Ve čtvrtek 18. července byla ve Štrasburku Ursula von der Leyenová znovuzvolena předsedkyní Evropské komise na nadcházejících pět let. Od jejího prvního zvolení v roce 2019 se však svět i Evropská unie samotná výrazně změnily a je třeba reagovat na nové okolnosti. Jaké jsou její plány a jak hodlá řešit problémy, kterým Unie čelí?

Ursula von der Leyenová byla poprvé zvolena předsedkyní Evropské komise v roce 2019. Tehdy představila svůj plán pro období 2019-2024 skládající se ze šesti priorit: Zelená dohoda pro Evropu, sociálně-tržní hospodářství, digitalizace, podpora evropského způsobu života, posílení síly EU jakožto světového hráče a posílení demokracie v Evropě.

V rámci Zelené dohody pro Evropu se komise pod vedením von der Leyenové snažila o investice do zelených technologií a obnovitelných zdrojů s cílem snížit uhlíkovou stopu Unie. Předpokládalo se navíc, že tyto investice povedou k tvorbě nových pracovních míst a technologickému pokroku. Druhý pilíř – sociálně-tržní hospodářství – měl zajistit spravedlivou minimální mzdu, silnější sociální dialog a lepší pracovní podmínky. Důraz byl kladen také na malé a střední firmy a prohlubování hospodářské a měnové unie. Zaměření na digitalizaci pak mělo posílit evropský technologický sektor a start-upy a digitalizovat vládní služby.

Pod „podporou evropského způsobu života“ se skrývalo především přepracování a utvrzení migrační politiky EU. Také sem ale spadalo například prosazování zásad právního státu a vnitřní bezpečnosti. Pátou prioritou byla posílení pozice EU jakožto geopolitického hráče schopného strategické autonomie. Von der Leyenová proto slibovala mimo jiné snahu o prosazení hlasování kvalifikovanou většinou v této oblasti (namísto současné jednomyslnosti), aby mohla unie rychleji a efektivněji reagovat na externí hrozby. Evropská komise dále prosazovala i více jednotnou obrannou, bezpečnostní a zahraniční politiku. Finálním pilířem předsednictví von der Leyenové bylo posílení interinstitucionální spolupráce a transparentnější a inkluzivnější proces rozhodování.

Výsledný dopad politiky prosazované von der Leyenovou je smíšený. Podařilo se jí dosáhnout pokroku téměř ve všech prioritách, ne vždy však byly výsledky nakonec tak efektivní, jak bylo doufáno. Zelená dohoda pro Evropu, i přes všechny své úspěchy, například měla negativní dopady na některá odvětví ekonomiky a nepovedlo se jí vytvořit tolik pracovních míst, kolik bylo očekáváno. Někteří experti navíc varují, že ani se současnými změnami nemusí EU dosáhnout klimatických cílů, které si sama stanovila. Von der Leyenová přesto z Evropské komise vytvořila nejdůležitější složku EU, která byla respektována a od které evropští představitelé očekávali akci. Výrazně se prosadila řízením krize COVID-19, koordinací evropské reakce na válku na Ukrajině nebo snižováním závislosti na Čínské lidové republice.

Nové plány pro novou dobu

V dokumentu „Politické směrnice pro příští Evropskou komisi 2024-2029“ rozvedla von der Leyenová své plány pro své druhé funkční období. V něm chce navázat na svou dřívější práci a pokračovat v plánech započatých již v roce 2019. Od té doby si však Evropská unie prošla řadou krizí, od pandemie COVID-19, přes ruskou invazi na Ukrajinu, až po energetickou krizi, nekončící migraci, rostoucí demografickou krizi, či narušení zemědělských dodavatelských řetězců. Na všechny zmíněné problémy musí nová strategie von der Leyenové reagovat.

Nejvýraznější změnou je tedy definovanější a razantnější postoj k ekonomice a průmyslu, obraně a zelené tranzici. Ačkoliv totiž předsedkyně Komise vyzvala k pokračování v zelené tranzici, mnohem více pozornosti bude nyní věnováno tomu, aby EU zůstala konkurenceschopnou, ekonomicky silnou a nezávislou. Zároveň nyní klade velký důraz na posílení obrany Evropské unie proti vnějším konvenčním i nekonvenčním hrozbám.

Konkrétní priority

V první řadě chce von der Leyenová posílit evropskou ekonomiku usnadněním podnikání a pokračováním v zelené tranzici, avšak s opatřeními, která kompenzují negativní dopady na průmysl i ceny energií. EU se má také stát nezávislejší na zahraničních dovozcích, více investovat do vědy a výzkumu a usnadnit investování uvnitř evropského trhu. Chce dále navázat na snahu o digitalizaci a regulovat, ale i vyvíjet AI a podporovat její implementaci. Nakonec se plánuje věnovat i řešení nedostatku dovedností a pracovních sil podporou vzdělávání a odborného školení.

