„Moje kandidatura je jistou provokací. Souvisí to i s tím, že nejsem typickým profilem člověka, který by byl ve vedení ČSSD. Hlavním cílem mé kandidatury není získat si pro sebe post ve vedení, ale prosadit myšlenky, které se skrze ni snažím tlumočit. Tedy demokratizace strany, otevření se a spojování lidí namísto rozdělování,“ říká Jan Procházka, student politologie na Masarykově univerzitě a zároveň nejmladší kandidát do vedení ČSSD, které si strana zvolí příští víkend. Ke své kandidatuře na post řadového místopředsedy ČSSD získal nominaci od spolustraníků v břeclavské buňce sociální demokracie. Krom toho se zároveň objeví na kandidátce ČSSD do voleb do Poslanecké sněmovny.
V rozhovoru pro Studentské listy mluví mladý politik, který zároveň působí ve vedení Mladých sociálních demokratů, o tom, jak by se podle něj měla sociální demokracie proměnit, aby byla znovu přitažlivá pro voliče, o tom, s kým by se mu v předsednické roli případně nejlépe spolupracovalo i o jihomoravském Dominiku Ferim.
„Zatím nejšílenější věc, kterou jsem kdy udělal,“ uvedl jste oznámení svojí kandidatury na místopředsedu ČSSD na sociálních sítích. Proč jde o nejšílenější věc?
Důvodem, proč je celá ta věc šílená, je, že jsem dost mladý člověk, a přitom kandiduju do vedení strany, která založila republiku a která tu po sametové revoluci skoro dvě třetiny času vládla. Navíc jde vnitřně o konzervativní stranu, jež úplně nenahrává nějakým výraznějším změnám nebo překvapením. Je to svým způsobem odraz toho, v jakém stavu ČSSD je, že i lidé jako já dostávají takové šílené nápady kandidovat do jejího vedení (usmívá se).
Jedním z průvodních hesel vaší kampaně je: „ČSSD potřebuje takovou změnu, jakou v polistopadové historii ještě nezažila“. Jak by ta změna měla vypadat?
O změně nyní mezi kandidáty do předsednictva ČSSD mluví úplně každý, bez ohledu na to, jestli dosud ve vedení seděl nebo ne. Já si ale myslím, že ta změna musí být konkrétní. A proto říkám, že nejprve je stranu třeba zreformovat institucionálně zevnitř: zavést přímou volbu stranických funkcionářů a transparentní skládání kandidátních listin a zapojit členy do tvorby programu. To jsou věci, které snad kromě Pirátů nemá žádná politická strana v Česku, myslím si ale, že demokratizace strany, aktivizace členské základny a obecně vytvoření úplně nového obrazu ČSSD jsou třeba. Zároveň je nutné se připravit na to, co nyní přijde. Protože po koronaviru nebude možné se jenom tak vrátit k tomu, co bylo. Bude třeba úplně nové Česko.
V kampani také jasně odmítáte spolupráci ČSSD s hnutím ANO…
Je zcela jasné, že hnutí ANO není žádný náš přirozený partner a v sociální demokracii to téměř nikdo nepopírá. Současná vláda ČSSD a ANO je v podstatě jakýmsi sňatkem z rozumu. Lídr sociální demokracie do posledního sněmovního klání Lubomír Zaorálek před volbami několikrát prohlašoval, že s hnutím ANO do vlády nepůjdeme, nakonec s ním ale ve vládě stejně jsme. Před volbami jsme měli nějaké požadavky, jako ty, že ve vládě nechceme trestně stíhaného premiéra, že chceme určité pojistky, vždy jsme z nich ale slevili.
Myslím, že je to otázka důvěry ze strany našich voličů. Když něco řekneme, má to platit. Je třeba představit jasný názor, že s Andrejem Babišem ani s hnutím ANO už znovu do vlády ne, a to jak voličům, tak jako vzkaz dovnitř strany. Protože i spousta straníků je znechucena z toho, že držíme u moci trestně stíhaného premiéra a řada z nich dokonce uvažuje o tom, že stranu opustí. Což by byla škoda, opustit 140 let starou stranu jenom kvůli Babišovi.
V současnosti jste místopředsedou Mladých sociálních demokratů. Být členem vedení mládežnické organizace a parlamentní politické strany je rozdíl. Neobáváte se nedostatku zkušeností?
To je právě důvod, proč se svou vizí kandiduji na místopředsedu a nikoliv přímo na předsedu. Místopředsedů je víc, tvoří určitý kolektiv lidí. Ten kolektiv by pak měl zastupovat všechny: měli by tam být zkušení celostátní politici, lidé z komunálu a zároveň dle mého i mladí lidé, kteří sice mají méně zkušeností, ale zato větší elán, zápal a svěžejší ideály. Myslím si, že bych mohl skvěle doplňovat tým vedení, který po sjezdu pravděpodobně vznikne. Když to shrnu, nikdy jsem neřekl, že mám bambilion zkušeností. Spíš mám vizi, kterou se nebojím prosadit.
