Princ z ODS. Ještě nedávno pod tímto alter egem vystupoval na sociálních sítích jednatřicetiletý Radim Ivan, v současné době zastupitel městské části Ostrava-jih zvolený za ODS. Zároveň kandiduje na 15. místě kandidátky Spolu do sněmovních voleb. Dnes, v době probíhající volební kampaně, se z prince proměnil v „pracujícího politika“ a klidně jde s lidmi i nakoupit, aby se s nimi pobavil o politice. Co si myslí o nedůvěře mladých v politiku? Jak chce reformovat české školství? A co ho vedlo k založení vnitrostranické platformy Česko.plus? Nejen na to odpovídá Radim Ivan v rozhovoru pro Studentské listy. 

Kdy jste se začal zajímat o politiku a co vás k ní přivedlo?
Asi se nedá mluvit o konkrétním momentu, kdy jsem se o politiku začal zajímat. Vždycky mě bavilo sledovat politické dění s dědou, rádi jsme spolu hráli deskovou hru Volby. To bylo vždycky legrační, děda nesnášel bolševiky, vždycky na něj ale vyšel rudý panáček, a musel je tak dostávat do Sněmovny (usmívá se). Také mě bavila historie, konkrétně období druhé světové války i komunismu, rád jsem se díval na dokumenty. Pokud jde o členství v ODS, zaujal mě ve své době Mirek Topolánek, členem jsem se pak stal za Petra Nečase. V rozhodnutí stát se členem mě hodně utvrdil Jan Dohnal (dnes předseda oblastního sdružení ODS v Ostravě), se kterým jsem se dal do řeči po jednom jednání zastupitelstva. V té době jsem studoval politickou a kulturní geografii.

Změnilo se vaše vnímání politiky od té doby, co jste vstoupil do ODS?
Určitě, ten pohled se samozřejmě vyvíjí. Člověk do politiky vstupuje mimo jiné i se stereotypy, ze začátku mi byl třeba nesympatický Pavel Drobil (někdejší místopředseda ODS a ministr životního prostředí v Nečasově vládě – pozn. red.) a pak jsem zjistil, že mediální obraz je úplně odlišný od toho, jaký ten člověk ve skutečnosti je. Vyvíjí se ale nejen osobní rovina, byl jsem v době studia politické geografie víc eurofederalistou a až pak jsem zjistil, že situace na tomto poli není tak růžová.

Když se podíváme do současnosti, jak se z prince z ODS stane pracující politik?
Po studiu politické geografie jsem šel dělat marketing. Nezdá se to, ale ty obory k sobě mají poměrně blízko. Vyzkoušel jsem si členství v zastupitelstvu, kde působím dodnes, a přemýšlel nad tím, co dál. Krajská politika mě moc nelákala, nejvíc mě přitahovala ta celostátní. Hledal jsem kanály k tomu, jak se prosadit, jak komentovat dění, občas si trochu udělat legraci. Tím vzniklo moje alter ego, které chtělo komentovat věci tak, jak jsou. To si princ přece dovolit může. Byla to trochu namyšlená postavička, do které jsem se stylizoval. Nedávno jsem si s kolegy z iniciativy Česko.plus řekl, že prince už bylo dost, že je potřeba začít brát politiku víc vážně. Takže jsme prince pohřbili a vznikl pracující politik. Myslím, že to ke mně nejvíc sedí: jednoduše pořád něco dělám. Nejčastěji jsou to projekty, ať už se jedná o aktivity politické, sportovní nebo byznysové.

Patříte ke kandidátům z nejmladší generace. Když se podíváme na důvěru mladých lidí v politiku, tak podle zprávy OECD z roku 2018 se o ní nezajímá 57 % z nich. Podle výzkumu agentury Focus z roku 2020 pak zhruba polovina středoškoláků vůbec o politické dění nemá zájem. Je to nějaká přirozená záležitost, nebo politická reprezentace nezájmu trochu sama napomáhá?
Je to kombinace více faktorů. Politická reprezentace k tomu problému nepřistupuje správně. Možná ani nemůže, často totiž nejsou politici pro mladé úplně srozumitelní. Neznamená to ale, že problém musí být vždy ve věku. Když se třeba v oblasti osobních financí podíváme na osobu Radka Vávry, tak i když je mu kolem šedesáti, ten i pro mladé srozumitelný být dokáže.

