Dominik Feri. Jméno, které je cizí málokomu. Do politiky vstoupil již v raném věku a hned v 21 letech byl zvolen nejmladším poslancem za stranu TOP 09. Napsal vlastní knihu, věnuje se popularizaci politiky, často pořádá diskuze a besedy se studenty. Studentským listům poskytl rozhovor o novém ombudsmanovi, opozičních stranách, vztahu společnosti k politice i o tom, jaké to je být poslancem.
Začněme u něčeho nedávného. Významnou událostí, která nedávno rozvířila českou politickou scénu, je bezpochyby jmenování Stanislava Křečka veřejným ochráncem lidských práv. Jak se k jeho zvolení stavíte?
Náš poslanecký klub trošku pokládal za nevydařený žert, že by pan Křeček snad měl být nominován prezidentem republiky, ale události už byly takové. Důvodem, proč si osobně myslím, že nebude dobrým ombudsmanem, je jeho pasivita na dosavadní pozici zástupce ochránce veřejných práv.
Od lidí, které tam znám, jsem slyšel, že k té práci nepřistupoval úplně aktivně. Za minulého režimu se tomu říkalo pracovat do výše svého platu. To je na pozici zástupce ombudsmana samozřejmě politováníhodné, ale na pozici veřejného ochránce práv to už může být velká komplikace. Je to funkce, která má být ze své podstaty proaktivní – ten člověk má jezdit, má být v přímém kontaktu s všemi účastníky řízení a tak podobně. A nejsem si jistý, jestli to úplně zvládne.
Další věc je jeho minulé působení, jeho minulé právní názory, které zastával například u regulovaného nájemného, které velmi podporoval. A to je také důvod, proč jsem říkal svým kolegům, třeba z hnutí ANO i odjinud: „Podívejte, chápu, že jste třeba dostali doporučení pro někoho hlasovat, ale veřejný ochránce práv by podle zákona měl řešit ty věci, se kterými se na vás obrací vaši voliči. Ti žádají nějakou vaši intervenci, kterou vy jim jako poslanci samozřejmě můžete poskytnout váhou své autority, ale nemůžete ji poskytnout přímo na základě zákonného povolání. A to ten ombudsman zkrátka může.“
A také si přiznejme, že poslanec má k ruce jednoho či dva asistenty, zatímco ombudsman má velký úřad s více než sto lidmi a právníky.
Takže se obávám, že nebude úplně naplněn účel, který byl pro úřad ombudsmana dán zákonem. Potěšující je, že byla zvolena i zástupkyně ombudsmana, která je myslím velmi dobrá a přičinlivá.
Já jsem samozřejmě měl taky nějaké výhrady k některým aktivistickým postojům paní Šabatové, ale obávám se, že nyní to bude zase od zdi ke zdi, bude to stejný aktivismus, ale jiným směrem.
Vy jste zmínil, že pan Křeček byl jako zástupce ombudsmanky pasivní, není možné, že s větší zodpovědností bude aktivnější?
To si nejsem tak úplně jistý. Ombudsmanovi je umožněno delegovat nějaké svoje pravomoci svému zástupci. Čili on vlastní odpovědnost měl. To není, že by jen sekundoval ombudsmanovi. Další věcí je, a to není žádný ageismus, věková hranice. Hranice 70 let u soudců je tam z nějakého důvodu. Proč není třeba u přísedících, to je věc, kterou taky nemám úplně vyjasněnou a se kterou nesouhlasím. Ta hranice tam je, protože soudce je velmi odpovědná práce. A byť samozřejmě chápu, že ombudsman přímo nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků řízení, stát se ombudsmanem v 81 letech s výhledem do 87 let je něco opravdu mimořádného. To, obávám se, bude neudržitelné z hlediska výkonnosti tohoto úřadu. Jak jsem říkal, tento úřad ze své podstaty má být aktivní. Ombudsman má jezdit po republice, má být v přímém kontaktu s institucemi, s parlamentem i samozřejmě s účastníky řízení.
Jak hodnotíte práci předchozí ombudsmanky paní Šabatové?
