„První byla Rowlingová, autorka dětských knížek prodávaných po celém světě, která byla zrušena, protože nenaplňovala požadavky takzvaných gender aktivistů. A oni se teď snaží zrušit celou naši zemi. Mluvím tady o progresivní woke diskriminaci celé naší kultury. Tak jako se to děje už v mnoha západních zemích. Celý západ spadl do takzvané cancel kultury.“
Ne, prosím, neodcházejte, tohle není blog Tomáše Zdechovského. Co jste četli, byl hrubý překlad jednoho z nedávných veřejných propagandistických výstupů Vladimira Putina, muže zodpovědného za válečné zločiny, nespočetné ztráty na životech, a tvůrce jedné z bezpochyby nejhorších hrůz 21. století. Proč to zní tak povědomě? Proč ten údajný kremelský psychopat mluví velmi podobně jako tolik politiků u nás, a to zdaleka nejen v byznys projektech Tomia Okamury? Protože cíl je podobný – podrývat důvěru v bezpečí a blahobyt na západ od nás a vinit z toho jeden z největších pokroků 21. století – lidská práva.
Samozřejmě že nepotřebujeme obviňovat všechny bojovníky proti korektnosti z vědomého šíření proruské propagandy nebo dokonce nadbíhání ruskému režimu, ale podobnost v tomto postupu je nezaměnitelná. Západ upadá, tradiční hodnoty jsou pronásledovány a běžní občané musejí čelit hanobení kvůli tomu, že se odmítají přizpůsobit moderním levicovým extremistům. V případě populistických či pravicových konzervativců je cíl udržet se u moci. U Putina je cíl destrukce.
Cancel kultura jako všechno-nástroj
Cancel kultura je brilantní marketingový výtvor, vědomky či nevědomky ušitý na míru na svůj účel. Je to krátké spojení, které jde krásně přes pusu skoro ve všech jazycích a je to přesně tak vágní, abychom věděli, co se snaží popsat, a přesto se pod to schovalo úplně cokoliv, co nenávidíme. Cancel kultura je cokoliv od kritických komentářů na Twitteru, bojkotu výrobku, studentský otevřený dopis, Facebook potlačující dezinformace až třeba přes to, když se filmové studio rozhodne neobsadit kontroverzního herce do multimilionového filmového trháku. Všechno to jsou samozřejmě naprosto legitimní formy protestu či dokonce obchodní rozhodnutí, ale mnohem pohodlnější je vytvořit smyšlený název, který nad těmito úkazy vytvoří síť konspirace.
Cancel kultura nenávidí slovníky. Stejně jako „gender ideologie“ nebo ta pověstná „politická korektnost“ totiž vůbec nepotřebuje něco znamenat nebo mít jasnou definici pro popis něčeho konkrétního v našem světě. Ať se podíváte do jakéhokoli slovníku a pokusíte se definici aplikovat na to, co je ve veřejném prostoru označováno za cancel kulturu, tak odejdete s málem a hlavně zjištěním, že je možná nesmysl pokoušet se pod jedno spojení schovat označení a usvědčení sexuálního násilníka Harveyho Weinsteina, univerzitní petici a politickou snahu o omezování činnosti zmrzlinářské firmy.
Všechny ty pojmy nic neznamenají, ale velmi pohodlně se dají použít pro všechno, co vám zrovna nějak vadí. Někomu vadí ženy nebo feminismus, tak si vymyslel plíživou gender ideologii. Jinému vadilo, že jeho slova nesou významy, které třeba sám nezamýšlí, a vymyslel politickou korektnost. A tomu poslednímu vadilo, když jeho slova nebo akce vyvolaly bouřlivou kritickou reakci, a on musel za svoje činy nést následky. Jen těžko se označí za náhodu, že cancel kultura se vytahuje právě ve chvíli, kdy ruskému diktátorovi opravdu hodně vadí oprávněná reakce světového společenství na jeho zločiny.
Ano, samozřejmě se bavme o feminismu, samozřejmě se bavme o tom, kdy se svoboda slova střetává se šířením nenávisti, opravdu už se prosím bavme o kyberšikaně a samozřejmě se prosím bavme o tom, jak jazyk, který používáme, ovlivňuje naše myšlení a názory. To jsou všechno velmi důležitá témata. Naskakováním na falešné narativy a vyprázdněné všechnopojmy ale jen podporujeme ty, kterým nejde o diskuzi, ale o podrývání důvěry ve společnost a v demokracii a kteří chtějí využít strachu k extrémním opatřením a osekávání lidských práv a svobod.
Cancel kultura jako dvojí metr
Každý jsme asi slyšeli a někteří se i rozhořčili nad tím, že Orwellův román 1984 byl na univerzitě ve Skotsku opatřen varováním před citlivým obsahem. Ale věnujeme aspoň stejnou pozornost tomu, když se republikánští politici i voliči v Texasu snaží ze školních knihoven odstranit stovky knih, které odporují konzervativnímu a republikánskému myšlení? Cílí hlavně na příběhy o rasových nerovnostech, o LGBT+ tématech, případně na příběhy zabývající se pubertální sexualitou. Sami se asi zahleďme do svědomí, jestli se opravdu snažíme věnovat ochraně svobody slova, nebo jenom naskakujeme na nenávistivé trendy.
