Nelidské masové zabíjení na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy z 21. prosince bylo spácháno dlouhou puškou AR-10. Jde v podstatě o civilní předchůdkyni americké armádní útočné pušky M16, akorát není schopna střílet „dávkami“, jen jednotlivými ranami. Se zásobníkem do 10 nábojů se řadí do kategorie B, takže si ji v naší zemi lze jednoduše opatřit se zbrojním průkazem a nákupním povolením Policie ČR. Útočník přitom zcela legálně vlastnil nejen onu vražednou zbraň, ale i několik dalších (od brokovnice po pistole), které hromadně nakoupil začátkem roku. Samozřejmě byl také držitelem zbrojního průkazu.
Civilisté a zbraně
Jakmile uvedené informace pronikly do médií, v českém veřejném prostoru se (znovu)otevřela debata o přístupu civilistů k palným zbraním. I v reakci na surovost spáchaného zločinu se nemalá část osobností začala zasazovat o obecný zákaz držení zbraní, přinejmenším pušek (resp. dlouhých střelných zbraní), kromě vojáků, policistů a dalších výjimečných případů. Základní argument vychází ze zcela legitimního požadavku, aby si už psychicky nestabilní jedinec nemohl v souladu se všemi předpisy opatřit osobní arzenál zbraní a spáchat s ním brutální masakr.
Na straně druhé stojí zbrojařská lobby, podle níž je všechno v naprostém pořádku a vlastně by se ty flinty mohly prodávat ještě jednodušeji. Ale najdeme zde i nezkorumpované lidi při smyslech, kteří jak závažnost celé tragédie, tak i problémy současného stavu chápou, ovšem nevidí zákazy zbraní jako cestu k větší bezpečnosti. Argumentují zpravidla právem každého člověka na sebeobranu v případech, kdy si útočník sežene zbraň nelegálně, zaútočí třeba nožem nebo prostě jen bude agresorů víc. Mě osobně pak nejvíc zaujalo tvrzení, že ve vyloučených lokalitách dochází na denním pořádku k přepadení i ke vloupání. A tam vám žádný pepřák ani srdceryvný křik opravdu nepomůže.
V celé té diskusi, alespoň jak ji zatím sleduju, mi ovšem chybí hlubší a – řekněme – komplexnější analýza předmětného problému než jen „lidé (ne)potřebují zbraně“. Pokud se má nastolená problematika vyřešit jinak, než že si společnost vytvoří další nesmyslnou štěpící linii a ti uřvanější zvítězí, považuji za klíčové zodpovědět esenciální otázku: Proč mají mít lidé právo držet přístroje určené primárně k zabíjení jiných?
Pravomoc na násilí
Odhlédneme-li od důvodů typu sportovní střelba, kde soutěžící místo kopání do balónu pálí kulky na terče, nebo myslivost, u níž se pušky používají v zásadě k regulaci ekosystému, slouží zbraně zejména pro páchání násilí na lidech. Palné zbraně jsou ostatně jedním z nejefektivnějších prostředků uplatňování takového násilí. Jelikož ovšem není cílem lidstva vyhladit sebe sama, považuje se v rámci civilizované společnosti násilí vůči člověku za prostředek používaný pouze, pokud mírnější prostředky nezaberou. Lidé se uchylují k násilí nebo jeho hrozbě, aby donutili k něčemu jiné lidi – ať už preventivně nebo represivně.
Monopol na násilí přitom od vzniku moderních forem řízení společnosti náleží suverénnímu státu. Alternativou je hobbesovský model před společenskou smlouvou, kde je člověk člověku vlkem, kde si nikdo nemůže být jistý svým životem ani majetkem a kde násilí i ochrana před ním záleží na každém jedinci. Tenhle (dnešními slovy anarchokapitalistický) systém je z povahy věci naprosto nehumánní stejně jako neefektivní, a proto lid vytvořil stát, jemuž propůjčuje svou suverenitu. Státní moc může tím pádem v zájmu lidu jako celku autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech jednotlivců. K tomu patří i možnost dopouštět se násilí, když někdo odporuje zásadám společnosti natolik, že ho není možné usměrnit jinak.
