V posledních volbách do Poslanecké sněmovny skončila druhá, v průzkumech se s Piráty pere o pozici hlavního konkurenta vedoucího hnutí ANO a uspěla na podzim v senátních volbách. ODS se zvedla z politického dna a pod vedením Petra Fialy je nejsilnějším oponentem současné vlády. Co hodlá udělat pro změnu českého školství? A jak se její lídr dívá na různé názorové proudy ve straně? Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s předsedou ODS Petrem Fialou!

Začnu u studentů a to konkrétně u jejich politické angažovanosti. Myslíte si, že je dostatečná, nebo že by se měla zlepšit?

Obecně si myslím, že pokud se studenti angažují v politice, je to rozhodně jen dobře. Dokonce bych řekl, že to, jak moc se mladí zajímají o politiku, velmi záleží na tom, jaká politika je. A to nemám na mysli jen kolik lidí chodí k volbám, ale i to, kolik z nich se angažuje v politických stranách. Ze zkušenosti domácí i zahraniční vím, že ve chvíli, kdy jsou strany příliš malé, nemusí plnit dobře svou funkci, kterou ve společnosti mají. Zájem mladých lidí by se tedy měl rozhodně podporovat.

Vy jste se mě však ptal, i jaká angažovanost je. To se těžko posuzuje. Není na to žádné objektivní měřítko. Já to mohu hodnotit z hlediska ODS, kdy se stále více mladých voličů rozhoduje pro nás. Často se jedná i o prvovoliče, v čemž jsme schopní soupeřit s Piráty a jsme tedy pro mladé jedna z nejatraktivnějších stran. Současně s tím i souvisí, že se k nám do strany hlásí čím dál tím více mladých lidí. Proto jsme založili novou platformu Mladí občanští demokraté, kde se mladí členové spolu setkávají a účastní se různých akcí. Toto společné fungování se nám velmi osvědčilo. Z hlediska mé strany tedy angažovanost studentů v politice je velmi pěkná.

Jinak samozřejmě platí to, co pro celou českou společnost. Zájem o některé politické věci je prostě malý. Například členství v politických stranách ve vztahu k počtu voličů ve srovnání s jinými zeměmi je velmi nízké. Rezervy v zálibě o politiku tedy proto ještě určitě máme. A když se mladí lidé o politiku nebudou zajímat a nebudou se v ní angažovat, nebudou mít vliv na to, co se v této zemi děje, což je podle mne chyba.

Na to rovnou navážu i s politickým vzděláním. Vy stále jste i profesorem politologie, a proto asi můžete velmi dobře posoudit, zda je v Česku toto vzdělání na dobré úrovni, nebo potřebuje zlepšit, podle toho jak vzdělaní, či nevzdělaní v tomto oboru studenti vyjdou střední školu.

Je potřeba si říct, co vlastně rozumíme politickým vzděláváním. Například podle všemožných nezávislých zpráv a studií máme mezery ve vzdělání moderní historie. To podle mě, přestože se tomu řada pedagogů při středoškolské výuce vyhýbá a neprobírá se studenty třeba dějiny po roce 1948 nebo 1968, je samozřejmě důležitá součást politického vzdělávání. Tady nepochybně nedostatky jsou. Jinak základní informace studenti dostávají. Škola má politicky vzdělávat, ačkoliv samozřejmě ne stranickopoliticky nebo ideologicky. Její povinností je seznámit studenty se základními parametry, hodnotami a institucemi demokracie, na kterých stojí nebo které ji podporují. To je bezpochyby velmi důležité.

Jsme pro mladé jednou z nejatraktivnějších stran.

Souhlasíte tedy i se zprávou BIS, která tvrdí, že naše vzdělávání je do značné míry stále ovlivněné sovětskou érou?

