Předsedkyně organizace Transparent bojující za práva trans lidí Bára Soukupová v rozhovoru pro Studentské listy mluví o tom, co bude výsledek voleb znamenat pro práva trans lidí, zda v Česku hrozí zákony proti „LGBT propagandě“ jako v Maďarsku nebo o tom, jaký měl výrok prezidenta Zemana dopad na českou společnost ve vztahu k trans lidem.
Máme po volbách, strany, které v programech slibovaly odstranění dosavadních legislativních překážek, s nimiž se trans lidé potýkají, tedy Piráti se STAN a Zelení, příliš neuspěly. Co znamená nové složení sněmovny z vašeho pohledu pro práva trans lidí?
Upřímně řečeno si to netroufám odhadovat. Jak říkáte, liberálněji zaměřené strany v parlamentu mají spíše menší zastoupení, než měly, takže z tohoto pohledu jsou naděje určitě nějakým způsobem zmenšené. Na druhou stranu se vznikající koalice, alespoň tak jak se vyjadřuje, kloní k hodnotám jako jsou Evropská unie, Západ a mezinárodní instituce. V tom je pro trans lidi dost naděje: když si vezmeme požadavek povinné sterilizace při změně pohlaví, to je věc, která byla odsouzena Evropským soudem pro lidská práva a lidskoprávními organizacemi.
Právě tam vidím šanci, že by vláda mohla k těmto věcem přistupovat i z titulu toho, že ctí rozhodnutí mezinárodních organizací, i když není nějak liberální a těmto hodnotám nakloněná. Věřím, že nějaký závazek dodržovat určitý standard mezinárodních vztahů a lidských práv by tu mohl být větší než u předchozí vlády.
V posledních měsících jsme sledovali dění zejména v Maďarsku, kde došlo ke schválení zákona, který zakazuje zobrazování a zmínky o LGBT lidech v médiích, k nimž mají přístup děti a mládež, a na školách. Podobné návrhy se objevily i v dalších zemích, také na sousedním Slovensku. Nemáte strach, že se takové iniciativy mohou objevit nyní i v Česku?
Myslím, že situace u nás není srovnatelná s tou, jaká je v Maďarsku nebo na Slovensku. Vznikající vláda je složená z pěti stran, které jsou velmi široce rozkročené, to znamená, že tady nevidím žádnou frontu pro takové nápady. Určitě je třeba být před tím na pozoru, nicméně si myslím, že to nebezpečí teď bezprostředně nehrozí. I právě tím způsobem, že tu nemáme žádnou dominantní stranu tíhnoucí ke konzervativním hodnotám jako v Maďarsku nebo Polsku.
Vy sama jste ve volbách neúspěšně kandidovala v Praze za Piráty, získala jste 3 253 preferenčních hlasů a zůstala na svém výchozím 31 místě kandidátky.
Kandidovala jsem ze zadních míst kandidátky, takže jsem ani nepočítala s tím, že bych se mohla dostat. Ale dostala jsem od voličů poměrně dost preferenčních hlasů, což vnímám jako silný signál, že pro určitou část voličů jsou liberální hodnoty a diverzita v parlamentu důležité, protože zastoupení žen a menšin je v české politice dlouhodobě tristní. Rozhodně nejde o konec nějakým mých politických ambicí, budu se snažit za práva LGBT lidí a dalších menšin bojovat i mimo parlament.
Proč to zmiňuji… Máme podle vás dostatek trans politiků a političek? Je česká trans komunita dostatečně emancipovaná na participaci v politice?
Byla bych opatrná ve volbě slova „komunita”. To se často v souvislosti s LGBT nebo trans lidmi používá a navozuje pocit nějaké jednotné rodiny, což ale neodpovídá realitě. To, že je někdo součástí LGBT skupiny nebo je trans ještě vůbec neznamená, že ti lidé budou mít jednotné politické názory nebo budou tvořit nějakou komunitu. Myslím, že to není otázka participace LGBT nebo trans komunity, ale že je to otázka jednotlivců s různými názory, být trans rozhodně neznamená mít liberální postoje. Není to žádný konkrétní myšlenkový proud.
Není to ale se zastoupením LGBT v politice podobné jako u žen, které také nemají automaticky jednotné politické postoje, ale z různých studií nám vychází, že při vyrovnanějším zastoupení pohlaví politika funguje lépe, protože ženská zkušenost je jiná než ta mužská?
