Podle mladého člena KSČM a neúspěšného stranického kandidáta do sněmovny Arťoma Korjagina komunisté nedokázali svá témata komunikovat tak, aby dokázali oslovit mladé lidi. „My jsme dlouhodobě nebyli schopní oslovit mladou generaci, která je přitom velmi naštvaná na to, v jakých poměrech žije. KSČM vnímali jako stranu spíše starších, konzervativních politiků, kteří vzpomínají, že za socialismu bylo dobře, ale už nemají tah na branku,“ říká Korjagin v rozhovoru pro Studentské listy.
Komunisté podobně jako sociální demokraté zažili v uplynulých volbách debakl. Získali 3,6 procenta, vypadli tak poprvé v polistopadové historii Česka z Poslanecké sněmovny a potvrdili trajektorii upadání nástupnické strany totalitní KSČ, kterou naznačily už sněmovní volby 2017. KSČM, kterou ještě v roce 2013 volilo 14,91 procent voličů, dnes zcela vypadla z celostátní politiky, zbylo jí už pouze jedno europoslanecké křeslo a celkem 13 mandátů ve čtyřech krajských zastupitelstvech.
„Myslím, že těch příčin je celá řada a jsou dlouhodobé,“ říká jedna z výrazných mladých tváří komunistů a bývalý kandidát do sněmovny a Evropského parlamentu Arťom Korjagin. „KSČM za posledních deset až patnáct let dlouhodobě ztrácela image strany, která je konstruktivně protestní, tozn. je proti současnému politickému mainstreamu, a zároveň k němu nabízí alternativu, která je dostatečně radikální, aby přilákala lidi, kteří jsou extrémně nespokojení s vývojem republiky, a která je zároveň pochopitelná.“
Hřebíčkem do rakve podle něj byla komunistická podpora vlády hnutí ANO a ČSSD, kdy KSČM držela u moci kabinet s řadou skandálů a ztratila protestní pozici. Proti komunistické podpoře vlády brojil i Komunistický svaz mládeže, radikální mládežnická organizace blízká KSČM, která ve svém nedávném stanovisku kritizovala spolupráci s „kapitalistou Andrejem Babišem“ a jeho vládou, která podporovala zapojení Česka do EU a NATO.
Konečná nebo Skála
V reakci na volební debakl v říjnu rezignoval dlouholetý předseda strany Vojtěch Filip, o jehož odchodu z vedení strany se mluvilo už několik měsíců před volbami. Komunisté si obratem do svého čela zvolili nejvýraznější političku, která jim po sérii debaklů zbyla, tedy europoslankyni Kateřinu Konečnou. Ta v boji o předsednický post porazila zástupce konzervativního, extremistického křídla strany Josefa Skálu.
Podle Korjagina zvolení Kateřiny Konečné může straně pomoct její současnou situaci zlepšit. „Musíme stoupat minimálně stejně dlouho, jako jsme dosud padali. Je to nějaká dlouhodobá práce, která musí začít odspoda, v členské základně, v regionech. KSČM se musí znova stávat tou komunistickou stranou, stranou těch pracujících,“ říká.
Čtyřicetiletá komunistka Konečná v kandidátském programu slíbila generační obměnu, o níž se v rychle stárnoucí straně léta dosud pouze mluví, a také nastartování široké spolupráce politických a společenských organizací na levici. Právě stárnutí voličů i členské základny a absence oslovování příznivců nových je nejzásadnější problém, který bude muset KSČM v nejbližší době řešit, chce-li politicky přežít.
Stárnoucí členská základna a mladí nikde na obzoru
KSČM má sice dosud nejširší členskou základnu ze všech českých politických stran, rychle se však zmenšuje. Komunistům každoročně ubývá zhruba dva až tři tisíce členů, zatímco v roce 1995 měli 120 tisíc členů, letos už jich zbývá pouze 26 tisíc. Většinu členů navíc tvoří lidé v důchodovém věku, strana tak pomalu vymírá, stejně jako její voličská základna. Povolební analýza organizace PAQ Research potvrdila to, co naznačovaly průzkumy veřejného mínění a už před volbami – zatímco mezi nejmladšími voliči strana zcela propadla, mezi seniory dosáhla osmiprocentní podpory.
Arťom Korjagin v odpovědi na otázku, proč se KSČM dlouhodobě nedaří oslovovat mladé, vyjmenovává především ekonomické problémy, které mladé trápí: nedostupnost bydlení, finanční náročnost studia na vysokých školách nebo nemožnost sehnat práci. „Ekonomické limity dnes pro mládež existují a KSČM nebyla schopná to dobře komunikovat a reálně pro to něco dělat. I když se KSČM dařilo to téma nějakým způsobem uchopit, tak to bylo komunikováno takovou formou, že to mladé vůbec neoslovovalo,“ říká Korjagin.
„V kulturních otázkách jsme jsme také velmi často působili jako starej strejda, který má na všechno názor a to mladé samozřejmě otravuje,” doplňuje mladý komunista. „Pokud se podíváme na Piráty, tak ti jsou schopní ta kulturní témata zvedat, a pracovat s nimi dost přirozeně, na rozdíl od nás.“
Politolog Lubomír Kopeček z brněnské Masarykovy univerzity je nicméně k možné generační obměně u komunistické strany skeptický. „Průměrný věk členů KSČM se teď blíží 80 letům. V podmínkách KSČM tak má slovo ‚mladší člen′ poněkud jiný význam, tam je to v zásadě kdokoliv pod 50 let – tam spadá i nová předsedkyně Konečná,” podotýká. „Představa, že strana, která má členy i voliče převážně seniory, provede nějaký velký generační revival je utopická – alespoň v nejbližších letech.“
Níže přikládáme celý přepis rozhovoru s Arťomem Korjaginem:
Jaké jsou příčiny volebního debaklu KSČM?
