Studentsk� listy
Gmail Instagram Facebook Twitter

01.08.2020 19:02

Prezidentské volby v USA se blíží! Ohlížíme se za dosavadním vývojem

Volby prezidenta USA budou nejdůležitějšími volbami roku 2020. Uskuteční se 3. listopadu, dnes tedy zbývá přesně 94 dní do chvíle, kdy Američané rozhodnou, jestli v Bílém domě zůstane na další čtyři roky stávající prezident Donald Trump, nebo se prezidentem stane bývalý viceprezident Baracka Obamy Joe Biden. Je na místě si zrekapitulovat, jak soutěž o Bílý dům zatím probíhala.

Demokratické primárky

Jak republikáni, tak demokraté si svého kandidáta na prezidenta vybírají v tzv. primárních volbách (primárkách). Fungují na základě většinového volebního systému, kdy v jednotlivých státech USA zvítězí kandidát, který získá největší počet hlasů od registrovaných voličů a největší počet stranických delegátů.

Systém delegátů používají obě strany (jen s malým rozdílem), ale protože u republikánů v podstatě bez soupeře zvítězil Donald Trump, stojí za zmínku volby u demokratů. Ti mají ve svém systému tzv. delegáty se závazkem a superdelegáty. Delegáti se závazkem jsou voleni na lokální nebo státní úrovni lidmi s tím, že podpoří jednoho z kandidátů na prezidenta. Superdelegáti jsou většinou členové Kongresu, guvernéři, bývalí prezidenti a další představitelé strany.

Zatímco delegáti se závazkem otevřeně podporují jednoho z kandidátů, superdelegáti musí být nestranní. Když volíte v primárkách ve vašem státě, tak samozřejmě dáte hlas jednomu z kandidátů na prezidenta, ale reálně tím vybíráte delegáty, kteří budou kandidáta následně podporovat v kampani.

Demokraté používají systém, ve kterém musí kandidát na prezidenta získat alespoň 15 % hlasů v daném státě, aby si připsal delegáty. Celkový počet delegátů Demokratické strany je 4 765 – vítězný kandidát jich tak musí získat minimálně 1 991.

Pojďme se podívat, kdo se ucházel o nominaci Demokratické strany. Výběr byl ze začátku skutečně široký, zpočátku se do klání zapojilo až 29 kandidátů, kteří představovali velmi široké spektrum názorů. Mnoho kandidátů však bylo pro Američany velmi nezajímavých, a o to méně tak budou zajímaví pro nás. Hlavními osobnostmi primárek byli tito čtyři lidé.

Joe Biden

Bernie Sanders

Elizabeth Warrenová

Pete Buttigieg

Jako první oznámila kandidaturu Elizabeth Warrenová, a to ještě na konci roku 2018. Mnoho dalších kandidátů tak učinilo v první polovině roku 2019, v době, kdy to pro demokraty nevypadalo příliš optimisticky. Donald Trump se zdál být neporazitelným suverénem, k tomu se navíc přidaly problémy u jeho favorizovaného protikandidáta. Joe Biden se v televizních debatách jevil jako příliš unavený a mnoho lidí začalo spekulovat o tom, zda netrpí stařeckou demencí. Kdo umí anglicky, může posoudit sám na videu níže. Úpadek Bidena každopádně znamenal vyšší šance pro kontroverzního Bernieho Sanderse.

Když se někdo nazývá socialistou, může to pro řadu Čechů znít děsivě, nicméně Bernie Sanders prohlašoval, že se chce inspirovat v zemích Skandinávie, které mají sociálně demokratické vlády. Na evropské poměry není jeho politický program až tak radikální, ve Spojených státech je tak ovšem vnímán, nehledě na to, že Sanders má za sebou historii plnou kontroverzních výroků o komunistických režimech. Se svou ženou byl v 80. letech na líbánkách v Sovětském svazu a mluvil o něm jako o skvělé zemi. Během své kampaně rovněž velmi pozitivně hodnotil programy, které na Kubě realizoval diktátor Fidel Castro.