Dalším problémem je, že se politika programově na některá témata téměř vůbec nezaměřuje. Já jsem samozřejmě taky pro, abychom tu měli kvalitnější životní prostředí, lepší přírodu, ale zdá se mi, že spousta politiků si myslí, že s mladými lidmi nemůže mluvit o penězích, ekonomice nebo důchodech. Přitom mladí mají přístup k mnoha informačním zdrojům, které jim pomůžou se zorientovat. Dalším faktorem také je, že si dnes mladí lidé zvládnou sami vydělat, sami si obsloužit investiční účet z mobilu, zorganizovat dovolenou, zabookovat bydlení. Když tohle všechno dokážou, zjistí, že ten stát vlastně skoro nepotřebují.

Volby do Poslanecké sněmovny se konají každé čtyři roky. Podle sociologů jsou mladí voliči často nedisciplinovaní. Jak je přesvědčit, aby k volebním urnám přišli? Má to být struktura témat nebo srozumitelná komunikace, co je zvedne ze židle?
Je to zase kombinace obojího. Co se týče struktury témat, klíčové je nebát se říct mladým lidem pravdu. Když s nimi mluvím, říkám jim, že nebudou mít důchod. Že je na tom ale třeba začít hned pracovat. Vy, mladí po svých politicích máte chtít to, abyste neměli velké zdanění práce, ať už jde o brigádu nebo pracujete při vysoké škole. Abyste si mohli uspořit, investovat. Je potřeba to mladým srozumitelně vysvětlit, říct pravdu a neslibovat nereálné. Na žádné dotace k hypotékám třeba opravdu nevěřím. Ta nedisciplinovanost tam ale samozřejmě je, dneska může mít každý spoustu zájmů, hodně mladých má problém s tím přijet třeba na volby domů. První téma ale fakt není klima. Za mě jsou to peníze, možnost si vydělat a uspořit.

Jak myslíte, že ODS vnitrostranicky vychází vstříc mladým členům? Když se podíváme třeba na mládežnické organizace, osobně mi přijde, že Mladí konzervativci byli vidět spíš v dřívějších letech, v poslední době příliš viditelní nejsou, teď jsou naopak třeba vidět hodně Mladí lidovci… Jak probíhá spolupráce mládežnická organizace-stranická struktura?
Historicky si za to můžou Mladí konzervativci tak trochu sami. Často kopírovali spíše „dospělou“ politiku a víc se tam intrikařilo, než aby se něco dělalo. Chci ale zdůraznit, že v poslední době tu zkušenost nemám, nechci být přehnaně kritický. Já osobně jsem do žádné mládežnické organizace nevstoupil, šel jsem přímo do místního sdružení, kde jsem se bavil hned se staršími a zkušenějšími lidmi. Je to ale samozřejmě vždycky o lidech, vzali mě mezi sebe úspěšní komunální politici Jan Dohnal a Martin Štěpánek a učili mě, jak se politika dělá. Jde taky o to, aby se starší členové nebáli, že je ti mladí jdou sejmout, ale aby si je sami vychovávali.

To znamená, že když byste dnes měl někomu mladému, kdo chce vstoupit do nějaké politické strany, radit, jakým způsobem se nejlíp prosadit, poradil byste zaměřit se tedy rovnou na stranu samotnou, a ne na mládežnické organizace?
Nechci nutně říkat, že musí jít hned mimo tyto organizace, ale čím dřív se dostanou k místním radám, jejich zasedáním, tím je to lepší. Je určitě dobré třeba při studiu si vytvářet vlastní komunikační sítě. Politika je prostředí, kde se kontakty nabírají dobře. Díky ní znám spoustu lidí z různých oborů. Když pak lidi spojuje i politický názor, lépe se dokážou shodnout i v byznysu nebo dalších oblastech.

Mladí členové ODS chtějí angličtinu od první třídy i ochranu životního prostředí. Představili vlastní program

Rozšíření výuky programování a jazyků na školách, ochrana životního prostředí a otevření základny NATO v Česku. To jsou jenom některé programové body, které představila nová iniciativa Česko.plus uvnitř Občanské demokratické strany (ODS). Stojí za ní několik mladých členů ODS, kteří chtějí do stranické debaty přinést témata blízká mladým lidem. Více si přečtěte v textu redaktora Vojtěcha Petrů.