Na to nepotřebuji zprávu BIS, snahy cizích států ovlivnit naše veřejné mínění jsou známé již dlouho a člověk si je může domyslet i zdravým rozumem. Mimo BIS se stačí podívat i na jiné zprávy srovnávající znalosti našich studentů, kde máme rezervy v mezinárodních testech. I debata o tom, že se zvlášť moderní dějiny neučí dostatečně, se u nás vede již dlouhodobě. Na změnu existuje velká řada iniciativ, které podporují učitele vyučující nejnovější dějiny a je potřeba v tom pokračovat. Když se někteří učitelé dějepisu bojí vyučovat tuto část historie, je potřeba je k tomu povzbudit, aby se právě jí věnovali více. Sám moc dobře vím o čem mluvím. Původní profesí jsem historik a dějepis jsem vystudoval v učitelské podobě. Mám tedy poměrně jasnou představu, jak to s výukou dějin na našich školách je.

Musím přiznat, že i osobně se občas setkávám s jednostrannými pohledy a výklady učitelů. To mi přijde zvláštní, když jimi předávané informace by měly být nezávislé.

Ano, ale to žádný systém nevychytá.  Výuka a škola je založená na osobnosti učitele a jeho kvalitě a důvěře studentů. My samozřejmě musíme pracovat na tom, abychom měli na školách dobré vyučující. Toho lze však dosáhnout jen tehdy, když učitelské povolání bude atraktivní a na pedagogické fakulty nebudou chodit jen ti, na které to jednoduše zbude, ale i ti, kteří se o učitelství skutečně zajímají.

Jinak nevadí, když vám učitel říká své názory, dokonce i tehdy, když jsou jednostranné. Pokud to je dobrý učitel, podá vám danou věc tak, že vy víte, že jsou to pouze jeho osobní názory a že existují i jiné názory, a to jste finálně schopni akceptovat. Problém je, jak se to dělá. Zda kantor jasně řekne, co je objektivní poznání a co je jeho mínění. Potom jste jako studenti mnohem lépe schopni to celé zanalyzovat a udělat si vlastní závěr. Pedagog tedy musí být v tomto smyslu osobnost a umět vysvětlit, kde končí objektivní interpretace a začíná jeho. Řada opravdu kvalitních učitelů vám tak dá něco navíc, dodá svůj pohled nebo chápání. Zatímco když máte poslouchat člověka, kterému moc nevěříte, přijde vám, že vás chce někam zmanipulovat, pak si stěžujete, že vám podsouvá své jednostranné názory.

Ke školství obecně. Co si myslí ODS, že jsou hlavní body, ve kterých se musí reformovat, aby se srovnalo se západními školskými systémy?

Naše školství, a to musíme ocenit, dlouhodobě dokáže dobře plnit průměrné funkce. Průměr společnosti naše školství dobře vzdělává. V poslední době ale vidíme, že máme řadu nedostatků, které se budou bohužel týkat i uplatnitelnosti vaší generace na trhu práce. Uvědomujeme si, že v mezinárodních srovnáních mají naši studenti problémy s matematikou a přírodními vědami, vidíme, jak nedosahují dobrých výsledků v čtenářské gramotnosti a vyvstává i jejich odpor k přírodním a technickým oborům. Rozšiřují se i velké rozdíly ve vzdělanosti v jednotlivých regionech a naopak se snižuje zájem mladých lidí o učitelské povolání, kdy máme jeden z nejstarších pedagogických sborů v Evropě. Ve srovnání s Evropou máme i příliš mnoho lidí v doktorských, magisterských či inženýrských studijních programech. Každý středoškolák s maturitou má de facto zajištěné místo na vysoké škole. To jsou všechno negativní fakta, se kterými se musí něco dělat.

