Pokud české školství něco umí, pak je to škatulkování. Do pěti škatulek rozdělí vědomosti studentů, do několika škatulek, předmětů, rozdělí i složitý svět. Pokud je něco, co dle mého současnou podobou školského systému trpí nejvíc, pak je to historie.
Z historie škola udělala předmět zvaný dějepis, jehož hlavní náplní je nalévání studentům do hlavy spoustu nic neříkajících jmen, pojmů a dat. Současná podoba výuky historie na školách z tohoto mnohovrstevnatého a komplexního oboru udělala dvě tři čtvrtě hodiny týdně, které jsou založené na výuce dat a jmen – koneckonců je přece jednodušší vybrat z minulosti několik čísel a pojmů, které se studenti musí učit nazpaměť, než se komplexně zamyslet nad výukou historie a jejího vlivu na podobu současné společnosti, politiky a kultury.
Kdo chce pochopit současnost, musí porozumět minulosti, říká stará poučka. Současný svět, jakkoliv se rychle mění, má kořeny v minulosti. A úlohou svobodné společnosti demokratického státu je nad historií, jejím výkladem a poselstvím pro nás diskutovat. Nic z toho však hodiny dějepisu nenaplňují. Hodiny drtivé většiny učitelů dějepisu (čest výjimkám, kterým však vzdělávací systém bohužel spíše hází klacky pod nohy) nejsou ani diskusí, ani vhledem do minulosti pro kontext k současnosti.
Proto nezbývá než vyzvat, ať už ministra školství, vládu, ředitele škol, pedagogy, nebo ostatně celou společnost: nevyučujme historii pro data a pojmy. Vyučujme ji pro kontext. A především pro diskusi, na které je svobodná společnost založená.
Studentské listy přinášejí nový formát glosy s názvem Očima studenta. Každý pátek vám jeden z redaktorů Studentských listů představí svůj pohled na jedno z témat, které v uplynulém týdnu hýbalo světovým děním, ať už z oblasti politiky, školství nebo kultury. Tak zase příští pátek.