Myslíte si, že máte reálnou šanci být do vedení ČSSD ve své pozici zvolen, nebo je vaše kandidatura určitou recesí, snahou na sebe upozornit? Sám jste nedávno pro web Stisk řekl, že vaše kandidatura je jistou provokací.
Rozhodně to provokací je. Jak jsem řekl na začátku, je to jedna z nejšílenějších věcí, jaké jsem v životě udělal. Souvisí to i s tím, že nejsem typickým profilem člověka, který by byl ve vedení ČSSD. Hlavním cílem mé kandidatury není získat si pro sebe post ve vedení, ale prosadit myšlenky, které se skrze ni snažím tlumočit. Tedy demokratizace strany, otevření se, spojování lidí namísto rozdělování. Nenalhávám si, že jsem favoritem té volby, ale samozřejmě neházím flintu do žita a budu se v průběhu týdne před sjezdem snažit oslovit co nejvíce delegátů. Pokud to ale nevyjde, určitě nebudu se strany zhrzeně vystupovat.
O post předsedy ČSSD se utká dosavadní lídr sociální demokracie a vicepremiér Jan Hamáček, současný místopředseda strany a ministr zahraničí Tomáš Petříček, poslankyně a bývalá ministryně školství Kateřina Valachová a starosta Brna-Líšně Břetislav Štefan. S kým ze zmíněných by se vám případně ve vedení ČSSD nejlépe spolupracovalo?
Od začátku držím konzistentní postoj, že předsedou ČSSD by neměl být někdo, kdo se podílí na současné vládě Andreje Babiše, i z těch důvodů, abychom byli uvěřitelní v tom étosu, že s hnutím ANO znovu do vlády nepůjdeme. Když to vezmu podle tohoto kritéria, tak nám vypadávají ministři Hamáček a Petříček a zbývá nám Kateřina Valachová a Břetislav Štefan. Oba dva zmínění kandidáti jsou z Brna, oba dva dobře znám. Mám to o něco lehčí v tom, že já sám vedení volit nebudu, tudíž se nebudu muset rozhodovat. Uměl bych si ale v předsednické funkci představit jak Kateřinu Valachovou, tak Břetislava Štefana, oba jsou dle mého kvalitní kandidáti a oba by zvládli být lídry sociální demokracie. Zároveň bych ale ve vedení samozřejmě dokázal působit, i kdyby byl předsedou zvolen Jan Hamáček nebo Tomáš Petříček. Myslím, že jsem loajálním člověkem, jsem schopen volbu většiny delegátů respektovat.
Kdo povede sociální demokracii?
Nejstarší česká politická strana se aktuálně nenachází v právě nejlepší kondici. ČSSD v posledních letech zažila sérii volebních neúspěchů na celostátní i lokální úrovni, v průzkumech veřejného mínění se potácí kolem pětiprocentní hranice nutné pro vstup do Poslanecké sněmovny. Menší z vládních stran nyní hledá cestu, jak se po letošních podzimních volbách ve sněmovně udržet: mluví se o možné volební spolupráci se Stranou zelených, s odbory nebo s podobně orientovanými spolky. Za této atmosféry proběhne příští víkend stranický sjezd, na němž si delegáti zvolí nové vedení. Sněm ČSSD proběhne vůbec poprvé v historii on-line, což je na české poměry poměrně převratné: například hnutí ANO, lidovci a komunisté své stranické sjezdy raději odsunuli na epidemiologicky příznivější dobu.
O pozici předsedy nebo předsedkyně ČSSD se utkají hned čtyři kandidáti: obhajující předseda a vicepremiér Jan Hamáček, ministr zahraničí a dosavadní místopředseda strany Tomáš Petříček, bývalá ministryně školství a poslankyně Kateřina Valachová a starosta brněnské městské části Líšeň Břetislav Štefan. Post prvního místopředsedy strany se pokusí obhájit Roman Onderka. Několik kandidátů se zúčastní i klání o pozice čtyř řadových místopředsedů. Svá místa ve vedení chtějí obhájit ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, poslanec Ondřej Veselý a starosta Nového města na Moravě Michal Šmarda. Vedle nich o místopředsednické posty budou usilovat i bývalý dlouholetý hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek, místostarosta Bohumína Igor Bruzl a student a místopředseda Mladých sociálních demokratů Jan Procházka. Profily kandidátů do čela ČSSD přineseme na našem webu v pondělí. Dění kolem sjezdu strany budeme nadále pokrývat.
Sněm ČSSD proběhne letos poměrně revolučně on-line, což znamená i méně prostoru pro diskusi i ztížené možnosti nejrůznějšího intrikaření, kterým jsou sjezdy sociální demokracie proslulé. Vidíte v on-line formě z hlediska své kandidatury výhodu, nebo spíše nevýhodu?