Možný postup Bernieho Sanderse směrem ke stranické nominaci byl alarmující pro celou Ameriku, demokraty nevyjímaje. Pokud by uspěl, poslali by totiž proti radikálovi z Republikánské strany svého vlastního radikála, což by eskalovalo už tak všudypřítomné napětí. Donald Trump k sobě dokázal přilákat pravicové extrémisty a rasisty, a Bernie Sanders k sobě přitahoval levicové extrémisty, kteří se hrdě hlásí ke komunismu. Někteří podporovatelé obou kandidátů (odkazy zde, zdezde) jsou navíc zodpovědní za masová střílení, takže jejich vzájemný souboj by byl opravdovou noční můrou Ameriky.

Možná se ptáte, jak je možné, že radikálně levicově zaměřený kandidát má v Americe tak velkou podporu. Je to dáno dvěma faktory. Zaprvé, Bernie Sanders byl, navzdory svému věku, jedním z nejzapálenějších a rétoricky nejpřesvědčivějších kandidátů. Demokraté zoufale chtějí Donalda Trumpa porazit, a pokud by to vyžadovalo spojit se pod vedením Sanderse, udělali by to.

Zadruhé, levicový extremismus v Americe narůstá a lidé volají po bezplatném zdravotnictví, eliminaci vysokoškolských studentských dluhů, zredukování výdajů na armádu a mnoha dalších líbivých nápadech, které Sanders dlouhodobě prosazuje. Ačkoli tyto nápady nejsou na naše poměry extrémní, v Americe jsou lidé mnohem pravicověji naladění.

Primárky odstartovaly v únoru letošního roku v Iowě. Výsledek ve státě, který je již tradičně první, se obecně považuje za určující pro primárky v dalších státech. Kvůli nesrovnalostem v hlasování a problémy s technologiemi se však čekání na konečné výsledky protáhlo na tři dny, což poškodilo pověst demokratů. Vítězem se nakonec stal mladý Pete Buttigieg, který sice nad Berniem Sandersem nezvítězil v počtu hlasů od občanů, ale získal nejvíc hlasů v nejvíce okrscích. Proto měl o dva delegáty více.

Mapa Iowy podle okrsků. Žluté pro Buttigiega, zelené pro Sanderse, sytě modré pro Bidena, bledě modré pro Kloubucharovou, červené pro Warrenovou, šedé jsou remizované.

Kandidáti

Počet hlasů

Počet hlasů v procentech

Počet delegátů

Buttigieg

43 209

25,1 %

14

Sanders

45 652

26,5 %

12

Warrenová

34 909

20,3 %

8

Biden

23 605

13,7 %

6

Kloboucharová

22 100

12,2 %

1

Pro Buttigiega to byl slibný začátek, ale nedokázal zvrátit Sandersův nástup v primárkách ve státu New Hampshire, kde těsně prohrál. Nakonec nedokázal dostatek lidí přesvědčit o tom, že je tím, kdo by měl jít do boje proti Donaldu Trumpovi, nicméně jeho vítězství v Iowě a výrazný zisk v New Hampshire mu zajistily veřejné povědomí, na čemž může v budoucnu stavět.

Co ale s Joem Bidenem? Ze začátku jasný favorit se zdál být na odepsání. Nakonec se do hry vrátil v Jižní Karolíně. Tam má početné zastoupení afroamerická skupina obyvatelstva, která je více nakloněna Bidenovi. Jeho přesvědčivá výhra se ziskem 48,65 procent tak nikoho nepřekvapila. Jediným dalším kandidátem, který získal delegáty, byl Sanders. Prozatímní výsledky? Biden měl 39 delegátů, Sanders 48.

Impeachment na Trumpa

Na pozadí primárek se odehrávala další významná a v americké historii neobvyklá událost – impeachment (ústavní žaloba) na prezidenta Trumpa. Důvodem bylo podezření, že se šéf Bílého domu pokoušel vydírat svého ukrajinského protějška Volodymyra Zelenského, aby se jeho vláda začala zabývat synem Joea Bidena Hunterem, který má mít v Ukrajině nezcela čisté zájmy v byznysu, jež měl navíc ve funkci viceprezidenta krýt jeho otec. Nelze to ani potvrdit, ale ani vyvrátit. Trump chtěl touto žádostí očernit svého protikandidáta, na oplátku pak slíbil uvolnit finanční pomoc Ukrajině v boji proti Rusku a proruským separatistům na východě země.

