Před 75 lety bylo poraženo nacistické Německo a naše země byla osvobozena od diktatury. Byla ale skutečně osvobozena? Bylo to vítězství pro Sovětský svaz? Já říkám ne. Myslím, že to pro nás nebylo ani jedno, ani druhé a pro Sovětský svaz to v konečném výsledku vítězství nebylo.
Nenechte se mýlit, tímto neříkám, že vojáci Rudé armády nepoložili velkou oběť a nezasluhují si velký respekt. Pouze zpochybňuji, že nám Sovětský svaz přinesl vítězství nebo svobodu. Jen z logiky věci zní směšně, aby nám stát, který svobodě odporoval a anektoval cizí území, mezitím, co si podával ruku s nacistickým Německem, přinesl svobodu.
Někdo může tvrdit, že o svobodu jsme se připravili mezi lety 1946 až 1948, kdy jsme si do čela své země zvolili KSČ. V tom je určitě kus pravdy, ale podle mého názoru je příčina problému o něco starší. Naše definitivní orientace na nesvobodnou část světa začala v roce 1944, kdy vznikl Košický vládní program, podepsaný tehdejší exilovou vládou v čele s prezidentem Edvardem Benešem.
V něm se politici zavázali, že naše země se bude orientovat na Sovětský svaz a zdeformovali svobodnou politickou soutěž zákazem pravicových stran. Díky tomu komunisté vyhráli tak drtivě ve volbách v roce 1946 a cesta k totálnímu ovládnutí Československa s pomocí SSSR byla otevřená. Tím byl osud Československa zpečetěn na dalších 40 let.
Stojím si za tím, že skutečným Dnem osvobození je pro nás 17. listopad. Až v roce 1989 jsme znovu získali svobodu, o kterou usilovali Čechoslováci už v roce 1945. Tím ale smýšlení minulého režimu nezmizelo, sovětský narativ dějin přetrvává. Nemálo našich spoluobčanů až nekriticky obdivuje Sovětský svaz v kontextu druhé světové války a kdokoliv jim předloží fakta o tom, jak se sovětská vládnoucí struktura během druhé větové války chovala, je označen za fašistu.
Dalo by se říct, že nic nového pod sluncem. Takto vyhrocenou debatu jsme tu měli už několik let. Ale minulý rok v létě debata začala nabírat úplně nového rozměru, když se komunální politici Prahy 6 rozhodli zakrýt sochu maršála Koněva. Zvedlo to takovou vlnu odporu ze strany našich spoluobčanů a Rusů samotných, jakou jsme ještě nikdy neviděli. Poté se k tématu socha Koněva připojil pomník Vlasovců v Řeporyjích. Jak na to zareagovali Rusové, můžete vidět na níže přiloženém videu.
Starostovi Kolářovi, starostovi Novotnému a primátorovi Hřibovi byla letos v dubnu přidělena policejní ochrana, a to kvůli hrozbám z Ruska a údajném ruském občanu na našem území, který by mohl představovat hrozbu. O těchto třech politicích si můžeme myslet, co chceme, ale útok na naše demokraticky zvolené politiky je skandální a naprosto nepřijatelný. Jak se k tomu postavili někteří vrcholní politici, včetně prezidenta Miloše Zemanam je alarmující.
Nebojím se říct, že tato situace mi poněkud připomíná situaci v roce 1938, kdy čeští kolaboranti uštvali Karla Čapka. Dnes jsou mezi námi také kolaboranti, ale s jedním obrovským rozdílem. Tehdy bylo nemyslitelné, že by si kdokoliv kolaboraci s cizí zemí spojoval s nejvyšším ústavním činitelem naší země. Jak je tomu dnes?
Naše poválečná orientace na východ v nás zanechala jed, který dnes silně působí. Den osvobození pro nás 8. května nenastal, neboť následovalo dalších 40 let totality, která na nás zanechala stopu. Jak se s tím dokážeme vypořádat, ukážou další léta.
Pak je tu ale ještě jedna věc, která mě přivádí k tomu, proč tento článek píšu dnes. Den vítězství. Dnes Rusové slaví (i když koronavirus oslavy zkomplikoval) 75 let od svého vítězství nad nacismem. Toto vítězství bylo ale ukradeno jedním mužem – Stalinem. Bál se toho, co by se stalo, kdyby tak významné vítězství dodalo sebevědomí sovětským vojákům a nepřál si, aby bylo spojováno s někým jiným než s ním.
Vítězství, které mělo být Rudoarmějců, se stalo vítězstvím Stalina. Sovětský svaz byl od začátku do konce zemí nesvobodnou a vítězství, které mělo patřit sovětskému lidu, se ze strachu narůstajícího sebevědomí sovětských vojáků umlčelo a zneužilo.
A dnešní Rusko? Zneužívá ho také, ale jinak. Každý rok se koná vojenská přehlídka na Rudém náměstí v Moskvě, která není pietní akcí, ale demonstrací síly. Vítězství se zneužilo k demonstraci síly a k vytvoření umělých nepřátel. Rusko žije v domnění, že Evropská unie je nově formující se Třetí říše a že je čeká další Velká vlastenecká válka. K tomuto tématu ale mnohem lépe než já dokáže promluvit ruský historik, profesor Andrej Zubov.