Je to podobně jako u participace žen v politice o tom, poskytnout lidem rovné zacházení a podmínky pro to, aby mohli do politiky vstoupit, a potom budeme mít reprezentativní zastoupení. Je to o jednotlivcích a o odbourávání nějakých bariér a předsudků, které já v Pirátské straně necítím, ale nevím, jak je tomu v jiných stranách. Určitě společnosti pomáhá, když zastoupení v exekutivních a zákonodárných orgánech je reprezentativní a odpovídá podobě společnosti. Ať už tím, že přijímané zákony nezapomínají na nějakou skupinu lidí, i tím, že jsou v politice lidé, kteří nějakým způsobem narušují mainstreamový pocit a jež zároveň dávají naději lidem, kteří se nějakým způsobem odlišují.
Proč si myslíte, že jsou, dá se říci, hlavní požadavky trans lidí – byť jsme se bavili o tom, že trans komunita není monolit –, tedy konce povinné sterilizace při změně pohlaví a odstranění kolonky pohlaví z občanských průkazů stále tak kontroverzní?
Těch důvodů je vícero. Jak jste řekl, trans lidé v tomto vůbec nejsou jednotní, obzvlášť ti, kteří procesem změny pohlaví už nějakým způsobem prošli. Tam nastupuje efekt „Když jsem tím musel projít já, tak proč by ostatní měli mít jinak”, případně že ta nutná sterilizace je vlastně dobrý nástroj. To je jedna věc, která je ale trochu stranou hlavního politického boje za práva trans lidí.
Myslím si, že problém dosud byl v neochotě minulé politické reprezentace řešit něco, pro co část společnosti nemá pochopení a co je těžké vysvětlit. Jinak jsme dnes ale někde úplně jinde, než jsme byli před čtyřmi lety, kdy přišlo rozhodnutí o zrušení sterilizací z Evropského soudu pro lidská práva. Veřejný obraz trans lidé a pochopení toho, co zažívají a požadují, se ve společnosti každým rokem mění, i s nastupujícím vlivem médií.
Vždy je třeba alespoň částečně změnit obraz ve společnosti, aby nějaká změna byla průchozí. O trans lidech jsou poměrně silně zakořeněné určité stereotypy a pro některé lidi je hodně nepochopitelné, proč by někdo měl mít jiné pohlaví, když pohlaví odpovídá genitáliím.
To je podle mě způsobeno i tím, že média o trans lidech často referovala především v souvislosti s fyzickou částí tranzice, ale ta podstata je někde úplně jinde, pro mnoho trans lidí je silnější sociální stránka nebo související úřední, než to tělesno. Pak je tu samozřejmě silný střet mezi tím, co je důležitější, jestli to, čemu říkáme biologické pohlaví, nebo gender. Určitá část společnosti nechce přijmout fakt, že by gender měl být důležitější, než primární pohlavní znaky.
Konzervativci argumentují, že to, že tranzice není jednoduchý proces a jsou tam určité překážky, je vlastně v pořádku, protože čím dál snadnější přístup ke změně pohlaví způsobuje, že se pro ni často rozhodují lidé, které by to dříve nenapadlo. Například si je svoji genderovou identitou jisto čím dál méně dítě a mladých lidí, publicistka Katie Herzog zase před časem napsala, že čím díl žen, které se dříve identifikovaly jako lesby, jsou dnes transgender.
Tady je hrozně důležité si říci, co vlastně změna pohlaví znamená. Myslíme tím úřední změnu, medicínskou změnu nebo to, že mě kamarádi budou oslovovat tak, jak já chci? To je podle mě důležité odlišovat. Základ je vyhovět člověku v tom, o chce, právě proto, že to nikomu jinému neubližuje.
Často zaznívá, že si děti čím dál častěji mění pohlaví, ale ono je to vlastně naopak. Děti se sice častěji rozhodují pro jiný gender, než jim byl přiřazen při narození, to ale neznamená, že musí nutně podstupovat nějaké operace, řešit léky a hormonální terapii, ale že si to můžou vyzkoušet. Zkusme to jako společnost respektovat, tomu dotyčnému to buď bude vyhovovat a pak se rozhodne k tranzici, nebo si nakonec uvědomí, že se jako jiné pohlaví neidentifikuje a že to byla fáze. Není s tím nutné dělat takový velký humbuk.
