Studentsk� listy
Gmail Instagram Facebook Twitter

09.12.2021 17:00

Česká žurnalistika zažívá renesanci. Konečně objevila cestu k placenému obsahu, říká ředitel Deníku N Simkanič

„Věřím ve vášeň a posedlost. Pokud kohokoliv srdce táhne, ať jde za ním a odvede práci, která je k tomu potřeba. Bez toho to nejde,” říká Ján Simkanič, novinář a publicista stojící za internetovou anketou Křišťálová Lupa a v současnosti ředitel Deníku N. V rozhovoru s ním hovoříme o současné české mediální scéně, o situaci nezávislých médií i o mladých se zájmem o žurnalistiku. 

O médiích 

Na české mediální scéně se pohybujete už nějaký ten pátek. Jak si myslíte, že na tom v současnosti je? Třeba v porovnání s okolními zeměmi.
Srovnání je ošemetné, jelikož zahraniční scénu tolik nesleduji. Vím, jak vypadá situace na Slovensku, ale kvalitu žurnalistické tvorby například v Polsku nebo Maďarsku posoudit nedokážu. Znám tam prostředí jako takové neboli že vládní moc nezávislá média v lásce nemá. My jsme na tom přeci jen lépe. Myslím, že česká žurnalistika zažívá v současnosti jakousi renesanci. Víc se snaží o kvalitu a konečně objevila cestu k placenému obsahu. Je tu důraz na podstatu věci a vědomí, že poctivá informace je důležitější než clickbait, je silnější než kdy dřív. Beru to jako začátek nadějné cesty. 

Nevadí, že velkou část mediální scény vlastní předseda vlády?
Samozřejmě že to vadí. Na druhou stranu jsou tu pořád média, která jsou vedena jinou motivací, než jakou má on. Myslím, že má velký vliv. Vlastní asi třetinu mediálního trhu, kromě toho televizního. Vyrovnat se tomu je problém a znamená to znevýhodnění nebo i změnu parametrů politické soutěže jako takové. Přestože vliv a střet zájmů jsou nezpochybnitelné a je to mimořádně velká koncentrace moci, naštěstí nestačí na to, aby výrazně ovlivnil volební výsledek, byť bez takto významných médií, co v rukou má, by možná nebyl tak silný. 

Jak se proti tomu dá bojovat z pozice nezávislého média?
Kvalitou informací. Jakmile nabídnete informace, které jsou důležité a nikde jinde nejsou, dostanou se dál. Díky tomu, že nás předplatitelé podporují, máme redakci, která si může dovolit věnovat čas důležitým tématům a přicházet s informacemi, které se jinde neobjevují. Dál se ale dostanou, protože ve chvíli, kdy o něčem píšeme, si ostatní média nemůžou dovolit to ignorovat. Taková je naše zkušenost a vícekrát se nám potvrdila. Fakta o sobě jsou síla. Samozřejmě, kdybychom měli větší finanční zázemí, mohli bychom si dovolit silnější marketingovou podporu, kterou dnes prakticky nemáme, a dopad by byl větší. Věřím v drobnou práci, která se postupně zúročí. Dlouhodobě pěstujeme důvěryhodnost titulu, aby se na něj čtenáři mohli spolehnout, aby věděli, co od něj čekat a že s nimi hrajeme fér. Věřím, že budou podporovatelé nadále přibývat a budeme mít stále větší a větší dopad.

Myslíte, že je reálné, aby byla všechna média nezávislá?
Reálné? Nemyslím si, že budou. Lidé, kteří je vlastní, na tom budou mít nadále zájem. Pokud se je nerozhodnou zavřít nebo prodat, média budou nadále v něčích rukou. Co se týče televizí, jedná se o velké investice, bez bohatého člověka to skoro nejde. To, že médium vlastní někdo bohatý, ještě není problém.

