Proměna českých občanů z epidemiologů na vakcinology proběhla vskutku rychle. Celý svět se začíná připravovat na hromadné očkování pomocí nového typu vakcíny proti nemoci covid-19 a s tím vzniká i spoustu kontroverzních či mylných myšlenek, které mohou způsobit nedůvěru v očkování. V dnešní glose Očima studenta se vám pokusím vysvětlit, jak vakcína bude fungovat a jaká jsou její případná známá rizika.

Jak funguje očkování

Abychom mohli pochopit princip vakcíny, musíme nejdříve znát fungování našeho imunitního systému. Hlavním cílem imunitního systému je rozeznat cizí buňky od našich vlastních. K tomu nám pomáhají dva systémy – přirozená a nepřirozená imunita. Nepřirozená (nespecifická) imunita je vrozená, máme jí již od narození a funguje proti všem virům a bakteriím stejně. Cizorodá částice nese antigen (pro představu: občanský průkaz ve formě bílkoviny), pomocí kterého ho buňky imunitního systému rozeznají a zničí ho. Nepřirozená imunita neumí rozpoznávat konkrétní antigeny, bere všechny stejně a na všechny má stejnou reakci, například nepuštěním viru do těla pomocí bariér (kůže, nízké pH v žaludku), vypuštěním makrofágů, které buňku s antigenem požerou, nebo obrannou zánětovou reakcí.

Přirozenou (specifickou) imunitu získáváme až během života. Je složena z buněk lymfocytů, které umí vytvářet paměťové buňky a protilátky. Paměťové buňky si můžeme představit jako takzvanou databázi antigenů – když antigen vstoupí do těla, tělo si ho zapíše a při příštím setkání bude vědět, jak má reagovat a které protilátky ho rychle zabijí. Tento proces se nazývá imunizace. Ta může probíhat buď přirozeně (nakazíme se chřipkou a onemocnění proděláme) nebo uměle – pomocí očkování.

Očkování je tedy forma imunizace, která pomáhá našemu tělu bojovat s viry a bakteriemi. Existují pasivní imunizace – očkování ve formě protilátek, které ale nefunguje dlouhodobě (tělo si nevytvoří paměťové buňky, databázi) – a aktivní imunizace, při které se do těla dodá oslabený vir, bakterie či toxin, proti kterému si tělo vyzkouší bojovat. Vytvoří si paměťové buňky a při dalším setkání se skutečným, neoslabeným nepřítelem bude vědět, co má dělat. Stále musíme počítat s tím, že každý vir či bakterie jsou rozdílné, na některé se musíme očkovat pravidelně (chřipka) a některým stačí pouze jedno setkání za život (neštovice).

Očkování se nás snaží chránit, ne nás zabít

V posledních pár letech se z očkování stalo velmi kontroverzní téma. Rodiče své děti nechtějí nechat očkovat, protože se bojí, že jim tím něco způsobí. Jediné, co však mohou způsobit, je snížení celosvětové proočkovanosti, díky které je očkování účinné. V tom horším případě mohou doplatit na toto rozhodnutí poté, co se jejich dítě s danou zákeřnou chorobu setká a jeho organismus boj prohraje.

Očkování je jedním z úžasných výtvorů vědy, které nás chrání před velmi vážnými nemocemi. Kdyby neexistovalo, tak bychom pravděpodobně zemřeli na dětskou obrnu, černý kašel nebo jinou zákeřnou nemoc. Použila bych přirovnání z vědeckého videa od společnosti Kurzgesagt: „Očkování můžeme přirovnat k bezpečnostním pásům. Může se objevit velmi vzácný případ, kdy se stane nehoda právě kvůli bezpečnostnímu pásu. Budete ale kvůli této minimální pravděpodobnosti raději řídit bez zapnutého pásu?”

Ohledně očkování se vyskytuje velké množství fakenews (poplašných zpráv), které mohou ovlivňovat názory na vakcinaci. Nejznámější fakenews je, že očkování u dětí způsobuje autismus. Také, že se nám při vakcinaci do těla dostane sledovací čip, nebo že se vakcinace vyrábí z těl potracených dětí. Všechny tyto zprávy byly několikrát vyvráceny na základě vědeckých faktů. 

Změní mRNA vakcína naší DNA?

Pojďme se tedy podívat konkrétně na očkování proti viru SARS-CoV-2. V dnešní době existuje mnoho typů očkování, které jsou přizpůsobeny dané cizorodé látce. Vakcína na covid-19 bude v České republice k dispozici od společnosti Pfizer a BioNTech. Tato vakcína má být jednou z prvních svého druhu a bude se jednat o genovou vakcínu na bázi mRNA. Tento fakt vzbudil vlnu kontroverze a otázek. Lidé se bojí, že jim vakcína změní DNA a přemění jim genetické informace. Tato informace ale není pravdivá.

