Antonín Dvořák. Světoznámý hudební skladatel a nejspíše jeden z nejznámějších Čechů ve světovém měřítku. Novosvětská, Rusalka, Slovanské tance či Stabat Mater tvoří společně s dalšími díly českou národní chloubu a velké kulturní bohatství.

Málem řezníkem

Dvořák se narodil 8.září 1841 ve středočeské Nelahozevsi jako nejstarší z devíti dětí do rodiny řezníků. Z toho důvodu jeho otec také předpokládal, že se syn uplatní ve stejném oboru, což se však brzy ukázalo jako ne příliš nadějné. Chlapec totiž vykazoval od raného věku nadměrný hudební talent. Ten zprvu prokazoval v rodinném hostinci při hře na housle a později v kostele pod vedením učitele Antonína Liehmanna, který Antonínovy rodiče přesvědčil o jeho silném potenciálu. V šestnácti letech se poté odjel definitivně věnovat hudbě do Prahy na varhanickou školu.

Pestré začátky

Dvořák po absolvování studií získal pozici violisty v kapele hrající na tanečních zábavách a restauracích. Všichni hráči se později uplatnili v nově otevřeném Prozatímním divadle, kde Dvořák působil necelých deset let, také pod taktovkou Bedřicha Smetany. V šedesátých a sedmdesátých letech devatenáctého století Dvořák vášnivě studoval tvorbu světových skladatelů a vznikala první díla jako symfonie Král a uhlíř. Pro Dvořákovu tvorbu měl slabost slavný skladatel Johannes Brahms, načež muži navázali celoživotní přátelství. Dvořák se díky Brahmsovi dostal k další důležité osobnosti, kterou byl berlínský nakladatel hudebních děl Fritz Simrock, jenž českému skladateli otevřel dveře novým příležitostem.

Vzestup mistra

V době, kdy se Antonín Dvořák potýkal s bolestnou ztrátou svých tří potomků, vznikla proslulá duchovní skladba Stabat Mater. Tu si v osmdesátých letech oblíbilo zvláště londýnské publikum na koncertě v Royal Albert Hall. Krátce poté, na konci sedmdesátých let, se skladatel uchýlil k tématu slovanství, jež se promítá například v Moravských dvojzpěvech, Slovanských rapsodiích či v mimořádně úspěšných Slovanských tancích. V roce 1890 byl jmenován profesorem pražské konzervatoře a přijal pozvání od přítele Čajkovského koncertovat v Moskvě a Petrohradě.

Zanedlouho na to byl Dvořák osloven prezidentkou Národní hudební konzervatoře Jeanette Thurberovou, která mu nabídla pozici ředitele newyorské školy. Skladatel strávil ve státech dva a půl roku, přičemž vzniklo jeho nejznámější dílo. Symfonie Z Nového světa měla premiéru roku 1893 v Carnegie Hall a dočkala se neuvěřitelnému ohlasu, jemuž se těší dodnes. Poslední léta života český skladatel strávil v českých zemích. V té době vznikla opera Rusalka a čtyři symfonické básně na motivy textů ze sbírky Kytice od Karla Jaromíra Erbena. Antonín Dvořák podlehl roku 1904 mozkové mrtvici.