Problém je, když si přes něj hlídá svoje zájmy, které jsou ovlivnitelné prostřednictvím veřejného mínění a tlakem na státní správu nebo politiku. To, že Ivo Lukačovič vlastní Seznam, a je to bohatý člověk, není žádný problém. Pro něj jsou média podnikání číslo jedna, nemá se státem společného nic zásadního a je naprosto transparentní. Pokud tam ale máte člověka, který je závislý na státních dotacích, kterému záleží na tom, jaké budou regulace a zároveň vlastní média, která dokáží vyvolat tlak, nastolit agendu a ovlivnit, co si lidé myslí, tak tam začíná tenký led.

Je to otázka důvěryhodnosti média. Ať už si myslí kdokoliv cokoliv, ať je reálný stav jakýkoliv, vlastnictví vždy hraje nějakou roli. Může to být autocenzura členů redakce, že prostě nechtějí jít do konfliktu se zájmy majitele, nebo je to opravdu propojené a majitel obsah ovlivňuje, třeba prostřednictvím vedení redakce. V principu platí, že čím transparentnější, tím samozřejmě lepší. Když médium platí předplatitelé, když se někomu něco nelíbí, jednoduše odhlásí předplatné a médiem to neotřese. Je to asi nejlepší cesta, protože se médium nemusí ohlížet na zájmy žádného jednotlivce. 

Na druhou stranu zaznívá kritika, že placený obsah může být elitářský a vytvářet názorové bubliny. Ne každý si může dovolit platit za obsah a k lidem, kteří nemají o veřejné dění takový zájem, se informace nedostanou.
Odpověď je strašně jednoduchá. Buď obsah vznikne, protože si ho lidé zaplatí, nebo nevznikne žádný. Stojíte před touto volbou. Bylo by ideální, kdyby někdo nezištně, transparentně platil obsah dostupný všem, ale takhle to bohužel nefunguje. I inzerce má své velké limity. Svádí k optimalizaci směrem k inzertním výkonům, což často nekoresponduje s obsahovým výkonem a to má všechny konsekvence s tím spojené. Opravdu se bavíme o tom, jestli obsah vznikne nebo ne, jaký bude a jaká bude jeho kvalita.

Za druhé, máme zkušenost, že přestože je obsah placený, informace se dostane do dalších médií a v konečném důsledku je existence takového média plus pro celou společnost. Jak přesně to má být nastaveno z hlediska financování a aby se k tomu dostalo co nejvíc lidí, je otázka individuálního nastavení titulu. My bychom mohli mít levnější předplatné a spoléhat na to, že díky tomu budeme mít předplatitelů ne dvacet tisíc, ale půl milionu, kteří by nám dali místo dvou set třeba třicet korun. Možná by to fungovalo. Pro řadu lidí je ale jakýkoliv paywall překážkou a neudělají to. Možná to někdy v budoucnu nastane a předplácené noviny budou dostupnější širšímu publiku, ale myslím si, že není špatný model, když část populace, nazvěme ji třeba občansky uvědomělejší, zaplatí obsah ostatním.

Navíc, když si vezmete speciálně náš případ, máme službu Minuta N, kde je zadarmo krátké rychlé flešové zpravodajství, máme podcasty, také zdarma, což jsou vedlejší produkty placené čtenáři. Ani náš obsah není stoprocentně placený a ke spoustě prvkům se dostane i nepředplatitel. Navíc, už jen to, že některé naše texty začnou kolovat v zamčené podobě, kdy vidíte úvod textu a tušíte o čem píšeme, má dopad na veřejnou debatu. Máme také hodně využívanou službu pro naše klubisty, kteří mohou odemykat články ostatním a i neplatící člověk se tak díky přátelům může dostat k obsahu.

Není to tak neprostupné, jak se může zdát. Informace se šíří i přes paywall. Možná ne v tak důsledné podobě, jako kdybyste si přečetli celý článek, ale i to odstavcové shrnutí se dostane do povědomí a veřejnost a politika se s tím musí vyrovnávat. Politici na nás reagují a komentují nás. Vliv máme a je to vidět třeba na postoji Pražského hradu, který nás dal na černou listinu vybraných médií. Neudělal by to, kdyby to nemělo reputační dopad. 

