Většina států světa zaujala poměrně jasný a čitelný postoj k ruské agresi na Ukrajině, která již téměř měsíc sužuje východní Evropu. Absolutně nečitelný přístup k celé situaci zaujala komunistická Čína, jež se zdá být jako mezi mlýnskými kameny. Moment, kdy bude muset jasně formulovat své stanovisko je však blíž, než se zdá a Čína, ať chce nebo ne, musí vyložit své karty na stůl před ostatní hráče.
Valné shromáždění Organizace spojených národů (OSN) přijalo 141 hlasy rezoluci odsuzující ruskou agresi proti Ukrajině. Proti přijetí této rezoluce bylo jen pět států – Rusko, Bělorusko, Sýrie, KLDR a Eritrea. Celkově třicet pět států se pak hlasování zdrželo – mezi nimi byla i Čína. Ta od samotného počátku invaze nezaujala odsuzující či akceptující stanovisko a pokouší se nezhoršit své vztahy se Západem ani se svým severovýchodním sousedem, Ruskem. Roli hodného usmiřovatele však nelze hrát věčně a je otázkou, jestli Čína tuto pro ni málo známou roli vůbec zahrát umí.
Doba „předinvazní“
O možné ruské agresi vůči Ukrajině se hovořilo dlouhé měsíce, Studentské listy o krocích ruské garnitury a Západu pravidelně informovaly. V prvních týdnech tohoto roku začalo napětí na ruské hranici s Ukrajinou nabývat na intenzitě a západní zpravodajské služby přišly s konkrétním datem, kdy měla invaze začít. Vše se odehrávalo na pozadí probíhajících zimních olympijských her, jež hostila Čína.
Většina západních zemí vyhlásila diplomatický a politický bojkot olympijských her kvůli bezprecedentnímu porušování lidských práv čínským režimem a do Pekingu na jeden z nejslavnostnějších momentů – olympijské zahájení – proto přijelo velmi omezené množství vládních delegací. Jedním z nejdůležitějších hostů byl ruský prezident Vladimir Putin, který se před ceremoniálem v pekingském Ptačím hnízdě sešel se svým čínským protějškem Si Ťin-Pchingem, v situaci, kdy bylo na ruské hranici s Ukrajinou nakumulováno přes sto tisíc ruských vojáků s těžkou technikou. Výsledkem jednání bylo několik smluv, které se týkaly bezpečnostních a ekonomických otázek. Prezidenti se v jedné z listin postavili proti dalšímu rozšiřování NATO, zkritizovali americkou zahraniční a vojenskou politiku v Tichém a Indickém oceánu a odsoudili spolupráci Austrálie, USA a Velké Británie. Součástí listin bylo také posílení spolupráce obou států, Čína a Rusko tedy vytvořily quasi alianci, jež má sloužit jako ochranný prostředek proti Spojeným státům americkým a jejich spojencům.
Mimo bezpečnostní a zahraničněpolitické smlouvy podepsali prezidenti obou států také strategické dohody o dodávkách ruského zemního plynu a ropy do Číny v odhadované hodnotě 117,5 miliardy dolarů (přibližně 2,5 bilionu korun).
Vladimir Putin si touto pro něj velmi významnou schůzkou zařídil domnělého spojence ještě předtím, než první ruští vojáci překročili čtyřiadvacátého února ukrajinskou hranici. Čína se však po začátku invaze pro Rusko nestala partnerem, nýbrž hustým oblakem mlhy, která zahaluje dříve jednoznačná mezinárodněpolitická spojenectví do nečitelných kontur.
Čína na obou stranách
Čína se pokoušela od prvních dní ruské invaze na Ukrajinu zaujmout pozici jakéhosi prostředníka či mírového vyjednavače. Mnoho expertů skutečně připouštělo možnost mírových jednání vedených Pekingem, zejména proto, že Vladimír Putin měl k prezidentu Si Ťin-Pchingovi vždy blízko. Čína svůj diplomatický jazyk postupně měnila ze strany na stranu a docílila tím pouze totálního oslabení svého možného vyjednávacího potenciálu.