Donucování lidí i násilnými prostředky vytváří ve státě systém vymahatelných pravidel. Jsou-li jejich součástí i obecné povinnosti neubližovat člověku ani mu nebrat jeho věci, dává to každému jistotu, že výměnou za omezení absolutní svobody dostává garance bezpečnosti. Realizaci násilí pak v rámci profesionalizace svých orgánů (a dělby práce obecně) přenechává stát na specializovaných složkách, jimž říkáme ozbrojené síly (proti násilí ze strany jiného státu) a bezpečnostní sbory (proti násilí v rámci státu). Jejich příslušníci poté používají k zajištění bezpečnosti všechny účinné prostředky – včetně palných zbraní.
V dokonalém státě právo každého jednotlivce na obranu vlastně není potřeba. Takový stát je totiž schopen zabránit každému neoprávněnému násilí dříve, než k němu dojde, resp. bránit mu všude, kde k němu dochází. Že jde o utopickou (nebo pro někoho možná trochu dystopickou) vizi, je snad zřejmé, jelikož ani v současnosti nelze mít policii neustále ve všech ulicích. Proto dodnes existuje individuální právo na sebeobranu jako určitý pozůstatek předstátní společnosti, a to právě pro případy, kdy veřejná moc není schopna v daný čas na daném místě zajistit bezpečnost. I občan-neprofesionál pak může sebe stejně jako jiného bránit sám. Pokud přitom má pistoli či pušku, učiní to jeho obranu opět efektivnější.
Privatizace bezpečnosti
Právě to tvoří dva důležité extrémní protipóly – bezpečnost si zajišťuje buď výlučně každý sám, nebo tak činí jedině stát. Veškeré dnešní společnosti se nacházejí někde mezi, avšak mnohem blíž k tomu výhradnímu monopolu státu, kde právo na sebeobranu má být pouze výjimečným doplňkem státní moci. Vidíme však, že míra této subsidiarity je různá. Např. ve Spojených státech je the right to keep and bear arms zakotveno přímo v ústavě a tzv. castle doctrine, tedy právo bránit vlastní majetek třeba i za použití střelných zbraní, uzákonila řada států americké Unie. Zároveň můžeme bez předsudků říct, že USA jsou typem minimálního „štíhlého“ státu, jenž zajišťuje občanům pouze některé funkce, zatímco zbytek (včetně třeba zdravotního pojištění) přenechává na nich.
I při pohledu na další země (Švýcarsko apod.) nacházíme korelaci mezi šíří toho, co zajišťuje stát, a právem na sebeobranu, resp. právem držet palné zbraně. Čím je stát silnější a „dokonalejší“, tím více má tendenci nestátní formy uplatňování násilí omezovat, a naopak. Rozšiřování práv jednotlivce na individuální obranu (ať už formálněprávně nebo prostým zjednodušováním přístupu ke zbraním) přitom funguje jako určitá forma privatizace bezpečnosti. Stát tím přenáší vyšší míru zodpovědnosti na každou osobu, srovnatelně jako když sníží výši odvodů na sociální pojištění a zároveň sníží i důchody s cílem přimět lidi spořit si v soukromých fondech.
Podobenství o privatizaci důchodů není zas až tak mimo – v obou případech totiž jde o opatření neefektivní. Stejně jako privátní fondy nebudou schopny nikdy pokrýt inflaci, jelikož i jejich provoz je dražší než u veřejného průběžného systému, nebude ani průměrný člověk schopný chránit bezpečnost stejně jako vycvičený profesionál. Zároveň nejsou při privatizaci těchto služeb výjimečné excesy, když nezávisle na vůli konkrétního člověka může spořící fond náhle zkrachovat, stejně jako zbraň může být zneužita k jinému účelu než k sebeobraně.
Přemýšlejme systémově
Čistě ze strukturálního hlediska proto působí jakékoli rozvolňování zbraňové legislativy jako krok vzad. Celý vyspělý západní svět směřuje k ideálu silného pomáhajícího státu schopného zajistit občanům maximální množství služeb, včetně bezpečnosti. Ačkoliv jako rodák z Třince vím, že existují vyloučené lokality, kde lidé denně bojují o zdraví i majetek, za jejich vznik může právě nedostatek státní podpory. Úvahy typu „když nefunguje málo státu, bude fungovat ještě míň státu“, vedou k totálnímu sebezničení. Omezovat roli veřejné moci a ozbrojovat místní znamená vytloukání klínu klínem. Bezpečnostní situaci by to zde dlouhodobě jedině zhoršilo.