Na internetu dokonce existuje databáze, která se údajně snaží monitorovat a zaznamenávat případy všech takto „canceled“ lidí a která dělá celému hnutí boje proti cancel kultuře medvědí službu. Když se například dnes podívám na horní tři záznamy z této databáze, zmiňovaný nedostatek se stane velmi evidentním.
Profesorka, viroložka a politička. Jedna dočasně vyhozena z práce, druhá smazána z Twitteru a třetí vyloučena z rozhodovací pozice. Když nad těmito příklady strávíme alespoň pár minut, tak zjistíme, že zmíněná profesorka mimo jiné na svém osobním blogu jmenovitě kritizovala a pomlouvala své studenty. Na chvilku si představte, že byste měli dceru na vysoké škole a některý z jejích profesorů psal na svůj blog, že vaše dcera má hloupé názory a reprezentuje úpadek společnosti. To není masová hysterie kvůli odlišným názorům, to je naprosto adekvátní reakce na čistou šikanu.
Zbylé dva příklady jsou ještě trochu zajímavější, protože v nich ani nefiguruje žádný dav, žádní rozlícení studenti nebo zlotřilý levičácký Twitter. V případě viroložky jde v podstatě o naši variantu Soni Pekové, která všemi směry sdílela dezinformace o původu koronaviru, a kvůli tomu jí zablokovali Twitter, v posledním případě vystupuje republikánská politička, která se vzepřela trumpovské frakci v Republikánské straně, a tak byla odstraněna ze stranické pozice.
Jen těžko bych dokázal najít lepší příklady toho, o čem boj proti cancel kultuře doopravdy je. Je to způsob, jak otevírat cestu šikaně a šíření dezinformací a podporovat autoritářské vládce, kteří tyto nástroje následně využívají k uzurpování moci.
Cancel kultura jako umlčování pokojných protestů
A co všichni ti profesoři, které vyhodili ze škol za to, že někomu řekli špatným zájmenem nebo že nechtěli pokleknout před sochou George Floyda? Ve většině případů jsou tyto případy buď úplně smyšlené, nebo extrémně přehnané. Úplně nejčastějším bulvárním titulkem bývá, že nějaká škola zvažuje postih pedagoga za jeho chování, načež po pár minutách googlení zjistíme, že se vlastně jedná o stížnost pár studentů, kterou má samozřejmě škola povinnost projednat. Na tom ale obchodníkům se strachem nezáleží a titulek do Echa24 už je dávno napsán.
Úplně stejně to bylo při nedávném případě exministryně Daniely Kovářové, která na právnické fakultě vystupovala v semináři zabývajícím se otázkami emancipace. V reakci na to několik studentek sepsalo otevřený dopis, že by asi bylo dobře, kdyby se na právnické fakultě k adekvátním tématům vyjadřovali příslušní odborníci, neboť paní Kovářová se tomuto tématu nikdy nevěnovala, a její neodborné domněnky tak poškozují nejen pověst fakulty, ale studenty samotné. Nehledě na to, jaký názor máme na odbornost paní Kovářové, se snad všichni shodneme, že je určitě naprosto na místě, když se studenti snaží pokojně v souladu se svým přesvědčením dělat univerzitu a prostředí okolo sebe co nejlepším místem.
Studentské protesty, petice, a otevřené dopisy mají pevnou a důležitou roli v moderních českých dějinách, a přesto se je vždy snaží konzervativní autority ubít. Všichni známe dnes už legendární projev člena ÚV KSČ Miroslava Štěpána, že „neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident“. Nepochybuji ani na moment, že kdyby mohl, řádně by se vymezil i proti údajné západní kapitalistické cancel kultuře a pravděpodobně by k tomu vedl i „nekorektní“ plamenný blog.
Cancel kultura jako zbraň autoritářů
Proč cancel kultura jako strašák funguje? Moderní zajištěný člověk ve střední třídě se nejvíce bojí nespravedlnosti. Nejvíce se bojí toho, že se v systému, ve kterém docela dobře plave, najednou objeví nějaká iracionální, těžko odhadnutelná a těžko kontrolovatelná síla, která ho srazí do kolen. Je hrůzostrašná představa, že všechno to, co považuji za těžce vydřené vlastní pílí, zničehonic zmizí kvůli mírně kontroverznímu názoru nebo přešlapu.
Touto příšernou představou jsme se však nechali vmanipulovat do boje proti neexistujícímu nepříteli, zatímco skuteční autoritáři, skutečná cenzura a skutečné odstraňování lidí se děje právě v rámci údajného boje proti údajné cancel kultuře – v zemích jako Maďarsko, Polsko a Rusko, ale i na Západě pod taktovkou konzervativních republikánů.
Vladimir Putin ale zase udělal chybu a odkryl své zbraně. Víme přesně, čemu tyto narativy o zkaženém cancelovacím Západu slouží, a můžeme je tedy zahodit. Nemusíme být příliš přísní na všechny, kdo se těmito prázdnými pojmy doposud oháněli. Nemusíme někoho vinit za to, že má strach, ale musíme přestat bojovat s větrnými mlýny. Musíme společně řešit problémy a nenechat se rozdělovat autoritáři a nepřáteli demokracie.