„ODS byla vždycky silná, když dokázala přesvědčit mladé lidi.“ To jste řekl na kongresu ODS počátkem roku 2020, těsně před pandemií. Doplnil jste, že „ve voličské skupině 18-30 let má ODS podporu asi 12-14 % voličů“. Co od té doby strana mohla, i vzhledem k situaci, udělat jinak, a co ve skutečnosti jinak udělala?
To je těžká otázka. Rozhodně mohla vytáhnout mladé tváře do popředí tak, aby se daly jednoznačně propojit s konkrétním tématem, například důchodovou reformou. Je to ale složité v tom, že si každé regionální sdružení určuje personální politiku samo. U velké strany je to ale běžné a na ODS se za to nezlobím. Častý argument je, že mladí lidé nejsou příliš zkušení. Je ale třeba říct, že v ODS máme spoustu takových, kteří si prošli i docela vysokými pracovními pozicemi. Takže bych naší straně drobně vytknul nedostatek odvahy.

Na mladé lidi ale velmi dobře působí koalice SPOLU. Chápu, že některým klasickým voličům ODS to není úplně po vůli, zejména zarytým konzervativcům, kteří pořád mají rádi Klause, ale u mladých SPOLU velmi dobře funguje, to můžu potvrdit z kontaktní kampaně. Volební strategie vedení strany, Petra Fialy a Zbyňka Stanjury, je velmi dobrá. Pozitivně je vnímaná i naše komunikace a možná je to i aktivním zapojením mladých lidí do kampaně. Pokud mladý člověk chce – a je úplně jedno, kde je umístěn na kandidátce – může pro tu stranu něco dělat. Když jsem to postavení mladých kandidátů trochu vytýkal vedení ODS, musím malou výtku směřovat i vůči nim samotným. Nikdo jim nebrání, aby si vzali vizitky, letáky, a šli agitovat před školu. Je potřeba pro to něco udělat.

Když bychom se někdy počátkem roku bavili o mladých lidech v kontextu koalice SPOLU, asi těžko bychom se vyhnuli jménu Dominika Feriho. Dá se říct, že ve své kampani vy v něčem navazujete na to, jakým způsobem propagoval koalici on, nebo jdete zcela jinou cestou?
Nemyslím si, že bych Dominika Feriho v něčem napodoboval. Je ale pravda, že velmi dobře podchytil komunikaci během covidu. Povedlo se mu zaplnit určitý mediální prostor zejména skrz jeho vykřičníky, které byly hojně sdíleny a sledovány. Politik – nebo v jeho případě celebrita – prostě musí vonět a on lidem voněl. Byl zajímavý, atypický, povedlo se mu to. Já se ale snažím témata, o kterých mluvím, spíše rozebírat do hloubky a poctivě je vysvětlovat. Celkově používám jiný styl komunikace než Dominik Feri.

Vy jste spolu s několika dalšími kolegy vytvořili v rámci ODS již zmíněnou iniciativu Česko.plus. Ta přichází s poměrně neotřelými nápady, například na vybudování základny NATO v České republice nebo se zásadními návrhy na modernizaci českého školství. Co vás přimělo k jejímu založení?
Byla to právě snaha oslovit mladší generaci. Nechceme se dívat do minulosti, jen nadávat na Babiše a Zemana, ale přicházíme s dvanácti konkrétními body, které by Česko mohly posunout dál. Ideálně na takovou úroveň, ve které by lidé chtěli žít ve svých městech a nechtěli se všichni stěhovat do Prahy, Brna nebo Ostravy. Nedlouho před založením iniciativy vznikla koalice SPOLU, která je programovým kompromisem, a my jsme v rámci ní chtěli definovat program ODS pro mladé.

Když se podíváme na ty body konkrétně, tak například navrhujete, aby na druhém stupni ZŠ měli žáci výuku programování nebo aby se anglicky učili už od první třídy. Je na to české školství připravené? Jsou podmínky nastavené tak, aby to bylo možné zrealizovat?
Určitě by bylo potřeba zásadních reforem a liberalizace školství. Nebál bych se v těchto konkrétních předmětech také zapojit externisty, chceme usnadnit jejich najímání tak, aby mohli učit. Výborně funguje třeba projekt trenéři do škol, ti se spolu s učitelem věnují dětem a pomáhají jim se sportem, který sami pěstují. U IT bychom se neměli bát toho, když by jednou za čas přišel místo učitele externista se zkušeností z praxe. Programování je trochu zjednodušený claim, je tím myšlena zejména počítačová gramotnost. Může to být třeba i o využití Photoshopu ve výtvarné výchově nebo o podobném osvěžení výuky. Ve středním školství bychom pak chtěli víc rozvázat ruce IT oborům, aby se některé z nich mohly více zúžit, a aby tak odpovídaly struktuře pracovního trhu.

