3. ledna 2020 byl na letišti v Bagdádu explozí rakety vypálené z dronu USA zabit nejuznávanější a podle mnohých zdrojů nejlepší a nejmocnější íránský generál Kásim Sulejmání. Jeho smrt vyvolala smíšené reakce v západním světě a naopak explozi hněvu v Íránu i Iráku. Podle mnoha analytiků jsme se výrazně přiblížili k prahu 3. světové války, ale mnozí další zároveň zdůrazňují, jak nebezpečný Sulejmání skutečně byl.
Generál Kásim Sulejmání byl velitelem iránských jednotek Kuds, které jsou součástí Revolučních gard, tedy samostatné složky iránské armády, která často jedná spíše jako polovojenská jednotka. Bezpochyby se jedná o analogii NKVD či SS v brutálním teokratickém režimu. Revoluční gardy mají totiž pod palcem například média, justici či drží vliv nad obávanou morální policií, která může zasahovat do všeho od sexuálního života až po oblékání či stravovací mravy občanů Íránu.
Jednotky Kuds, které jsou její součástí, jsou jakési Waffen SS, tedy elitní a fanatické útvary, které mají na starosti šíření vlivu Íránu v zahraničí a podporu místních sympatizantů a polovojenských skupin. Generál Sulejmání těmto jednotkám z íránského pohledu velmi úspěšně velel a dovedl Írán k čásečnému ovládnutí Libanonu, Sýrie či Iráku. Proslýchá se, že dokonce měl jedno z hlavních slov při výběru nového iráckého premiéra, který je, světe div se, šíítského vyznání.
Ve zkratce tedy jednotky Kuds a jejich velitel mají na svědomí podporu a šíření terorismu (mezi jimi podporované skupiny patří Hizballáh či islámský džihád, tedy světoznámé radikální militantní skupiny zodpovědné za stovky, ne-li tisíce mrtvých) po jejich zájmové sféře na Blízkém východě. A Sulejmání byl v tomto procesu klíčovou osobou – jeho strategická i geopolitická rozhodnutí Íránu výrazně pomohla stát se mocností, kterou je nyní, a v samotné zemi měl stejný, ne-li větší vliv než prezident a byl osobním přítelem vládnoucího ajatolláha.
Jako takový byl tedy Sulejmání rozhodně dobrý potenciální cíl pro likvidaci podobně jako Usáma bin Ládin či Abú Bakr Bagdádí. Byl nebezpečný nejen pro region, ale pro celý svět a bez něj teroristická hnutí rozhodně oslabí.
Velkou otázkou však zůstává provedení celé akce. Teatrální likvidace obrovskou explozí v přímém přenosu z bezpečnostních kamer na bagdádském mezinárodním letišti rozhodně nebyla tím nejlepším způsobem, jak akci provést. USA mají zkušenosti s likvidací vysoce postavených cílů za naprostého utajení, a i kdyby neměly, jejich spojenec Izrael jich má snad ještě více (především po odplatách za mnichovský atentát na izraelské atlety, kdy komando agentů po několik let likvidovalo přední představitele palestinského terorismu). Proto tane na povrch otázk,a proč se USA rozhodly pro takovouto akci, která nenechala nikoho na pochybách o tom, co a jak se stalo.
Jedním důvodem mohou být nadcházející prezidentské volby, ve kterých Donald Trump potřebuje všechny kladné body. Jakkoliv se nám může zdát jeho postup nelogický, podle mnoha Američanů je vůči teroristovi správný, obzvláště když USA jsou přeci „Number one!”.
Dalším důvodem může být snaha prezidenta umlčet zprávy o postupu jeho impeachmentu výraznějšími novinkami, kterými by byly například právě zprávy o schylující se válce. A všichni víme, že za války Amerika nerada mění své vůdce (mandát obhájili jak prezident Wilson, tak prezident Roosevelt či prezident Johnson).
Finálním důvodem může být snaha o tak silný deterent (odstrašení) a zprávu Iránu, že ji již nebude možné ignorovat a brát jen jako pošťuchování. Je pravděpodobné, že americká vláda dospěla k závěru, že skrytá likvidace generála Sulejmáního by nebyla dostatečným vzkazem do země ajatolláhů, že si již nemohou dovolit další přešlap a už vůbec ne podporu teroristů proti zájmům USA.
Výsledek byl samozřejmě diametrálně odlišný – následovalo bombardování americké základny a konzulátu raketami a prohlášení, že zabití Sulejmáního se rovná vyhlášení války. USA tak místo deterentu dosáhly Sarajevského efektu, kdy vytrhli Írán z nerozhodného stavu a vrhly ho do situace, kdy buď odpoví stejnou silou nebo zcela ztratí tvář, respekt a spojence.
Írán sám o sobě samozřejmě proti USA nemá šanci, válka by to sice byla nákladná, avšak nejspíš rozhodná. USA mohou během pár hodin vyřadit z provozu íránský průmysl, ekonomiku i energetiku raketovými údery, proti nimž nemá Írán efektivní obranu. Velkou otázkou však je, jak by na takový vývoj zareagovalo Rusko a Čína.
Obě velmoci totiž Írán dlouhodobě skrytě podporují a rozhodně nemají zájem na tom, aby se stal dalším státem poraženým vojenskou mocí USA. V případě, že by k eskalaci konfliktu došlo, by nejspíše jak Rusko, tak Čína vesele nepřímo podporovaly Irán, což by mohlo lehce odstartovat novou studenou válku. V ještě horším případě by jedna z velmocí mohla usoudit, že nepřímá podpora je málo, a v tom případě by nás čekala nejspíše nová válka světová.
Proto doufejme, že k eskalaci konfliktu nedojde, obě strany si nechají vychladnout hlavy a uvědomí si, že ani jedna nemá dostatečně čisté ruce, aby mohla hájit bezelstné morální principy. Americká likvidace generála Sulejmáního byla vzhledem k jeho postupu z mnoha hledisek oprávněná, avšak byla také katastrofálně provedená se zájmem se co nejvíce předvést a ukázat svaly, což na momentálně vyhroceném mezinárodním poli byl neuvážený krok, který eskaloval napětí a místo jako deterent zafungoval jako bomba vržená do muničního skladu.