Nejsou však nutné žádné zázračné školské reformy, stačí jednoduché věci. Za prvé je potřeba jasně definovat, co mají studenti v jednotlivých oborech v klíčových milnících vědět. V páté a deváté třídě, u maturity. Za druhé jasně definovat, k čemu vlastně  maturita je. A za třetí výrazně snížit na školách byrokracii. Učitelé a ředitelé by se pak mohli věnovat své práci a ne vyplňování nějakých nesmyslných papírů. Celkově školství zjednodušit a rozvázat mu ruce. S tím ale souvisí, aby ředitel opravdu mohl odpovídat za kvalitu pedagogického sboru. Tedy aby mimo jiné mohl odměňovat učitele, kteří jsou opravdu výrazně lepší než ostatní nadprůměrným platem, což v současném systému nelze.

Pokud byste se ale zeptali, co je naprosto zásadní pro školství, jednoznačně bych odpověděl – odstranit rozdíly ve znalostech studentů mezi jednotlivými kraji. Nemůže být 14 různých krajských školských soustav. Je nutné jasně definovat klíčové body ve vzdělávání. Musíme vědět, čeho chceme, aby člověk třeba v páté třídě dosáhl, co má vědět, jaké má mít kompetence, ale to dnes prostě není. Musíme také vyjasnit, co s maturitou a přechodem na vysokou školu a zvýšit atraktivitu učitelství, aby učili opravdu dobří lidé.

Nic z toho samozřejmě nebude fungovat ze dne na den, ale časem to výrazně pomůže. A pokud jde o obsah vzdělávání, je potřeba přestat učit stejně jako před třiceti lety. Tenkrát hlavní úloha učitele byla přinášet lidem informace, které nikde nebyly. To dnes není jeho úkolem. V dnešní době si vy otevřete mobil a tam najdete všechna fakta stokrát rychleji, než vám je řekne učitel. Kantor vás proto musí učit s fakty pracovat a analyzovat je. To znamená třídit a hierarchizovat informace a rozlišovat je na relevantní a irelevantní. To je obrovská změna, které se musí školy adaptovat. Když jsem já chodil na střední školu, tak nebyl žádný internet. To, co se člověk ve škole a z knih dozvěděl, byly jediné informace, ke kterým měl přístup. Dnes to tak ale není a musí se proto přístup škol změnit.

Finálně je potřeba rozvíjet komunikaci se svým okolím. A to nejenom mít dobrou znalost komunikačních technologií, ačkoliv to je taky extrémně důležité, protože bez toho nemůžete jít ani do banky, ale umět i prezentovat a představovat své názory svému zaměstnavateli, kolegům, učit se mluvit, obhajovat, kritizovat a interpretovat. Škola tak musí být již na nižších stupních mnohem interaktivnější než byla dřív. To je další z velkých témat, které musíme otevřít. Já to vidím na vysoké škole, kde učím pravidelně a bez přerušení od roku 1990. Studenti se v řadě věcí posunuli, výrazně třeba v jazykových znalostech, angličtina je dnes samozřejmost, ale třeba způsob práce s texty a schopnost jejich kritické analýzy a debaty o nich není dostatečná. Písemné práce, které už i vy děláte mnohem častěji, eseje, rozbory, potřebujete jak pro dobré studium na vysoké škole, tak v zaměstnání. Jsou to tedy důležitá témata, kterým se musíme pro rozvoj školství věnovat.

Pro školství je naprosto zásadní odstranit rozdíly ve znalostech studentů mezi jednotlivými kraji.

Vy jste říkal, že by se měl lépe definovat účel maturity. Dnes platí, že maturita je zkouška minimálních znalostí, které by středoškolský student měl mít. Máte představu, jak by změna měla vypadat?