Jedním z důležitých témat pro mladé je otázka bydlení. Co se dá udělat pro to, aby bylo dostupnější než teď?
Klíčové je zrychlit stavební řízení. Musí se víc stavět, dnes jsme v rychlosti stavebního řízení ve druhé stovce na světě, je to katastrofa. Není nutné mít do třiceti vlastní bydlení, v určité části života naopak přirozené bydlení nájemní. Je tu trochu fetiš, všichni tady chceme vlastní byt. Musí nám to ale ekonomicky vycházet. Brno a Praha jsou samozřejmě extrémy, u nás v Ostravě problém s bydlením nemáme, mladí lidé tu spíš nechtějí bydlet na sídlišti. Částečně lze problém vyřešit i infrastrukturou. Kdybychom měli rychlé železnice, dálnice, rychlý internet, tak se všichni nemusejí stěhovat do center.

Od některých představitelů koalice SPOLU jsme mohli slyšet trochu rozporné výroky v otázce manželství pro všechny. Vy jste jej v debatě spolku Jsme fér podpořil. Myslíte si, že jste a budete i po volbách v té otázce jednotní nebo to ani není žádoucí?
Nejsme a nebudeme jednotní, protože u nás nikdy nepůjde o závazné stanovisko. Nevím, jak si to domluví u lidovců, myslím, že v TOP 09 taky jednotní nejsou. My si myslíme, že je osobní věcí politika, jak bude hlasovat. Musíme situaci vnímat v kontextu. Nikdo nemůže chtít po Petru Fialovi, který je věřící a chodí celý život do kostela, aby byl pro. Já se za to na něho nezlobím a myslím, že ani on se nebude zlobit na mě, když ten návrh budu podporovat. Je tu generační mezera a navzájem respektujeme svoje názory.

Kromě etických a lidskoprávních otázek vidím i otázku ekonomickou, vůbec bych se nebál adopce dětí stejnopohlavními páry. Pokud bych to měl srovnat s ústavní péčí, je rozhodně lepší, když jsou děti v nějaké rodině, přičemž nezáleží na tom, jaká je její struktura. Tato cesta je pak i levnější. Myslím, že podíl lidí v naší straně, kteří by potenciálně hlasovali pro, stoupá. Takže pokud někdo přemýšlí, že by volil SPOLU, a jen na základě výroku některého z kandidátů, který řekne, že by ten návrh nepodpořil, nás volit nechce, rád bych ho požádal, aby detailně prošel kandidátní listinu a v této etické otázce si vyhledal kandidáta, který bude pro.

Pokud se dostanete do Poslanecké sněmovny, co by mělo být vaším prvním návrhem? Co je ta palčivá otázka?
Slíbil jsem studentům, že zvýším limit, do kterého se nemusí danit brigáda, z deseti na dvacet pět tisíc. Mám to i předjednáno s některými potenciálními kandidáty na post ministra financí a podle nich by to neměl být problém.

Poslední otázka: nejprve princ z ODS, potom pracující politik, po volbách možná pracující poslanec. Směřovaly už někdy, nebo myslíte si, že budou směřovat vaše úvahy ke kralování?
Každý princ chce být králem (usmívá se). Takhle nad tím nepřemýšlím. Kladu důraz na témata, která chci v politice řešit. Chci teď přitáhnout k naší straně mladé lidi, chci, aby pro ně byla srozumitelnější. A věřím, že se mi to v těchto volbách daří. Jinak ale nechávám všechno otevřené. Taky se může stát, že nebudu dobrý poslanec a vyhodnotím si, že to nemá smysl. Je to ve hvězdách. Ze sportu jsem ale zvyklý vyhrávat a bojovat o vítězství. Je to moje nátura, jdu do toho na sto procent.

Autor je interním doktorandem oboru politologie na FSV UK a spolupracovníkem redakce.