„Bude třeba v protestech pokračovat.“ „Řešení je třeba teď.“ „Odlivu mozků může zabránit jen příliv financí.“ To vše jsou proklamace akademické iniciativy Hodina pravdy a jejích zástupců. Z velkých slov zbyly jen oči pro pláč a zmařené naděje mnoha učitelů a studentů z celé republiky. Profesoři a doktorandi nejsou schopni důrazněji bojovat za své vlastní důstojné platy. Vše trvá dlouho a vláda s pochopením většiny opovrhuje svými akademiky. Ti si to přesto, byť mnohdy s nelibostí, nechávají líbit.

Je to jeden velký nepochopitelný paradox. Peníze schází nejen samotným vyučujícím, ale logicky také jejich rodinám. Proč je tak těžké se pevně postavit za své zájmy a lepší životy svých partnerů a dětí? Co by akademie ztratila, kromě pravidelnosti prastarých rituálů státních zkoušek, předávání diplomů a vydávání akademických prací, kdyby se konečně postavila na nohy a nebála se celý vysokoškolský proces na vhodnou dobu pozastavit? Copium ve formě výstražné jednodenní stávky je pro českou liberální veřejnost vtip a vtipem také právem zůstane. Nejsou to zrovna vysokoškolští učitelé, znalí významu stávky a protestních akcí, kdo by s nabytou historickou zkušeností měli zvládnout uspořádat účelnou a potenciálně úspěšnou akci?

Oproti tomu ale zní spíše jako nevolníci volající po změnách, zároveň stále obdivující svého všemohoucího pána, kterého litují a chápou. Právě vzor západní Evropy jako místa, kde se humanitní vědy respektují a s radostí pěstují, by měl být hnacím motorem pro celou iniciativu. Podmínky u nás jsou tristní, a přesto v nich pořád dobrovolně žijí. České humanitní vědy potřebují stávku s velkým „S“, jinak se k nim vládnoucí vrstva a její příznivci z lepších kruhů budou nadále chovat povýšeně s obvyklým ignorantským opovržením.

Kdo jsem však já, abych takto vzdělaným lidem kázal, co mají dělat. Naštěstí své vyučující podporuje i mnoho rozumných studentů. Pochopili totiž, jak se celá tato situace promítá i do výuky. Je sice pravdou, že existuje nevalná část iniciativy, která jde dál za vysněným cílem a jedná s ministerstvem. Její výsledky ale nepřinášejí onen očekáváný efekt, neboť i zbytek veřejnosti se o ně rychle přestává zajímat. Z celospolečenského problému se tak suverénně stává nepopulární marginální konflikt „zbytečných lidí“ se zkostnatělým systémem české pravicové liberální demokracie.

Když se jednou a pro vždy rázně nepostavíte za právem nárokované důstojné peníze, nedivte se, že je zkrátka mít nebudete. V našem českém skanzenu se za vás nikdo jiný nepostaví. Snad vám to někdy dojde.

Nedělní tečka je týdeník Studentských listů, který vychází v neděli v poledne. Redaktoři Jakub Hříbek a Jakub Roubíček se v něm zamýšlí nad nejdůležitějšími (nejen politickými) událostmi uplynulého týdne, stejně jako nad zdánlivými běžnostmi všedních dní.