„Všechno nám zase odpustíš. Tvoje inteligence by ti nedovolila hodit to zmrdům,“ sdělil nedávno na sociální síti X nejupřímnější politik ODS Pavel Novotný. Tato mluvící hlava českého primitivního antikomunismu nám přitom svým výkřikem odhaluje nebývalé poklady. Za vulgaritami a pohrdáním řeporyjského starosty se totiž skrývá myšlenkové nastavení nejen jeho domovské strany, ale i celého středo-pravého mainstreamu v zemích bývalého sovětského bloku.

Pointa je krystalicky jasná a vychází už ze závěrů studie politologů Balíka a Kunštáta Analýza příčin porážky ODS v krajských a senátních volbách z roku 2008. Ačkoli byla vypracována vůči tehdejší ČSSD – dnešní SOCDEM jakožto hlavní politické protiváze ODS, její poznatky podle mého názoru lze vztáhnout i na Babišovo ANO a použít též pro zkoumání stranických systémů ve většině států východní Evropy. Podle ní ODS, potažmo obecně pravice, nemá se svým ekonomickým programem dlouhodobou šanci uspět proti přístupům sociálně citlivějším, řekněme levicovým. Hospodářská politika ODS totiž sestává z opatření společensky nepopulárních a – dovoluju si tvrdit – také zcela nefunkčních.

Jak je tedy možné, že u nás pravice zvítězila ve sněmovních volbách v letech 2006 i 2021? Faktorů bylo určitě více, avšak v předmětném kontextu považuju za jeden z klíčových právě upozadění pravo-levého střetu ve prospěch úplně jiného typu konfliktu. Občanští demokraté vyhlásili boj za „záchranu demokracie“.

V roce 2006 postavil Mirek Topolánek kampaň na hrozbě vzniku koalice ČSSD s KSČM, která by u nás patrně znovu obnovila totalitu… nebo tak nějak. Před necelými třemi lety pak pravicové síly udělaly z voleb do Poslanecké sněmovny referendum o Andreji Babišovi jakožto StBákovi táhnoucím nás na Východ, což přímo ohrožuje naši demokracii.

Tím ale výčet nekončí! Totéž se opakovalo vloni u české prezidentské volby a velmi obdobná rétorika byla vybičována i v posledních parlamentních a prezidentských volbách u našich východních sousedů. Proto se HLAS – sociálna demokrácia nedokázal prosadit se sociálními tématy proti válkám SMERu a progresivců o geopolitické a kulturní směřování Slovenska. Stejně tak by Pellegrini neměl šanci stát se slovenským prezidentem, kdyby stavěl jen na svém ústředním tématu – důstojném životě pro všechny lidi. Což je vlastně strašně smutné.

Na první pohled by se mohlo zdát, že pokud se ve státě konají svobodné pluralitní volby, nezáleží na tom, o jaká témata se politický zápas vede. Ve skutečnosti však popsaná strategie zasahuje samotnou podstatu demokracie. Značná část voličů se v takové atmosféře nerozhodne podle svých existenčních potřeb a ekonomických zájmů, ale podle falešného obrazu světa zkonstruovaného kampaní a médii. Po několika měsících pravicového vládnutí přichází tvrdé vystřízlivění. V našich podmínkách je zářným příkladem dvojnásobné zdražení jízdného pro studenty, přestože právě mladí lidé nejvíce volili uskupení SPOLU a PirSTAN.

Ve společnosti se tak míchá opravdu třaskavý koktejl. Pravicová koalice se domnívá, že dostala mandát k realizaci politiky utahování opasků, která vždy dopadá nejvíc na chudé a střední třídu. Voliči jsou však s každým dalším škrtáním frustrovanější a čím dál víc z nich se stává odhodlanými volit prakticky kohokoli, kdo se rázně vymezí proti vládě a nabídne konec neoliberálního běsnění. Podobné klima přitom silně nahrává antisystémovým silám – především populistům a extrémní pravici. Tím spíš, pokud je slabé sociálně demokratické hnutí.

To, co vám tady píšu, nejsou jen nějaké politologické hypotézy. Je to tvrdá realita. Každým dalším dnem to stále výrazněji pozoruju na svých blízkých. Když nezvládají zaplatit energie, hypotéku či nájem, zdražují jim potraviny, stále více musejí připlácet u zubaře, a navíc je ještě ODS straší propouštěním bez důvodu, celý „Západ“ a hodnoty jdou do háje. Chtějí hlavně důstojně žít.

Upřímně jim to nemám za zlé. Taky odmítám volit podle toho, co si myslí politologové v Praze, hlasuju podle svých potřeb. Už mě nebaví „zachraňovat demokracii“, abych v ní svobodně zchudnul. Má ostatně systém, v němž si člověk nemůže vydělat poctivou prací na důstojný život, vůbec smysl zachraňovat?