Já jsem s tím, kam dospěla státní maturita opravdu nespokojen. Daly se do toho obrovské peníze a roky příprav a výsledek je naprosto nedostatečný. To, jak jste ji popsal vy opravdu sedí. Je to minimální laťka pro vstup na vysokou školu. Když jsem před chvílí řekl, že každý, kdo udělá maturitu, má i místo na univerzitě, tak zase platí i to, že ten, kdo maturitou s prominutím neproleze, tak ho nemá. Jenže přichází ale. V zahraničí řada školských systémů žádnou maturitu nezná. To je věc typická pro část střední Evropy. Pokud ale maturitu máme mít, musí mít nějakou funkci. A tou není, že tím ukončujete střední vzdělání. To můžete ukončit vysvědčením, nepotřebujete maturitu. Funkcí musí být třeba vstup na vysokou školu. Původní myšlenkou sice bylo jakési celostátní srovnání maturantů, na základě kterého by se dostávali na vysoké školy, to se ale vůbec nestalo.

Vy tedy ukončíte čtvrtý ročník, uděláte státní maturitu, do toho školní maturitu, což jsou někdy takové absurdity, že si vezmete angličtinu ve státní i školní maturitě, a pak ještě přijímačky na vysokou školu. To je systém, který nemá žádný smysl. Další věc je, jestli mají mít maturitu stejnou lidé z učňovských škol a z gymnázií. Moje odpověď je, že pokud je to maturita, tak musí mít stejnou úroveň, protože i někteří učni jdou na vysokou školu. Ale bavme se o tom, jestli vůbec musí mít všichni maturitu. Já si myslím, že nemusí. Rozhodně ne v této podobě.

Další problémy jsou prostupnost středního vzdělání. Když se podíváme na ty systémy, ke kterým tady všichni vzhlíží, kupříkladu Finsko. Tam existuje flexibilita, že když se studentovi nedaří v ekvivalentu našeho gymnázia, tak přechází na nějakou praktickou školu bez ztráty roků studia na gymnáziu. To u nás nejde. My tady máme spoustu lidí, kteří se vrací do prvního ročníku středního vzdělání, protože předtím ho nezvládli. To je špatně. Je to neefektivní a ústí to v čísla, že do prvního roku střední školy nastupuje 116 % absolventů základní školy, protože tam padají zpátky ti, kteří napoprvé neuspěli. To je plýtvání talenty.

Všude také uslyšíte, že je u nás moc lidí na gymnáziích. To vám řeknou politici, průmyslníci atd. Když se ale podíváte na čísla, tak poměr gymnázií na středoškolském vzdělání je v ČR jeden z nejnižších mezi zeměmi OECD. Problém není v gymnáziích ale v odborných školách.

Obecně by tedy maturita buď už neměla být společensky brána jako základ pro vstup do pracovního života, nebo by se měla spíše rozčlenit na více úrovní?

Pro mě má smysl maturita jen jako cesta na vysokou školu. Jinak si myslím, že stačí nějaká mistrovská zkouška, či ukončení studia jinou formou. Ale to je otázka společenské debaty. Já si uvědomuji tradici maturity, ale čím dál tím víc se mi zdá, že tento systém je nefunkční.

Dalo by se to shrnout, že se jedná o zastaralou společenskou normu?

To ne, já jsem konzervativec, takže mám rád tradice, v tom problém není. Ale i zvyklost musí plnit nějakou společenskou funkci. A když se zeptáme, jakou funkci plní maturita, tak na to pravděpodobně nikdo nezvládne odpovědět. Minimální předpoklady k ukončení středního studia jsou podle mě málo. Já bych chtěl vidět maturitu, kterou by dělali všichni, co chtějí na vysokou školu a která by srovnala studenty napříč republikou. Ti nejlepší by šli na ty nejlepší univerzity, ať už Masarykovu nebo Karlovu, a ti s horšími výsledky by se vydali na jiné školy. Takto je to obvyklé v zahraničí a není na tom nic zvláštního. Já jsem především proti dvěma úrovním maturity, to by bylo strašně matoucí. Dnes není situace taková, že pouze studenti gymnázia jdou na vysokou školu, naopak více lidí z odborných škol pokračuje v dalším studiu. Nemá proto smysl studentům odborných škol snižovat laťku.

