ADHD u žen je odborníky i společností často přehlížený problém, který má ve skutečnosti nezanedbatelný vliv na život člověka, který touto poruchou trpí. Doposud jsme spíše stereotypně zvyklí na zlobivé kluky, kteří se prohánějí po třídě základní školy. Jaká je v tom všem pozice žen/děvčat? Skutečně ADHD postihuje ženy jen vzácně, nebo se zkrátka projevuje jinak?

Hodné holčičky se sklonem k perfekcionismu

Přestože si pod typickým člověkem s ADHD představíme malého chlapce, podle průzkumů si tato porucha vybírá větší daň právě na dívkách, potažmo ženách. Nejenže se ADHD projevuje u žen jinak než u mužů, ale u žen můžeme také pozorovat vyšší míru s ADHD spojených problémů, jako jsou deprese, úzkosti, problémy se sebepřijetím nebo dokonce sebepoškozování či migrény. Tyto zdánlivě atypické projevy ADHD jsou přitom mnohdy dané problematikou ženství tak, jak ho společnost vnímá. Dívky se od velmi mladého věku potýkají se zkostnatělými genderovými rolemi, jež jim nedovolují příliš vybočovat z modelu hodné holčičky. Dívky se tak brzy naučí své symptomy maskovat, což je stojí obrovské množství energie a často i zdraví. Ženy a muži proto čelí dramaticky rozdílným následkům ADHD.

ADHD, tedy Attention Deficit Hyperactive Disorder, přitom ve svém názvu spojuje dva nejvýraznější symptomy, které s sebou porucha nese. Jedná se o nedostatek pozornosti a hyperaktivitu, které mohou být u jedince ve větší či menší míře různě zastoupené. Podle průzkumů se mnohem více žen potýká právě s nepozorným typem ADHD, zatímco muži trpí spíše hyperaktivitou. To ovšem neznamená, že se hyperaktivita u žen vůbec nevyskytuje. Ženy také své problémy často internalizují a jejich psychomotorický neklid se může projevovat častěji jako chaotický proud myšlenek, okusování tváří, nehtů, nebo jiným kompenzačním chováním.

Právě proto i odborníci ADHD u žen a dívek často přehlédnou. Jejich chování je poměrně snadné dezinterpretovat jako problém úplně jiný. Ženy tak bývají často úzkostné ohledně úklidu nebo chození včas, aby se náhodu nestavily do pozice nepořádných chaotiček, což obecně nejde ruku v ruce se stereotypním vnímáním ženy. Ženy jsou přeci pořádné a klidné. Neustálé napětí se u žen často projevuje jako zdánlivě nevysvětlitelná deprese nebo problémy s úzkostmi, nespavost nebo časté bolesti hlavy. Mohou tak paradoxně v očích svého okolí vypadat jako přehnané perfekcionistky.

Přidělená role, aneb ADHD u žen patří do feminismu

Ženy jsou ve většině západních kultur nuceny hrát jistou genderovou roli, kterou jim společnost přisuzuje. Jsou na ně kladena velká očekávání, ať už jde o vzhled nebo chování. ADHD však většinou znamená problémy s exekutivní funkcí, pořádností, zapomínáním nebo ztrácením věcí, což s rolí ženy v západní společnosti koliduje. Ženy tak mají zkreslené představy o sobě a trpí nízkým sebevědomím. Často samy sebe shazují za svou neorganizovanost nebo nedostatek motivace. Krom toho do duševního zdraví žen (nejen) s ADHD zasahuje i hormonální fluktulace, kterou muži neprožívají. Dívky tak mohou slyšet komentáře typu: Ty snad ani nejsi holčička. Nebo: Kdybys byla kluk, tak neřeknu. Mužům a chlapcům z nějakého důvodu zkrátka tyto projevy obecně více procházejí.

