Velmi otevřená debata o manželství pro všechny se začíná ubírat lehce bizarním směrem. Nikoliv vinou komentujících, ale jejich pořadím v poslední době. S obranou přišly nejprve korporáty a až po nich kultura. Fiala reagoval slibem…

Co, proč, kdo jak

Debaty kolem manželství pro všechny se táhnou už moc dlouho. Cesta od dekriminalizace homosexuality k registrovanému partnerství až po manželství pro všechny se stává vděčným tématem každého politika, který se potřebuje proslavit neotřelým názorem ať podpůrným, nebo odmítavým. Do této hry na debatu se letos přidali nečekaní hráči a je v tom guláš.

Jednadvacátého září se na Seznamu objevil článek titulovaný Jen vy jste proti. Na premiéra Fialu apelují kvůli manželství pro všechny i umělci. A má reakce nemůže být jiná než „Konečně?“ Vracíme se totiž ke článku, který jsem napsal po Prague Pride a ve kterém jsem vyjádřil značnou nelibost vůči korporacím a jejich hojné účasti právě na Pridu.

Článek na Seznamu přináší otevřený dopis, který zaslal Milan Hein, ředitel Divadla Ungelt. V dopise vyzvedává nejen úspěchy divadla (gratulace Václava Havla, k Havlům později), které založil a jehož umělci získávají mnohá významná ocenění, ale taktéž vypichuje některé zásadní věci života queer lidí za socialismu v reakci na nekončící (ne)debaty o manželství pro všechny. K situaci se vyjadřuje jako význačný zástupce queer umění.

Jeho dopis vyzdvihuje částečné úlevu, tedy to, že jakási „vlastní identita“ ve veřejném prostoru neměla šanci existovat a nyní tu možnost má. Není nic výstižnějšího pro „úspěch“ minulého politického systému, než je vymazání queer lidí z veřejného prostoru a mysli široké veřejnosti. Pan Hein je příkladem toho, jak potřebné je vyhledávat a hlavně dávat prostor starším queer lidem v otázkách zrovnoprávnění.

Druhým dechem Fialovi vytýká jeho vlastní slova, která pronesl 21. srpna a to: „Svoboda je tu buď pro všechny, nebo pro nikoho.“ Jen připomenu, že se nacházíme skoro 90 let od boje za reformaci trestního zákona postihujícího právě homosexuály. Náš boj se neustále cyklí a zasekává na stejných problémech v jiných částech práva. Na dopis reagoval Fialův mluvčí s odpovědí, taktéž ve stejném článku, že Fiala se debatě nebrání.

Ale nechá to za sebe říct někoho jiného. Přesto si můžeme přečíst často se opakující názor přímo v odpovědi mluvčího Václava Smolky, který si zaslouží vynést na světlo.

Morální a etické otázky

Podle mluvčího Václava Smolky by měli poslanci v těchto otázkách volit podle svého přesvědčení. Tato prohlášení mě zaráží vždy, ač jsem člověk politickou filozofií nepolíbený. Přijde mi divné, že v otázkách těsně spjatých s mým bytím má někdo rozhodovat podle svého přesvědčení a nikoliv tak, jak si přejí voliči vítězné koalice. Místo obrany ji odmítá.

O to víc matoucí to pro mě je, když si vzpomenu, na jaký typ lidí stávající koalice mířila. Zvlášť pokud je pro manželství pro všechny více jak polovina občanů. Navíc, proč bych měl brát v potaz něčí náboženský názor na tuto otázku? Existuje separace církve a státu, proč tedy politici tvrdí, že ze svého přesvědčení nemohou hlasovat pro? Nechápu to, je to nějaký politický gordický uzel. Připomínám článek 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – tedy sekulární stát. Asi nebudu první, když budu argumentovat tím, že do církevního práva se taky nemíchám. A nedoporučoval bych argumentovat judeokřesťnaskou morálkou, jak to rádi zkouší Shapiro a jemu podobní, rovnou vám odpovím, že to nikam nevede a pseudofašistické komentáře tohoto typu v ateistické zemi beztak nic moc neznamenají.

