, protože po půl roce se vždy mění vedení. S novými lidmi přijdou nové myšlenky a nápady a proměňuje se to. Každopádně jsme se shodli na základních věcech.

K čemu jste dospěli?

Konkrétně k tomu, jaký má být cílový stav podpory školních parlamentů, které jsou základní stavební jednotkou ČSU. Věděli jsme, že před sebou máme dlouhou cestu, ale vyjasnili jsme si, jaké budou postupné kroky. Musíme parlamenty více podporovat a nabízet jim pomoc. Vždycky to bylo spíše tak, že se na nás obracely a my jsme jim dali radu, ne tak, že bychom aktivně vyhledávali nové příležitosti, jak jim pomoct. Chtěli bychom také parlamenty více propojovat.

Pravděpodobně nejvíce jste ale byli slyšet u povinných maturit z matematiky, kdy jste patřili k hlavním podporovatelům jejich zrušení. To se nyní povedlo, příslušnou novelu školského zákona podepsal minulý týden prezident. Neštve vás, že jste byli vnímaní hlavně skrze ně?

Povinná maturita z matematiky byla hlavním tématem ČSU a myslím si, že to nebylo špatně. Byl bych vlastně rád, kdybychom s ní byli spojováni co nejdéle, protože jsme odvedli ohromné množství práce. Odvedly už to generace přede mnou, jelikož jsme s tím začali už v roce 2016, kdy začaly vznikat první návrhy zavést povinnou maturitu z matematiky. Tehdy jsme vydávali první tiskové zprávy, scházeli se s ministry – jednali jsme například s ministryní Valachovou, které jsme navrhli, aby školy dostaly peníze na to, aby rozdělily výuku matematiky na dvě poloviny. To byl nápad, který jsme vznesli, ale uskutečnil se až za ministra Plagy.

Téma povinných maturit z matematiky jsme se snažili dostat do veřejného prostoru a minulý rok jsme konečně viděli příležitost to změnit. Proto jsme naplánovali kampaň, vydávali tiskové zprávy a dávali rozhovory do médií. Začali jsme být aktivnější. V posledním půl roce jsme to dotáhli do konce. Uspořádali jsme protest, měli jsme podpisovou kampaň, při níž jsme poslali stovky dopisů poslancům, spojili jsme se s učiteli a rodiči a vydali otevřený dopis. Ale nebylo to naše jediné téma v posledních měsících, hodně jsme řešili také úřední maturity.

K nim se ještě dostaneme, zůstal bych ještě u sněmu. Zvolili jste si nové vedení. Ty zůstáváš, ale nově jsou v předsednictvu Ondřej Nováček, Erika Kubálková, Filip Slaný a Petr Franc. Zhodnotil bys krátce nejdříve odcházející vedení a nyní to nové?

Málokdy se stává, že do vedení přichází lidé zvenčí, většinou se v předsednictvu sejde parta lidí, která spolu už pracovala v organizačním týmu ČSU. Ve vedení to už není o tom, že si spolu jednou týdně zavoláme a uděláme jeden úkol, my spolu pracujeme vlastně denně. To úplně mění vztahy, i ty blízké. Pro kohokoliv je to velká výzva. Poslední půl rok jsme pokračovali v předsednictvu s Verčou Elznicovou, která v něm byla i předchozí půl rok. Pracovalo se nám skvěle, protože je šikovná a má zkušenosti s vedením školních parlamentů.

A nyní bude v dozorčí radě?

Přesně tak. Pak byl v předsednictvu Adam (Kořínek), moc šikovný kluk, který vede školní parlament na Gymnáziu Jana Nerudy. Dále Bára (Wallenfelsová), která má zkušenosti s vedením a organizací táborů, ale přestože odváděla skvělou práci, věnovat se tomu tolik už pro ni bylo náročné, a proto nepokračovala. Poslední členkou byla Klárka (Jenčová), taková naše střelkyně, která se do všeho vždycky nahrne jako první, pokračuje v týmu a chystá se více angažovat v jedné mládežnické politické organizaci.