Další z řady Trumpových skandálů se provalil v srpnu 2019 a podnítil demokraty k tomu, aby začali připravovat ústavní žalobu. V prosinci ji schválila Sněmovna reprezentantů, kde mají demokraté většinu, narazila však v Senátu, kde drží karty v ruce republikáni. Jediným senátorem, který hlasoval pro odvolání prezidenta Trumpa z úřadu, byl bývalý prezidentský kandidát z roku 2012 Mitt Romney.

Senátor Mitt Romney

Sněmovna reprezentantů hlasuje pro impeachment

Superúterý

Největší událostí primárek je tzv. superúterý, anglicky Super Tuesday. Během něho se totiž hlasuje ve čtrnácti státech, které výrazně ovlivní další průběh voleb. Pete Buttigieg a Amy Klobucharová stáhli před hlasováním své kandidatury a podpořili Joea Bidena, který i díky jejich kroku zvítězil v deseti státech, zatímco Sanders jen ve čtyřech. Kdyby se přitom stáhla i Elizabeth Warrenová, jež cílila na podobné voliče jako Sanders, mohl by Biden o vítězství v některých státech přijít. Po superúterý vedl se 614 delegáty Biden, Sanders jich měl na kontě 536. Bylo již jasné, kteří dva kandidáti si to rozdají o demokratickou nominaci.

Koronavirus

Spojené státy patří mezi nejzasaženější země pandemií koronaviru. V průběhu března a dubna v zemi rapidně narostly případy onemocnění COVID-19 a Amerika se stala zemí s největším počtem nakažených lidí. Pro obhajujícího prezidenta Donalda Trumpa je pandemie velkou výzvu, kterou podle mnohých komentátorů podcenil a vůbec nezvládá.

V únoru se na jednom shromáždění nechal slyšet, že koronavirus je novým hoaxem demokratů a dochází k jeho hysterické politizaci. Právě politizace koronaviru se ovšem demokratům vyplatila. Trump ignoroval varování odborníků a lhal lidem o tom, co (ne)dělají s lidmi, kteří už koronavirus mají. Ze začátku jeho vláda špatně zvládala testování a v červnu, kdy už se testovalo, prohlásil, že svým poradcům řekl, aby zpomalili testování kvůli množství nalezených případů. V kombinaci s nastupující ekonomickou krizí začalo mnoho Američanů vnímat, že Donald Trump neodvádí dobrou práci a možná bude lepší zvolit změnu.

Biden si jde pro nominaci

Navzdory koronaviru primárky pokračovaly, i když velice umrtveným způsobem. Oba kandidáti přestali jezdit po zemi a setkávat se s lidmi. Po superúterý už bylo pravděpodobné, že si pro demokratickou nominaci půjde Joe Biden, Bernie Sanders se však ještě nevzdával. Stále nebyl rozdíl mezi delegáty natolik velký, aby nemohl protikandidáta porazit.

To se ovšem nestalo, během března zažíval Bernie Sanders porážku za porážkou. Nejdrtivější byla na Floridě, kde se hraje o velký počet delegátů. Biden tam nad Sandersem drtivě vyhrál, mimo jiné díky podpoře místních kubánských imigrantů, kteří byli hákliví na Sandersovy pochvalné výroky o Fidelu Castrovi.

Bod zlomu přišel pro Bidena i celou prezidentskou volbu 8. dubna, kdy Sanders oznámil odstoupení z voleb. Zdůraznil důležitost porážky Donalda Trumpa a podpořil Bidena v kandidatuře. Ten sice stále neměl potřebných 1 991 delegátů, ale v dalších primárkách je již získal a 6. června byl oficiálně nominován.

Black Lives Matter

Jako by koronavirus a ekonomická krize nestačily, na Ameriku se totiž během jara přivalila další událost. 25. května čtyři policisté v Minnesotě  zabili 46letého černocha George Floyda. V reakci na tento brutální akt začaly po celé Americe nám dobře známé protesty zastřešovány heslem „Black Lives Matter“, česky „Na černých životech záleží“.

