Přesně za rok touto dobou bude hlavním tématem české politické debaty volba nového prezidenta, pokud se nestane něco mimořádného. Pomalu se objevují potenciální zájemci v boji o Hrad a můžeme očekávat mnoho dalších vyzyvatelů. Kdo ovšem má reálnou šanci se prezidentem, či prezidentkou stát? A snad ještě podstatnější otázkou je: Kdo by se jím stát měl?

S jednou věcí se netajím. Miloš Zeman je špatným prezidentem České republiky a nikdy se jím neměl stát. Ve výkonu funkce prokazuje jenom hulvátství, ohýbá Ústavu, neřeší reálné problémy této země a obklopil se lidmi, na které BIS dlouhodobě upozorňuje jako na bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku. Nemluvě o Zemanových cestách do Ruska a Číny, kde se mimo jiné prezidentu Putinovi a Si Ťin-pchingovi klaněl prostřednictvím výroků, jako ,,likvidace novinářů” a ,,stabilizace společnosti podle čínského vzoru”.  

Dezinformace nebo slabost

Nicméně byl zvolen, dvakrát. Během první přímé volby jen málokdo mohl mít přesnou představu, jak se jako prezident bude chovat. Při té druhé jsme už ale přesný obrázek měli a navzdory tomu opozice nebyla schopná vygenerovat osobnost, která by ho porazila. Nabízí se dvě vysvětlení, proč se to nepodařilo. To první je to, které bychom slyšeli radši. Za Zemanovo vítězství může dezinformační kampaň namířená proti Jiřímu Drahošovi. To druhé, kritičtější, které mnoho z nás slyší nerado je to, že problém byl v samotném Jiřím Drahošovi. Já se přikláním spíš k tomu druhému, byť si myslím, že jsou to tak trochu spojené nádoby. Přikláním se k němu z toho důvodu, že znám ve svém okolí nemálo lidí, kteří buď volili, nebo se přikláněli k Miloši Zemanovi, navzdory tomu, že se vůbec neřadili mezi jeho fanoušky. Argument téměř vždy byl, že Drahoše prostě nemohli volit, protože byl strašný/ovlivnitelný. Můžeme se nad tím vztekat a namítat cokoliv chceme, ale to nám moc nepomůže. Porážka z roku 2018 nám nabízí uvědomění, jak nezopakovat chybu a tím mít šanci na vítězství někoho, kdo by se skutečně měl stát prezidentem.

Jeden kandidát nestačí

Pro příští volby musíme prostě a  jednoduše najít někoho, kdo má energii vůdce, která je lidem sympatická. Tu Drahoš neměl a proto nakonec velmi těsně prohrál. Lidé v něm neviděli silnou osobnost a tak se radši postavili za Zemana. ,,Prezident přeci nemá žádnou reálnou moc ve svých rukou!” je sice hezká námitka, nicméně prezident je volen přímo občany a to je realita, se kterou se musíme smířit. Na prezidenta se v této zemi pohlíží jako na jednu z nejvyšších autorit, takové je společenské nastavení. Úkolem není jenom najít osobu, která je schopna vykonávat úřad prezidenta, ale i osobu, která je schopna se tam dostat.

Kandidát musí být dostatečné charismatický, aby oslovil široké masy lidí, které v něm uvidí silnou osobnost, která se bude konzistentně profilovat v kampani tak, aby o sobě vytvořila pozitivní marketingový obraz. V minulé volbě se mnoho z nás snažilo na základě logických argumentů přesvědčovat opačnou stranu, proč jsou všichni kandidáti lepší než Zeman, ale bylo to k ničemu, protože to prostě nebyli přirození lídři. Jiří Drahoš se v té volbě ocitl asi stejně správně, jako kdyby se Sheldon Cooper ze seriálu Teorie velkého třesku ocitl v Oktagonu. Rozhodně bychom ho mohli vyzdvihovat za kvality, které jiní zápasníci postrádají, ale jak by proti nim dopadl v zápase si asi všichni dokážeme představit. Přestaňme na tu volbu pohlížet jako na prosazení hodnot, za které se může postavit kdokoliv. Samozřejmě je podstatné, aby kandidát měl nám blízké hodnoty, ale to musí být někdo, kdo se projeví jako dobrá marketingová značka. Ta volba je boj o tom, kdo udělá lepší reklamu, ne čí hodnoty jsou lepší. 

Pro příští volby také musíme zapomenout na strategii ,,sjednoťte se za jedním kandidátem, jinak to nevyhrajeme”. To jsme přesně udělali s Jiřím Drahošem a nevyšlo to. Není důvod se domnívat, že tato strategie vyjde v těch nadcházejících volbách, navíc když ještě ani nevíme, kdo má být ten anti kandidát, proti kterému se máme spojit a jestli se někdo takový nakonec objeví. Hledejme osobnosti, které jsou charismatické, mají zkušenosti s politikou a myslíme si o nich, že mají reálný potenciál oslovit širokou veřejnost a na základě toho potom vyberme nejlepšího.

Nezapomínejme na zkušenosti

Politická zkušenost by také měla být významným faktorem. V posledních letech se hojně rozšířil názor, že by prezident neměl být politikem, což si z logiky věci odporuje. Pokud někdo aspiruje na nejvyšší politickou funkci ve státě, tak musí mít alespoň základní politickou zkušenost z jiných institucí, pokud chce uspět a v úřadu vykonávat efektivní práci. Volba bude dravá soutěž, ve které se bude rozhodovat o tom, kdo bude mít minimálně následujících 5 let významný vliv na stav naší politiky a můžeme se spolehnout na to, že žádnému snílkovi, který chce spojovat občany, soupeři typu Andreje Babiše nic nedarují. Měli bychom opustit romantické představy o prezidentu sjednotiteli, který z vůle lidu spojí společnost a bude to dělat jen a jen pro lidi. Kandidát bude v kampani čelit vysoké konkurenci a pokud se prezidentem stane, tak v úřadu bude čelit mnoha politickým tlakům a situacím, které budou zasahovat jak domácí, tak zahraniční politiku. To je něco, co nesmíme podcenit.

Pokud bych kritéria, podle kterých si myslím, že máme šanci zvolit prezidenta, který bude dobrý, měl shrnout do pár bodů, tak takto:

1. silný lídr, který dokáže strhnout davy (a zároveň neodpudit jejich značnou část)
2. aspoň základně politicky zkušený
3. jeho působení v politice by mělo dokazovat, že bude dodržovat ústavní pořádek a bránit prozápadní kurz Česka
4. bude se věnovat reálným problémům země (inspirací nám může být prezidentka Zuzana Čaputová)
5. nebude jakkoliv spojený s Milošem Zemanem, Václavem Klausem, Andrejem Babišem, atd.

Podle tohoto Patera se budu rozhodovat a myslím, že pokud nás bude takových víc, tak máme šanci, abychom se za příštího prezidenta nemuseli stydět.