Chceme-li tedy zodpovědět otázku, jestli mají občané vlastnit palné zbraně, musíme se nejprve zeptat, zda a nakolik chceme zajišťování bezpečnosti, resp. státní monopol na násilí vložit do rukou každého z nás. Do rukou soukromých osob, jež nemají profesionální výcvik ani nejsou přímo podřízeny orgánům veřejné moci. Teprve následně můžeme začít dělat úsudky, zda a nakolik chceme podmínky držení zbraní zpřísňovat, či naopak rozvolňovat. Do tohoto momentu půjde zase jen o souboj povrchních argumentů, které vytvoří napříč společností zbytečné štěpení bez hlubšího efektu.
Když se občané odzbrojují, odumírá stát.
Prosím pana autora, aby si o problematice nastudoval alespoň úplné základy, než začne psát.
Např. AR10 je zde označena za „vražednou zbraň“ a to s ní útočník nikoho nezavraždil. „osobní arzenál zbraní“ je člověku se dvěma rukama tak nejak k ničemu.
Nějak mám z textu autora pocit, že problém nejsou mrtví a zranění, ale to že byli zastřeleni. A že kdyby útočník stejný počet lidí zabil a zranil autem, nebo nechal uhořet při založeném požáru, tak bude autor daleko radši.
Já se domnívám, že můj název je pravdivější, což se snažím v textu i vysvětlit.
Autor si úplné základy o problematice opravdu nastudoval, než začal psát. Ale mimo potřeby prvního odstavce si nic víc studovat nemusel.
Útočník s AR-10 pálil z ochozů FF UK, těžce s ní zranil náhodné kolemjdoucí, všichni si ji s ním spojují a zároveň jí byla spáchána řada vražd jinde ve světě. Za mě je to slovíčkaření, které mi ještě navíc dost připadá jako zlehčování celého útoku (on touhle konkrétní zbraní vlastně nikoho nezabil, takže je všechno OK…).
Osobní arzenál zbraní není k ničemu v momentě, kdy některé z těch zbraní selhávají, příp. když potřebujete bojovat na různé vzdálenosti a v různých prostředích. Proto ostatně měl u sebe útočník několik zbraní, které při útoku v Klánovicích i pak na FF UK měnil. Ostatně mu i ta AR-10 selhala.
Myslím, že text je vzhledem k obětem i tragičnosti celé situace (navíc v kontextu toho, že sám autor měl v tuto dobu být na přednášce ve 3. patře FF UK a jen náhodou nebyl) napsán vcelku dost odosobněle. Bylo mi řečeno, že úvodní odstavec je až cynický. Nicméně tragédie by to byla, i kdyby oběti zabil autem nebo nechal uhořet. Ani to by se autorovi nelíbilo.
Základní pointou bohužel ovšem je, že při pohledu na auto nebo zápalky vás spíš nenapadne zabít své spolužáky, než při pohledu na pistoli. A stejně tak se vám je s takovou jistotou a jednoduchostí nepodaří zabít jako s palnou zbraní.
Proč uvádíte nepravdivé informace? Je to zámér a nebo pouze vaše neznalost.
Mrázek, Mrázek, hned v první větě máte zásadní chybu. Chce to trochu myslet a nepsat bludy.
Vážený autore,
patřím k té, jak Vy říkáte „zbrojařské lobby“. Je třeba říct pár faktů, které Vám v článku naprosto nesedí s realitou.
1. nejde o žádnou zbrojařskou lobby – lidi, kteří prosazují právo zchování stávajících pravidel, neprosazují zájmy zbrojovek. Čeští střelci jsou pro zbrojovky naprosto bezvýznamným trhem. Nejde tedy o „zbrojařskou lobby“, ale prosté zástupce legálních držitelů zbraní, kteří si chtějí uchovat svá práva. OK, já ji klidně budu nazývát dál vámi použitým pojmem „zbrojařská lobby“, ale realita je jiná
2. zcela chybně používáte často používaný a zároveň mnohokrát již vyvrácený argument: „Nelidské masové zabíjení na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy z 21. prosince bylo spácháno dlouhou puškou AR-10“.
Ne, nebylo. Všechny oběti byly zastřeleny pistolí Glock, možná pak ještě samonabíjecí verzí pistole Scorpion vz. 61.
Jako budoucí právník tušíte, že jsou chvíle, kdy je třeba se vyjadřovat přesně.
