Z Vysoké školy uměleckoprůmyslové odchází jeden z pedagogů Jiří Černický. Ve svém otevřeném dopise udává jako důvod svého odchodu „pedantskou kontrolu“ korektního vyjadřování studenty. Po zveřejnění Černického dopisu na stránkách České akademie vizuálního umění výtvarník oběhl kolečko rozhovorů s různými médii, například s DVTV či s Politalkem Novinek.cz. V nich však místo konstruktivní kritiky studentů předvádí rozčilené scénky.

Hysterii, se kterou Černický popisuje chování studentů na UMPRUM, nejlépe vystihuje chvíle, kdy se společně s Martinem Veselovským v rozhovoru DVTV rozčilují nad faktem, že studentky pohoršil popis sochy jako té „s největšíma prsama“. Popisuje tímto příkladem jeho slovy „hyperkorektnost“, kterou dle něj dnes studenti na UMPRUM vytváří toxickou a pedantskou atmosféru. Na univerzitě se cítí nesvobodně a bojí se vyjadřovat.

Avšak místo toho, aby výtvarník a pedagog otevřel konstruktivní dialog ohledně diskuze mezi studenty a učiteli už na škole, sám se po svém osobním rozhodnutí teprve vyjádřil k situaci a to pomocí otevřeného dopisu a následné rezignace. I v rozhovorech zmiňuje, že se mu debatu se studenty v momentě, kdy si myslí něco jiného, vést nechce. „Teď se vyrábí tabu, zbytečný a malicherný, který člověk nechce ani řešit,“ uvádí v rozhovoru s Martinem Veselovským.

Přiznává zde, že se také například ani nechtěl pouštět do diskuze se studentkou, jež pronesla, že ve 20. století ženy nebyly u ničeho důležitého. „Já s ní nechci za těchto podmínek do nějakýho dialogu. Protože si myslím, že to není pravda a na tom se nic nedá stavět,“ vysvětluje. To je ale přesně jádro problému Jiřího Černického – diskuze, ve které by se mohl dozvědět, že něco dělá špatně, je mu natolik nepříjemná, že se do ní radši ani nepouští. Neustále pouze opakuje, že něco špatně dělají studenti. Ti se to od něj ovšem dozvídají až nyní. A navíc z médií.