Jsou situace a toto je jedna z nich, kdy si vlastně neuvědomujeme, že to, co přijde může být výrazně horší. Já na ni vzpomínám, vždycky se s ní dobře debatovalo, byla ochotná do Sněmovny přijít i mimo povinnosti, které jsou ji uloženy zákonem, byla ochotná s kolegy diskutovat. Myslím si, že si na ni ještě rádi vzpomeneme. Možná někdo ne z hlediska politickosprávního názoru, ale z hlediska fungování toho úřadu ano. Jsem zvědav, co nastane, až složí pan Křeček slib do rukou místopředsedy Sněmovny, jak se to projeví na samotném úřadě (rozhovor se uskutečnil v pondělí, ve středu odpoledne Křeček složil slib do rukou místopředsedy Sněmovny Tomia Okamury – pozn. red.) . Jestli někdo třeba odejde, to je ještě otázka.
Myslíte si, že kdyby opozice byla jednotnější, tedy dokázala se shodnout pouze na jediném kandidátovi místo dvou, tak by nemuselo dojít ke zvolení pana Křečka?
To je takové přání otcem myšlenky. I kdybychom byli jednotní jako jeden muž, tak se stejně ukáže, že ten náš jeden muž je mnohem menší než ten muž, který nám jde v ústrety. Obávám se, že by to nepomohlo, byť pan Křeček prošel o čtyři hlasy. Taky mě ale trošku mrzí, že někteří kolegové používají jako zástupný a nepřesvědčivý argument, že ho volili, protože na ně byl vyvíjen nátlak Milionem chvilek pro demokracii, což nemá s demokracií nic společného. To, že někdo avizuje, že když bude zvolen nějaký kandidát, tak se proti tomu v rámci demokratického právního řádu vymezí, tak je to nejen legální, ale i zcela legitimní.
Nehledě na to, zda se jedná o alibismus, je možné, že někteří vaši kolegové hlasovali pro pana Křečka „na truc“ Milionu chvilek?
Jsem o tom přesvědčený.
Mělo při volbě ombudsmana nějaký vliv i tvrzení poslance ČSSD Jaroslava Foldyny ohledně ředitele Člověka v tísni a nějakých výhružných zpráv?
To bylo bezprostředně nato vyvráceno předsedy některých stran. Nemyslím si tedy, že by to byl nějaký pádný argument. Zase mi to přijde jako vaření mlhy, zastírání celé té věci, vyvolání pochybností, že to vlastně nebylo celé čisté, že se tady rozhoduje pod nátlakem.
Je to škoda za situace, kdy víme, že by tam mohl být skvělý kandidát pan Schorm. Je to skvělý právník se skvělou profesní minulostí. No a máme pana Křečka, kterého všichni tak nějak znají a nemají žádná velká očekávání. Těžko se pak bude odůvodňovat, že ten úřad má nějaký valný smysl, když bude v čele stát někdo, kdo tu práci nebude vykonávat stoprocentně. Cílem je ten úřad paralyzovat, oslabit ho a sebrat mu určitou legitimitu, kterou má třeba z dob pana Motejla.
Na chvíli se ještě vraťme k hnutí Milion chvilek. Mají podle vás demonstrace smysl?
Jestli jsem viděl správně, tak teď dělají štafetu po republice, která má spíše debatní charakter, což je podle mě v pořádku. Ty demonstrace jsou dvousečné – na jednu stranu jdeme na náměstí, i my jako politici tam jdeme, demonstrujeme svůj názor, a pak jdeme domů. Ale dvousečné je to v tom, že si pak, ať už Andrej Babiš nebo kdokoliv jiný, může říct, že tam bylo 50 tisíc lidí a stejně se nic nestalo. Ten nátlak veřejnosti na ulici přímou změnu nepřinesl. Co ale přinesl, je dodání záruk. Protože kdyby například ta demonstrace na Letné nebyla, tak by se židle pod (nejvyšším státním zástupcem) Pavlem Zemanem kývala ještě mnohem více.
Někteří politici, jmenovitě například předseda hnutí SPD Tomio Okamura, říkají, že protestující demonstrují proti výsledku demokratických voleb.