Říkám si, komu tohle nekonečné natahování vlastně slouží. Víme, a pan Hein to připomíná, že manželství lidí stejného pohlaví je možné i v mnohem pobožněji založených zemích, což jsou oproti Česku snad všechny. Zároveň i zatvrzelost a přetrvávající konzervativní (s otazníkem) názory nás staví do pozice, která je v rozkolu s rozhodnutími evropských soudů, které o manželství pro všechny rozhodly jako o věcné skutečnosti. Proč neustále jdeme proti pravidlům, která jsme si schválili a pod kterými se rozhodli existovat? Kde teda tkví problém? Komu se tím zavděčujeme?

Přitom to žádná otázka morálky není a divím se, že ještě nikdo nevytáhl do války proti tomuto označení a nepodíval se na pokrytectví nejedné politické strany a snahu unést  manželství jako rukojmí pro volby nadcházející… K ničemu nenabádám, ale rád si počtu.

Kultura za 500

Susan Sontag, mimo jiné spisovatelka a aktivistka, zastávala názor, že židé a homosexuálové jsou minority vynikající v kreativitě v současném urbánním prostředí – jsou to průkopnické síly. (Tento názor sdílela roku 1964 ve svém Notes on Camp.) A asi by některým lidem bylo potřeba připomenout, jaké prominentní osobnosti zasazující se o českou kulturu byly homosexuály nebo je značně podporovali. Kde by byl Barrandov teď bez Miloše Havla? Co by maturanti dělali bez Fukse?

Přestože vědomě dost zjednodušuju, je načase se rozpomenout a začít vnímat umění i u nás jako něco, co je ve své podstatě utvářeno a značně ovlivňováno homosexuály, ať se nám to líbí, nebo ne. Je to ve svém smyslu tichá práce, z které je vidět až výsledek, představení v divadle, výstava… Není to již známé křičení slibů a urážek, které jsou mnohem viditelnější. Kultura tak nefunguje, politika ano. A právě teď se obojí mísí. Myslím, že určití politici mají štěstí, že queer lidé ještě mají zájem slušně debatovat, protože slušné už je to tak akorát na úrovni slov, ale ne jejich významu. Ta slova jsou už podle mě prázdná.

Slušná debata je jen odsouvání problému na třetí, čtvrtou kolej. Není to nic víc než jen maska blahosklonnosti, protože pan Hein má pravdu – kdyby se chtělo, tak to vše vypadá úplně jinak.

A na závěr jízlivá poznámka?

Kulturní paměť nezapomíná a nikdo neumí být jedovatější než skupina queer lidí s přístupem k internetu. Jízlivou poznámku si Fiala nezaslouží. Ale nezapomenu ani na naše (nedobrovolnou) volbou spřízněné, korporace, které se začínají prosazovat v české debatě týkající se právě manželství.

Pokud je něčí názor pro mě irelevantní, tak jejich. Ono je celé to performativní „my Vodafone, my Microsoft, my…“ podložené daty o penězích. Na jednu stranu je to naprosto náhodné, argumentovat pro lidská práva jejich monetizací, ale jinak to asi nejde, protože ke konzervativním politikům se zřejmě jinak dostat nedá. Odtažité instituce musí vše překládat do peněz, aby si toho někdo všiml. Jenže příslib ekonomického růstu k ničemu nevede, protože jsme svědky toho, jaké žonglování s financemi vláda provádí.

Odmítám si představit výsledek, že značky si díky tomuto zvednou ratingy a vystoupí v dobrém světle. Protože nic víc nepotřebují, lepší ratingy a lepší služby vedou k penězům a u mě ke skepsi a mentálnímu schismatu. Jsem ochotný si to připustit, aby se nám dostalo rovných práv? Opět se vracím ke svým slovům – v tomto ohledu odmítám nadnárodním korporátům věřit. Odmítám připouštět, že za značkou stojí nějaký neurčitý člověk, za ní stojí pouze plány a strategie udělané pro růst. Jestli jejich apel ovlivní situace víc než apely queer lidí v umění a různých vědách (nemyslete si, že se tento odboj nepromítne jinam), tak se asi stáhnu na flashku jako soubor dat. Ta představa mě děsí a pokud to tak dopadne, tak se připravím na Cyberpunk 2077… ještěže mám rád Grimes.