O mladých novinářích 

Myslíte, že je tu vůbec prostor pro mladé novináře? Není už dobrých etablovaných novinářů dost?
Naopak. Řekl bych, že teď je pro mladé výborná doba. Média chtějí nadšené, zapálené lidi a mladá generace se výborně prosazuje v mnoha médiích. My máme jednu z nejmladších redakcí na trhu, věkový průměr je opravdu hodně nízko. Souvisí to s tím, jak jsme vznikli a jak jsme v lidech dokázali probudit chuť na něco nového, na což logicky reagují mladší lépe než zasloužilí matadoři. Když se podíváte na mladé lidi u nás, dokáží z nich být velké hvězdy už teď a jejich jména a práce opravdu hodně rezonují.

Schopnost oslovit publikum není otázka věku. Zvlášť dnes, kdy je prostupnost větší díky sítím, což je pro mladší mnohem přirozenější prostředí a jsou schopní o sobě dát vědět. I to předznamenává jejich úspěch v digitálním světě. Myslím, že je to hlavně o chuti a o srdci, kdy člověk cítí, co je pro něj zásadní. Je jedno, jestli chce psát, točit nebo dělat audio. Může to zkusit i po vlastní ose.

Vezměte si Kovyho, který sice není novinář v pravém slova smyslu, ale dokáže dát informační obsah širokému publiku a měl dveře otevřené jenom tím, že si je otevřel. Příležitosti jsou velké a záleží na člověku, jak je uchopí. Samozřejmě je něco jiného postavit se na vlastní nohy a přijít se svým vlastním jedinečným produktem a něco jiného zapadnout do redakce, přinést tam něco svého, něco se naučit. Ty příležitosti jsou. Nejsou nekonečné, ale vidíte, že jsou tu mladí talenti, kteří o sobě dávají vědět velmi rychle, protože jsou prostě dobří a chtějí. To je nejdůležitější. 

A budou tedy mladí chtít do redakcí, když si můžou sami založit podcast nebo kanál na Youtube?
Myslím, že ano. Každá cesta je jiná a žačít na zelené louce chce velkou kuráž a schopnosti. Od vytrvalosti a nadšení po kreativitu a poctivost, které pak člověk musí odpracovat. V rámci redakce touto cestou projde snáz. Bude mít v zádech editora, korektory a zkušenost starších kolegů, kteří ho navedou, dají mu kontakty a upozorní ho na slabá místa. Může se soustředit víc na podstatu věci než na způsob. Muset objevit všechno sám, to je náročné. Dokazuje to i zájem mladých lidí o práci u nás. Píší nám a bohužel nemůžeme vyjít vstříc všem, ale těší mě, že je jich tolik a že „enko“ rezonuje v povědomí studentů a je to přitažlivá značka. Jsem rád, že máme redakci srdcařů, kteří se sebou chtějí něco dělat, s titulem něco dělat, a přinést obsah, který třeba změní svět. 

Co byste poradil mladým se zájmem o žurnalistiku?
Pěstovat si zájem. Věřím ve vášeň a posedlost. Pokud kohokoliv srdce táhne, ať jde za ním a odvede práci, která je k tomu potřeba. Bez toho to nejde. Moje životní zkušenost je, že má smysl si za něčím jít. Uvědomuji si, že u nás hrálo roli spoustu náhodných faktorů, které nám pomohly, ale mám zkušnost, že to nese ovoce a má smysl tomu věřit.

Úvodní foto: Gabriel Kuchta, Deník N 

Snažíme se přinášet ověřené a srozumitelné články, ale jsme taky jenom lidé a chybujeme. Je pro nás důležité o chybách a nedostatcích vědět, abychom je mohli napravit a minimalizovat jejich výskyt. Proto jsme vděční za veškerou zpětnou vazbu, dotazy, náměty a připomínky, které nám můžete posílat na info@slisty.cz.

Komentáře