Introverti tvoří třetinu až polovinu lidské populace a… to je tak všechno, co o nich víme. Narozdíl od extrovertů nám toho o sobě moc neříkají a žijí si často spíše ve vlastní bublině. Společnost introverty občas bere jako ty slabší jedince, přehlíží je a vybírá si místo nich extroverty, kteří jsou společenštější a mají výraznější projev. Ale co takhle na sociálních sítích? Jak se v takovém prostředí introverti cítí a v čem je pro ně výhodné se v médiích pohybovat? V svém článku bych ráda vyvrátila předsudky, které lidé o introvertech mívají, rozebrala proč si myslím, že je pro introverta přínosné se na internetu pohybovat a obecně shrnula, s čím se introverti potýkají ve světě médií vs. mimo ně. 

Jsou extroverti lepší?

Jak Susan Cain (2013) zmínila, některé z rysů introvertů jako je bdělost, citlivost pro detail nebo složitá emocionalita, jsou výrazně podceňovanými vlastnostmi. Co se týče přijímání zaměstnanců do zaměstnání, větší úspěch mívají extroverti – dokážou lépe mluvit před lidmi, působí sebejistěji, pracují dobře v týmech a podobně. „Rádi tvrdíme, že si ceníme individuality, ale příliš často obdivujeme jeden typ individuality – ten, kterému nevadí projevovat se na veřejnosti.“ Z extraverze vytvořila společnost normu. Extroverti jsou obvykle atraktivnější, protože jsou výraznější, víme toho o nich víc, jsou více vidět. Introverzi považujeme pak spíše za tu „divnou“, nebo „zvláštní“ část populace, protože o nich nevíme téměř nic. Jsou nám neznámí. Bývají často prezentováni hlavně jako stydliví nebo přecitlivělí. Máme tendenci takové vlastnosti brát za negativní a zároveň přehlížíme i jiné, které často hrají mnohem větší roli. 

Zvýšená citlivost

„Některé z našich největších myšlenek, uměleckých děl a vynálezů – od teorie evoluce přes van Goghovy slunečnice až k osobním počítačům – vycházejí od tichých a přemýšlivých lidí, kteří se dokázali přeladit na svůj vnitřní svět a vytáhnout z něj ukryté poklady” (Cain, 2013). Introverti jsou citlivější, ale jak na negativní faktory, tak i na ty pozitivní. Záleží tedy na podmínkách a zkušenostech. Na podmínkách, ve kterých vyrůstají, na podmínkách, ve kterých pracují… jednoduše jsou na takové podmínky a zkušenosti citlivější a dokážou je výrazně ovlivnit. Susan Cain (2013) přirovnala v souvislosti s konkrétní studií introverty k orchidejím: snadno zvadnou, avšak ve vhodných podmínkách dokážou vyrůst v silné a nádherné rostliny. Vnímám to osobně i sama u sebe. Jakmile jsem v podmínkách příznivých, má to na mě stejně pozitivní dopad, jako mají nepříznivé podmínky ten negativní. 

Stále jsme tak ale v tom reálném světě, který je pro introverty často velmi chaotickým a hlučným místem. Jak je to na sociálních sítích, kdy můžeme celý svět ztišit jen jedním zmáčknutím tlačítka? 

Sociální sítě jako ideální forma komunikace

Sociální sítě jsou skvělým místem pro hledání podobně naladěných lidí. Jak ale víme, introvertům jde seznamování většinou pomaleji. Susan Cain (2016) ve svém podcastu zmínila, že spontánní a nečekané interakce můžou v člověku vyvolat úzkosti a stres, kterým se právě ve virtuálním světě dá dost jednoduše vyhnout. Komunikace tímto způsobem, na dálku, nám dává možnost více času na zareagování, na odpověď. Sociální sítě jsou ve skutečnosti ideálním místem pro lidi, pro které bývají interakce z očí do očí příliš stimulující. Dávají jim více času na přemýšlení, více osobního prostoru a možnost pro ně komfortnějšího způsobu komunikace. Přesto ale introverti nemají takovou tendenci komunikovat, ať už přes virtuálno, nebo ne, tak moc jako extroverti. Když už na to dojde, určitě je tohle pro ně ta příjemnější cesta. Ne každý introvert je stejný a definice introverze se objevují všelijaké. Nemůžeme takhle obrovskou část populace nazvat jedním slovem a očekávat, že se všichni budou chovat v konkrétních situacích stejně. Proto budu vycházet spíš z vlastních zkušeností. 

U mě je častým problémem pocit, že mě lidi neposlouchají, že je to nezajímá a já se rozhodně nechci nikomu vnucovat. Proto často využívám situací, kdy se můžu vyjádřit písemně. Při písemném projevu mi nikdo do řeči neskáče a do obličeje mu taky nevidím, takže z výrazu nic vyčíst nemůžu. Cítím ve psaní větší svobodu a mám tak více času si v hlavě srovnat, co vlastně chci sdělit. Komunikace na sociálních sítích probíhá převážně takhle, proto se v tom prostředí cítím uvolněněji. 

Introverti jako orchideje

Susan Cain (2013) psala ve své knize o teorii volných rysů, která popisuje to, že introverti jsou v některých případech schopni jednat jako extroverti – kvůli důležité práci, kvůli svým blízkým a nebo lidem, které milují. Mohli bychom tohle uplatnit možná právě i pro sociální média a virtuální svět. Ale pojďme se na chvíli vrátit k přirovnání orchideje. Zmínila jsem, že vysoce reaktivní osoby se dají přirovnat k orchideji – potřebuje vhodné podmínky pro to, aby mohla růst a ve špatných podmínkách je schopna velice rychle zvadnout. Je ale ještě jedno prostředí, ve kterém by se orchideji mohlo dařit – ve skleníku. Ve skleníku, jakožto uměle vytvořeném prostoru přizpůsobeném tak, aby v něm rostliny mohly růst za jakýchkoliv reálných okolních podmínek. Kdybychom chtěli najít nějaký takový uměle vytvořený ideál i pro lidi, možná by to mohly být právě sociální sítě. Na sociálních sítích se většina lidí tváří, že se mají dobře. Jenže nikdo neví, jak se jim daří v reálném životě. Otázka pak zní, jestli vůbec můžeme v takovém prostředí jako jsou sociální média rozlišovat extroverty od introvertů. 

Pro mě z toho vyplývá, že média jsou skvělým prostorem pro introverty a úžasnou příležitostí k vyjádření toho, co mají pocit, že venku vyjádřit nemohou a už je jen na nich, jak se rozhodnou s takovou možností pracovat. Je ovšem třeba si uvědomovat, že sociální sítě jsou opravdu čistě umělým prostředím, které se nám neustále přizpůsobuje. Což ale nutně nemusí být jejich negativní stránkou.

Zdroje:

Cain S. (2013). Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit.

Cain S. (2016). Episode 5: How Young Introverts Can Thrive on Social Media.