V dobách temných pro českou kinematografii, kdy se naše kina prohýbají pod náporem přihlouplých romantických rádoby komedií typu Ženská na vrcholu či Přes prsty, diváci dychtící po hodnotnějším filmovém zážitku se již začínají pomalu vzdávat veškerých nadějí. A právě v těchto časech se stane něco nepředvídatelného – tuzemský film vstává z mrtvých pomocí nové komedie Vlastníci.
Vlastníci jsou devadesátiminutová svižná konverzační podívaná, která má jednoduše vše – ze začátku se nasmějete, ke konci vám bude běhat mráz po zádech. Celý děj se točí okolo jedné podvečerní schůze Společnosti vlastníku bytových jednotek. V rámci setkání se má projednat schválení nových stanov, vyučování a prodiskutovat odprodej půdních prostor za účelem nutných oprav budovy. Zdánlivě banální schůze se ale postupně mění ve vyostřené drama. V atmosféře přeplněného pokoje vychází na povrch dávné spory a naše postavy se mění způsobem, ze kterého tuhne úsměv na rtech.
Herecký výkon nade vše
Jednou z obrovských předností Vlastníků je herecké obsazení, základna celého snímku. Film nás postupně a trpělivě seznamuje s jednotlivými aktéry děje. Téměř všichni se zde dají považovat za hlavní protagonisty, žádná postava není upozaděna a každý má přesně tolik pozornosti, kolik si zaslouží.
Na plátně spatříme mnoho známých tváří, které spolu tvoří úchvatnou hereckou mozaiku. Tereza Ramba (Voříšková) coby paní Zahrádková a zároveň předsedkyně celé SVJ je ve své roli absolutně nepřekonatelná. Ramba po dlouhé době dostává dostatek prostoru k tomu, aby ukázala, jak dobrou herečkou vlastně je. Z vyrovnané a klidné manželky se v závěru filmu stane roztřesená neurotická žena, která už má všeho (a svých sousedů především) dost.
Jiří Lábus se představí jako pan Kubát, nevrlý postarší muž a zapřisáhlý odpůrce čehokoliv nového. Jeho obdobně nepříjemnou bývalou partnerku si zahrála Dagmar Havlová. Před kamerou stanula i Klára Melíšková (výrazná především jako herečka Dejvického divadla) alias pedantská paní Roubičková, která pečlivě kontroluje průběh celé schůze.
Ve filmu je divák svým způsobem zastoupen novomanželským párem Bernáškových (Jiří Černý, Maria Sawa), kteří jsou na schůzi poprvé a probíhající jednání sledují se sílícími obavami a bázní v očích. V neposlední řadě je nutno zmínit bratry Čermákovy (Kryštof Hádek, Stanislav Majer), kteří svůj byt zrovna zdědili po otci a nyní jen čekají na příležitost vzít situaci do vlastních rukou. Postavy jsou realistické a vykreslené tak dobře, že máte pocit, že se z většinou z nich již znáte.
Humor, kreativita, atmosféra – co víc si ještě přát?
Snímek je nabitý inteligentním černým humorem, který si skutečně nebere servítky, nebojí se šokovat a korektnost by mu nemohla být ani vzdálenou příbuznou.
Scénář filmu vznikl na motivy dialogické divadelní hry nezávislé skupiny VOSTO5, jejíž díla jsou založena na netradičních způsobech komunikace s divákem. Adaptace představení před filmovou kameru se zhostil režisér Jiří Havelka, který je zároveň i autorem scénáře.
Téměř celý děj se odehrává pouze v jedné místnosti, stejně jako jeho divadelní předloha. Nad to je ale vyprávění ozvláštněno krátkými záběry z jednotlivých (momentálně prázdných) bytů a společných žalostně vypadajících prostor domu. Nejvypjatější momenty snímku navíc probíhají zpomaleně a s dramatickou hudbou v pozadí. Za tyto netradiční prvky patří slovenskému kameramanovi Martinu Žiaranovi hluboká poklona.
Všechny části filmy jsou promyšleny do nejmenších detailů, od domu samotného, po jednorožce na tužce jedné z postav (kterého si v průběhu filmu nelze nevšimnout).
Vlastníci jsou zaručeně nejlepším českým filmem letošního roku a bez nadsázky jednou z nejpovedenějších komedií posledního desetiletí. Snímek se může hrdě postavit do řady vedle klasik svého žánru, jako jsou například legendární Pelíšky. Nenajdete zde pouze vtip a nekompromisní kritiku lidských charakterů, ale i spoustu drobných náznaků a politických narážek. Závěrečné varování filmu vyzní v dnešní době ještě důrazněji a donutí vás si i pár dní po návštěvě kina trochu zapřemýšlet o světě, ve kterém žijeme.
