Přesně před 14 lety byl dopaden jeden z největších válečných zločinců Iráku – Saddám Husajn. K činům, jako je genocida, vraždění a týrání civilistů, se však nepřiznal a v nadstandardních podmínkách své cely vyčkal na smrt. V posledních chvilkách života držel v rukou Korán, což víme díky záznamu jeho popravy, který byl pořízen, aby nikdo nemohl zpochybnit jeho smrt. Této události však předchází dlouhý příběh, který stojí za zmínku.

Saddám Husajn se stal za svého života prezidentem Iráku, místopředsedou Rady revolučního velení a podle mnohých proměnil svou zem v moderní stát se slušným průmyslem. Jeho dětství ho však předurčovalo spíše k obyčejnému životu, jaký by nevzdělaný chlapec z pastevecké rodiny mohl mít.

Okolí Husajna popisovalo jako tichého uzavřeného chlapce se sklony k agresivitě, čemuž zřejmě napomohly i fyzické tresty ze strany násilnického otčíma a traumata ze smrti bratra a pravého otce. Přestože se ke vzdělání dostal až v pozdějším věku, tak se z něj stal poměrně schopný student. Myšlenky arabského nacionalismu pravděpodobně přejal od svého strýce, který ho podporoval ve studiích – Husajn dokončil tak právnickou fakultu v Egyptě.

V roce 1957 vstoupil v 19 letech do strany Baas a tím do vysoké politiky. V té době se taky účastnil neúspěšného atentátu na tehdejšího vládce Abdala Karima Kásima, kvůli čemuž musel uprchnout do Sýrie a poté do Káhiry, kde stihl vystudovat již zmíněná práva.

Bojovník proti Západu

Stěžejním bodem Husajnova života byl převrat 17. července 1968, kdy se strana Baas definitivně dostala k moci. Stal se místopředsedou Rady revolučního velení a zároveň druhým mužem Iráku, díky čemuž velký vliv na prezidenta Ahmada Hasana al-Bakra. Toto období je jeho politicky nejúspěšnějším, za vzor ho tehdy považují i některé ostatní arabské státy. Zlatou tečkou bylo jmenování prezidentem 16. července 1979.

Vláda Saddáma Husajna vytrvala přes dvě války a prezident si získal jméno bojovníka proti Západu, ačkoliv jeho vztah k USA nebyl po celou dobu stejný. Rok 1980 přinesl íránsko-iráckou válku, kterou započala Husajnova armáda překročením hranic z údajného strachu ze šíření islámské revoluce. Tento střet si vyžádal velký počet obětí společně s nemalými ekonomickými ztrátami.

Husajnovy činy posléze vyvolaly několik povstání, ale všechna byla tvrdě zaražena. O nejspíše nejznámější vzpouru se pokusilo komando šíitů, které si neúspěšným atentátem vysloužilo téměř 150 mrtvých a stovky mučených. O této události mluvíme jako o masakru v Dudžajlu. Ještě horším příkladem však může být odpor ze strany Kurdů, který si v letech 1987 až 1988 vyžádal až 180 tisíc obětí.

Ukrýval se ve sklepě

90. léta už pro Saddáma Husajna tak úspěšná nebyla. Náklady na zbrojení v iránsko-irácké válce zapříčinily obrovské dluhy okolním zemím v podobě desítek miliard. Ani zaútočení na Kuvajt nedopadlo podle představ – Kuvajt byl osvobozen a irácká armáda zničena.

V průběhu invaze do Iráku vedené Spojenými státy americkými byl roku 2003 Husajn zbaven moci a označen za válečného zločince. Jeho zadržení však předcházelo jeho několikaměsíční skrývání. Úkrytem mu byla díra ve sklepě nedaleko jeho rodné vesnice a údajně ho udal vzdálený příbuzný. Odměnu za jeho dopadení tvořilo 25 milionů dolarů.

Hussajn byl zajat 13. prosince 2003, všechna následná obvinění ovšem popřel – soud byl podle jeho názoru ze strany USA zmanipulovaný. 5. listopadu 2006 byl shledán vinným a 30. prosince byl vykonán rozsudek smrti. Saddám Husajn byl pochován v rodném Tikrítu.