Právě si prohlížíte Přehlížený klenot přemyslovské éry – Anežský klášter

Anežský klášter, založen pravděpodobně roku 1231, stojí majestátně na břehu Vltavy v historické oblasti Starého Města pražského, ovšem málokdo nahlédne dovnitř. Býval dvojklášterem ženského řádu sester klarisek a mužského řádu menších bratří, jehož abatyší byla známá Anežka Přemyslovna, jež byla zároveň jeho zakladatelkou. Během několika století klášter prošel řadou úprav, ale ve většině prostorách se dochovala původní gotická architektura.

Dechberoucí jsou například prostory kostela Sv. Salvatora, především gotické polosloupy zapuštěné do stěn, nebo původní žebrovitá klenba, typická pro českou gotickou klášterní architekturu. Právě z tohoto kostela se stalo jedno z nejznámějších pohřebišť Přemyslovců, zasvěcené Kristu Spasiteli, na jehož stavbě se v druhé polovině 13. století podílela nejen domácí huť ovlivněná architekturou cisterciáckého řádu, ale i mistr znalý francouzské klasické gotiky.

Částečně dochovaná je také Anežčina oratoř, kdysi rozdělena do dvou pater. Sloužila k osobním modlitbám Anežky a byla zároveň jejím obydlím. Oratoř je průchozí z kaple Panny Marie, která je spojena s kostelem Sv. Salvatora, jež sloužila k benedikci abatyše, zasvěcení sester a dalším účelům, pro něž mohl kněz vstoupit do klauzury.

V ose kaple byla pohřbena manželka krále Václava I., Kunhuta Štaufská. Z kaple Panny Marie vede obloukový vchod do presbytáře kostela Sv. Františka, jenž byl k lodi kostela Sv. Salvatora připojen v letech 1238 až 1245. Zde byl 16. srpna 1249 korunován Anežčin bratr král Václav I., kde byl zároveň pochován. Pod zemí se nachází velké pohřebiště, odkryté v roce 1941 Ivanem Borkovským.

Středem celého kláštera je rajský dvůr, lemovaný křížovou chodbou, ve které se dnes nachází krátká expozice gotických českých soch, reliéfů, madon a bist Petra Parléře, Karla IV. nebo Anny Svídnické. Křížová chodba spojuje nejdůležitější části kláštera, jimiž jsou kapitulní síň, refektář a dormitář.V roce 1689 zasáhl rozsáhlý požár Starého Města značnou část budov Na Františku, při kterém shořela i kaple Sv. Barbory, stojící u kostela Sv. Františka.

V důsledku josefínských reforem byl roku 1782 zrušen klášter klarisek a začal sloužit pro vojenské účely. Během několika století zasáhly klášter rozsáhlé reformy, během kterých docházelo k důležitým rekonstrukcím. Od roku 1978 je klášter vyhlášen národní kulturní památkou a později zpřístupněn veřejnosti. V současnosti je volně přístupný včetně kostelů, zahrad a lapidárií. Klášter je dnes také součástí Národní Galerie v Praze.

Tereza Šandová

Jsem studentkou archeologie na Univerzitě Karlově. Zajímám se o historii a umění, které mají vždy své kouzlo. Mé zájmy se podobají chutím každého mladého umělce. To je jedním z důvodů, proč se podílím na tvorbě článků v rubrice Kultura. Studentské listy mi každý den připomínají, že je důležité rozvíjet to, co máte rádi, a proto tu jsem.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..