3. podsouváte „zbrojařské loby“, že chce ničit „monopol na násilí“, který by měly mít pouze ozbrojené síly a ozbrojené složky státu. Nu, také to není pravda. Standardní monopol by skutečně měly mít jen tyto složky. Problémem však je, že tyto složky, i kdyby měly sebelepší výcvik a sebevětší personální základnu, nemohou být všude. Takže si představte několik příkladů z praxe.
– jdete kolem své garáže a vidíte 3 výrostky, kterak se ji snaží vyloupit, výrostci vidí Vás, že na ně koukáte a napadnou Vás (reálný příklad z ČR)
– spíte v ložnici, probudíte se nějakým hlukem a vidíte někoho se sekerou v ruce, jak zaregistroval, že jste se vzbudil a jde s tou sekerou směrem k Vám (reálný případ z ČR)
– jste v nákupním centru a vidíte, jak někdo vytáhl zbraň a začíná střílet do lidí (reálný případ z USA)
– jdete pro dítě do školy, když vidíte ze školy utíkat děti, některé od krve a děti křičí, že tam někdo střílí (reálný případ z Izraele i USA)
– slyšíte nějaké zvuky na půdě činžáku, ve kterém bydlíte, jdete tam a tam proti vám najednou stojí parta lidí pod vlivem omamných látek (případ z ČR)
– jste v kostele a aktivní útočník začne střílet do lidí (případ v USA, Izraeli a na Novém Zélandu)
– jedete kolem případu, kdy se útočník nějak dostal ke zbrani jednoho ze zasahujících policistů a začal do nich střílet (případ z USA)
Toto jsou všechno skutečné případy, kdy přítomnost ozbrojeného civilisty zachránila situaci a způsobila, že mrtvý nebyl nikdo, nebo že obětí bylo výrazně méně.
A ze statistik vyplívá, že důsledky ozbrojeného civilisty na místě plyne jeden zásadní závěr: méně mrtvých rukou a zbraní aktivního útočníka a naprosté minimum zraněných lidí zbraní obránce.
Nejde tedy o to, že civilisté chtějí suplovatpráci policie. Jde o reálná očekávání toho, co může policie zvládnout, kde a jak rychle může být a být připraven na ty chvíle, kdy policie na místě být nemůže.
Pro zajímavost doporučuji ozdrojovaný článek: https://zbrojnice.com/2022/12/24/analyza-zasahu-54-ozbrojenych-civilistu-proti-aktivnim-vrahum/
4. předpokládáte, že méně zbraní = méně násilí, ale to není pravda. Bohužel nelze vkládat grafy. Ale osobně jsem zpracoval statistiky vlivu počtu zbraní na počet vražd ve státech, které jsou nám geograficky, společensky či ekonomicky blízko. Kde na 100 lidí bylo od 2 do 120 zbraní. A naprosto neexistuje žádná korelace, natož kauzalita mezi těmito 2 hodnotami.
Kde nějaká korelace (ač ne absolutní – patrně je tam i kauzalita) je, to je procento nelegálních zbraní a počtu vražd. Např. v USA je z 420mil zbraní registráv pouze 1 milion, zbylých 419 milionů koluje po trhu zcela bez kontroly. Podobně je to v Rusku, Brazílii, na Filipínách apod… Dokonce i 3 pobaltské bývalé svazové republiky (Litva, Lotyšsko, Estonsko), které mají dost podobný výchozí bod, toto přesně potvrzují – tam, kde je nejvíc nelegálních zbraní, tam je nejvíce vražd.
Česká republika hned od roku 1990 buduje cosi jako kulturu zbraně a důvěru mezi státem a ozbrojenou veřejností. Díky této důvěře se díky různým amnestiím a možnostem ty zbraně legálně přihlásit, dostává z oběhu nelegálních zbraní mnohem více zbraní do legální sféry než naopak. Ve chvíli, kdy stát výrazněji omezí možnosti zbraně vlastnit, nastartuje se zcela opačný trend a bude to reálné bezpečnostní riziko pro občany ČR.