Co očekáváš od nového vedení? Přece jenom jsi jejich nadřízený.

Snažíme se, abychom rozhodovali co nejvíce konsensuálně a nehráli si na funkce. Ale jasně, je to tak. Jsem moc rád, že všichni čtyři v novém předsednictvu jsou ze školních parlamentů. Ondra (Nováček) je na svém gymplu předsedou školního parlamentu, Erika (Kubálková) už roky působí ve studentské radě, Petr (Franc) vede školní parlament v Kutné Hoře – dokonce teď zakládal městský parlament – a Filip (Slaný) vede školní parlament v Brně a bude pořádat celobrněnský školní festival.

Dá se říct, že to, že v předsednictvu bude tolik lidí ze školních parlamentů, je výsledek vaší dlouhodobé práce?

Myslím si, že dá, ale hlavně je to tím, že jsme si před rokem, kdy jsem ČSU přebíral, řekli, že to je pro nás silná hodnota při výběru lidí do organizačního týmu. Snažíme se hledat lidi ze školních parlamentů, protože mají na školy blahodárný účinek, studenti se díky nim mohou projevit a dát najevo svůj názor. Když se pak podílejí na projektech, tak k nim mají úplně jiný vztah než někdo jiný. Není to ale něco až tak nového, do předsednictva vždycky chodili lidé ze školních parlamentů.

Na co se chcete zaměřit? Jaké budou vaše cíle?

Poslední rok pro nás byla velkým tématem vzdělávací politika, především povinná maturita z matematiky. Když jsme ČSU před rokem přebírali, tak byla hodně neaktivní, navenek moc velkou aktivitu nevyvíjela a byly v ní vnitřní spory. Takže jsme ji potřebovali prioritně dostat do povědomí médií, odborné veřejnosti a hlavně středoškoláků.

Podařilo se vám to?

Myslím že ano. Maturita z matematiky měla hodně velký zásah. Samozřejmě jsme doufali, že bude ještě větší. Měli jsme ambice, že to zasáhne více středoškoláků, ale zase jsme nečekali, že se jich tolik zapojí. Zaskočilo nás, že nám stovky lidí posílaly dopisy pro poslance, že nám chodily denně desítky zpráv, v nichž se středoškoláci ptali, jak to s maturitou vypadá, jak se to posouvá atd. Překvapilo nás to.

Pojďme zpět k vašim cílům.

Pro nás jsou teď velkou výzvou školní parlamenty, které jsme v poslední době trochu zanedbali, především kvůli povinné maturitě z matematiky. Chceme je aktivně podporovat, více propojovat, dávat jim informace, vzdělávat je. To je naše priorita. Ve vzdělávání je to tak, že se nikdy nejde věnovat všemu naplno. My jsme se taky museli hodně věcí naučit – jak komunikovat s politiky, jak formulovat tiskové zprávy do médií, jak komunikovat se středoškoláky, kteří nám psali, že nechápou, proč chceme zrušit povinnou maturitu z matematiky. To už umíme, věnovat se tomu ale budeme i dál.

Budete se věnovat i zlepšení výuky v matematice? Jedním z nejen vašich centrálních argumentů pro zrušení povinné maturity bylo to, že je nejdříve potřeba zlepšit její výuku a až pak lze diskutovat o zavedení povinné maturity.

Na tohle jsme se už ptali ministra Plagy, když jsme ho potkali v České televizi. On zmiňoval několik věcí s tím, že je bude ministerstvo prosazovat. My se o to budeme dál zajímat a sledovat, ale už to jsou komplexnější věci.

Musí se zlepšit příprava učitelů matematiky, dále podpora těch, kteří učí, protože v systému je spousta učitelů, kteří neučí dobře. Zároveň je tam ale velké množství těch dobrých, jejichž zkušenosti musíme sdílet. Ministerstvo musí taky konečně seškrtat vzdělávací programy, a to nejen v matematice, ale například i v dějepise.

O seškrtání rámcových vzdělávacích programů se už ale mluví dlouho, a navíc příští podzim budou volby do Poslanecké sněmovny. Stihne se to?