Vražda Floyda totiž není ojedinělým případem. V minulých letech bylo zaznamenáno více případů brutálního chování policistů vůči černochům. Protesty se rozdělily na pokojné demonstrace, které se konají většinou ve dne, a rabování v noci.

Největší protesty od 60. let minulého století ještě více rozdmýchal prezident Trump, který se k samotné vraždě nijak nevyjádřil a na svém twitterovém účtu vyhrožoval demonstrantům policií a vzteklými psi, zatímco se schovával v bunkru. Ani náznakem se nesnažil národ uklidnit a jen přispíval k tomu, aby lidé měli o důvody víc protestovat. Joe Biden v tomto měsíci o Trumpovi prohlásil, že je to první rasistický prezident USA, Trump kontroval tím, že nikdo v USA neudělal pro černochy více než Abraham Lincoln. Olej do ohně pak přilil tím, když 21. července poslal do Portlandu v Oregonu federální agenty. Protesty však stále pokračují a neberou konce.

Co bude dál?

Volby budou za tři měsíce a vzhledem k tomu, jak je letošní rok zatím nejistý, můžeme sotva odhadovat, co se ještě stane. Kvůli Trumpově nekompetentnosti řešit pandemii, ekonomickou krizi a protesty je Joe Biden na koni. Průzkumy mu teď odhadují velmi vysoké šance, vyšší, než kdy měla před čtyři roky Hillary Clintonová. Biden podle průzkumů vede i v Texasu, jedné z největších republikánských bašt.

Otázkou zůstává, koho si Biden vybere za kandidáta na viceprezidenta. Už dlouho prohlašoval, že to bude žena, ale jméno zatím neznáme. Podle informací z amerických médií rozhodnutí učiní v následujících týdnech. Toto by také mohlo být důležitou součástí prezidentských voleb, neboť kandidát na viceprezidenta může některé nerozhodnuté voliče přesvědčit, jiné pak odradit.

Dalším faktorem můžou být televizní debaty. V této situaci je nepravděpodobné, že by se názor většiny voličů změnil, ale Joe Biden je unavený a často se zamotává v tom, co říká. Nepůsobilo by to dobře a Trump je v debatách buldozér, který by toho jistě využil.

Trump však působí bezradně, v posledních týdnech si počíná tak, jako by se ráno probudil, zavázal si šátkem oči a v nějaké knize šílených nápadů někde zabodl prst na ten, který v ten den zrealizuje. V červenci se navíc provalil další skandál – Trump měl ignorovat zprávy Národní bezpečnostní agentury o tom, že Rusové vypisují odměny pro teroristy z Tálibánu, kteří zabijí americké vojáky. Dále udělil milost konzervativnímu lobbistovi Rogeru Stoneovi, který byl usvědčen ze lži a pravomocně odsouzen.

Asi nejslavnější současný Trumpův výrok, při němž člověk zvedá obočí, nastal v situaci, když se novinářům chlubil, že dělal psychotesty a o výsledcích mluvil jako o velmi pozitivních, protože několikrát za sebou dokázal ve správném pořadí říct „person, woman, man, camera, TV“, česky „člověk, žena, muž, fotoaparát, televize“.

Ještě větší poprask pak způsobil ve čtvrtek, když na svém twitterovém účtu prohlásil, že by datum voleb mělo být přesunuto na pozdější termín. Na to by však potřeboval souhlas obou komor Kongresu, sám tak učinit nemůže.

V současné situaci je v soutěži o Bílý dům jen málo jistot. S jistotou lze prohlásit pouze to, že pokud zvítězí Joe Biden, nepokoje se uklidní a konečně se začne řešit pandemie koronaviru, zatímco pokud mandát obhájí Donald Trump, nastanou v USA další čtyři roky rozdělování společnosti a nepokojů. Pokud Trump v listopadu prohraje, bude to také silná facka pro ty, kteří ho podporovali. Republikáni budou muset učinit pokání za to, že jejich kandidátem na prezidenta se v roce 2016 stal Donald Trump, úplný opak toho, co by strana Abrahama Lincolna a Ronalda Reagana měla představovat.

Komentáře