Mladí delegáti do OSN je program určený pro mladé Čechy a Češky ve věkovém rozmezí od 18 do 25 let. Každoročně jsou vybráni dva zástupci, kteří v následujícím roku reprezentují ČR přímo v hlavním sídle OSN v New Yorku. O svou vlastní zkušenost se s námi podělil David Ulvr, který se projektu sám zúčastnil.

Davidovi je 23 let, studuje Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a zároveň pracuje jako asistent poslance Jana Farského (STAN). Projektu se zúčastnil v letech 2017 a 2018 v pouhých devatenácti letech spolu s delegátkou Petrou Sýkorovou.

Projekt Mladých delegátů do OSN je organizován Českou radou dětí a mládeže, ministerstvem školství a ministerstvem zahraničí již od roku 2016. Za cíl programu označuje její organizátor vytváření mostu mezi mladými Čechy a Češkami a Organizací spojených národů. To je poměrně široký pojem, dokázal bys tedy čtenářům stručně přiblížit konkrétní náplň projektu?

Projekt funguje na třech úrovních. Zaprvé jde o individuální přidanou hodnotu pro samotné delegáty a zadruhé je to přidaná hodnota pro společnost – tedy zvýšení povědomí o činnosti a fungování OSN. Třetím pilířem je řešení člověku blízkých problémů prostřednictvím vlastní agendy ve spojení s Cíli udržitelného rozvoje. Projekt se tedy snaží vtáhnout mladé lidi do mezinárodního dění a ukázat jim, že stejné problémy jako oni pociťují i mladí lidé v zahraniční. Náplní práce mladého delegáta není jen zastupování ČR v OSN a realizace předvybrané agendy ale také organizace besed a diskusí u nás v Česku. My jsme za ten rok byli celkem v třiceti školách, kde jsme se bavili s mladými lidmi o tom, co je trápí, abychom mohli následně jejich obavy tlumočit dál a nějak je adresovat.

Do New Yorku jsme byli vysláni celkem dvakrát. Poprvé v říjnu 2017, to jsme byli na Valném shromáždění, a potom jsme každý jeli na jinou konferenci. Já jsem jel v únoru na Komisi pro sociální rozvoj. Projekt ale doprovází i další výjezdy, v mém případě to bylo jednání V4 v Budapešti.

Co následovalo po úspěšném absolvování přijímacích řízení a podepsání smlouvy?

Po přijímacím řízení následují školení na ministerstvech, na něž dále navazují další různé semináře a vzdělávací aktivity od ČRDM. Později jsme jeli na třídenní soustředění společně s ostatními mladými evropskými delegáty v Bruselu, které organizovalo Evropské fórum mládeže. Tam jsme dostali základní informace o programu a jeho možnostech, a především jsme získali kontakty na ostatní mladé delegáty. V říjnu jsme odletěli do USA na diplomatická víza. Pobyt v New Yorku trvá sice tři týdny, ale byla to tak intenzivní pracovní náplň, že člověku ve výsledku přišlo, že tam nebyl ani týden. Většinou pracovní den trval od osmi ráno do devíti večer a stále se něco dělo, volného času bylo strašně málo. Co si člověk nestihne připravit doma, to už v New Yorku těžko dopracuje.

Jaká je konkrétní náplň práce mládežnického delegáta?

Velkou výhodou je, že Česká stálá mise při OSN umožňuje mládežnickým delegátům reálné zapojení do různých procesů. Mohli jsme tak skutečně pomoci a přiložit ruku k dílu, což byla skvělá zkušenost. Například jsme chodili na zasedání, kam oni sami potřebovali jít, ale z časových důvodů nemohli, následně jsme jim z těchto jednání podávali zprávy. Vedle toho existují i aktivity přímo určené pro mládežnické delegáty, a to například setkání s UN Youth Envoy, což je v podstatě vyslankyně za mládež při OSN, která tuto problematiku diskutuje s generálním tajemníkem. Na těchto setkáních jsme jí předávali různé podněty pro novou agendu. Jednou za dva roky se na Valném shromáždění OSN projednává rezoluce o mládeži a já jsem měl tu možnost být přítomen na všech zasedáních týkajících se tohoto tématu. Mohli jsme dokonce měnit rezoluci pozměňovacími návrhy a měli jsme tedy úplně stejné postavení jako kariérní diplomati. Já osobně jsem se v rámci jednání dostal do konfliktu s ruským delegátem, který byl normálně kariérní diplomat. Nesouhlasili jsme s jeho pozměňovacím návrhem a od české mise jsme dostali povolení, že tomu návrhu můžeme oponovat. Bylo to skutečně záživné jednání.

Jak ses o projektu dozvěděl a co tě přimělo se do něj přihlásit?

Dozvěděl jsem se o tom hroznou náhodou. Kamarád, který zrovna v té době stážoval na ministerstvu zahraničí, mě označil na Facebooku v komentáři pod příspěvkem propagujícím tenhle projekt. Měl jsem v té době po maturitě a docela volno, tak jsem se rozhodnul využít volný čas k přípravě na výběrové řízení. Na druhou stranu ale například moje kamarádka Péťa (Petra Sýkorová) se do projektu napoprvé nedostala, a tak se přihlásila na řadu stáží, zaměřila se na to, aby byla pro přijímací řízení atraktivní a následující rok ji vzali. Takže jsou to vlastně takové dva různé příběhy, můj tak trochu o štěstí a Pétin o odhodlání a tvrdé práci. Samozřejmě pro úspěch ve výběrovém řízení je třeba splnit relativně náročné standardy, což se nám nakonec oběma podařilo.