Pro ministra je prioritou Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+, aspoň tak o tom mluví veřejně. A podle ní by se se vzdělávacími programy mělo něco dít až v horizontu dvou tří let. To, jak se to pak reálně propíše do systému a dostane do škol, které si pak utvoří vlastní vzdělávací programy, může trvat. Otázkou je, kdo bude po volbách ministrem. Uvidíme. Výuka stojí a dostává se k nám spoustu informací, které nepotřebujeme. Je to na úkor jiných věcí a je to škoda.

Z řad studentů se během koronavirové krize ozývala právě směrem k ministerstvu školství častá kritika. Jak jste jeho práci vnímali?

Nebylo to nejlepší. Ministerstvo udělalo dost práce, kterou nedokázalo prodat. Zřídilo speciální linky, kam lidé mohli celé dny volat, vyhradilo speciální tým na zprávy. Dva dny zpátky (v úterý 16. června – pozn. redakce) jsme se sešli se školským ombudsmanem, který nám říkal, že jim během koronavirové krize přišlo asi dvanáct tisíc telefonátů. To je šílené, ale ministerstvo to zvládlo přijmout.

S námi středoškoláky, kterých se to týkalo nejvíce, však komunikovalo tím stylem: pokud se do téhle doby nic nezmění, budou úřední maturity. Nějaké týdny jsme byli v nejistotě, že úřední maturity budou, ale že je možné, že pokud se něco změní, tak nebudou.

Šlo to udělat jinak?

Ministr mohl více vysvětlovat. On hodně oznamoval a málo vysvětloval. Přitom byl v situaci, kdy na něj chodily názory z různých stran. Někteří rodiče chtěli, aby se děti vrátily do škol, jiní zase ne. Do toho maturanti spamovali ministerstvo ohledně úředních maturit. Protože málo vysvětloval, tak se do toho vložil taky senátor Hraba, jenž se maturantů zastal, i když takovým způsobem, že to na mě působilo, že je vybízel k tomu, aby se vůbec neučili. Dával jim naději.

Podobně hodnotil výroky senátora i ministr Plaga.

V tom jsem s ním souhlasil, působilo to na mě stejně. Přesto si myslím, že mohl více komunikovat, a to sám za sebe, ne za budovu ministerstva, a více vysvětlovat.

Přesto byl na stole už od půlky dubna plán, v němž bylo dané, co, jak a kdy se bude dít. Přemýšlel jsi o tom, proč bylo i tak tolik studentů nespokojených?

Na jednu stranu si myslím, že za tím byl alibismus středoškoláků, protože část z nich si to chtělo skrze úřední maturity ulehčit. Nebyla to ale jen kritika ze strany středoškoláků, podobně mluvily i některé učitelské a rodičovské organizace. Mnoho věcí nebylo jasných. Konkrétní příklad: přijímačky na střední školy. Ministr oznámil, že bude jeden termín, ale dostatečně nevysvětlil, proč nemůže být druhý termín. Proto na něj chodila kritika, která by nemusela přijít, když by se to snažil vysvětlit.

On ale říkal, že důvodem je epidemiologické riziko.

No a pak učitelé přicházeli s tím, že z praxe ví, že dva termíny pomůžou dětem po psychické stránce, když už to je pro ně i tak náročné. Několik měsíců se učí doma a mají psát často první vážný test v životě. Přišlo mi, že ministerstvo v tomto případě udělalo rozhodnutí jen v návaznosti na to, co mu sdělilo ministerstvo zdravotnictví a vůbec nehledělo na ty nejdůležitější – na žáky.

Nemáš tedy pocit, že od toho ministerstvo dávalo ruce pryč? Podobně, i když více oprávněně, říkalo, že nemůže nic udělat s tím, že tu existuje souběh přijímaček na vysoké školy a maturit. Vy jste na to upozorňovali v otevřeném dopise.