Volby v liberální demokracii nejsou bianko šek. Mně přijde, jako kdyby si tady někdo představoval, že volby mají charakter voleb z roku 1946. Tehdy se řeklo, jakým se jde směrem a bylo jasné, kdo tahá za drátky. Volby v liberální demokracii znamenají, že ten, kdo chce se může podílet na moci, na jejím vykonávání. A když ji z pohledu jiných názorových skupin ve státě nevykonává správně, tak se vůči tomu můžou vymezit. To je občanská demokracie v rámci mezí. To není, že by tady Milion chvilek chodilo, rozbíjelo výlohy a napadlo poslance hnutí ANO. Jenom vyjadřují svůj občanský postoj. Říci o někom, že není demokrat, tedy že útočí na samou podstatu systému, je ta nejsnazší nálepka, a přitom je to úplně naopak. Tým Milionu chvilek a lidé, kteří chodí na demonstrace, se ten systém jen snaží zachovat. Je velmi snadné říci o někom, že není demokrat.
Mnoho demonstrací se týkalo prezidenta Miloše Zemana nebo premiéra Andreje Babiše, není možné, že protesty tyto politiky jen utvrzují v jejich názoru a posilují je?
To jsou politici, kteří jsou ze své podstaty spíše konfrontační. To znamená, že jejich primární motivací není bojovat za něco, ale proti něčemu. Samozřejmě jim to dodává vítr do plachet. Ale bylo by opravdu trapné nic nedělat, nějak se s tím smířit a počkat. Protože přečkat se dá samozřejmě všechno.
Takže ano, sílu jim to dodává. Oni mají rádi tu situaci, kdy hraje Sparta proti Slavii, jako říká Miloš Zeman. Ale bylo by mi opravdu velmi žinantní nic nedělat a myslím, že spousta lidí to cítí stejně.
Na 1. března byla svolána další demonstrace, hodláte se jí zúčastnit?
Vidíte, to jsem ani nevěděl. Jestli budu mít čas, tak se tam rád zastavím, ty akce jsou příjemné.
Nemyslíte si, že by opozičním stranám pomohlo vytvoření koalice?
Jsem o tom přesvědčený, nikdy jsem neříkal nic jiného. Je to jediná správná cesta, zejména když uvážíme, že nevymýšlíme znovu kolo. Vezmeme-li v potaz to, že TOP 09 a Starostové dlouhodobě spolupracovali. Kdybych se vydal ještě dál, tak TOP 09 vznikla z KDU-ČSL. Takže by nešlo o vytvoření něčeho nového.
A je škoda, že je ta politická strana takhle fragmentovaná. Je to vývoj, který nyní probíhá na Slovensku a nedodává to žádnou jistotu voličům ani politiků. Především to nedává stabilitu politické scéně.
Ovšem kdyby se například utvořila vládní koalice demokratické opozice, kde by bylo zastoupeno třeba šest stran, tak to by také nebyla koalice vyhlášená svojí stabilitou. To už by hodně připomínalo situaci za první republiky, kdy koalice musely z podstaty být hodně široké a taky se střídaly každý rok či dva roky.
Také je to otázka volební aritmetiky či geometrie a přepočtu mandátů, kde my opravdu tratíme, protože jsme menší strana. A je velký rozdíl v rámci fungování Sněmovny, když máte sedm poslanců nebo když jich máte 15. Zaprvé si lépe rozdělíte agendu a zadruhé máte lepší možnosti něco prosadit.
Se kterými stranami by byla TOP 09 ochotná jít do koalice?
Mně osobně jsou nejblíže Starostové, pak ODS, lidovci v těsném závěsu. To je myslím všechno. Představa, že by s námi chtěli jít Piráti do koalice, by se mi asi taky nelíbila, vzhledem k názorům, na kterých jsme se neshodli, jako je NATO nebo otázka přínosu kapitalismu. Ale myslím, že koalice se Starosty by byla naprosto skvělá, lidovci od toho podle vyjádření zatím dávají ruce pryč. Ale kdyby se podařila alespoň trojkoalice ještě s ODS, tak by to bylo uskupení, které by dokázalo hravě dosáhnout 15-20 %.
Chvíli to vypadalo na nadějnou koalici se Starosty v krajských volbách, nakonec to ale úplně nedopadlo. Jak situace vypadá teď?