Bára Soukupová (33)
Předsedkyně spolku Transparent, největší české organizace bojující za práva trans lidí. Vystudovala geografii a kartografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a dříve působila v Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy. Dnes pracuje v analytickém týmu Pirátů a je řadovou členkou strany. V říjnových sněmovních volbách neúspěšně kandidovala v Praze na 31. místě kandidátky Pirátů a STAN. Získala 3 253 preferenčních hlasů a do Poslanecké sněmovny se nedostala.
To, že přijmeme změny, které jsou neškodné a vratné, tedy tu sociální tranzici, kdy dotyčného oslovujeme v tom rodě, jaký si sám přeje, tak to je věc, která nikoho nic nestojí. To samé platí u úřední změny pohlaví: proč by měl stát úřední úkon, který zabere deset minut, podmiňovat kastrací?
U chirurgických změn, které nejsou vratné, je třeba se mít na pozoru, ale pro spoustu lidí je důležitá sociální tranzice, k dalším krokům se mohou rozhodnout až poté. Celkový dopad může být lepší, i k těm, kteří si změnu pohlaví následně rozmyslí, když tam překážky klást nebudeme a budeme lidi respektovat tak, jak oni chtějí.
Uplynulo několik měsíců od kontroverzního výroku prezidenta Miloše Zemana, který v červnu prohlásil, že jsou mu trans lidé „bytostně odporní” a vyslovil dezinformaci, že se při změně pohlaví dopouštějí „trestného činu sebepoškozování“. Dá se nyní s odstupem času říci, jaký měl tento výrok hlavy státu dopad na českou společnost ve vztahu k trans lidem?
Bezprostředně po tom výroku to pro nás znamenalo velký příliv solidarity od lidí, organizací nebo některých politiků, kteří se nad tím nepřijatelným výrokem zhrozili a chtěli nám nějak dát najevo, že jim na nás záleží. Netroufnu si odhadnout, jak moc změnil paradigma nebo politickou scénu či vůbec názor společnosti na trans lidi. Troufnu si ale říct, že nám ten výrok neuškodil. Některé lidi možná donutil se o tom tématu více informovat, ale jinak si nemyslím, že by to mělo nějaký velký dopad.
„Spolužáci mi běžně říkali věci, jako že jsem holka, která si jen hraje na kluka, že tyhle LGBT nesmysly by se měly upálit, nebo že Zeman měl pravdu a lidé jako já by vůbec neměli existovat.” řekl Studentským listům čtrnáctiletý trans student základní školy letos začátkem školního roku. Myslíte, že jsou české školy pro trans lidi přátelským prostředím? A pokud ne, co s tím?
My se v Transparentu také zabýváme prostředím na českých školách a myslím, že se to nedá nějakým způsobem generalizovat. Neexistují žádná doporučení či manuály, jak se k trans studentům nebo dokonce učitelům chovat. Pokud můžu vycházet ze své zkušenosti, tak na školách, kde jsou učitelé rozumní a je tam dobré klima, tam není problém. Na tom, jak se chovat k trans žákům vlastně není nic složitého, stačí k nim přistupovat s respektem. Pokud je ve škole nějakým způsobem to klima poškozené, tak tam může docházet k různým druhům šikany, diskriminace nebo ke špatnému přístupu pedagogického sboru. Zde může být velmi těžké se domoct nějaké spravedlnosti nebo změny přístupu.
Myslím, že situace v globálu není tak špatná, ve většině škol s tím není problém. Zaznamenáváme zvýšenou poptávku po znalosti v těchto tématech, protože se s tím stále více škol i dalších institucí setkává a naráží na to, že nevědí, jak se mají chovat. Takto to ale nefunguje na každé škole a tam může nastat problém. My bychom rádi, kdyby existoval nějaký standard nebo doporučení, který by byl platný pro všechny školy, jak řešit běžné situace, co v souvislosti s trans studenty mohou vznikat. Aby existovala záruka, že v celém školském systému nebude docházet k problémům, které se s tím pojí, což bohužel nemáme i z toho důvodu, že se k tomu zatím ministerstvo školství nepostavilo čelem.
