Dne 23. března si připomínáme 133 let od narození Josefa Čapka, ale víme vůbec, jaká část z tvorby obou bratrů je ta jeho?
Josef Čapek byl prostředním ze tří dětí MUDr. Antonína Čapka a Boženy Novotné, dcery mlynáře. Rodina žila z počátku v v Malých Svatoňovicích u Trutnova, později v Úpici. Měl nelehké dospívání ve společensky i politicky bouřlivé době, a ač je to paradox, narozdíl od Josefa z Bible, milovaného Jákobova syna, byl rodiči podceňovaný a neoblíbený.
Špatné známky má už na základní škole, proto je poslán na tkalcovskou školu, aby si ve mlýně zřídil tkalcovnu. V době kdy studuje v Anglii umírá slavný textilní výtvarník, autor literárních děl a ilustrátor William Morris, kterého můžeme k Čapkovi přirovnat a jehož tvorba hluboce ovlivnila výzdobu obydlí v Anglii počátku 20. století. Po vyučení nastupuje na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a dva roky na to se do Prahy stěhuje celá rodina.
Začíná spolupracovat s daleko úspěšnějším bratrem Karlem, který studoval na gymnáziu v Hradci Králové, Brně a Praze a začíná studiem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jako první píší drobnou prózu (Krakonošova zahrada – vydána 1918, spadá do 1909-10) a aktovky (Lásky hra osudná). V této době se také seznamuje se svou budoucí manželkou Jarmilou Pospíšilovou, jejich snaha o sňatek však trvá devět let, protože její matka vyžaduje pro svou dceru muže existenčně zaopatřeného.
V roce 1911 odjíždí Josef do Paříže, aby zde studoval na Colarossiho umělecké akademii, po nějaké době za ním přijíždí i Karel. Zde je sepsáno první společné drama Loupežník. Po návratu do Prahy vstoupuje do Skupiny výtvarných umělců, sdružující pokrokové malíře, grafiky, architekty, spisovatele, hudebníky a výtvarné teoretiky, a stává se redaktorem jejího spolkového časopisu – Uměleckého měsíčníku.
Těsně před první světovou válkou vydávají s bratrem triptych krátkých básní v próze v Almanachu pro rok 1914 ( sborník českých avantgardních literátů). Kvůli válce se mu přeruší veškeré umělecké kontakty napříč Evropou a po roce 1917 vydává spíše sám. Mezi jeho tvorbu patří zejména povídky (Lélio, Stín kapradiny), fejetony (Málo o mnohém, Ledacos) a eseje (Nejskromnější umění). Nejen svá díla, ale i díla bratrova a dalších modernistů doplňuje linoryty a ilustracemi, nám asi nejvíc známé O pejskovi a kočičce a Devatero pohádek. Jeho satirické kresby se začaly objevovat v Nebojsovi později i v Lidových novinách.
Po svatbě s Jarmilou Pospíšilovou žijí bratři ve stejném domě na Praze 10. Karel se stěhuje v roce 1935, když si bere Olgou Scheinpflugovou, tři roky těsně před okupací Čech a Moravy ale umírá na zápal plic. Přestože celá rodina přemlouvá Josefa, aby emigroval, zůstává a 1. září 1939 jej zatýká gestapo a posílá jej do koncentračního tábora v Dachau, ze kterého putuje do Buchenwaldu. V červnu 1942 je přemístěn do Sachsenhausenu a v únoru 1945 je transportován do Bergen-Belsenu. Poslední zmínky o jeho existenci pocházejí ze 4. dubna. V tu dobu jeho stopa zmizela a je v seznamu označen jako nezvěstný.