To mě přivádí k problému „přelidnění“ některých oborů vysokých škol, který jste dříve zmínil. Řekl byste, že jeho součástí je očekávání, že i dělník v továrně bude mít vysokou školu?

Pro mě problém nespočívá v počtu lidí, kteří mají vysokou školu, ale v počtu lidí, kteří mají vyšší stupně vysokoškolského vzdělání (magisterské, inženýrské, doktorské, pozn. redakce). To, že u nás 65 % ročníku jde na vysoké školy, je běžné od USA přes většinu Evropy, ale jinde není 80 % studentů pokračujících i po ukončení bakalářského studia. To je již neobvyklé a je to překvalifikovanost, kterou ČR trpí.

To, co vy říkáte, tedy požadavky na kvalifikaci, má v rukou stát. Protože i soukromí zaměstnavatelé se většinou u kvalifikačních nároků inspirují požadavky státu. Když stát řekne, že na nějakou pozici musíte mít bakalářské či magisterské vzdělání, bude to požadovat i soukromník. Problém je, že tyto nároky jsou někdy nedomyšlené. Například zdravotní sestry. Ty byly původně absolventky střední zdravotní školy a nebyl v tom žádný problém. Potom se řeklo, že Evropská unie po nás chce, aby všechny sestry měly vysokou školu. Zavedly se bakalářské i dokonce magisterské studijní programy pro zdravotní sestry, ukázalo se, že těch je nedostatek a v nemocnicích si mnohé musely dělat dokvalifikaci. A stát nakonec řekl, že to Unie vlastně nechtěla a teď stačí jen rok nadstavby pro zdravotní sestru. Takhle se podle mě stát nemůže chovat. To je příklad toho, když se nejprve nařídí úplné nesmysly a potom se zjistí, že jsou zcela zbytečné. A to nemluvím o vyšších odborných školách a problémech, které se s nimi pojí. Ty jsou dnes slepou větví vzdělávacího systému a s tou budeme muset v budoucnu také něco udělat. Fakticky se jedná o střední školu, která se tváří jako vysoká, ale neposkytuje vysokoškolské vzdělání.

A v tomhle ohledu vnímáte práci ministra Plagy jak?

Ministr Plaga má obrovskou nevýhodu, že je členem nekoncepční a podivné vlády, plné slibů a nikam nevedoucích nápadů. K panu ministrovi bych ale řekl, že to je člověk, který školství opravdu rozumí a snaží se dělat kroky, které jsou uvážlivé, a to i jako politický soupeř oceňuji. Skoro bych i řekl, že když si promítnu škálu mých nástupců na postu ministra školství, tak pan Plaga patří opravdu k těm rozumnějším a odvážnějším, což je rozhodně potřeba. Školství nelze rozvíjet a opravovat na základě neznalosti a šílených nápadů, chce to uvážlivost a rozum. Liší se totiž od jiných politických sfér tím, že cokoliv rozhodnete, má dopad i několik let poté, kdy už ve funkci třeba nejste. Vezměte si například rozhodnutí o povinné maturitě z matematiky. Řada škol na to nebyla připravena, musel se posouvat termín. Já sám si myslím, že se měl posunout ještě dál, aby opravdu všechny školy měly šanci zvýšit hodinovou dotaci matematiky a naučit studenty potřebnou látku.

Ještě když se vrátím k té maturitě, považuji za nepřijatelné, že když se zavedla státní maturita a zjistilo se, že na některých školách třeba čtvrtina až polovina studentů neudělá maturitu, tak se nic nestalo. Ale tak to být nemůže. Takové školy musejí být zrušeny, není to přeci chyba těch studentů, ale těch škol. Není možné mít školu, kde čtvrtina studentů neudělá maturitu. Je úlohou zřizovatele, tedy zpravidla kraje, aby zasáhl a takovou školu zavřel. Je to hrozně nespravedlivé vůči studentům a jejich rodičům, že je taková škola garantovaná všemi akreditacemi, ale přesto děti nenaučí ani takové elementární znalosti, aby prošli státní maturitou, tedy minimálními požadavky.