Přiznám se, že nevím, jak na tuhle otázku úplně přesně odpovědět. My jsme se debatou, kterou jsme iniciovali, snažili docílit, aby ministr středoškolákům co nejjednodušeji vysvětlil, proč ta rozhodnutí udělal. Zároveň si ale myslím, že ministerstvo nevyužilo příležitosti apelovat na to, aby školy využívaly slovní hodnocení nebo aby úplně zrušily známkování. Jenom to doporučilo.

Může to ale vůbec školám nařídit? A je to vůbec správně, aby to dělalo?

Obecně jsem pro to, aby školy měly co největší svobodu a aby jim ministerstvo takové věci nenařizovalo. Aby spíš pomáhalo. I tak se mohlo více snažit, aby se na vysvědčeních objevila kombinace slovního a číselného hodnocení.

Ještě bych řekl něco k maturitám – jak se otevřela diskuse o úředních maturitách, tak se hezky ukázalo, jaký mají státní maturity smysl. Kdyby letošní generace dostala úřední maturitu, tak by se na to za pár let nikdo nedíval. Byly samozřejmě obavy o opaku, ale oni odchodili střední školu, a nakonec bude stejně záležet na tom, jaké mají vědomosti, jak se dokážou prezentovat před zaměstnavatelem, co se naučí na vysoké škole. Známky tomu vůbec neodpovídají. Maturita by měla reflektovat, co se student naučil za čtyři roky, ne to, co se dokázal nabiflovat.

https://www.facebook.com/stredoskolskaunie/videos/528927617775114/

Pojďme od ministerstva k ČSU. Vy jste se nikdy během krize jasně nevyjádřili, že souhlasíte ve sporu o úřední maturity s tou, či onou stranu. Drželi jste se zpátky?

Ano. V prvních týdnech po zavření škol jsme nevěděli, jak reagovat. Byla to pro nás, stejně jako pro ministerstvo, nová situace. Hned po zavření škol jsme začali interně diskutovat a sepisovat různé dokumenty – co by se mělo dít v on-line vzdělávání, jak by se měly změnit přijímačky, maturity apod. Mnoho z nich jsme pak ani nevydali, protože jsme sami nevěděli, jaká je správná cesta.

Protože jste se neshodli, nebo že jste nevěděli, co je správné?

Nevěděli jsme. Na jednu stranu jsme viděli předpovědi, že koronavirová krize bude trvat až do léta, vypadalo to, že konzultace ani maturity vůbec nepřicházejí v úvahu. Ty scénaře byly hrozivé. Pak jsme na druhou stranu viděli, jak si naši učitelé neví rady s on-line výukou. Viděli jsme ale i takové, kteří si s tím poradili skvěle a vzali to jako příležitost. Viděli jsme, jak se s tím popasovali v zahraničí.

Když se věci pohly, reagovali jsme na to tak, že dobře, budou úřední maturity, ale ať existuje možnost nahradit ji klasickým způsobem. Považujeme za férové, aby student věděl, čím bude jeho vzdělávání zakončené. Někteří studenti se totiž hlásí na zahraniční vysoké školy a potřebují mít dobré poslední vysvědčení. Proto jsme říkali, ať existuje náhrada, ale nijak jsme na to netlačili.

Během koronavirové krize vznikla spousta studentských iniciativ a skupin, které bojovaly za to, aby se školy otevíraly pomaleji, aby byly úřední maturity apod. Nevnímáš to zpětně tak, že jste se mohli postavit na jednu stranu a říct svůj názor?

(dlouho přemýšlí) To, co dokázalo Slovo studentů ohledně úředních maturit a jak dokázalo nabrat obrovské množství studentů, kteří diskutovali a zajímali se o to, je pro nás skvělé a inspirující. Zároveň by ale role ČSU neměla být v tom reagovat na aktuální trendy, na které se dá odpovědět jednoduše a populisticky. My v ČSU jsme středoškoláci a o světě víme fakt málo. Víme ale, co je reálné a co ne. A v nějaký moment, kdy jsme diskutovali o tom, že podpoříme úřední maturity, jsme si uvědomili, že už to není reálná možnost. Viděli jsme totiž, jak se k tomu vyjadřoval ministr Plaga, jak se k tomu vyjadřovali další aktéři ve vzdělávání jako různé asociace ředitelů, svazy obchodu a průmyslu atd. ČSU nikdy nesmí rezignovat na boj za lepší školství, ale v tenhle moment jsme si řekli, že to vlastně nemá cenu.

