20.02.2021 15:30
RETRO RECENZE: Spec Ops: The Line, fikce jako depresivní odraz reality
Filip Svoboda
Hned zpočátku musím uvést věci na pravou míru. Následující recenze není to pravé retro, pokud za něj tedy nepovažujete devět let starou hru. A vlastně není ani recenzí v pravém slova smyslu, ale spíše připomenutím titulu, který mladším hráčům možná unikl, protože před těmi devíti lety do tohoto tématu ještě, řekněme, nedospěli. Tak jako já. A právě po vlastní zkušenosti jsem se rozhodl věnovat Spec Ops: The Line článek. Nejsou totiž nutně dokonalou hrou, ale dozajista jsou hrou zcela výjimečnou.
Co to je a jak se to hraje?
Spec Ops: The Line jsou rebootem videoherní série Spec Ops vycházející v letech 1998 až 2002. Titul z roku 2012 mají na svědomí němečtí vývojáři z Yager Development, tehdy hru zaštítily a vydaly 2K Games. Žánrově jde o klasický lineární third-person cover shooter, střílečku viděnou ze třetí osoby, chcete-li. Obohacená je ovšem o výrazný příběh, který je právě tím, co hru odlišuje a vytahuje z řad průměru.
Nejdříve ale k samotné gameplay. Ta je až na výjimky pojata zcela standardně, se dvěma parťáky běháte po koridorech a menších arénách, v nichž zabíjíte nepřátele po stovkách. Nic neobvyklého. Většinu času se také kryjete, protože když tak nečiníte, čeká vás brzký pohled na nahrávací obrazovku. Obecně není hra úplně jednoduchá a méně zkušeným hráčům může v určitých momentech docela zatopit. V tehdejších recenzích se čas od času objevila zmínka o vyčerpanosti žánru. Asi měly pravdu, ale o to spíše byste si měli Spec Ops zahrát dnes. Až na sérii Gears of War si na žádný pořádný cover shooter z poslední doby nevzpomínám.
Válka není legrace
Hráč se vžívá do role kapitána Delta Force Martina Walkera, který spolu se dvěma dalšími vojáky vyráží do Dubaje, kterou postihla živelní katastrofa v podobě masivní písečné bouře. Cílem naší trojice není nic víc než najít přeživší. Rozhodně neočekává ozbrojené střety. Jak už to ale v podobných situacích bývá, celá mise se mírně řečeno zvrtne.
Aniž bych prozrazoval klíčové body příběhu, Walker zjišťuje, že v Dubaji se stalo něco, co rozpoutalo nepřátelství mezi hned několika stranami. Zjišťování, kdo je kdo a proč se věci dějí tak, jak se dějí, je podstatou vyprávění. Stejně tak zobrazení hrůz války a morálního postoje k ní, což stojí v přímé opozici vůči sériím jako Call of Duty nebo Battlefield.
Může se zdát, že píši o příběhu a motivech, které hra zpracovává, příliš obecně, ale vězte, že před hraním více vědět nechcete. Krása anebo spíše hrůza hlavního tématu a celé zápletky spočívá právě v jejím postupném uvědomování.
V závěru zpět na začátek
Pokud bych měl Spec Ops: The Line přece jen něco vytknout, byla by to jistá nesourodost vážného, dramatického a drsného příběhu a nerealistické akce. Ať už je jí fakt, že ve třech lidech se během necelých sedmi hodin zbavíte tisíců nepřátel nebo několika set metrové pády bez následků v cutscénách. Dále je možné zmínit jistou plytkost samotné hratelnosti a jednoduchou gunplay, ale to mě vzhledem k době, za kterou jsem celou hrou prošel, nikterak netrápilo.
Co dodat? Snad jen, abyste si hru sami vyzkoušeli. Rozhodně nejde o nepřekonatelný masterpiece, ale mezi fanoušky i odborníky se na Spec Ops vzpomene vždy, když dojde řeč na kontroverze, vážné pojetí válečného konfliktu či zamýšlení se nad tím, proč a do koho vlastně ve střílečkách kropíme olovo.
Snažíme se přinášet ověřené a srozumitelné články, ale jsme taky jenom lidé a chybujeme. Je pro nás důležité o chybách a nedostatcích vědět, abychom je mohli napravit a minimalizovat jejich výskyt. Proto jsme vděční za veškerou zpětnou vazbu, dotazy, náměty a připomínky, které nám můžete posílat na info@slisty.cz.