„Je velmi jednoduché politiku odsoudit. Mladým lidem se tu pořád říká, že politika je špína. Mně samotnému říkali, že je to špína a co tam vůbec lezu, že mě to zkazí. Ono je mnohdy nejsnazší říct, že je všechno zkorumpované, ale tak to prostě není. Svět není černobílý, a pokud s tím někdo má něco dělat, tak jsme to právě my mladí,” říká Radovan Gaudyn, předseda Mladých lidovců a lídr KDU-ČSL v Ústeckém kraji kandidující ze čtvrtého místa za koalici Spolu.
V rozhovoru pro Studentské listy mluví pětadvacetiletý politik také o tom, co ho přivedlo k lidovcům, o nešťastné debatě o stejnopohlavních manželstvích nebo o sýrech na pizze Quattro formaggi.
Co vás přivedlo do politiky?
Vždycky jsem se o politiku zajímal, o veřejné dění a o to, co se děje kolem mě. Když mi bylo osmnáct, rozhodoval jsem se, kam jít a jak se společensky angažovat. To mě přivedlo k mladým lidovcům, vyplnil jsem přihlášku a poslal ji na Karlovo náměstí 5. Tehdy jsem tam nikoho neznal, ale ke KDU-ČSL jsem měl blízko už předtím. Takhle jsem se dostal do organizovaného světa politiky a neuvěřitelně mě to chytlo. Začalo mě to bavit, a to byl impuls k tomu se víc zajímat a začal jsem se v tom cítit jako doma. Myslím, že každý by se měl nějak veřejně angažovat a každý by se měl zajímat o své okolí.
Proč právě KDU-ČSL? Je to kvůli víře?
Já sám jsem věřící člověk, ale nejsem katolík, jsem evangelík. V KDU-ČSL jsem, protože je mi blízká křesťanská demokracie. Je to ideologický proud, který dostal hlavní slovo po druhé světové válce. Začalo to v Německu a v německy mluvících státech a byla to odpověď na léta strávená ve válce, kdy zde byl odpor jak k pravici a kapitalismu, tak ke komunismu. Ani jedno z toho není správnou cestou, hledejme střed.
Ten proud mě oslovuje sociálně tržním hospodářstvím, i když přesnější termín by byl zodpovědně-tržní hospodářství, který na jedné straně naprosto respektuje soukromé vlastnictví, ale na druhé straně říká, že je potřeba být v počínání zodpovědný vůči společnosti a že nelze všechno nechat na podnikatelích, aby si dělali, co chtějí, a aby tu vládla anarchie. Takže pro mě je to především o tom myšlenkovém proudu a hledání střední cesty, protože se jasně ukazuje, že státům, kde dlouhodobě vládne křesťanská demokracie, se daří lépe než ostatním státům.
Máte nějaký politický vzor? Ať už ve vaší straně, z historie nebo zahraničí?
Těch vzorů je mnoho. Samozřejmě jako pro většinu lidovců, i pro mě je velkým politickým vzorem Josef Lux, ale často třeba zmiňuji i Otto von Bismarcka. Tím často šokuju, ale je to člověk, který dokázal sjednotit Německo, které je dodnes největší stát, kde se mísí protestanti a katolíci, a byl úspěšný i ve spoustě jiných oblastí. A protože dokázal sjednotit takovou sílu, Otto von Bismarck je pro mě velkou politickou osobností.
Dalšími vzory pro mě jsou i otcové zakladatelé Evropské unie, třeba Robert Schuman. Samozřejmě Václav Havel, taky velká osobnost, dneska už vlastně symbol svobody. Pak jsou vzory osobní, Edith Stein nebo Irena Sendlerová, což jsou lidé, kteří často obětovali sami sebe nebo dělali velmi riskantní věci pro to, aby pomáhali.
Když jste vstupoval do politiky, představoval jste si, že budete kandidovat do Sněmovny?
Ne (umívá se). Já jsem vstupoval do politiky s tím, že se chci angažovat, že chci něco dělat, chovat se zodpovědně vůči společnosti. Já jsem kluk z Teplic a u nás na severu lidovci nikdy neměli velké úspěchy, už za první republiky. Nějak jsem cítil, že když podepíšu přihlášku do KDU-ČSL, odsuzuji se k tomu, že nikdy nebudu aktivně dělat politiku. Nevadilo mi to, jak říkám, mně šlo o ten myšlenkový směr.