Mám to chápat tak, že jste si vytvořili názor, ale řekli jste si, že už ho nemá cenu dávat najevo?

Nebylo to pro nás tak zásadní.

Proč?

Myslím si, že by k maturantům, kteří se obávali jít do škol, bylo férové, aby existovala možnost zprůměrovaných známek. Já osobně si to myslím a stojím si za tím. ČSU by ale měla za věci bojovat dlouhodobě, promyšleněji a na základě argumentů. To jsou naše základní hodnoty. Stejně to bylo u maturity z matematiky. Předtím než jsme spustili kampaň, jsme se sešli s politickými stranami a odborníky ve vzdělávání a zjišťovali jsme argumenty a protiargumenty. Ptali jsme se a kriticky jsme přemýšleli. Takhle kvalitně bychom to teď nedokázali udělat.

I to je důvod, proč ČSU funguje sedmým rokem a proč je to relevantní organizace. Dokážeme se zastat středoškoláků, ale zároveň si držíme svoje principy – musí to být na základě argumentů. Nechceme sklouzávat k populistické notě, i když by to teď velice snadno šlo. Když bychom přišli s tím, že chceme úřední maturity a zrušit CERMAT, nabrali bychom spoustu středoškoláků. My ale chceme být konstruktivní partneři. Tam bych rád ČSU směřoval dlouhodobě.

Zaznamenal jsi obecně u středoškoláků zvýšený zájem o politické a společenské dění a vlastně i o vzdělávací systém?

Určitě. Když budu mluvit za naši iniciativu maturity z matematiky – díky ní se spousta středoškoláků dozvěděla, že existuje něco jako druhé a třetí čtení, výbory ve Sněmovně, že to jde pak do Senátu, podepisuje to prezident. Pro spoustu středoškoláků to bylo překvapení. Bylo by dobré, aby se o to zajímali, protože se jich to bude týkat. Myslím si, že je i na politicích, aby o takových tématech se středoškoláky mluvili. Na mladé lidi nikdo necílí, většinou jdou na lidi věkově 30 plus.

Zatímco jsme se my snažili vždycky vysvětlovat, aby to studenti pochopili, tak Slovo studentů se schylovalo k tomu, že argumentovalo pouze tím, že úřední maturity jsou na Slovensku a bojí se o zdraví. Pak ale nereagovalo na argument hygienických opatření, se kterými přišlo ministerstvo zdravotnictví. Vůbec se tím nechtělo zabývat. Přitom to zabránilo možné nákaze, nezaznamenal jsem, že by se něco stalo.

Jedna třída na Karvinsku musela jít do karantény.

To byl ale ojedinělý případ, který se snadno vyřešil tím, že všichni psali společně a pak šli do karantény.

Chtěli byste s nově vzniklými iniciativami a skupinami pracovat i v budoucnosti?

Během krize jsme s nimi spolupracovali, měli jsme například debatu s ministrem ve spolupráci se Slovem studentů, vydávali jsme tiskovou zprávu společně s iniciativou Férové příjímačky, která bojovala za férové podmínky při přijímacích zkouškách na vysoké školy. Ty iniciativy ale teď zaniknou, protože lidi, kteří je vedli, jdou na vysokou.

Všichni v ČSU jsme sledovali, jak dělat věci aktivističtěji a virálněji a pro větší masu středoškoláků. Pořád ale musíme držet balanc, abychom si drželi své hodnoty a principy. To, co nás teď čeká a všechny nás spojuje a trápí, je špatná kvalita výuky. To je nové téma, o kterém bychom v ČSU měli otevřít diskusi a které dokáže přilákat pozornost středoškoláků napříč ročníky.