K pochopení fungování mRNA vakcíny je třeba znát další proces – tzv. proteosyntézu, tedy výrobu bílkovin pro tělo. V tomto procesu se nachází dvě fáze – transkripce (přepis informací z DNA do messengerové RNA – mRNA) a translace (překlad mRNA kódu a tvorba bílkovin). Takto si tvoří proteiny jak naše buňky, tak virus. Virové mRNA se implikuje do vakcíny, a poté bude v našem těle sloužit jako naše mRNA (kód k vytvoření bílkovin). Přelstíme tedy virus a vytvoříme si stejný protein, který by si v našem těle tvořil vir při rozmnožování. Buňky imunitního systému poznají, že se jedná o cizí látku a naučí se jí zlikvidovat a vytvoří si paměťové buňky.

Vakcína má spoustu výhod – dá se vyrobit rychleji, je levnější a otevírá nám dveře na poli medicíny (mohla by například pomoct při boji s rakovinou). Bohužel je zde i několik nevýhod. Přestože se na mRNA vakcíně pracuje již 30 let, tak se prozatím neznají všechny možné vedlejší účinky. Samozřejmě vakcína prošla mnoho klinickými testy na dobrovolnících, ale je jisté, že nějaké vedlejší účinky se mohou objevit.

Očkování nevěřím, protože se vyvíjelo rok. Jiné vakcíny se vyvíjí i desítky let. Jak je to možné?

Je to jednoduché. Zaprvé, za nemoc covid-19 je zodpovědný vir SARS-CoV-2 ze skupiny koronavirů. Skupinu koronavirů už známe poměrně dlouhou dobu, řadí se mězi ně onemocnění MERS, SARS nebo i obyčejné nachlazení. Vědci tedy na výrobu očkování nemuseli jít od základů, nějtěžší stavební kameny již měli postavené. Stačilo pouze objevit několik nových důležitých detailů a vakcína se mohla začít vytvářet. Dále výrobě pomohl nový typ vakcíny (mRNA vakcína), který je rychlejší a také levnější.

A zadruhé, na vývoji vakcíny se podílel celý svět. Většina zdlouhavých procesů se tedy urychlila natolik, že místo let byla jejich doba trvání pouhých pár měsíců. Každá nová vakcína musí projít přísnými testy. Ty jsou složeny z několika fází, jako například preklinická fáze a klinická fáze. Preklinická fáze zahrnuje laboratorní zkoumání na bunečných tkání či na zvířatech. Pokud vakcína projde touto fází, je připravená na klinickou fázi – testování na dobrovolnících. V první klinické fázi se očkování testuje na desítkách dobrovolníků. Při bezproblémovém průběhu se ve druhé fázi testuje na stovkách dobrovolníků a ve třetí fázi na desítkách tisíců. Výsledky testů jsou pečlivě kontrolovány na regulačních úřadech, které se nyní přednostně zaobíraly právě vakcínou proti covidu.

Vakcína jako jediná naděje na klidný život?

Abychom si opět mohli užívat naše staré životy s hromadnými akcemi, cestováním a bez strachu z neustále se měnících vládních opatření, musíme vir porazit. A bohužel ho neporazíme nijak jinak než právě pomocí očkování. Pokud bychom všichni očkování odmítli, na několik dalších let by naše životy vypadaly přesně takhle. Vlna by střídala vlnu, zákaz by střídal zákaz a byla by jen otázka času, než by se naše ekonomika a zdravotnictví úplně zhroutily. Myslím, že všichni budou rádi, pokud naše životy budou rozdílné od toho, co jsem zažívali posledních deset měsíců. Vir ale jen tak sám neodejde. Jedinou možností jeho úplného poražení je dosáhnout vysoké proočkovanosti společnosti, aby se nemohl dále rozmnožovat.

V závěru bych chtěla podotknout, že očkování je zde pro nás. Pro naší ochranu a pro ochranu lidí kolem nás. Nemůžete vědět, jaký průběh covidu-19 budete zrovna mít, zda vaše tělo bude reagovat mírně nebo zda skončíte v nemocnici. Onemocnění není radno podceňovat, za těch pár měsíců stihlo zabít obrovský počet lidí. Osobně si říkám, že když tu možnost očkování máme, tak proč bychom ji neměli využít.

(Pokud by vás stále zajímalo více informací o očkování v České republice, můžete si přečíst soubor od Ministerstva zdravotnictví, ve kterém popisuje naplánovanou očkovací strategii.)

Studentské listy přinášejí nový formát glosy s názvem Očima studenta. Každý pátek vám jeden z redaktorů Studentských listů představí svůj pohled na jedno z témat, které v uplynulém týdnu hýbalo světovým děním, ať už z oblasti politiky, školství nebo kultury. Tak zase příští pátek.