Můj život je plný překvapení a jedním z nich je, že se mi podařilo být lídrem strany pro volby do Sněmovny. Jsem tak nejmladší lídr do sněmovny v historii KDU-ČSL. Uvidíme, jaký bude výsledek, ale už to, že tady je někdo takhle mladý je lídrem a tak vysoko na kandidátce, je pro mě úspěch bez ohledu na to, jestli poslancem budu nebo ne.
Jak vypadá normální den v závěru volební kampaně?
Teď je to velmi náročné. Třeba teď jsem ve fázi obálkování dopisů. Včera jsem měl debatu mladých v Praze, dneska jsem se vrátil domů a od té doby jen obálkuju dopisy a budu v tom pokračovat asi až do večera. Dny jsou teď velmi náročné, ale zároveň žádný den není stejný. Tempo je velmi rychlé a do toho mám spoustu jiných aktivit, protože se snažím být aktivní na všech možných úrovních.
Je to o tom to odkomunikovat se spoustou lidí, chodí mi opravdu spousta e-mailů, ve kterých se lidé ptají na spoustu věcí. Tím, že hlasy ze zahraničí jdou do Ústeckého kraje, tak mám i dotazy ze zahraničí. Co den, to mám nějakou diskusi nebo debatu, v pondělí jsem byl na Barrandově, pak debata s Greenpeace, včera debata se zástupci mládežnických organizací, je toho opravdu moc.
Jsou dvě priority, které vnímám na všech, kteří kandidují nebo dělají kampaň. Za prvé, aby demokraté měli stojedničku, a za druhé, aby to bylo za námi a mohli jsme si odpočinout od kampaně.
Máte tedy vůbec čas se setkávat s lidmi v kontaktní kampani?
Pokulhává to víc, než jsem původně myslel. Když jsem vypomáhal v kampaních, bavil jsem se s lidmi dost často, ale jak jsem teď spíš v debatách, tak je to na úkor přímé volební kampaně. Doufám, že to vynahradím v posledním týdnu. Samozřejmě kontaktní kampaň jsem dělal, potkal jsem se se spoustou lidí, stejně tak kampaň přímo od dveří ke dveřím. Je nesmírně zajímavé poslouchat názory lidí v ulicích. Doufám, že to ještě pro svůj pocit doženu, chtěl bych si podat ruku třeba s tisícovkou lidí, abych měl opravdu pocit, že jsem pro změnu udělal maximum.
Předpokládám, že se bavíte hlavně s mladšími lidmi. Co je dnes nejvíc trápí?
Podle mě mladé trápí to, co trápí mě, protože jsem také mladý a vidím spoustu problémů. Třeba otázka bydlení. Mám pocit, že ji nikdo neřeší a že za ty roky se kolem toho mlčí a nic se nedělá. Je to problém, který je potřeba řešit, protože když to začneme řešit dnes, tak reálné výsledky budou vidět za pět až za deset let.
Dalším problémem je sexuální násilí, přesněji řečeno sexualizované násilí. Podle mě jsou za to stále ukládány nízké tresty. Teď se o tom začíná mluvit, což je velmi dobře a mělo by to pokračovat. Třetí téma je podle mě udržitelnost a s tím spjata péče o přírodu. Obecně klimatická změna a to, v čem budeme žít za 40 a 50 let. Kdo to má řešit? Mají to řešit šedesátníci nebo sedmdesátníci? Ne, musíme to řešit my. A pokud to chceme řešit, musíme zaprvé kandidovat a zadruhé musíme k těm volbám přijít, protože jinak změna prostě nepřijde. Změna přichází s námi do volebních místností osmého až devátého října.
A stejně všechny průzkumy ukazují, že mladí k volbám nechodí. Čím to je a co by se s tím dalo dělat?
Já si myslím, že je to tím, že je velmi jednoduché politiku odsoudit. Mladým lidem se tu pořád říká, že politika je špína. „Tam nechoď. To nedělej.“ Mně samotnému říkali, že je to špína a co tam vůbec lezu, že mě to zkazí. Já jim na to říkám, že třeba já zkazím politiku (směje se), samozřejmě v dobrém. Ono je mnohdy nejsnazší říct, že je všechno zkorumpované, ale tak to prostě není. Svět není černobílý, a pokud s tím někdo má něco dělat, tak jsme to právě my mladí, kteří přijdeme k volbám, budeme volit mladé lidi, kteří tam ještě nebyli, aby se to obměnilo. Je to začarovaný kruh.