Není v takovém případě ale lepší jen obměnit učitelský sbor než zavřít třeba jedinou školu pro čtyři okolní městečka nebo vesnice?

To se musí samozřejmě vždy zvážit a právě proto je správné, že se o tom rozhoduje zpravidla na krajské úrovni. Nelze to tedy obecně posoudit. Někdy je lepší obměnit sbor, jindy vyměnit ředitele a někdy integrovat s jinou a kvalitnější školou. To, co je nepřijatelné a proti čemu se stavím já, je nedělat nic. Protože na to pak doplácejí děti, které tam studují. A marnit talent mladých lidí jen tak, že nedokážu politicky rozhodnout, nebo že se mi nechce jít do nepříjemné věci, to je naprosto nepřijatelné.

Teď bych se rád dostal i trochu do politiky. Jaký máte názor na asociaci krajů a její snahu o přeliv žáků z gymnázií na odborné školy a učiliště pomocí minimálních skóre u přijímaček?

Já nejsem pro žádné takové řešení, nejsem ani pro jednotné přijímačky na střední školy. Nevěřím žádným socialistickým modelům maximálních a minimálních čísel, nucení někoho někam, zavírání možností. Nechme to na školách. Vyberme nějakého ředitele, ten rozvíjí školu, která plní kritéria podle školní inspekce a nechme to na nich, ať si sami podle svých požadavků vyberou studenty. Jejich kvalita se potom ukáže u státní maturity. A ano, pokud to nefunguje, je potřeba zasáhnout. Ale jsem velký odpůrce omezování a nucení. Co to má za smysl, že budeme mít více lidí na učilištích? Já nevěřím tomu, že by to mohlo fungovat. Omezením počtu míst na gymnáziu bude možná více lidí v učebních oborech, ale nebude to dobré pro ekonomiku. Ti lidé nebudou motivovaní, nebude to pro ně zajímavé. Tohle je socialistická cesta, kterou jsme zde měli za komunistů a já se k ní rozhodně nechci vracet. Podívejme se, jak to dělají v zahraničí. Tam, když mají problémy s počty učňů, zvýší atraktivitu učňovských oborů, a to tak, že více zapojí zaměstnavatele, zvětší perspektivu oboru či nabídnou další možnosti včetně budoucího vzdělávání. A to je cesta, kterou musíme jít.

Já jsem se snažil rozvinout duální vzdělávání. Jde o model, který funguje ve všech zemích kolem nás. Profesi, znalosti a technologie se učíte ve firmě a teoretické věci ve škole. Nic jiného nemůže fungovat. K tomu je ale třeba udělat řadu konkrétních legislativních kroků, daňových, bezpečnostních i pracovněprávních, a to se nestalo.

Narážel jste na socialismus, se kterým se pojí také plánovaná ekonomika. Zbavili jsme se jí úplně?

Myslím, že jsme se jí zbavili, ale teď tady poslouchám megalomanské návrhy Andreje Babiše, každý týden nový, a to jsou koncepce, které vypadají jak za socialismu. Jsou to plány, ale plnění nějak chybí. Samozřejmě dnes je svět takový, že stát poměrně silně zasahuje do spousty oblastí života, a to i tam, kde by podle mě zasahovat nemusel. Naštěstí ale od centrálního plánování a komunistické nebo socialistické ekonomiky jsme snad ještě pořád dost daleko.

Jak byste si představoval ODS při vstupu do dalších parlamentních voleb? Chtěl byste stranu názorově jednotnou, nebo zachování různých názorových proudů, jaké máte teď. Mám na mysli například Václava Klause mladšího.