Předně si nemyslím, že by s on-line formou sjezdu nebylo dostatek prostoru pro diskusi. Naopak se nám urychlí volby i projevy, tudíž bych tam toho prostoru viděl spíše více. Navíc z domácího prostředí bude mít každý naopak větší chuť k zapojení se do diskuse, jak ukázaly i poslední krajské konference. Alespoň u nás na jihomoravské krajské konferenci to bylo vidět. Na druhou stranu, to, že bude menší prostor pro intrikaření, je fakt. Když se chcete s ostatními po telefonu domluvit, jak hlasovat, nesmíte si třeba zapomenout vypnout na Zoomu mikrofon, jinak to uslyší všichni.
Ale k otázce: nemyslím si, že za mě osobně bude na stranickém sněmu někdo podobně aktivně lobbovat, proto se snažím přesvědčit delegáty pouze svým vystupováním. Svoji vizi jsem ostatním členům ČSSD představil na nedávné on-line debatě pořádané Mladými sociálními demokraty. Ale když tu svoji odpověď shrnu, určitě je pro mě v tomto ztížená možnost volebních intrik výhodou.
ČSSD se snaží profilovat jako strana pro pracující a sociálně slabší. Vy jste nicméně vysokoškolský student politologie. Není to trochu neautentické, když kandidujete na místopředsedu strany, která chce zastupovat dělníky a potřebné, vy jako vysokoškolský student?
Myslím si, že ČSSD tu je od toho, aby zastupovala širší spektrum lidí. Všichni totiž máme podobné problémy, jenom je vnímáme trochu jinak. Úspěch západní sociální demokracie byl vždy ve spojení pracujících a inteligence. České sociální demokracii ale to druhé jmenované chybí. Vysokoškolsky vzdělaní mladí lidé se přitom také potýkají s rostoucími náklady, drahým bydlením, trápí je klimatické změny. Zároveň ale opakuji, že nemám rád rozdělování na velkoměstské liberály a tradiční voliče. Myslím, že sám jsem jako kluk z dědiny, který se věnuje tradicím a folkloru, a zároveň vysokoškolák s levicově liberálními názory, dobrým příkladem, že tyto stereotypy nefungují.
Z vašeho dřívějšího vyjádření pro web Stisk jsem pochopil, že chcete kandidovat do Poslanecké sněmovny…
Ano, budu kandidovat, byť jsem původně nechtěl. Nicméně spolustraníci mě nominovali, tak jsem to přijal. Řekl jsem si ale jenom o symbolické poslední místo. I přesto se plánuji do kampaně výrazně zapojit, protože jde o budoucnost sociální demokracie v této zemi. Potom je tu srovnání, které úplně nemám rád, ale přesto ho zmíním: je tu ta paralela mezi současnou situací ČSSD a situací TOP 09 před posledními volbami do Poslanecké sněmovny. Například Dominik Feri byl na posledním místě kandidátky v Praze, tak já se tady na jižní Moravě pokouším o něco podobného (usmívá se).
Tak uvidíme, jestli bude mít Česko po podzimních volbách nového nejmladšího poslance.
Já jsem si to vyhledával, a Dominik Feri je o čtyři roky starší, ale když byl zvolen do Poslanecké sněmovny, byl o dva týdny mladší než já. Takže kdybych byl zvolen poslancem, byl bych až druhým nejmladším zákonodárcem v historii Česka. O metu nejmladšího poslance tak usilovat nemůžu, ale přesto bych chtěl zabojovat. Nejde totiž o mě, ale o budoucnost sociální demokracie a levice v Česku obecně.
Jaký zastáváte názor v současné uvnitř ČSSD ohledně otevření se spolupráci se Stranou zelených, odbory, nezávislými osobnostmi nebo podobně orientovanými spolky?
Myslím si, že sociální demokracie je o spojování, ne o rozdělování. ČSSD by se tudíž měla spojit se všemi, s kým to jen jde. Ukázaly to v historii i sociální demokracie na Západě, které se vždy dokázaly spojit určité vrstvy celé společnosti a bojovat za společný cíl. Zároveň bychom se měli spojovat kvůli společné vizi, a ne kvůli vyššímu počtu procent nebo mandátů.
Hledí podle vás současná ČSSD na zájmy mladých lidí? Vždy když slyším mluvit nějakého politika nebo političku ČSSD o tom, pro koho všechno tu strana je, vždy vyjmenovává seniory, pracující, rodiny s dětmi, ale mladé lidi tedy málokdy.
Máte úplnou pravdu. Myslím si, že ČSSD na mladé naprosto zapomíná. Hrozně často uvnitř strany slyšíme někoho říkat, že nemáme dělat politiku blízkou mladým lidem, protože ti nás stejně volit nebudou, a máme se soustředit na ty starší. Je to začarovaný kruh, protože ti mladí lidé nás potom skutečně nevolí, když je přehlížíme. Zatímco v západní Evropě je běžné, že obliba sociálně demokratických stran je zhruba třicet až čtyřicet procent, u nás jsme na dvou procentech. ČSSD je pro zdejší mladé neatraktivní, nezajímavá a neoslovuje je. Když ale jako sociální demokraté na mladé kašleme, nemůžeme se jim potom divit, že volí Piráty. Nic jiného jim totiž nezbyde.