Ženy a dívky s ADHD tak od malička slýchají, že jsou nepořádné a neohrabané, zatímco u chlapců a mužů, ať už ADHD mají nebo ne, společnost zmíněnou nepořádnost bez problému toleruje. Ženské pohlaví je kritizováno externě i interně. Čím je žena starší, tím více rolí na sebe nedobrovolně i dobrovolně bere, a tím náročnější je pro danou osobu život držet pohromadě. Postižené ženy kolem sebe vidí řadu lidí, kteří každodenní starost zvládají, ale ony z nějakého důvodu ne.

Pozdní diagnóza

Vše, co bylo zmíněno, je vlastně důvodem, proč jsou ženy v průměru diagnostikované tak pozdě (většinou až v dospělosti). Ženy často do ordinace lékaře přivádí dlouhotrvající deprese a úzkosti, které se ale záhadně nelepší ani po nasazení medikace a přetrvávají dlouhé roky. Od malička jsou dívky ve svém světě, mají problém dávat ve škole pozor, i když se snaží ze všech sil, ale zároveň jsou na sebe tvrdé a mnohdy dosahují nadprůměrných školních výsledků. I proto je chlapců s ADHD diagnostikovaných dva až desetkrát víc než dívek. A to přesto, že už víme, že právě ADHD je jednou z nejčastějších výzev, co se týče duševního zdraví. Jen v České republice by podle odhadů mohlo být až 200 tisíc žen trpících nějakou formou ADHD. Někteří psychiatři přesto stále odmítají, že by se ADHD u žen vůbec mohlo vyskytovat.

Přitom diagnóza postiženým ženám většinou zásadně pomůže ve zvládání běžného života, ale především v soužití sama se sebou. Splnit nároky dospělého života a ADHD je obecně velmi náročné a časná diagnóza a léčba může pomoct předejít sekundárním problémům, které u ADHD vznikají, ať už jsou to zmiňované duševní problémy, zneužívání návykových látek, impulzivní utrácení atp.

Závažnost nemoci se podceňuje

ADHD může člověku ztížit naprosto běžné, každodenní úkoly. Pro mnohé jedince je velmi obtížné s tímto hendikepem žít a vyrovnat se se stresem a tlakem je pro ně neúnosné. Přehlížené ADHD může vést i k sebevraždě jedince.

To ovšem neznamená, že lidé s ADHD nemohou být úspěšní, naopak. Mezi známé osobnosti s ADHD nepatří jen olympijští sportovci, jako je Simone Biles nebo Michael Phelps, ale také například kuchař Jamie Oliver nebo herečka Emma Watson. Neznamená to nic jiného, než že ADHD nemusí být nutně nepřekonatelná překážka, ale při správné léčbě může být i výhodou.

Lidé s ADHD jsou schopni se ve skutečnosti velmi efektivně a dlouho soustředit na to, co je zajímá a baví. Tento stav se nazývá hyperfokus. Člověk se v tomto stavu octne mimo realitu, nevnímá svět kolem sebe a soustředí se jen a pouze na věc, kterou právě dělá. Osoby s ADHD jsou taky neobyčejně resilientní a kreativní, odvážní a spontánní. Ve zmíněných a dalších disciplínách oplývají lidé s ADHD jakousi superschopností, kterou by jim neurotypičtí lidé mohli jen závidět.

ADHD rozhodně není něčím, co v člověku propukne jen tak nebo co si zničehonic vymyslí. Zda bude jedinec ADHD trpět, nebo ne, ve skutečnosti určuje už prenatální vývoj. Podle některých odborníků může ADHD způsobit určitá kombinace hormonů ještě v těle matky. Porucha také zničehonic nezmizí, dítě z ní nevyroste a bude ho provázet celým životem. Je proto velmi důležité zvýšit povědomí o ADHD a jeho manifestace u žen. Můžeme tak předejít celoživotním problémům, finančním krizím, poruchám příjmu potravy (atd.), které se u dívek mohou objevit.