Nevím ani, jestli to jsou názorové proudy, jedná se většinou o jednotlivce, kteří rádi provokují a svůj osamělý názor prezentují veřejnosti. Jinak si myslím, že tohle i spíše sluší pravicové straně. Nevadí, že máme různé osobnosti a temperamenty, že někdo je více liberální a někdo zase více konzervativní a že probíhá nějaká vnitrostranická diskuze. To si myslím, že je dobře. Co po nás voliči chtějí je, aby z toho byl jednotný výsledek. Aby věděli, že ODS je strana, která chce nízkou byrokracii, chce výrazně zjednodušit a snížit daně, chce menší a efektivní stát, požaduje dobré vzdělání a nechce odejít z Evropské unie, ale pouze ji reformovat. To jsou věci, které o nás mají lidé vědět a které chceme, aby nám věřili, že uděláme.

Ptal jste se, jak by měla vypadat ODS při příštích volbách. Měla by to být strana, o které si řeknete, že když jí dáte hlas, tak víte, že bude Českou republiku reformovat takovým směrem, abychom patřili mezi deset nejvyspělejších zemí světa. Když dáte hlas hnutí ANO, tak tady bude pokračovat socialistická politika velkých slibů, která hraje jen ve prospěch jedné firmy. A chtěl bych, aby se lidé rozhodovali mezi touto představou hnutí ANO a představou ODS. Abychom my byli tou hlavní alternativou a těmi, kteří budou utvářet příští vládu.

Chtěl bych, abychom byli tou hlavní alternativou k hnutí ANO.

Což mě přivádíte k poslední otázce, takové teoretické. Kdyby se vám podařilo sestavovat vládu jednobarevnou, jak by vypadalo složení a její programové prohlášení?

Jak by vypadala, si nechám samozřejmě pro sebe, ale vypadala by dobře. Byla by to kompetentní a vyhraněná vláda s jasným politickým cílem a tomu by pak měla i uzpůsobený svůj program. Což by tedy bylo patřit mezi deset nejúspěšnějších zemí světa, kde nyní bohužel nejsme, a abychom dosáhli toho všeho, o čem jsem již mluvil. Tedy reformy státu. Tím myslím například digitalizaci – aby občan mohl pohodlně z domova vyřizovat všechno, co je možné vyřizovat, aby s ním stát jednal otevřeně a přátelsky. Mou představou je i omezení činnosti a výdajů, které stát neustále má. Podívejte se – jen za posledních pět let vzrostly výdaje státu o 300 miliard korun, což znamená navýšení asi o 24 %. Tak kdo tady chce mluvit o malém státu. Toto se musí vrátit zpátky – nechat víc peněz lidem skrze nižší daně a ti by pak měli díky tomu vyšší příjmy. Abychom udělali podstatné věci a to i takové, které se vás budou týkat.

To je třeba důchodová reforma. Neudělal se zatím ani krok kupředu, aby vám politici mohli něco pozitivního říct. Když se dnes zeptáte Andreje Babiše, zda budete mít důchod od státu, se kterým vystačíte ve stáří, tak pokud vám řekne, že ano, tak lže. Nebudete. Pokud neuděláme důchodovou reformu, tak nebude žádný člověk, kterému je dnes pod 40, mít slušný důchod. Já tedy volám, abychom si sedli napříč politickým spektrem a bavili se o důchodové reformě, protože jestli to nezačneme dělat, tak ty důchody prostě nebudou. Nemůže to vyjít z hlediska vývoje populace a nákladů. Toto je tedy jedna z věcí, které bychom museli jako vláda fakticky připravovat.

Poslední věc. Mně hodně záleží i na dění kolem nás. Je i ve vašem zájmu, aby existovala Evropa, kde se můžete volně pohybovat, kde můžete studovat a pracovat a současně to byla Evropa, která nás nezahlcuje hromadou nesmyslů. Podle mě tedy úloha příští vlády bude i prosazovat rozumnou podobu Evropské unie za zachování jejích výhod.