Závěrem mi dovolte Vás upozornit na zákon 14/2021, kdy stát na jednu stranu zakazuje „domobrany“ – party magorů v maskáčích, co chtějí brát spravedlnost do svých rukou, ale naopak zřizuje institut tzv. „stanovených záloh státu“ – tedy dobrovolníků, kteří pod ještě větším doledem, než jsou běžní držitelé zbrojáků, projdou státem certifikovanými kurzy, aby v případě opravdu velkého průseru, kdy síly policie nebo armády nebudou akutně stačit, vláda vyhlásila nouzový stav a právě tito lidé budou povoláni k pomoci, kdy pod dohledem policie budou pomáhat zabezpečovat bezpečnost lidí a majetku v ČR. Jako druhý příklad si vzpomeňte na začátek invaze Ruska na Ukrajinu, kdy Ruský plán A byl 5ti hodinový, plán B 3 denní, kdy armáda Ruska chtěla obsadit zásadní místa na Ukrajině a v podstatě nejakým bleskovým způsobem převzít moc. Armáda obránců se v takovou chvíli potřebuje zformovat, vyzbrojit, vycvičit a to nějakou dobu trvá. Tak popřemýšlejte, co bylo příčinou toho, že Rusku naštěstí nevyšel ani plán A, ani plán B. Zkuste si najít něco o tzv. Ukrjiankých teritoriálních zálohách, které společně s tím armádním základem dokázaly skutečně zastavit okupanty dostatečně na to, aby se dokázala zformovat regulérní armáda.
Každopádně tedy i věta o „svěření bezpečnosti do civlních rukou“ není přesná.
Používáte obvyklé klišé a zjednodušujete.
Chápu, že to, co se stalo na FF UK vyvolalo silné emoce, obavy a spoustu debat. Chápu, proč píšete, co píšete. Nechci Vás nijak verbálně napadat, protože chápu, proč jako laik v oboru máte ten pocit, který máte.
Ale ve skutečnosti to má mnohem více souvislostí, z nichž jsem Vám pár základních nastínil.
Autor se paraziticky zviditelňuje na tragické události a uvádí v článku neověřené lži.
Když pominu, že článek je hned na začátku plný faktických chyb, uniká mi tak nějak jeho smysl. Resp. po jeho přečtení jsem nenabyl dojmu, že pisatel hledá nebo předkládá nějaké řešení. Jen subjektivně prohlašuje, že vlastnit zbraň pro vlastní ochranu a ochranu blízkých je špatné a že zbraně jsou jen na zabíjení. Zkuste se zeptat, zda s tímto názorem souhlasí lidé, kteří byli napadeni minulý týden sekerou a tyčí, zda by v tu chvíli nebyli rádi za to, mít tu možnost se bránit i jinak, než rukama. A to nemluvím o muži od Kyjského rybníka, toho už se bohužel nezeptáte… A kde byla v tu dobu nějaká Vámi vybraná bezpečnostní složka, která jediná by měla mít tu možnost vlastnit zbraň?
Chtel jsem se take rozepsat, ale komentujici vyse to jiz udelali za me, takze komentare nade mnou plne podporuji. Vystihuji presne to, jak reaguji na clanek i ja.
K oněm „chybám“ se vyjadřuju v jiné části diskuse a zároveň bych rád dodal, že pokud nemá mít úvod několik odstavců, je potřeba zjednodušovat. Nepředpokládám, že čtenáři Studentských listů jsou nadšenci do zbraní jako 10 komentujících, kteří se zde nečekaně a samozřejmě náhodně objevili.
V textu neříkám, že je špatné vlastnit zbraň pro obranu svých blízkých. Pouze uvádím, že rozvolňování zbraňové legislativy a rozšiřování zbraní ve společnosti oslabuje úlohu veřejné moci a bezpečnostních složek, což považuji za špatné. Nekritizuju jednotlivce, že tu zbraň mají, kritizuju systém, že není schopen zajišťovat bezpečí, že je tak jednoduché si zbraň pořídit a že to jde proti celoevropským trendům + vysvětluji trade-off mezi veřejnou a privátní bezpečností.
Zároveň samozřejmě souhlasím, že existují situace, kdy je opravdu palná zbraň jedinou možností, jak zachránit život. Mnohem častější jsou ale situace, kdy je zbraň omylem nebo ve zlém úmyslu použita k vážnému poranění či usmrcení lidí a zvířat. Ostatně se stačí podívat na množství nehod, které v USA způsobuje neodborná manipulace (především pak nedostatečné zajištění) pistolí a pušek.