Je náročné a bude náročné volit tak, aby měl člověk čisté svědomí, a proto chápu, že je mnohdy snadnější to vypustit a k volbám nejít než přijmout tu zodpovědnost a říct: „Ano, volím SPOLU nebo ano, volím PirSTAN“ a obhájit si tu volbu. Je mnohem snazší nad tím mávnout rukou a jít dál.
Myslíte, že by třeba pomohlo snížit věkovou hranici, od které by lidé mohli volit?
To je zajímavá otázka. Nemyslím si, že by to zvedlo zájem o politiku mezi mladými. Teď se o politiku nezajímají ani osmnáctiletí, takže si nemyslím, že je to recept na to, jak zvednout zájem mladých o politiku. Budu mnohem radši, když se ti patnáctiletí nebo šestnáctiletí budou připravovat na vstup do volebního práva třeba přes mládežnické organizace a pak budou vědět, že jejich volba je odpovědná. Ale sám nevím, nemám to v sobě vydiskutováno.
Mládežnické organizace KDU-ČSL se sloučily. Nový předseda má šanci se stát poslancem
O minulém víkendu se v Brně sloučily dvě mládežnické organizace KDU-ČSL: Mladí lidovci a Mladí křesťanští demokraté. Lidovci měli dvě mládežnické organizace od roku 2012, kdy se mladí příznivci KDU-ČSL kvůli osobním i ideovým sporům rozštěpili. Předsedou sloučené organizace byl zvolen Radovan Gaudyn, který v podzimních sněmovních volbách kandiduje ze čtvrtého místa na kandidátce SPOLU v Ústeckém kraji. Má tak relativně vysokou šanci dostat se do Sněmovny. „Pokud bych se stal poslancem, byl by vzkaz všem mladým, že má smysl se společensky angažovat. Postavení mladých v politických stranách v Česku je podle mě dost smutné,“ říká Gaudyn. Více si přečtěte v textu redaktora Vojtěcha Petrů.
V poslední době se rozšířila debata o sňatku stejnopohlavních párů. Jak se k tomu osobně stavíte?
Ta debata je velmi nešťastná. Je to proto, že jedna strana tu druhou vždy považuje za špatnou a je tu velmi málo dialogu, což je mi líto. Myslím si, že otázka souhlasu nebo nesouhlasu se stejnopohlavními sňatky by měla být otázkou každého jednotlivce, jak to sám cítí a jak to eticky vnímá. Rozhodně by to nemělo být důvodem vzniku a pádu volebních koalic.
Já sám mám ten názor, že už podle mě není otázkou rovnost práv heterosexuálních a homosexuálních párů. To je samozřejmé, že homosexuální páry mají stejná práva. Otázkou ale zůstává, zda má být pojem manželství rozšířen i na stejnopohlavní páry. Upřímně si myslím, že manželství je historicky a kulturně spjato s pojmem muž a žena. Zároveň říkám, že pokud by se jednalo čistě o práva, tak jsem pro to, aby homosexuální páry měly stejná práva jako ty heterosexuální. Pokud jim vadí název registrované partnerství, ať se to jmenuje jakkoliv jinak, ale manželství je pro mě kulturně spjato s mužem a ženou.
Konečně se dostáváme k důležitým otázkám. Vím, že se rád svých spolustraníků ptáte, ať přirovnají KDU-ČSL k různým věcem. Otázka na vás tedy zní: kdyby byla KDU-ČSL pizza, jaká by to byla?
To je otázka. Quattro formaggi. Protože má trochu jiný základ, smetanový základ, takže se odlišuje od zbytku pizz, ale zároveň má stejný základ v sýrech. Stejně jako křesťanští demokraté a KDU-ČSL má základ v křesťanské demokracii, ale pak tam jsou různé vlivy, trochu jiné. Někdo je konzervativnější, někdo liberálnější, jako ty druhy sýrů, je tam niva, gouda i další, ale spojuje je ten stejný základ.