Organizátor projektu po kandidátech vyžaduje perfektní znalost angličtiny, zájem o diplomacii a orientaci v mezinárodním prostředí, týmového ducha a schopnost čelit stresovým situacím. Jakým způsobem jsou tyto vlastnosti u kandidátů ověřovány? Jak vypadá takové přijímací řízení?

Výběrové řízení má dvě kola – písemné a ústní. Písemné kolo se skládá z anglické eseje na zadané téma, životopisu a tzv. vlastní agendy. Vlastní agenda má za úkol zjistit subjektivní postoj jedince na problémy české mládeže. Uchazeč rozebere konkrétní problém a navrhne vlastní řešení. Mluvě o vlastní agendě mohu z osobní zkušenosti hodnotitele říct, že pro mě byla zásadní konkrétnost. Když někdo napíše, že máme problém s tím, že je v Česku špatné školství, tak z pozice mladého delegáta v OSN s tím za jeden rok opravu mnoho změnit nelze. Když někdo představil jako problém například deficit zaměření na konkrétní téma v rámci neformálního vzdělávání a následně představil konkrétní projekt, který by tento problém řešil, hodnotil jsem práci pozitivně.

Do užšího výběru postupuje v závislosti na ročníku šest až deset lidí, kteří jsou přizváni k ústnímu pohovoru. V mém případě se mě porota dotazovala na důvody, proč bych to chtěl dělat a proč bych se na tuhle pozici hodil. Dále se ptali na zkušenosti a na časové možnosti. Klíčem všech ústních pohovorů je podle mě působit zdravě sebevědomě a zároveň dokázat, že můžete přinést projektu nějakou přidanou hodnotu. Pohovor byl napůl v angličtině a napůl v češtině. Tak nějak se průběžně přepínalo z jazyka do jazyka, jak se to zrovna hodilo.

Kolik je ročně uchazečů?

Do prvního kola se ročně hlásí okolo 40 až 50 uchazečů. Do ústního kola posupuje šest až deset z nich. Obě čísla se každý rok mění, nejsou pro to nastavená striktní pravidla.

Přemýšlím nad tím, čím může devatenáctiletý člověk zaujmout v životopisu. Co jsi v něm měl ty, když ses o pozici delegáta ucházel?

Já jsem měl to štěstí, že jsem zrovna ten rok vyhrál Středoškolskou debatní ligu, což je relativně prestižní soutěž. Dále účast na Pražském studentském summitu a na Plzeňské diplomatické simulaci a podobně, ale to tam má většina uchazečů. Ještě jsem taky pracoval s mládeží, protože jsem dlouhodobě dělal vedoucího ve vodáckém oddílu, praxe z práce s mládeží se při výběrovém řízení také cení. Také jsem představil vizi, ve které jsem akcentoval důležitost neformálního vzdělávání mladých lidí. Hodně jsem se v té době zajímal o zaměstnanost mládeže, o čemž jsem později měl v OSN jednu z přednášek pro ostatní diplomaty.

Stávají se nějaké přehmaty či nepříjemnosti při působení mladých delegátů? Narazil jsi na něco podobného při svém působení?

Čas od času měli někteří mládežničtí delegáti zkreslené představy o tom, jak se věci v OSN mají. Například když se rozebírala rovnost mužů a žen na semináři, tak se jeden delegát ptal na otázky, které byly absolutně mimo mísu. Nebylo to ale tak, že by chtěl být úmyslně zlý či netaktní, ale prostě nedokázal tohle téma úplně dobře zpracovat. Nebo například jiný delegát, který při řešení nějakého malicherného problému chtěl jít za generálním tajemníkem OSN Gutteresem a vyřešit to s ním. Samozřejmě věci v OSN se mají trochu jinak. Když se člověku nelíbí, co dostal k svačině, tak nejde za generálním tajemníkem.

Jak je to ohledně nákladů na ubytování a dopravu?

Ubytování i další náklady byly hrazeny organizátory projektu.

Od tvé účasti na projetu uběhly dva roky. Dokázal bys tedy s odstupem říct, co ti projekt dal a vzal a zda bys ho doporučil případným uchazečům?

Je to podle mě jedinečná zkušenost. Vybírají se dva delegáti za rok. Obecně lidí, kteří dostanou tu možnost reprezentovat ČR v OSN, mnoho není. Individuálně to člověka posune nejen z hlediska zkušeností, ale zejména díky novým kontaktům. Je to taky skvělý prvek do životopisu, díky tomu jsem začal být atraktivní pro další zaměstnavatele. Je také důležité zmínit, že OSN je obrovská studnice vědění. Lze zde získat širokou paletu znalostí a zkušeností. Zároveň i samotné besedy se středoškoláky byly skvělé. Mít možnost se s někým bavit o jeho problémech a následně se snažit tyto problémy vyřešit je inspirující. Je to zkušenost, která mi zůstane na celý život.

Pokud se nepletu, tak jsi ještě v říjnu 2018 začal pracovat jakožto asistent poslance Jana Farského, tedy těsně před ukončením tvého mandátu v OSN. To ti bylo 20 let.

Ano, přímo i u tohoto pohovoru mi bylo řečeno, že jim příjde zajímavá především moje zkušenost z OSN.