V úterý 10. října se v prostorách Pražské křižovatky uskutečnil jedenáctý ročník mezinárodní konference k poctě laureáta mezinárodní Ceny Václava Havla za lidská práva.

Letošní ročník se věnoval příběhům žen, které na vlastní kůži zažily teror válek ať už na Ukrajině, v Afghánistánu, Izraeli nebo jinde. Mimo jiné se v diskusi rozebírala důležitost žen ve společnosti, a hlavně, jak znormalizovat rovnost pohlaví ve společnosti.

Julienne Lusenge, konžská lidskoprávní aktivistka specializující se na válečné sexuální násilí páchané na ženách, hovořila o tom, že ve válce je ženské tělo bojovým nástrojem. Že ženy jsou terčem sexuálního násilí pouze proto, aby byla ženská duše zničena, aby útočníci ženám zničili důstojnost a morálku, kterou mohou použít v protiválečných aktivitách.

Od investigativní novinářky Petry Procházkové v neposlední řadě zazněly velmi silné příběhy tří žen, které ve své mimořádně těžké situaci nakonec musely udělat cokoliv pro to, aby přežily. A aby mohly přežít jejich děti. Bohužel i za cenu toho že na jejich činy nemusí být zpětně pohlíženo s pochopením.

Jedna z žen kupříkladu musela rozdělit své děti na slabší a silnější skupinu podle toho, jaký potenciál do života mají, podle čehož pak prioritizovala příjem potravy a dalších nutností. Další musela sympatizovat s politiky ruské vládní strany Jednotné Rusko, aby mohla sobě a svým dětem zajistit dobrý život. Celá konference obsahovala mnohem více mimořádně přínosných příběhů a náhledů na problematiku.