Někde se to daří, ještě všechno není uzavřené. Někde pořád probíhají vyjednávání, třeba v Jihomoravském kraji. Nevýhodou je, že nelze nařídit, že spolu všichni půjdou do koalice, pořád jsme demokratické strany. Naše orgány jsou nezávislé a mohou si říci, s kým chtějí spolupracovat. V krajských volbách kandidují více lokální osobnosti a já naprosto rozumím, když člen TOPky řekne, že za Starosty kandiduje někdo, s kým má neblahou zkušenost nebo naopak. Těmto motivacím rozumím.
Figurují na české politické scéně osobnosti, které se občanskou společnost schválně snaží rozdělit?
Nevím, jestli se to dá říci úplně takhle. Spíše se snaží občanskou společnost rozbít, aby si nějakou část uzurpovali pro sebe. Takovou osobností je bezpochyby Miloš Zeman, který na tom rozdělování má postavenou svou politickou kariéru, nejen jako prezident.
I kdyby zde takoví lidé nebyli, tak se obávám, že si vystačíme sami.
Vy jste jako jednu z těchto osobností zmínil Miloše Zemana. Myslíte si, že s novým prezidentem se situace zlepší?
Ono by asi prospělo, kdyby následující prezident byl více státnický a státotvorný a snažil se tu společnost slepit. Ona nikdy nebyla jednotná, vždycky zde byly různé názorové skupiny, které se vymezovaly a velmi ostře proti sobě šly.
Je zásadní postavit se za nějaké ideály a říci, že to jsou ideály, na kterých bychom se měli shodnout. V demokratickém státě by to měly být otázky respektování výsledku voleb a to, že se proti počínání nějaké strany někdo vymezí, neznamená, že výsledek nerespektuje. Dále třeba prozápadní orientace nebo jasná orientace na spojence v NATO.
To jsou ideály, za které by se mělo stavět. Z toho se dá složit skládačka dobrého prezidentství. A není to nedostižné, stačí se podívat na Slovensko, jak si počíná paní prezidentka Čaputová.
Takže nějaký nový ideálnější prezident by ten národ mohl zase zcelit?
Když jsem zmínil Čaputovou, tak slovenská společnost zdaleka není jednotná. Je to vidět například na nadcházejících volbách příští týden. Ale je to někdo, kdo dokáže definovat základní věci, na kterých by se většinová společnost měla shodnout. Do té debaty vnáší racio. Kdo, a to je u prezidenta extrémně důležité, je spíše moderátorem, je schopen si lidi pozvat, třeba na ně i trochu zatlačit, a na něčem se shodnout. Myslím si, že prezident Zeman v tomhle trochu zaostává, sveřepě prosazuje svůj názor a debatu prosazuje jen zdánlivě. Měli bychom se bavit se všemi. Čaputová teď také rozvířila vody, když řekla, že se setká se zástupci Kotlebovců. Ideálem je prezident demokrat a moderátor, který si je vědom své funkce a nebere ji jen jako nástroj.
Vy sám jste poměrně mladý poslanec, myslíte, že politika je pro mladé lidi atraktivní?
Politika se dotýká obecně správy organizace veřejných záležitostí. Tedy z podstaty věci, jsou-li ty záležitosti s dopadem na mladé lidi, tak by je měly zajímat. Tak by to bylo v ideálním světě, v praxi to tak není.
Dost lidem je jedno, jestli jim ta tramvaj přijede včas nebo jestli už je postavené to metro, prostě si nějak žijí. U mladých lidí se s tím dost setkávám. Ale části lidí, která mi přijde, že se neustále zvětšuje, to jedno není. Stejně tak jim není jedno, jak si vedeme v mezinárodním srovnání, jestli patříme na západ, či na východ. A přijde mi, že se to skutečně postupnými krůčky mění. Je to na dobré cestě.
Všechno není jen o odevzdání hlasu, výkonu volebního práva, důležitá je i aktivní účast v politice. To je něco, na co se ještě čeká, ale myslím, že se to postupně začne měnit a dost mladých lidí začne do politiky vstupovat. A taky mladá generace, mileniálové začnou hrát pořád větší a větší úlohu ve společnosti. Začnou si klást otázky spojené s tím aktivním životem. To znamená třeba, zda je stát alespoň základním způsobem zabezpečí ve stáří, proč a koho případně volit, zda za odvedené daně od státu skutečně dostávají adekvátní službu nebo jak to, že si i s nadstandardní mzdou nemohou dovolit bydlení ve městě. To jsou otázky, které si mladí lidé budou klást a budou na ně chtít velmi jasné odpovědi. A nebojí se zeptat svých politiků, nebojí se jim napsat a tomu se politické strany chtě nechtě budou muset postupně přizpůsobit.