A co se týká bezpečnostních složek – ty skutečně nemohou být všude a občas pochybí. Pochybení laiků jsou ovšem v praxi mnohem častější, a statisticky v tomhle smyslu tudíž mívají závažnější dopady. Pokud by policie nepochybila, zabránila by střelbě na FF UK. Ale pokud by střelec nebo jeho otec vůbec zbraně nemohl vlastnit, nebyl by jakýkoli zásah vůbec potřebný.
Vše již bylo napsáno v komentářích výše. Jen je opravdu blbé, když student a ještě ke všemu student práv zcela úmyslně lže a o tématu neví prostě vůbec nic. Celkem blbá vizitka pro něj. Neměl by se snad pan student proti takovýmto fake news vymezovat a ne je takto šířit?
Tenhle argument se tady opakuje několikrát, tak na něj budu reagovat.
Útočník pálil puškou AR-10 z ochozů FF UK, postřelil jí lidi na ulici, média zveřejňovaly tuto zbraň primárně, všichni ji s touto tragickou událostí mají asociovanou. Proto také dále uvádím, že právě kvůli tomu část veřejnosti usiluje o zákaz dlouhých palných zbraní. Nijak jsem se nepodílel na vyšetřování a mám pouze zprávy, které předložila média a samozřejmě ta pouštějí do éteru stále různé zprávy.
Ono je to ale podle mého názoru úplně jedno, jestli útočník vraždil AR-10 nebo jí „jen“ způsobil vážná zranění a vraždil jinou zbraní (všechny zbraně vlastnil legálně, byl také držitelem zbrojního průkazu a zabil nebo těžce zranil na 40 lidí). Jádro a drtivá většina celého článku stojí právě na vztahu neefektivního „štíhlého“ státu a rozšíření zbraní/rozvolněné zbraňové legislativy.
Takže pokud v článku jsou nepřesnosti, které nesouvisejí s jeho podstatou, není snad sebemenší problém pro slušného člověka na to inteligentně upozornit. Alternativou je teatrálně odvrhávat celý text jen proto, že je v něm třeba gramatická chyba. Podstatná diskuse má probíhat o podstatě.
Děkuji.
Už po první větě jsem věděl, že nemá cenu číst dál,protože autor se pouští do něčeho, o čem nic moc neví.
Uvažuji, jestli se to už někomu někdy povedlo.
Pochopitelně, že pan Mrázek, jako mladý socan/komunista, chce státní moc ideálně absolutní a práva jedinců co nejmenší…
Jsem přesvědčen, že svobodomyslní lidé chtějí žít ve „štíhlém“ státě a o svých životech rozhodovat co nejvíce sami.
Absurdní nesmysl mi přijde řeč o pravomoci na násilí. Jakože když vlastním zbraň, přejímám s ní i pravomoc střílet do koho se mi zachce? Totální hloupost….
Zodpovědný člověk vlastní zbraň, stejně jako má v autě lékárničku, nebo hasičák. Ano, máme zdravotníky, ano, máme hasiče, máme policisty, ale než kdokoli z nich dorazí, musíme si pomoct sami.
Chápu, že pan Mrázek, jako zdegenerovaný mladík nikdy nebyl v „divoké“ přírodě, kde žijí i nebezpečná zvířata (ať už vám, nebo vašemu majetku, např. ovcím). a bez supermarketu a chytrého telefonu by po pár dnech pošel, chudák…
Vám jsem už odpovídal pod komentářem ve stejném znění na Facebooku, takže vás odkazuji tam.
Vidím, že zbraňařskou lobby článek notně nadzvihnul. To je dobře, protože její vliv je zhoubný, jak jsme nedávno viděli.
Z téhle debaty je mi smutno. Už nejsem nejmladší a viděl jsem leccos. Nikdy mi nepřišlo správné držet flintu jen tak doma. Kdo byl na vojně, ví, že není o co stát. Mít flintu rozhodně není o pocitu bezpečí, často právě naopak. Když slyším o bezpočtu neštěstí, kdy náhodou umře dítě, protože se někde dostane k zbrojnímu arzenálu táty, tak je to k vzteku. Přijde mi, že těm mladým klukům dneska asi chybí povinný dril na vojně a skotačení se zbraní v bahně. Na druhou stranu jsme se tam učili, že zbraň nesmí jít do nepovolaných rukou a toho bych se držel. Zbraň není hračka a je dobře, když sousedi nic podobného nemají.