Zadruhé prosazuje von der Leyenová výrazné posílení evropské obrany. To v jejích očích znamená investovat do bezpečnosti Ukrajiny a budování „Evropské obranné unie,“ čímž je myšleno zejména posílení evropského obranného průmyslu, na němž již EU od roku 2022 usilovně pracuje. Má také dojít ke jmenování prvního komisaře pro obranu. Kromě toho je ale také zapotřebí prohloubit spolupráci mezi EU a NATO a uvést do pohybu evropské obranné projekty na poli obrany vzdušného prostoru, kyberobrany a obrany proti chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným hrozbám.

Obrana však dle von der Leyenové znamená i posílení bezpečnostních složek především v boji proti drogám, terorismu a organizovanému zločinu. V neposlední řadě chce znovuzvolená předsedkyně bojovat proti nelegální migraci ztrojnásobením počtu příslušníků Evropské pohraniční a pobřežní stráže, silnější ochranou vnější hranice EU a implementováním Paktu o migraci a azylu. Za všech okolností však musí být respektována a dodržována lidská práva.

V rámci sociální politiky lze očekávat boj s chudobou a nerovností, podporu výstavby nových bydlení a podporu odlehlých regionů. Nový důraz bude také kladen na mezigenerační spravedlnost a pomoc mladým lidem, například posílením projektu Erasmus+, začleněním mladých do rozhodovacího procesu Evropské komise a zmírněním negativních dopadů sociálních médií. Více času má být věnováno také rovnosti žen a mužů.

Další prioritou je potom ochrana evropské demokracie. Von der Leyenová slíbila bojovat proti deepfake obsahu, zahraniční manipulaci s informacemi a zahraničnímu zasahování do online dění, zároveň však zdůraznila, že je třeba vždy respektovat svobodu slova. Chce navíc v EU prosazovat zásady právního státu, mimo jiné také tím, že státům, které nebudou tyto zásady dodržovat, nebude umožněno čerpat evropské fondy. Důležitá je také ochrana žurnalistů a svobody médií, stejně jako větší účast běžných občanů na demokratickém dění.

Vstoupili jsme do věku geostrategického soupeření. […] Jsme svědky zbrojení ve všech typech politik, od energetiky po migraci a klima. V důsledku toho se náš mezinárodní řád založený na pravidlech rozpadá a naše globální instituce se stávají méně efektivními. (Ursula von der Leyen, Politické směrnice pro příští Evropskou komisi 2024-2029)

V předposlední části svého plánu se předsedkyně komise věnuje současnému stavu mezinárodních vztahů. Vyjadřuje důležitost podpory Ukrajiny a poukazuje na rostoucí hrozbu ze strany autoritářský režimů Ruska, Číny, Íránu a dalších, které čím dál více spolupracují s cílem narušení mezinárodního řádu založeného na pravidlech. Vyzdvihuje nutnost rozšíření EU, ale upozorňuje, že se v tomto ohledu nesmí postupovat unáhleně. Unie má prohlubovat vztahy se Spojeným královstvím a aktivněji se angažovat v severní Africe a na Blízkém východě, mimo jiné v řešení současného konfliktu v Gaze přes příměří, propuštění rukojmí a humanitární pomoc. Unie navíc potřebuje novou hospodářskou zahraniční politiku, která bude asertivní, zajistí ekonomickou bezpečnost a vybuduje nová dlouhodobá a vzájemně výhodná partnerství například v Africe a latinské Americe. V kontrole čínských ambicí má spolupracovat s Indií, ASEAN a demokratickými partnery v Indo-Pacifiku.

V poslední sekci jsou probírány finanční a legislativní prostředky k prosazení dříve zmíněných plánů. Von der Leyenová zde vyjadřuje, že je zapotřebí nový přístup k rozpočtu EU. Ten má být lépe zaměřený, zjednodušený a účinnější. Aby mohla unie efektivněji pracovat a reagovat a byla lépe připravena na případné rozšíření, bude údajně nutná i změna v samotných základních smluv utvářejících EU. A nakonec propaguje i větší spolupráci s Evropským parlamentem.

Shrnutím

Ursula von der Leyen z Evropské komise vybudovala mocnou instituci, v jejímž čele bude stát i nadcházejících pět let. Od doby jejího prvního zvolení se však svět stal méně stabilním a předvídatelným, což se také odrazilo v jejích plánech pro druhé funkční období. V něm se bude snažit transformovat EU v asertivní geopolitickou unii, a to vybudováním konkurenceschopné zelené ekonomiky, odolné a jednotné společnosti, nezávislé a rozsáhlé obranyschopnosti a uchráněním evropských demokratických hodnot. Zůstává otázkou, jestli se jí podaří tento ambiciózní plán naplnit a jestli nebude narušen další potenciální krizí.