Existuje nějaký způsob, jak politiku zatraktivnit pro veřejnost? Vy například hodně využíváte sociální sítě.
Sociální sítě jsou jednoduchý nástroj, ale nejsou zdaleka všespásné. Chce to čas, chce to, aby se o tom lidé bavili doma, ve škole, na svých pracovištích nebo v hospodách.
Jestli tady bylo lidem 40 let vštěpováno, že politika jsou nějaké partaje či kádry, kam člověk nechce, tak to jistě zanechalo velký šrám. Jistě platí, že za dobu totality, je potřeba doba dvojnásobná, aby se to nějakým způsobem zahojilo. To znamená, že nás čeká ještě dost práce.
Určitou úlohu v tom může sehrát i stát a politici a je jedno jakými prostředky. Stačí když budou lidi vyzývat k tomu, aby šli volit, budou je přímo oslovovat a jezdit za nimi.
Další věcí je, že zájem o politiku vzbuzuje nějaká krize či ohrožení. Myslím, že mnoho lidí se začalo o politiku zajímat v souvislosti s uprchlickou krizí. A i když mohou mít úplně jiný názor než já, tak je to samozřejmě dobře. Ono je snadné se tomu vysmát, že jsou nějaké vlastenecké strany, ale i tak se účastní v tom souboji o moc. Demokraticky, tak to má být.
Jaký mají Češi vztah ke svým politikům?
Velmi ambivalentní. Dáme na silné osobnosti, ale to často nestačí k tomu, abychom tu stranu volili. Včera jsem přečetl prvních 100 stránek knihy Boj o hrad, která je o první republice a politické situaci. Tam je velmi zajímavá situace kdy, ač prezident Masaryk byl pokládán za pastýře a tatíčka osvoboditele, tak v komunálních volbách v červnu 1919 získali jeho Realisté asi 0,3 % hlasů. To je v nás pořád. Nestačí nám silná osobnost, chceme více – program, ideály. Část voličů ale chce někoho silného, dravého, kdo se za nás dokáže postavit například Babišovi nebo opozici.
Celkově chceme spíše politiky, co s námi jednají fér, protože těch úskoků a podrazů už bylo dost.
Češi se obecně profilují jako národ, který si rád stěžuje. Volební účast je ale malá. Čím je to způsobeno?
Neúčast ve volbách je pro mě úplně iracionální počínání, ale pro někoho to může znamenat naprosto jasné vyjádření nesouhlasu se systémem.
Jak přesvědčit lidi k větší účasti? To je otázka za milion korun, to já nevím. Snažím se přesvědčovat alespoň mladé lidi tím, že pokud se nebudou voleb účastnit, tak je jejich stěžování leda k smíchu.
Jaké to je být mladým poslancem?
Je to jízda. Je to strašně zajímavá zkušenost. Pro mě jako studenta práv je to naprosto skvělé. Dostanu se k věcem, ke kterým bych se normálně vůbec nemohl dostat, potkám se s lidmi, se kterými bych se normálně nepotkal a řeším s nimi věci, které bych normálně neřešil. Snažím se to ale všechno dělat veřejně. To je skvělé, když si chci vzpomenout, co jsem k něčemu řekl, tak se stačí podívat na Instagram nebo Twitter, sjet si dolů a člověk to tam vidí.
Těším se, až to budu na konci volebního období moci zrekapitulovat a říci si, že jsem dodržel to, co jsem slíbil. O svém mandátu jsem hovořil veřejně, snažil jsem se, abyste se toho účastnili a předkládal jsem konstruktivní návrhy. Mnohé z nich prošly, některé ne. Věřím, že jsem se snažil a věřím, že se vás víc do těch voleb zapojí, nahradíte mě a budete v politice také aktivní. Věk rozhodně není handicap.