Poměrně překvapivá byla prvotní nejednotnost čínské diplomacie. Ve Lvově řekl čínský velvyslanec tamějšímu gubernátorovi, že „Čína na Ukrajinu nezaútočí a poskytne zemi ekonomickou podporu.“ Při jednání amerických a čínských diplomatů v Římě Číňané mluvili o respektování suverenity a územní celistvosti. Na jednání s vrcholnými představiteli Německa a Francie použil prezident Si Ťin-Pching pro ruskou agresi označení „válka“, které je v Rusku nepřípustné (Vladimir Putin a jeho administrativa mluví o invazi jako o „speciální vojenské operaci“). Překvapivě otevřený esej o čínských možnostech uveřejnil zástupce čínské inteligence Chu Wej z Centra pro výzkum veřejné politiky poradního úřadu čínské Státní rady, jenž v něm mimo jiné napsal: „Za současných mezinárodních okolností může Čína postupovat jen tak, že bude chránit vlastní zájmy, zvolí menší zlo a co nejdříve se zbaví ruského břemene.“ Vznikla tak paradoxní situace, kdy oficiální zástupce čínského režimu jasně volal po nepodpoře Ruské federace. Je však nutné uvést, že esej byl krátce po svém vydání výrazně zcenzurován.
Ve stejnou dobu, kdy čínští představitelé pronášeli vyjádření, jež autor popsal na řádcích výše, běžela ve všech čínských médiích ruská konspirační propaganda popírající například ruské útoky na civilní cíle. Přestože čínský prezident jednal s evropskými lídry, telefonát s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským nikdy neproběhl, namísto toho se čínský prezident spojil s Vladimirem Putinem. Ve čtvrtek měl dokonce ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov jednat v Pekingu, jeho letadlo se však v půli cesty nad Sibiří otočilo a vrátilo se za dosud neobjasněných důvodů zpět na moskevské letiště.
Čínská pomoc. Komu?
Pomoc od jihovýchodního souseda je pro Vladimira Putina klíčová a pokud nepřijde, mohla by mu postupně zlomit vaz. Rusko je zcela závislé na vývozu nerostných surovin, jejich export tvoří 70 % veškerého ruského vývozu, zahraniční prodej surovin pak udává 19 % ruského HDP. Celý ruský státní rozpočet je na těžbě nerostných surovin závislý z jedné třetiny, a to v dobách konjunktury. Pokud by Rusko nemělo kam vyvážet své nerostné bohatství, znamenalo by to více než znatelnou ránu pro celou tamní ekonomiku a hluboký pokles životní úrovně obyvatel.
Západní lídři si dobře uvědomují důležitost čínského postoje. Americký prezident Joe Biden v pátek poprvé od začátku ruské invaze jednal se svým čínským protějškem. Ve dvě hodiny trvajícím videohovoru důrazně varoval Čínu před jakoukoli ekonomickou či vojenskou pomocí Rusku. Biden upozornil, že v případě podpory ruské agrese by USA se svými spojenci uvalily bezprecedentní sankce i na čínský režim. Prezident Si Ťin-Pching podle informací z Bílého domu svému americkému protějšku řekl, že „konflikty a konfrontace na Ukrajině nejsou v ničím zájmu.“
Čínský prezident je ve svém jednání opatrný ze zcela racionálního a pragmatického důvodu. Obchod Číny se Spojenými státy americkými podle dat agentury Reuters v roce 2019 činil 323,3 miliardy dolarů (asi 7,2 bilionu korun). Přestože sankce uvalené na Čínu administrativou Donalda Trumpa zmenšily hodnotu vývozu a dovozu, Západ je pro Čínu stále nezbytným odbytištěm zajišťujícím její hospodářský růst. Spolu s USA by sankce zavedla velmi pravděpodobně i Evropská unie (EU), jež je po sdružení ASEAN druhým největším obchodním partnerem Číny. Podle dat Evropské komise dosáhl čínský dovoz do zemí EU v roce 2020 hodnoty 383,4 miliard eur. Sankce zemí sedmadvacítky by tak pro Čínu byly drtivé.
Postoj čínské komunistické vlády k ruské invazi na Ukrajinu zůstává i nadále tajemný. Říše středu si velmi dobře uvědomuje možné drtivé ekonomické dopady, které by v případě podpory Ruska zapříčinily západní sankce. Zároveň však totalitní stát pojí mnohaleté strategické partnerství s ruským agresorem. Kličkovat mezi dvěma znepřátelenými stranami nelze dlouhodobě a Čína už svou příležitost pro to stát se nezávislým prostředníkem a mediátorem, promeškala. Mocnost s miliardou obyvatel však i nadále drží v rukou velkou příležitost, kterou může výrazně zmírnit utrpení ukrajinských obyvatel.