Myslím, že těch příčin je celá řada a jsou dlouhodobé. Úplně si nemyslím, že za to může kampaň, která mi přišla vlastně docela dobře zvládnutá. KSČM za posledních deset až patnáct let dlouhodobě ztrácela image strany, která je konstruktivně protestní, tzn. je proti současnému politickému mainstreamu, a zároveň k němu nabízí alternativu, která je dostatečně radikální, aby přilákala lidi, kteří jsou extrémně nespokojení s vývojem republiky, a která je zároveň pochopitelná.
Pomyslným hřebíčkem do rakve byla podpora vlády sociální demokracie a hnutí ANO, která KSČM postavila do velmi komplikované pozice, kdy strana držela vládu, která dělala řadu chyb a přešlapů a myslím si, že KSČM nebyla schopná své pozice dostatečně využít a dotlačit vládu k nějakým krokům, které by byly prolidové, a stala se jenom pasivním kývačem, případně si její úspěch přivlastnilo ANO.
Selhání vlády, kterých bylo spousta, se naopak rozdělovaly mezi všechny tři strany, které vládu tvořily, nebo ji držely u moci. Tohle byla poslední kapka, která odradila i řadu našich skalních voličů. To už ne, vy nejste vůbec protisystémoví, vy držíte vládu oligarchy a ani nejste schopní ho dokopovat k tomu, aby zrušil soukromé exekutory, řekli si voliči.
Říkal jste, že KSČM protestní pozici ztrácela delší dobu, takže podpora vlády Andreje Babiše nebyla jediná příčina. Jaké byly ty další?
Určitě tím, jak jsme se dlouhodobě prezentovali, jako velmi konzervativní strana. Ono je těžké být rebel a zároveň chtít, aby všechno zůstalo při starém. Ano, je tu v rámci strany určitá skupina lidí, kteří jsou nostalgičtí k minulým časům, ale ta se jenom zmenšuje. My jsme dlouhodobě nebyli schopní oslovit mladou generaci, která je přitom velmi naštvaná na to, v jakých poměrech žije. KSČM vnímali jako stranu spíše starších, konzervativních politiků, kteří vzpomínají, že za socialismu bylo dobře, ale už nemají tah na branku a nepůsobí jako ti, kteří do toho praští a oznámí, že se musí dbát na práva lidí, kteří chodí do práce. Stali jsme se v podstatě stranou seniorů.
Může se toto vše podle vás zlepšit po zvolení Kateřiny Konečné předsedkyní KSČM?
Já si myslím, že zvolení Kateřiny Konečné a obecně nového vedení strany k tomu může vést, a já doufám, že to k tomu povede, ale nemyslím si, že to je něco, co se stane během třeba půl roku nebo roku. Musíme stoupat minimálně stejně dlouho, jako jsme dosud padali. Je to nějaká dlouhodobá práce, která musí začít odspoda, v členské základně, v regionech. KSČM se musí znova stávat tou komunistickou stranou, stranou těch pracujících. Kdy pracující budou vnímat KSČM jako svého prvního zástupce, ať jde o okres na hranicích republiky nebo Prahu. Tuhle pozici si KSČM bude muset úplně znova vybudovat dalo by se říct od nuly.
Třeba Studentské volby ukázaly, že my u mladých lidí jsme většinou poslední, mládež dnes vůbec neuvažuje, že by volila komunistickou stranu. To je hrozně špatně, protože si netvoříme žádnou voličskou základnu, ale jenom dožíváme. Je možné, že se to ani s novým vedením změnit nepovede.
A co tedy konkrétně s tím, že KSČM neoslovuje mladé?
Já myslím, že tu jsou témata, která současnou mládež trápí, i když nechci mladé lidi označovat za nějakou homogenní skupinu. Část mládeže štvou věci jako extrémně nedostupné bydlení, to, že pro člověka, který není ze zajištěné rodiny, je studium na vysoké škole extrémně náročné, i když máme bezplatné školství, nemožnost sehnat stabilní práci s takovými benefity, které jim umožní i při studiu plnohodnotně normálně žít, obecně nedostupnost kultury a sportu, které jsou velmi často drahé.
Ekonomické limity dnes pro mládež existují a KSČM nebyla schopná to dobře komunikovat a reálně pro to něco dělat. I když se KSČM dařilo to téma nějakým způsobem uchopit, tak to bylo komunikováno takovou formou, že to mladé vůbec neoslovovalo. V kulturních otázkách jsme také velmi často působili jako starej strejda, který má na všechno názor a to mladé samozřejmě otravuje. Pokud se podíváme na Piráty, tak ti jsou schopní kulturní témata zvedat, a pracovat s nimi dost přirozeně, na rozdíl od nás. Je to i o tom, nebát se do kontroverznějších témat jít a být u nich pevní v názorech, což si myslím, že na část mládeže může fungovat dobře.
